Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!

Další den Keran strávil stejně, jako předchozí – lelkováním. Dělal že nevnímá polohlasem pronášené poznámky a urážky ostatních bojovníků, a snažil se v tom, co probíhalo, najít nějakou vyšší logiku. Proč zabředl mezi bojovníky, místo aby hledal Jakcidrakci? Vždyť skutečně nepotřebuje trénovat, ať už ho čeká cokoli! Ale žádná odpověď nepřicházela.

Že se chystá něco nezvyklého, bylo znát již při obědě, kdy si Keran mohl vybrat podle své vůle na co měl chuť, v libovolném množství. Spokojil se s tím, co měli ostatní dle tréningového jídelníčku. Ale ani tento projev skromnosti nerozehnal mračna nevraživosti, již stále pociťoval od ostatních bojovníků.

Odpoledne uplynulo v upachtěné, napjaté atmosféře.

„Máš nějaké přání na noc před soubojem?“ tázal se ho Wirken, když kráčeli večer zpět na ubytovnu.

„Co se tak obvykle žádá?“

„Různě. Šampioni mají svá oblíbená jídla, oblíbené masáže, hudební bardy a také oblíbené ženy. Nebo si vymysli něco podle své chuti.“

Keran chvíli naslouchal svému instinktu. „Jídlo je mi jedno, masáže také, ale ženou bych nepohrdl,“ řekl pak.

„Myslel jsem si to. Dám vědět k madam Hvězdové, aby někoho poslala.“

„Raději ať pošle víc. Když je možnost, rád si vybírám.“

„Jasně!“ usmál se zdrženlivě.

Keran se došel vykoupat, ve společné jídelně si dal večeři, a zrovna když dojedl, spatřil Wirkena, jak na něj od dveří nenápadně kývá. Vzal ho do ubytovny, ale před ní odbočili do jednoho odděleného pokoje. Ten byl ke Keranově překvapení zařízen s okázalým luxusem. Drahý nábytek, vyšívané potahy, zdobené stěny, stříbrné poháry i nádobí, zlacené svícny a tepané lampy stejně jako plno dalších skvostů tvořilo intimní interiér.

„Užij si,“ řekl mu trenér tiše. „Ale nepřežeň to – zítra bojuješ o život, pamatuj.“

„No právě,“ opáčil Keran.

Wirkenovou tvrdou tváří se mihl úsměv a odešel.

Na pohovce seděly čtyři dívky, zahalené od hlavy ke špičkám nohou do závojů – menu od madam Hvězdové. Byly seřazené zleva od nejdrobnější vlevo až k rozměrnému tělesu úplně vpravo. Madam zjevně vsadila na jistotu.

„Odmaskovat,“ řekl Keran tiše.

Závoje se snesly na koberec a mladíkovi poskočilo srdce, protože ta zdánlivě nejtlustší byla – Frangeris!

„Vy můžete jít,“ kývl na zbylé.

„Opravdu nechceš četnější společnost?“ nabídla mu ještě jedna hezká kněžka lásky. „Takový junák jako ty jistě zvládne více jak jednu dívku!“

„Děkuji za nabídku i lichotku, ale ne.“

Nedohadovala se. S úklonami odešly, a Keran konečně zůstal s Fran o samotě.

„Počkej,“ zadržel jí, a bedlivě naslouchal. Nebylo moc těžké objevit rovnou tři skryté špehýrky, za nimiž kdosi s napětím očekával, co bude vyvádět v soukromí. Řekl by, že dva z nich byli přímo Magrizimové, aspoň tak namáhavě to za nimi funělo. Zakryl je kusy závěsů. Pak si mohli s pobočnicí konečně padnout do náruče, a tentokrát to byla Fran, kdo překvapeně vyhekl v sevření toho druhého.

„No to mě popracuj,“ zasmála se tiše. Užila přitom výraz, který mohl znamenat nejen pracovat, ale i dělat.

