Vítej, návštěvníku!

Nejmoudřejší bylo vzít princeznu i její pobočnici na palubu stíhače. Keranovi se nezdálo bezpečné nechat ji v paláci, kde se z jejích rodičů stali její úhlavní nepřátelé.

Jen o chvíli později napochodoval k letounu zástup dvanácti strážných v čele s rádcem, který důrazně nařizoval, aby se princezna vrátila do paláce. Nedočkal se však žádné odpovědi. Ještě nějaký čas okouněli před vstupem, než to vzdali.

Žádná další delegace pak už nepřišla. Celá planetární Grohórkirská říše se totiž během pár desítek minut propadla do neskutečného chaosu. Rebelující šlechtici si honem vyřizovali vzájemné účty, jiní se snažili uzavírat pakty, čtyři se prohlásili novým králem, ale jejich vláda, respektive životnost jich samých nepřesáhla několik hodin, než byli zabiti, a koalice se okamžitě rozpadly ve vzájemných bojích.

Král Sintagarma se nedokázal vzpamatovat ani natolik, aby se pokusil organizovat obranu paláce. Situace se hroutila na všech stranách. Generálové a jiní velitelé dezertovali s celými oddíly, rádci otevřeli pokladnici, zlato mizelo po tunách v kapsách nenasytných zlodějů, palác zachvátilo rabování a chodby se topily v krvi a plnily pyramidami mrtvol.

„Takhle jsem si návrat domů nepředstavovala,“ řekla sklesle princezna. Měla slzy na krajíčku.

„Hlavu vzhůru,“ řekl Keran. „Nechceš přece skončit jako já. Máš právo na trůn, tak ho drž!“

„Nejsem žádný vládce...“ vrtěla nešťastně hlavou.

„Ale jsi, jen sis to ještě nepřipustila,“ připojila se nečekaně Frangeris. „Tvůj otec je vyřízený, přiznejme si to. Matka na vládu nemá sílu. Zbýváš jen ty.“

Těkala mezi nimi uslzenýma očima. Byla moc mladá na to, aby se postavila otcově samovládné autoritě tak radikálně, aby ji rovnou celou převzala. Ale jiné cesty nebylo a zdálo se, že si to princeznička začala zvolna uvědomovat.

„Sama proti šlechtě?“ vydechla. „To nemá budoucnost.“

„Otoč svůj pohled,“ podotkla Fran tiše.

„Co? Jak?“

„Podívej se na to jinak. Nejprve ukaž planetě, že máš zuby, a pak se zeptej: kdo ze šlechticů si vybojuje čest být tvým manželem?“

Zasmála se, ale znovu zvážněla. „Náramně převráceno! Ale nejen že to nechci, ale nejspíš nikdo, pokud přiletí drak, že...?“

„Oni se ale chovají jako kdyby přiletět neměl,“ řekla pobočnice. „A krom toho zítra bude jiný den.“

Princezna otočila hlavu na Kerana. „Co myslíš ty? Půjde s tím něco udělat?“

„Tvá pobočnice má pravdu. Zítra budeš ta, která zachrání celý Grohórkir před Hampoljedovou příšerou.“

„To si právě nejsem vůbec jistá.“

„Ani já moc ne!“ smál se. „Ale dokud to nezkusíme, nebudeme vědět, že to nejde!“

„Toho se obávám,“ vzdychla. „Navíc si s ničím nevím rady...“

„Potřebuješ jen dobrého rádce,“ přikývl Keran.

„Nejen rádce,“ pousmála se hořce. „Ale kde vzít?“

Výmluvně kývl hlavou k Frangeris.

„Ne, to nemyslíš vážně?!“ reagoval mladý golem.

Jakci se ohlédla a rozzářila se. „A proč ne?“

„Ani náhodou. Jsem ranařka, ne politik!“

„To nevadí. Vždycky jsi mi dokázala dobře poradit!“

„Probereme to až bude hotovo s drakem,“ zasáhl Keran. Nemělo cenu řešit věci, o nichž nebylo jasné zda nastanou. V neveselé náladě povečeřeli a dívky odešly do svých kajut. Keran zůstal ve velínu a přemýšlel nad zítřkem. Grohórkir byla říše, která se ještě ani neodlepila od svého světa. Hotový magnet na problémy. Na druhou stranu, Hampoljed díky tomu nejspíš nebude očekávat žádný odpor. Jenže i kdyby se podařilo sestřelit draka, což dozajista bude nějaká mechanická potvora, pak zkřížit cestu Hampoljedovi není ani trošku moudré.

Má mě zabíjet moje vlastní rodina, nebo někdo cizí? řekl si nakonec Keran a šel také spát. Ochranné systémy stíhače se o jejich bezpečnost dokázaly postarat samy.

Druhého dne se Grohórkir probudil do pošmourného, deštivého a krvavého rána. K obloze se zvedaly četné sloupy černého dýmu. Zkáza padla na celý svět.

