Vítej, návštěvníku!

I když je člověk takzvaně vysoce urozený, zdaleka to nemusí být výhra. Své o tom věděl Keran, mladší následník trůnu Zkerského. Od malička mu bylo divné, proč je jeho staršímu bratrovi Lomirovi prokazována očividně větší úcta a poslušnost, zatímco on byl stále v jeho stínu. Mohl dělat co chtěl, mohl být sebelepší či sebeúspěšnější, vždy všechnu slávu i zisk shrábl bratr.

Když konečně pochopil, oč jde, pokusil se celou situaci řešit smírem. „Ty budeš vladař a já budu správce,“ navrhl tehdy Lomirovi. Setkal se však s jízlivým výsměchem. „Jsem vladař, jsem správce, jsem všechno! Já jsem prvorozený a ty jsi nula!“

Keran to pochopil. Když se věk jejich otce nachýlil, jednoho dne sebral svůj druhořadý kosmický letoun a dal rodnému Zkersu bez loučení navždy sbohem. Raději se stal svobodným tulákem, nežli být vysmívanou loutkou na královském dvoře.

Žil tedy divoce, ale po svém. Někdy jedl z drahocenného porcelánu, někdy měl také hlad, to podle toho jak se okolnosti vyvinuly. Ale protože byl od přírody činorodý a cílevědomý, ty druhé případy byly stále vzácnější. Postupně modernizoval svůj mobilní domov a hořkost ze starých křivd počala vyprchávat.

Ale nedosti na tom. Podezíravého Lomira napadlo, že by Keran mohl někde skrytě připravovat plán na jeho svržení. A rozkázal svého mladšího bratra najít a tajně zlikvidovat.

Jenže přikázat a provést nebývá někdy to samé. Čtyři pokusy nájemných zabijáků, které ho měly sprovodit ze světa, Kerana místo toho změnily v tvrdého bojovníka. Přesto si nedělal do budoucna velké iluze. Dříve či později ho někdo nejspíše dostane. Ale zadarmo to nebude!

Keran hořce potřásl hlavou, oprostil se od chmurných úvah a raději se znovu zahleděl na navigační projektor. Zastrčená planeta, u níž právě kotvil, vypadala nečekaně slibně. Primitivní obyvatelstvo, jež určitě nebude představovat žádný problém, a dvě mocná naleziště zlata. Automatický průzkum již vydal výsledky těžebních analýz. Severní ložisko bylo jednoznačně výhodnější. Nejen pro svou mocnost, ale i protože leželo v neobydlené oblasti.

Vlastně pozor! Dotekem prstu zobrazil informaci o značce, která se objevila hned u naleziště. Dva velké biologické objekty.

Keran maličko zavrtěl hlavou. Na pustém ostrově? Patrně nějaká jeskynní zvířata. Nic, co by mělo těžební stroje vzrušovat. Ale pro jistotu rozevřel nabídku konfigurace a nechal na stroje přimontovat účinný plazmový vrhač.

Naposledy zkontroloval plánovací harmonogram. Těžba by neměla trvat déle než šest dnů. Skvělé. To je příliš málo na to, aby ho tu vyčenichal nějaký nový zabiják. Pohnul rukou, aby schválil plán a spustil jeho provedení, ale pohyb nedokončil.

„Možná bys s tím mohl ještě počkat,“ ozvalo se mu za zády.

Keranova reakce byla skvělá. Bleskově aktivoval obranný systém v místnosti. Ale žádná palba se mu za zády neozvala!

Keran vzal na vědomí překvapivý fakt, že systém selhal. Okamžitě zvolil jiné řešení. Hodil sebou stranou, přičemž se otočil čelem vzad a zbraň v jeho ruce se neomylně zaměřila na nečekaného vetřelce. Přesto výstřel nevyšel ani teď.

Neznámý člověk ho maličko pobaveně sledoval. „Uklidni se. Nejsem tvůj nepřítel.“

Keran zůstával ostražitý. „Kdo jsi a jak ses sem dostal?!“

„Říkej mi Sogot, chceš-li. Přišel jsem na návštěvu dřív, než bys něco mohl pokazit...“

„Přišel?!“ Keran bleskovým pohledem zkontroloval stav obranných obvodů. Všechno bylo v naprostém pořádku, až na to, že obrana jaksi... nefungovala.

„Zastavil jsem tvou zbraň i tvůj obranný systém,“ uvedl Sogot věci na pravou míru. „Ale k věci: rád bych, abys odvolal svůj těžební plán. V místě obou nalezišť jsou totiž inteligentní tvorové, kteří by s ním velmi nesouhlasili.“

Keran to zvážil. Nikdy se ještě nesetkal s bytostí, která by disponovala tak vysokými možnostmi jako tento tvor, který se kdovíjak dostal na palubu stíhače a očividně ovládá jeho systémy. Nic z toho se mu ani trochu nelíbilo, ale zjevně neměl na vybranou. I když tím, že se vzdá tak bohatého naleziště, bude jeho další život značně komplikovaný. „No dobrá,“ řekl ostražitě. „Poletím prostě zase dál. Spokojen?“

Muž přikývl. „Zčásti. Druhý důvod, proč jsem tu, jsi ty sám.“

Keran se temně ušklíbl. „Proč?“

„Právě jsi dostal na výběr. Mohl jsi zkusit použít proti mě tu druhou zbraň, kterou máš na zádech za opaskem. Ano, vím o ní. Ani ta by ti sice nepomohla, ale tvé rozhodnutí bylo posledním detailem, který jsem potřeboval vědět.“

„Tak moment,“ reagoval Keran. „Zdá se mi, že se mnou máš nějaké plány. Na to jsem od...“

„...jisté doby alergický, já vím,“ doplnil hladce Sogot. „A to je druhé rozcestí, které ti předkládám.“

„Nelíbí se mi to. Jdi pryč.“

„Půjdu, ale nejdřív mě aspoň vyslechni. Nabízím ti možnost zanechat tvého dosavadního života a konečně zakotvit v příjemném, bezpečném přístavu. No řekni: nezní to lákavě?“

„Právě že až moc...!“

„Viď?“ rozzářila se Sogotova tvář. „Tak nač váhat?“

Keran se musel pousmát také. „Ty by ses měl živit jako dohazovač, divný člověče. Jenže na mě to neplatí. Víš co? Vrať věci do původního stavu a já poletím.“

„Jsou v původním stavu,“ ujistil jej Sogot. Keran loupl okem a zjistil, že hlavně obranného systému skutečně míří na nezvaného hosta, a ještě na malý okamžik zaváhal.

„Zkus to, jestli chceš,“ pobídl ho Sogot vlídně.

„Opusť mou loď a já opustím tvou planetu...“

„Takže na shledanou příště,“ pokynul Sogot a prostě zmizel.

„To určitě,“ zavrčel Keran.

Zlostně zrušil těžební program, vyvolal si mapu blízkého vesmíru a dlouze vzdychl. Vyčkal pár sekund, než mu analytické obvody označily nejlepší možnosti kam dál, vybral náhodně jednu z nich a spustil teleportový přesun.

Errata:

30.05.2021 13:21