Vítej, návštěvníku!

„Chm!“ udělal starý trenér Wirken, když Kerana přivedli do příbytku bojovníků. Nechal ho svléknout a pak ho obcházel a klepal do něj svou holí. Mladík zatím nevycházel z úžasu. Trenér rozhodně nemohl být Sogot, ale byl mu děsně podobný.

„Nevypadá špatně, to nevypadá. Podíváme se, co v něm je. Hej, Kerane, postrč tuhle zvedačku, ať tu máme víc místa!“

Zvedačka byl masivní kus cvičebního nářadí z litiny a rudého, rukama cvičenců ohlazeného dřeva. Keran popadl jednou rukou za stojan, zvedl a odnesl pár kroků dál. „Stačí?“

Wirkenovi spadla čelist. Skoro minutu trvalo, než se otočil na oba tlusťochy. „Kolik jste za něj dali?“

„Sto třicet zlaťáků!“ zasípal jeden Magrizim.

„Stojí nejmíň tisíce!“ opáčil Wirken stroze a otočil se ke Keranovi: „Obleč se.“ Poté ho vyvedl starou dřevěnou chodbou a schodištěm až do arény. Tam se věnoval přípravě oddíl bojovníků Magrizimského týmu. Wirken tleskl a představil ho.

„To je Keran, náš nový šampion!“

Jenže jak už to bývá, skupina měla i určitý počet méně důležitých bojovníků, kteří, jak se říká, hráli jen druhou ligu a doufali, že se vypracují mezi elitu. To, že byl nováček rovnou zařazen do elitní trojky, je nesmírně pobouřilo.

Wirken chvíli mlčky stál a poslouchal rozhorlené námitky. Pak zvedl ruku a ihned bylo ticho. Řekl: „Pokud si někdo myslí, že patří mezi elitu místo Kerana, ať ho tady na tom místě porazí!“

„S radostí!“ vykřikl jeden ramenatý, zjizvený muž. Jeho zjev byl skutečně impozantní. „Tak pojď, cucáku! Jsi moje vstupenka do elitní trojky!“ Když však působením Keranovy paže odletěl vzduchem, narazil do zdi a byl rád že se dokázal aspoň zvednout, určitě už si to nemyslel. Také ostatní moudře vychladli.

„Dívej se, nebo se zapoj, pokud chceš,“ řekl Wirken a ponechal Kerana ve cvičební aréně.

Mladík se díval. Výkony hezké, ale upřímně řečeno, všechno klouzalo jen po povrchu. Chyběla tomu hloubka, bojovníci mu přišli jak loutky z panoptika. Oni boj jen cvičili, místo aby jím žili. Asi tak nějak se dívá divoký vlk na domestikací zhýčkané psy na dvorku, napadlo ho náhle. Ach Tisuni, cos to se mnou udělala...?

Večer všichni borci prošli koupelí, jídelnou a Keran se odebral spolu s druhými dvěma šampiony do ubytovny, která byla zvlášť.

„Cos ukázal na začátku, bylo vážně pěkné,“ řekl Xirek, jeden ze dvou šampionů, s nimiž sdílel ubytování. „Síly máš víc než dost! Ale síla není všechno, víš to?“

„Nevím,“ odvětil Keran po pravdě. Nevěděl, zda to ví či neví.

Temně se usmál. „Hned tě o tom přesvědčím. Zkus mě povalit na zem.“

„Tady?“

„Proč ne? Tady!“

Keran ho popadl, ale on se hbitě zkroutil a chtěl proti němu použít obratný zápasnický chvat. Jenže mladík se odrazil vpřed, už v průběhu chvatu předstihl jeho fintu, využil setrvačnosti, odtrhl ho od země a v okamžiku, kdy se dotkl skrčenou levou nohou opět země, s ním praštil zády o podlahu.

Xirek se překulil a vyskočil rovnou do střehu. „Pěkné,“ uznal. „Dělej si co chceš. Nemám ti co radit.“

Zato druhý šampion jménem Brotiger se na něj mračil beze slova. Cítil se uražen, že naprostý nováček vstoupil mezi šampiony, kam se on dostával několik dlouhých bolestných let.

Život v Magrizimském výcvikovém středisku měl svůj pevný řád, a podle něj měl patrně fungovat i Keran. Hlavní složkou bylo posilování všech vlastností, které by měl dobrý bojovník mít, zdokonalování techniky, ale i relaxace a péče o tělo, a kupodivu i luštění různých hlavolamů!

Protože se druhý den přišli podívat i oba vypasení Magrizimové, musel Keran předstírat, že trénuje. Přesto byli majitelé spokojeni, a nadutě se odkolébali. Trenéra ale neoklamal.

„Kerane, Kerane,“ vrtěl Wirken hlavou. „Trochu nadšení do toho umírání! Děláš všechno jako z donucení!“

Odpověděl: „Ano Wirkene, dělám to pouze z donucení. Nic z toho totiž nepotřebuji.“

Chvíli si ho měřil. „Opravdu? Jak to?“ ptal se pak.