„Tak je to mnohem lepší,“ pokusil se Keran u snídaně zvednout princezně sebevědomí. „Žádné slzy. To je dobře.“

„Sněz něco,“ pobízela jí pobočnice.

„Nemám chuť,“ vrtěla hlavou.

„To je jedno. Možná Keran bude muset kvůli souboji s drakem letět na čas pryč, a kdo ví, jaké zásoby zbyly v paláci,“ dirigovala jí tiše, ale neústupně Fran. „Najez se, to je rozkaz.“

Po krátké poradě vyšel Keran ze stíhače. Vzduch páchl válkou. Kam oko pohlédlo, válela se nehybná těla, ze všech stran zaléhala střelba a neustávající zmatek.

„Strašné!“ vyhlédla ven princezna, navlečená do velkého a neforemného ochranného oděvu. Znovu propadla pochybám. Dva strážní androidi, které jí Keran věnoval jako osobní ochranku, mlčky a svědomitě otáčeli hlavami na vše strany.

Její pobočnice jí jemně, ale nesmlouvavě vystrkala na přistávací plochu. „Nemáš na výběr, Jakcino,“ řekla rázně. „Možná tě někdo sejme ve stoje nebo v leže, ale jako vládce se nemůžeš schovávat. Buď a nebo! Panování má mnoho ošklivých stránek. Tohle je jedna z nich. Tak si zvykej a stůj na vlastních nohách.“

„Ano,“ zašeptala princezna.

„Neboj,“ mrkla na ní Fran, která ve své ochranné kombinéze vypadala ještě mohutněji než obvykle. „Jsem tvůj štít. Pokud se k tobě někdo bude chtít dostat, musí se prostřílet skrz mě...“

„Jasná princezno!“ V ústrety jim vyběhlo patnáct vojáků.

„Nestřílet!“ štěkla ihned Frangeris.

„Nestřílet!“ opakovala po ní chvatně princezna a zbraně ochranných androidů se sklonily.

Muži v maskovacích oblecích mezitím doběhli až k nim. Šest jich hlídalo okolí, a jeden důstojník vedl slovo. „Věděli jsme, že přijdeš! Držíme tu pro tebe jedno z posledních letadel. Tvá evakuační skupina je připravena! Není ale jisté, jak dlouho ještě dokážeme odolávat. Bude lepší...“

„Kdo jsi?“ řekla Jakci trochu nejistým hlasem.

„Odpusť prosím, jasná princezno. Poručík Sádaróka, k tvým službám.“

„Doveď mě k velitelům.“

Místo odpovědi poručík jen omluvně pokrčil rameny. „Lituji. Momentálně jsem tu nejvyšší velitel já, jasná princezno. Všichni ostatní... jaksi...“ Pak učinil naléhavé gesto. „Myslíme, že nejjistější bude když odletíš na mořskou pevnost Zogótalu. Máme na ní své lidi, zásoby a výbavu. Tam vydržíme. Zbylé jednotky kolem paláce podniknou před tvým startem protiútok aby zaměstnaly nepřátele. Současně s tebou vyletí i poslední tři stroje na různé strany, aby zmátly nepřátelský průzkum. Ale musíme... musíme chvátat.“

To znělo dobře. Vypadal schopně.

„Otec? Matka?“ tázala se sevřeným hrdlem.

Poručík nervózně přešlápl. „Jeho Veličenstvo král Sintagarma byl nalezen bez života ve svých komnatách, jasná princezno. Její Veličenstvo královna dlí u jeho mrtvého těla. Nechce se odloučit.“

Princezna krátce sklonila hlavu, aby jí nebylo vidět do obličeje.

„Rozumím, poručíku,“ zvedla pak tvář bez zachvění. „Neodletím, zůstanu zde. Severní křídlo paláce,“ ukázala na budovu. „Tam budu mít prozatímní sídlo.“

„Dovol ó jasná princez...“ namítl poručík.

„Sádaróko?“ skočila mu do řeči. „Bez titulů, ano? Na takové hlouposti bude čas po vítězství.“

Keran potěšeně přikývl. Princezna se snažila ze všech sil.

„Jistě, ehm, uhm... é... Jakcidrakcidrony Fireti?“

„Ale kdepak. Jakci bohatě stačí,“ ujistila ho. „Pojďme na to. Buďto zvítězím, nebo padnu. Shromáždi všechny, kteří mi zůstali věrni, a obsaďte důležitá místa severního křídla. Já vím že tam nejsou moje komnaty, zato tam jsou ale sklady a ty mají silné zdi. Nezapomeň na skupinu, která bude prohledávat obvod a pátrat po případných pokusech o průnik – jak zjevně, tak skrytě.“ Odrecitovala to skvěle. „Jo a urči aspoň pár lidí, kteří by někde zkusili sehnat více lékařů a zdravotnického materiálu. O výsledku boje nerozhodují jen zbraně, ale hlavně lidé.“

„Provedu!“

Během tří napjatých hodin dostala princezna pod své velení asi čtyři stovky vojáků, zhruba stejně tolik palácového personálu a nějakou tu techniku. Když však Keran prošel kontrolovaným prostorem, nabyl dojmu že obrana vydrží tak jeden, nejvýše dva útoky. Princeznino vojsko byla žalostná armáda. Své strážní androidy ponechal i nadále princezně jako ochranku a vrátil se do stíhače pro jistotu, kdyby si drak přichvátl.

„Víc nic. Ostatní se rozprchli nebo se přidali k rebelům, é... Jakci,“ hlásil poručík. „Ale všichni, koho tu máme, jsou odhodlání bít se za tebe až do smrti!“

„Dobře, Sádaróko. Poklekni. Od teď jsi můj první generál. Povstaň. Máš pět minut na to, abys jmenoval svůj štáb.“

Mladý muž vytřeštil oči, ale ihned se vzpamatoval, vyskočil a odběhl. Skutečně, za čtyři minuty byl zpět.

„Tvé další rozkazy?“

„Dva stíhače z našich čtyř co zbyly, máme už doufám ve vzduchu jako podporu obrany než se vysekáme z nejhoršího?“

„Hned se o to postarám,“ sklonil hlavu.

„Zjisti jak dlouho nám pro ně vydrží palivo. Zogótalu drž v pohotovosti, a za žádnou cenu s ní neztrať spojení. Bude podnikat údery do zad našich obléhatelů.“

„Provedu.“

„A zajisti nosné frekvence. Promluvím k planetě, ať všichni vědí že se mnou budou muset počítat v dobrém či zlém.“

„Kdy?“

„V pravý čas.“

„Provedu!“

„Co doktoři?“

„Máme dva nové z evakuační kolony v podzámčí.“

Naštěstí se žádný masívní útok na palác neobořil. Šlechtici patrně měli dost starostí sami se sebou a osamělá princeznička jim nepřišla jako hrozba, kterou by se zrovna nyní měli zdržovat.

Jakci na to hleděla s bolestí. „Všechno se pokazilo. Špatně to tu otec vedl,“ zašeptala pak.

„Moc, krmená zlatem, rychle roste, ale ještě rychleji se hroutí,“ kývla Fran. V tu chvíli spojka něco vzrušeně řekla generálovi a ten se otočil na princeznu. „Jakci... drak je tady.“

„Volejte Kerana. Má volno pro start. Stráže! Na pozice!“ zvolala Frangeris. Vzala Jakci za rameno a jemně ale nesmlouvavě jí zatlačila do nevelkého výklenku v rohu skladiště. Sama si pak stoupla před princeznu, v každé ruce svazek granátů, omotaný drátem. „Teď pozorně poslouchej. Třeba to proběhne dobře, třeba se něco zvrtne. V tom případě se drak dostane k tobě jedině přese mě. Pokud už bude tak zle, abych hodila, bude to lítat, tak se schovej a nevyčuhuj,“ doporučila své paní. „Kolem asi budou umírat lidi. Neřeš to! Jestli to schytám já, nevšímej si mě! Všichni jsme jen položky tvé ochrany. Ty se snaž přežít, než si pro tebe přijde Keran. On je fakt dobrej, to mi věř.“

„Fran!“ vyjekla princezna zděšeně a chytila pobočnici oběma rukama. Teprve nyní jí došla vážnost celé situace.

„Nepanikař, Jakcino!“ zamračila se Frangeris, ale pak její výraz na vteřinu zjihl. „Mám tě ráda, děvče. Ale teď je čas na jiné věci!“

Prudce se otočila čelem do místnosti, aby ani náznakem tváře nedala najevo bolest v srdci a neotřásla princezniným vratkým odhodláním. „Kdo ustoupí z pozice, roztrhám ho vlastníma rukama!“ zařvala nahlas a zaklapla hledí přílby, připravena konat svou povinnost až do konce. Tak jako Sádaróka, tak jako všichni kolem. Jakci za ní tiskla hlavu ke studené zdi a polykala slzy.

Jenže to už kosmický stíhač se zapnutým maskováním opouštěl královské letiště. Keran se vpíjel očima do zpráv, které mu podávala palubní detekce. To, co viděl, nevypadalo zas tak strašně.

Mechanický drak mezitím vnikl do atmosféry a křižoval nad krajinou. Byl si jist svou mocí. Pro efekt čas od času vychrlil proud ohně který spálil vše nač dole dopadl.

Keran si počkal na další takový okamžik, při němž drak musel mít vypnuté ochranné pole, a vypálil. Palubní útočné systémy neselhaly a hrozivá obluda se vzápětí rozlétla v impozantním ohnivém záblesku.

Podtud bylo vše v pořádku; ale zpráva, kterou slyšel z komunikátoru, byla velmi nepříjemná.

„Jakcina zmizela!!“ křičela k nepříčetnosti zděšená Fran.

Errata:

30.05.2021 13:21