Vítej, návštěvníku!

Nová aréna, do níž Kerana přivedli, byla výrazně větší a na tribunách sedělo mnohem víc lidí než v tajném zápasišti, kam ho uvedl Zarbol. A také protivník vypadal zajímavěji. Byl to rozložitý hnědofialový barbar, vybavený hned dvěma sekerami. Jeho tělo připomínalo horského trolla. S oběma zbraněmi, které byly jistě hodně těžké, si pohrával s děsivou lehkostí.

„Jak to vidíš?“ tázal se ho Wirken.

„Nuda,“ opáčil Keran schválně velmi přezíravým tónem. „Složím ho a zase odejdu.“ Sice si nebyl tak úplně jist, ale bylo zvykem vést před soubojem ramenaté řeči, aby ukázal sílu ducha.

Trenér zachoval nehybnou tvář. „Sám na sobě se přesvědčíš o pravdivosti svých slov,“ vzdychl.

Frangeris, kterou si Keran vynutil od madam Hvězdové, mu stála po boku. „Vidím, žes získal patřičnou kuráž,“ poznamenala zpola obdivně, zpola varovně.

„Mám proč. Někdy třeba bude rozumná chvíle, abych dopověděl i začátek mého příběhu,“ opáčil zdrženlivě.

„Soustřeď se na cíl,“ klepla ho pěstí do ramene. „Já se zatím trochu projdu... po střechách.“ Mrkla na něj, zahalila se do dlouhého pláště a vyšla ze stánku ven kamsi do tribun.

„Kerane...!“ podotkl Wirken. Nelíbilo se mu, že se před bojem rozptyluje, ale neměl odvahu ho kárat důrazněji.

„V pohodě. Vím co dělám.“

„To doufám. Jsi první šampion, pro něhož nemám žádnou vhodnou radu. Jsem z tebe úplně zmatený,“ přiznal na rovinu.

„Netrap se tím. Poradím si sám...“

Když bubny vyhlásily počátek boje, vyšel Keran gigantovi vstříc. Hned při prvních krocích zaslechl to, co už dříve: melodii. Teď už ji dokázal rozpoznat. Nebyla to žádná odrhovačka ani to, co vytváří lidské nástroje. Byl to nepřerušovaný, nesčetněhlasý bezeslovný chór, v ladných, ale strhujících vlnách, jemně avšak zřetelně vedoucí jeho tělo.

Keran se zhluboka nadechl. Stačí tak málo – nechat se unášet proudem...!

Když se objevil v aréně, tribuny zprvu ztichly ale pak se ozval veliký řev, protože opět šel beze zbraně. Také barbar zmateně zastavil a nejistě se rozhlédl, jako že kde má toho protivníka? Z řevu a gestikulací lidí pochopil, že to je skutečně ten neozbrojený blázen. Hrozivě nahrben došel až na deset kroků k němu.

„Ty se mnou chceš bojovat?“ křikl drsným hlasem.

„Ano.“

Nechápavě zavrtěl hlavou. Pak udělal něco, co nikdo nečekal: hodil Keranovi jednu ze svých seker.

„Nezabíjím bezbranný!“ zarachotilo mu v hrdle.

Mladík zvedl sekeru. Byla pořádná, ale vůbec neladila s melodií, která jím proudila. „Ani já ne,“ hodil mu jí nazpět.

„Jak chceš,“ zachraptěl barbar, vzal obě zbraně, roztočil je kolem sebe jak ocelovou bouři a vyrazil na něj.

Keran musel upřímně a s obdivem přiznat, že takový nástup musel kdekoho totálně odrovnat. Kdepak Popravčí! Tohle byla hodně jiná třída! Skrz svištící sekerové tornádo se nedalo proniknout, a nejspíš ani se mu efektivně bránit.

Jenže nikdo asi neslyšel melodii.

Keran se odrazil ve vysokém saltu, rukou se odpíchl od jeho hlavy a obratně sekerníka přeskočil.

Ten se hned obrátil. Jenže pomaleji než by sám chtěl. Rotující těžké sekery prostě mají svou setrvačnost a fyzika je potvora.

Keran neváhal ani vteřinu. Prapodivným, ale dokonale účelným pohybem se prosmykl vzniklou mezerou mezi letícími břity podél barbarova pravého boku. Bojovník okamžitě reagoval a obrátil směr svého otáčení, čímž se ovšem rozhodil úplně.

Z Keranovy rychlosti se zdálo, že proletí kolem něj, ale zabral za barbarovu nohu a tvrdě zabrzdil na místě. Chytil se soupeřova opasku, vyšvihl se nahoru a dvěma přesnými údery mu zaútočil na citlivé body v krku. Napnuté prsty pronikly mezi ocelovými provazci svalů a zabořily se do nervových drah.

Gigant otevřel ústa, ale ani nevykřikl – nepopsatelná bolest ho změnila v sochu, a vteřinu nato upadl do bezvědomí. Keran, nesen melodií, se ještě jednou odrazil a uskočil před sekerami, které padaly neovladatelně k zemi. Otočil se a volně kráčel zpět k Wirkenovi, zatímco melodie zvolna doznívala a tribuny šílely. Občas pozvedl paži a pozdravil diváky, protože se to slušelo.

A pak si všiml ve výšce, na samé nejvyšší hraně zdi obepínající tribuny arény, zvláštního jevu. Zaostřil pohled.

Frangeris, pohrdajíce jakýmkoli strachem i jakýmkoli oděvem, tam předváděla naprosto vzorovou stojku o jedné ruce – pobočnice mu vzdávala hold svým osobitým způsobem...

Errata:

30.05.2021 13:21