Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!
Na odpoledne stanovil šerif osady, pan soudní rada Rok, hromadnou návštěvu myslivny, na kterou se zejména mládež velmi těšila. Znali pana nadlesního jako příjemného, zábavného společníka a výborného vypravěče, který dovedně střídal vážné statě s pověstnou mysliveckou latinou. Ale také věděli, že ve službě je přísný a ostrý, ač nezřídka dokazoval, že zvlášť pro chudinu má hluboký cit. V lese přísný pán, mimo službu dobrodinec.
Myslivna, původně lovecký zámeček, starý už jistě nejméně dvě století, stála v překrásném údolí mezi zalesněnými stráněmi, jímž protékala táž říčka s peřejemi a tůňkami, v nichž nadlesní založil zdárný chov pstruhů. Z osady byla sice téměř hodinu daleko, ale cesta vedla rovinou, rozkošným údolím.
Nadlesní se svou chotí přivítali společnost na prahu zámečku a uvedli hosty do rozsáhlé jídelny, kde byla pro ně připravena svačina, jež si zasloužila název hostiny: smažení pstruzi, staré víno a pro mládež smetana, domácí, vonný chléb s máslem a medem.
Prohlídka zámečku budila obdiv. Přízemí obýval nadlesní a v poschodí byly hostinské pokoje, nádherně zařízené a připravené k návštěvě šlechtického majitele panství a jeho hosty. Co tu jen bylo loveckých trofejí, parohů a preparovaných kančích hlav, rozvěšených po chodbách i v komnatách! Dokonce i vycpaný statný medvěd, hrozivě vztyčený, stál v jednom výklenku. Byl uloven v okolním lese už před více než sto lety.
Pak se lesní pán pochlubil svým hospodářstvím, na něž by mohl býti právem hrdý mnohý statkář. Ale nadlesního chloubou byly v prvé řadě úly, lovecký pes Brok, křepelák Stop a jezevčík Valda; a ovšem též jeho výzbroj, která tvořila celý arsenál. To vše však byly jen dočasné libůstky. Nad tím vším trůnila – knihovna. Bylo vidět, že lesník vášnivě pěstuje nejen přírodní vědy, ale též krásné písemnictví.
„Člověk nikdy není dosti vzdělán, vždy je a zůstane jen učněm,“ řekl v hlubokém přesvědčení.
Errata: