Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!

»Myslela jsem si od začátku, že to nevyjde«, poznamenala opatrně Dejane, když Keranova loď zmizela z orbitu.

»Já jsem naopak pln optimismu«, usmál se.

»Tomu nerozumím, drahý...«

»Podívej se sem«, vyzval jí s úsměvem.

Dejane chvilku odečítala ozvěny. Nejprve chtěla říci, že to se jich přece nijak netýká, ale pak řekla: »Další zabiják?«

»Správně. Mladý Keran bude mít o zábavu postaráno. Dohlédnu jen, aby se to nezvrhlo v něco, co si nepřejeme...«

Když se o čtyři dny později objevil Keranův kosmický stíhač znovu na orbitu Segorru, tentokráte ho navštívila Dejane.

„No páni!“ vypadlo z něj, když se šelma zjevila v jeho řídící místnosti. Věren svým střelhbitým reflexům, sice okamžitě tasil zbraň, ale nevypálil. „Máš něco společného se... Sogotem?“

„Ano, nezřídka s ním mám skutečně něco velmi společného,“ usmála se kouzelně s vědomím, že kromě Sogota nikdo jiný její slovní hříčku neocení.

Váhavě, ale nakonec přece vrátil zbraň do pouzdra. „No, jsem o pár dní starší a o další pokus mě zabít moudřejší. Čekal jsem sice... jeho, ale jsi tu ty. Máš mi co říci, zvláštní... tvore?“

„Dejane,“ špitla zpola nesměle, zpola rozpustile a obdařila ho krátkým okouzlujícím pohledem, při němž se Keran málem složil do velitelského křesla.

„Do... dobrá, Dejane. Poslouchám,“ vydechl.

„Ne, neposloucháš,“ opravila ho jemně. „Zíráš.“

Keran si odkašlal. „A divíš se?!“ přešel do protiútoku.

„Nedivím. Klidně zírej dle libosti. Potřebuji jen, abys u toho krom jiných tělesných orgánů aktivoval i uši. Zvládneš to...?“

Keran se musel usmát. „Měl jsem hned napoprvé mluvit s tebou, překrásná šelmo. Takže... ano, budu se snažit!“

„Nyní k věci,“ řekla. Aniž se dotkla ovládacích prvků, rozsvítila palubní navigační projektor, a zrovna tak bez jediného pohybu označila cíl. „Tady je zvláštní těleso. Zvláštní z mnoha důvodů. Když se vydáš na cestu hned, stihneš tam doletět právě včas.“

Vyčkávavě zvedl obočí, ale návštěvnice už domluvila.

„Nepřekypuješ sdílností, jen co je pravda. Takže proč bych to měl dělat...?“

Věnovala mu mírně udivený pohled. „Na co ses tedy vracel k této planetě, když se nechceš stát součástí našich plánů?“

Keran si to chvilku nechal projít hlavou. Pak rezignovaně zkřivil rty. „Vlastně máš pravdu. Můj v podstatě bezvýchodný život potřebuje pořádnou změnu. Podle dřívějších Sogotových slov jsem myslel, že se o to nějak...“

„...postaráme? Ale ovšem. Právě to se děje.“

Znovu to přesýpal v hlavě. „Přece jen... čekal bych asi víc podrobností...“

„Nechceš je znát.“

„Nechci? Nejenže nevím, co tam je, ale ani nevím, co tam mám dělat. To opravdu moc důvěry nevzbuzuje!“

„Věř svým instinktům.“

Mávl rukou. „Typicky ženský argument.“

Pohodila hlavou, aby předvedla příbojovou vlnu své úchvatné hřívy. „Ó... však také jsem žena.“ Krátký okamžik si ho pobaveně měřila. „Hele, neprotahuj to. Nemusíš se zbytečně cukat, abys mi dal najevo že si sám sebe vážíš. Skutečnost je taková, že zdržuješ přitom pouze sám sebe.“

„No... dobrá,“ kývl souhlasně. Žádné bližší podmínky? To mě na druhou stranu k ničemu nezavazuje, pomyslel si.

„Tisuni? Pojď si to zkusit,“ řekla šelma do prázdna. Ve velínu se objevila bosá usměvavá dívka v příjemně odvážně střižené halence a lehké květované sukni. Keran si částečně oddechl, protože vypadala jako běžný člověk.

Dívenka se volně prošla místností, nechávajíc po sobě zvláštní, vzrušující vůni ohně a ještě čehosi, co Keran nerozpoznal. Klouzala pohledem po vybavení a maličko pokyvovala hlavou. „Mechanická magie,“ obrátila se pak na Kerana. „Hezky komponované. To ty sám? Jen to trošku upravím, ano?“

„Cože?“ Keran se ohlédl na Dejane. „Co to má zase?“

„Myslíš že na tom, co se děje, něco změníš když budeš znát odpověď?“ usmála se šelma. „Tak vidíš.“

„Hotovo,“ hlásila mezitím vesele Tisuni.

Dejane se pomalu rozhlédla. „Skvělá práce. A teď Keran.“

„Co?“

„Nelekej se,“ upřela na něj Tisuni pohled. Náhle sebou kosmoplavec divoce trhnul. „Oj! Au! Eh!“ zaškubal se a zůstal shrben stát, zatímco se kolem něj rozplýval závoj éterického plamene.

Dejane vyslala k Tisuni lehce tázavý pohled.

„S prominutím,“ zašeptala dívka. „Dole na planetě při magii všichni očekávají nějaké doprovodné divadelní efekty... zapomněla jsem je pro tentokrát vypnout.“

„Nic neříkám. Tvůj rukopis,“ pokrčila Dejane rameny. „Ale co tady, a tady?“ črtala ve vzduchu drobné chvějivé záblesky.

Tisuni soustředěně přivřela oči, a chvilku volně mávala rukama. „Nesmírně se omlouvám,“ řekla pak. „To jsem přehlédla...“

„Teď už je to dokonalé,“ přitakala Dejane. „Bude nejlepší.“

Keran se zhluboka nadechl a vzpřímil se. „Tak řekne mi konečně někdo, co to má vlastně...“

Střetl se se zářivým úsměvem obou dívek. „Kdy jsi říkal, že se chceš vydat na cestu?“ tázala se sladce Dejane.

Tak přesně tyto vzpomínky se Keranovi odvíjely v hlavě, zatímco detekční systémy stíhače zvolna vykreslovaly vzhled a obsah objektu, k němuž před chvílí doletěl.

Byla to bezpochyby umělá planetoida, téměř tři kilometry v průměru. Její povrch byl masívně pancéřovaný a ježila se mnoha strážními i ochrannými systémy. To není vojenský objekt, pomyslel si Keran. Spíš mi připadá jako... vězení. Nebo trezor. Divné.

Stejně divné, jako to, že jeho detekce dokáže proniknout pancíři a zkoumat vnitřek tohoto obřího tělesa.

„Chemická kompatibilita: souhlas. Biologická kompatibilita: souhlas. Počet rozpoznaných biologických objektů: dva,“ sdělila mezitím detekce. Keran mlčky povytáhl obočí. Přelidnění tu vážně nehrozilo. Přitom po očku sledoval dvě křivky na navigačním projektoru. Jedna ukazovala trasu stíhače, druhá sledovací perimetry divné planetoidy. Kosmolet právě zvolna překonával druhou detekční bariéru... a nic.

Tak dokonalé maskování jeho stíhač také dozajista neměl. To má určitě na svědomí ta holka, řekl si. Co všechno mi tu ještě pozměnila? A hlavně co to provedla se mnou?

„Výsadková vzdálenost dosažena,“ promluvil opět systém stíhače. Keran vzdychl. Neměl k celé akci žádnou velkou důvěru, ale věděl, že mu nic jiného nezbývá. Ty divné bytosti, s nimiž se setkal u Segorru, by ho sem jistě dotlačily i násilím. Naposledy zkontroloval projektory. Žádná varovná značka. Aktivoval samozáchovný režim stíhače a dotkl se značky teleportu. Tak do toho!

„Spustit,“ řekl.

Errata:

30.05.2021 13:21