Vítej, návštěvníku!

Na odpoledne stanovil šerif osady, pan soudní rada Rok, hromadnou návštěvu myslivny, na kterou se zejména mládež velmi těšila. Znali pana nadlesního jako příjemného, zábavného společníka a výborného vypravěče, který dovedně střídal vážné statě s pověstnou mysliveckou latinou. Ale také věděli, že ve službě je přísný a ostrý, ač nezřídka dokazoval, že zvlášť pro chudinu má hluboký cit. V lese přísný pán, mimo službu dobrodinec.

Myslivna, původně lovecký zámeček, starý už jistě nejméně dvě století, stála v překrásném údolí mezi zalesněnými stráněmi, jímž protékala táž říčka s peřejemi a tůňkami, v nichž nadlesní založil zdárný chov pstruhů. Z osady byla sice téměř hodinu daleko, ale cesta vedla rovinou, rozkošným údolím.

Nadlesní se svou chotí přivítali společnost na prahu zámečku a uvedli hosty do rozsáhlé jídelny, kde byla pro ně připravena svačina, jež si zasloužila název hostiny: smažení pstruzi, staré víno a pro mládež smetana, domácí, vonný chléb s máslem a medem.

Prohlídka zámečku budila obdiv. Přízemí obýval nadlesní a v poschodí byly hostinské pokoje, nádherně zařízené a připravené k návštěvě šlechtického majitele panství a jeho hosty. Co tu jen bylo loveckých trofejí, parohů a preparovaných kančích hlav, rozvěšených po chodbách i v komnatách! Dokonce i vycpaný statný medvěd, hrozivě vztyčený, stál v jednom výklenku. Byl uloven v okolním lese už před více než sto lety.

Pak se lesní pán pochlubil svým hospodářstvím, na něž by mohl býti právem hrdý mnohý statkář. Ale nadlesního chloubou byly v prvé řadě úly, lovecký pes Brok, křepelák Stop a jezevčík Valda; a ovšem též jeho výzbroj, která tvořila celý arsenál. To vše však byly jen dočasné libůstky. Nad tím vším trůnila – knihovna. Bylo vidět, že lesník vášnivě pěstuje nejen přírodní vědy, ale též krásné písemnictví.

„Člověk nikdy není dosti vzdělán, vždy je a zůstane jen učněm,“ řekl v hlubokém přesvědčení.

Errata:

30.05.2021 10:54