„Jsem optimalizován k největší možné míře efektivity. Už nemám kam se zlepšovat.“

„Kdes takovou blbost sebral, člověče?“

„Božstvo Tisuni mi to vyjevilo,“ opáčil Keran drsně. Byl zvědav, jak na to bude Wirken reagovat. Na trenérově tváři se objevil podivný výraz. Propustil ho mávnutím ruky a odešel.

„Namyšlenost ti nechybí, flákači!“ podotkl kousavě Brotiger, který to slyšel, protože postával nedaleko a pohrával si s kamennými činkami.

„Chceš si má slova ověřit osobně?“ ohlédl se Keran.

Zahodil činky. „Přesně to udělám,“ zavrčel. „Xirka jsi dostal, protože nebyl připravený. Hlupák Trobisof se včas neuhnul tvojí ruce. Dobře jsem tě sledoval, mám tě přečteného a pošlu tě tam, kam patříš: mezi nováčky!“

„Uklidni se, Brotigere,“ řekl Keran smířlivě. „Pokud mi chceš ublížit, zkazíš Magrizimům jejich investici.“

Hlasitou výměnu názorů slyšel i bojovníci nižší třídy nacházející se v okolí, a teď se k nim začali scházet. Ve vzduchu bylo cítit, že se schyluje k nemilosrdnému střetu mezi dvěma elitními bojovníky.

„Ublížit?!“ Brotiger se pohrdavě se zasmál. „To si piš, že ti chci ublížit, a hned to taky udělám!“

„Budu se bránit,“ upozornil ho Keran. Necítil ani trochu strach, dokonce mu v hlavě nenápadně naskočila jakási tichoučká, zvláštní melodie.

„To je poslední, co mě zajímá!“ vykřikl Brotiger divoce a zaútočil. Provedl opravdu drtivý kop s otočkou na hlavu, ale byla to jen finta aby Keran zvedl ruce. Rovnou z otočky mu vlétl hlavou do břicha s úmyslem chytit mu nohy a rozbít mu páteř úderem o zem.

Vybral si účinný, ale velmi nevhodný způsob útoku. V okamžiku, kdy mu útočníkova hlava narazila do trupu, Keran sekl pohybem loktem shora načež širokým zakročením získal stabilitu. Brotiger padl na zem jako pytel brambor a ani se nehnul.

„Co tu děláte!“ To už tam přibíhal Wirken. Sklonil se k Brotigerovi a pak na Kerana upřel těžký pohled. „Je mrtvý...!“

„Varoval jsem ho.“

Narovnal se, a pravil úsečně: „Pojď se mnou!“

Zavedl ho do honosné části domovního komplexu, kde na krytém ochozu seděli u stolu přeplněného lahůdkami oba Magrizimové. „Copak, Wirkene?“ usmál se sladce jeden z bratrů.

„Zabil Brotigera,“ řekl trenér bez úvodu. „Jediným, téměř nepostřehnutelným úderem.“

„Napadl mě, i když jsem ho varoval,“ upozornil je Keran.

„Sklapni!“ zařval zuřivě jeden tlouštík. „Co ty jsi za hovado! Právě jsi nás připravil o dvě stě zlatých!“ Jak vidno, svět kolem sebe vnímal jen jako různě velké sumy peněz.

„Počkej, počkej,“ chytil ho mastnou rukou jeho bratr za zápěstí. „Jednou ranou, říkáš?“ obrátil se na trenéra. Ten přikývl.

„Tak to půjdeš místo Brotigera do zápasu ty, Kerane,“ řekl sladkým hlasem.

„Tobě přeskočily kolečka v hlavě!“ vylétl opět jeho bratr. „Vždyť neprošel ani základním výcvikem!“

„Třeba nemusí...“ šklebil se bratr. „Co když je takový zázrak jako Psíxifrička?!“

To tajemné jméno druhého Magrizima okamžitě zarazilo.

„Možná máme stejné štěstí,“ usmíval se tlouštík jako sluníčko. „Dříve či později prostě někoho takového musíme objevit. Třeba je to právě teď.“

„Jak to ale chceš ověřit?“ vrčel první.

„Prostě: zítra vyhraje.“

„Anebo spíš ne, a přijdeme o dalších sto třicet zlatých!“

„Pokud je to, nač vypadá, nepřijdeme,“ zasáhl Wirken.

„A ty si myslíš, že je, trenére?“

Wirken Kerana naposledy proskenoval očima. „Ano.“

Oba Magrizimové zmlkli a zírali na něj jako na svatou relikvii. „No dobře,“ řekl nakonec ten vzteklý. „Přehlaš ho místo Brotigera. Stejně nemáme na vybranou.“

Mlčky se vraceli do ubytoven bojovníků. Teprve před dveřmi ho Wirken zastavil: „Jsi-li skutečně boží bojovník, obrať se důrazně ke svým bohům. Budeš jejich přízeň potřebovat, pokud nechceš aby pozítřejší jitro bylo tvé poslední.“

Errata:

30.05.2021 13:21