„Kde se tu bereš, ženská hromská?!“

„Ta bláznivá čarodějka mě přenesla nejspíš jako tebe, rovnou na nějaký venkov. Je to tak? Aha, říkala jsem si to. Takže zatímco tebe jak vidím sebrali naháněči gladiátorů, mě lapili lovci otrokyň, a šup se mnou na trh! Nejprv mě prodali nějakému plantážníkovi. Odvedl si mě k sobě spoutanou za koněm. Už dlouho jsem se tak pěkně neproběhla! Doma sesedl, hned mě zavlekl do stavení a, jak bychom vzletně řekli, pokusil se o domácí násilí.“

Keran se rozesmál, zatímco Fran rozverně pokračovala v líčení svého příběhu. „Co mi zbylo, než přetrhnout provaz a zavést s ním kratičkou diskusi na téma patriarchát kontra matriarchát. Jaký sociální vzor zvítězil, je ti nejspíš jasné. Nesmírně ho to zdrtilo, nevypadal na takového měkoně, ale úplně se sesypal. Nechal mě na pokoji, dostávala jsem jídlo, měla kde spát, nic po mě nechtěl, ale viditelně chřadl. Spadl mu hřebínek, a to ho žralo uvnitř.“

S potěšením sevřela pěst, až to zavrzalo. „Navrhla jsem mu tedy, aby mě raději prodal. Chytil se toho jak svatého obrázku, a už druhý den jsem stála zase přikovaná ke sloupu na trhu otrokyň. Pochopitelně jsem měla úspěch, jenže ne takový, jaký by ho potěšil. Všichni mě akorát chodili očumovat a ošmatávat, jako že prohlížejí zboží. Ale koupit, to ani nápad, vymlouvali se, že jsem moc svalnatá a budu drahá na výživu. Nejspíš se doslechli, jak jsem se vypořádala s bývalým pánem, a nechtěli si uříznout ostudu. Až kolem šla na svou pravidelnou inspekci madam Hvězdová. Prohlédla si mě velmi pečlivě jako nového koně a koupila. Vcelku levně.“

„Pak už to byla legrace. Když jsem dvě největší megery z jejího nevěstína naučila, jak se létá bez křídel, a řekla že kdykoli potkám jehlu v sedačce nebo ocet v pití, tak nebudu pátrat, kdo to udělal, ale proletí se znovu ony dvě, už si ke mně nikdo nic nedovolil. Měla jsem klid a pokoj, neboť jsem byla prakticky k ničemu. Žádný zákazník mě nechtěl, rozkřiklo se to o mně a zdejší chlapi prostě měli strach. Ale jak moudře děla madam Hvězdová, solidní podnik má mít připravené plné spektrum, neboť jeden nikdy neví. Takže jsem na pódiu v sále lámala rukama židle a násady od lopat, nosila sorbety a nechala se při cestě mezi stolky plácat po zadku od hostů, štípala dříví do kuchyně a podobně. A také proto mě madam poslala i sem napadlo jí že svalnatci by mohli mít chuť na něco sobě podobného. A ejhle, nemýlila se!“

Šibalsky na Kerana mrkla: „Nebo snad ano?“

„Ani v nejmenším!“ opáčil nadšeně a znovu se dlouho objímali. Pak Keran pozval společnici ke stolku, a zatímco zvolna pojídali dobroty, vypověděl svůj příběh. Frangeris se pochechtávala. „Jaká škoda, že jsem u toho nebyla!“ prohlásila pak. „Moc bych chtěla vidět, jak jsi je likvidoval!“

„Uvidíš to zítra,“ slíbil.

Společně dorazili zbylé pohoštění, a aniž se nějak domlouvali, vlezli si do stejné postele.

„Dobrou noc,“ řekli si téměř nastejno a prakticky nastejno oba za chvilku usnuli. Něco tak nudného jako tuto noc onen speciální pokoj nejspíš ještě nezažil.

Errata:

30.05.2021 13:21