Zkáza
Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!
|
|
Čas má jednu velikou zvláštnost. Když člověk sleduje jeho plynutí, vleče se jako přestárlý hlemýžď. Když člověka zaujme něco jiného, čas běží jak splašený. Oba tyto stavy se teď projevovaly. Na velikých digitálních hodinách se odpočítával čas ke konci ultimáta. Jegorov telefonicky vyjednával s kde kým, co řešili bylo zahaleno závojem tajemství. Jestli to byly podmínky evakuace Moskvy, stěhování úřadů a nebo něco jiného si mohl člověk jen domýšlet. Často na dlouhé hodiny mizel spolu s Mistrem Aellim a Pjotrem. Mistr Aelli vybalancovával činnost Gaii, ta stavěla tajemný přístroj a zároveň posilovala energetické zásobníky a zdroje. Nikdo nevěděl, jak bude působit paprsek na Gaiino silové pole. Tyto činnosti měly absolutní prioritu, takže osobní přání Gaia plnila značně liknavě. Věděli jsme to a zbytečně ji nepřetěžovali.
Také zprávy z ostatních států nebyly příznivé. Kvůli podmínce absolutní podřízenosti se k Američanům zatím nikdo nepřidal. Američané to nikterak nekomentovali, mimo úvodních relací o sobě nedávali vědět. Jen astronomové občas pozorovali stříbrnou tečku ženoucí se napříč oblohou.
Napětí bylo hmatatelné, nikdo nevěděl, co bude. Utichly dokonce kmenové války afrických kmenů, muslimské šíity už nebavilo podřezávání muslimských sunnitů a naopak. Jen konvoj okolo Zásilky pro USA se pomalu vlekl dále.
Každý řešil stres jinak. Jana seděla v krkolomné jogínské pozici před monitorem počítače a hrála karty. Jack zmizel spolu s Borisem a ostatními Supráky neznámo kde, pouze jednou se svěřil, že trénují telepatii a ostatní tele-jevy.
Dvanáct hodin před vypršením ultimáta jsme zase jednou seděli ve velitelském sále a koukali na zprávy ze světa. Nikde se nic nedělo, všichni čekali na konec ultimáta. Pouze vědci sledující stav potenciálního supervulkánu Yellowstone vydali další, již sedm set padesátou třetí varovnou zprávu. Vzhledem k tomu, že to činili nepravidelně už několik let, nikoho to nezajímalo.
Přišel velitel Jegorov, ve tváři strhaný výraz, a spíše upadl než sedl do křesla. Za ním se trousili Aelli s Pjotrem, oba také očividně vyčerpaní. Mistr Aelli chvilku funěl, pak se sebral a řekl:
„Právě jsme dokončili veškeré nastavování té věci. Je nyní nastavena tak, že spustí svoji činnost dvě hodiny před ukončením ultimáta. Od této chvíle běží odpočet. Už to nikdo nemůže zastavit.“
Vypadal jako pět minut před smrtí, asi to bylo velmi psychicky náročné. Na opatrný Janin dotaz, co to vlastně udělá, se chvíli rozmýšlel, jestli vůbec odpovědět:
„Jak to říci. Přístroj vyzařuje vysoké i nízké radiové frekvence podle určitých vzorců. Jak víte, mozek pracuje na elektrochemickém principu. Vhodnou kombinací vlnových délek elektromagnetického spektra je možno tuto činnost narušit, popřípadě zablokovat nebo změnit. Dokáže to udělat z obyčejného člověka brilantně uvažující osobu a z brilantně uvažující osoby blábolící trosku, která si není schopna zapamatovat svoje jméno. Přístroj to bude dělat a směrovat tak, aby se to pokud možno nedotklo obyvatel Země. Prostě, aby to pokrylo jen vesmír. Možný problém bude ta létající zbraň, pokud bude zrovna za Zemí. Ale pokud už bude osamocená...“
Bylo to mírně uklidňující, že existuje šance na zlikvidování hrozby. Všichni se pohodlněji usadili do křesel. Drobné chrápání od Pjotra dokonce vyvolalo úsměv. I ostatním se lépe odolávalo nervozitě se zavřenými očima, zatímco mysl bloudila na pomezí snu. O to horší byl řev sirén, který se ozval tři hodiny před vypršením ultimáta. Brutální návrat do reality mnohé rozhodil. Bylo vidět starého bělovlasého generála, jak bezvládně leží v křesle a jeho adjunkt mu nasazuje kyslíkovou masku. Jiní měli nervy jako lodní lana. Velitel Jegorov jen nadzvedl jedno víčko a zeptal se:
„Už je po všem? A jestli ne, co se děje?“
Náhle na všech promítacích stěnách naskočil obraz. Vypadalo to, že Gaia vylepšila projektory, obraz byl podstatně lepší. Ve vesmíru probíhal nějaký boj. Na jedné stěně pustila Gaia retrospektivu. Od Americké základny se odpoutal malý stříbřitý bod. Mířil ke většímu bodu, to jest k raketoplánu s věží laseru, letícímu na polární oběžné dráze. Ten měl otevřenou nákladovou komoru a vytažené a rozprostřené sluneční baterie. Menší člun mířil přímo k němu, už byl blízko. Podivné bylo, že nebrzdil. Vzápětí menší člun vrazil do příčky mezi velkými předními okny raketoplánu. Okna na něco takového nebyla stavěna. Popraskala a vnitřní přetlak je vytlačil do vesmíru. Za nimi se vyhrnul oblak vzduchu unášející hromadu trosek i lidí. Nikdo nebyl ve skafandru, zkáza byla příliš rychlá. Jedna část slunečních baterií se odtrhla od uchycení a jako zmuchlaný papír odlétla stranou. Robotické rameno, do této chvíle bezcílně trčící do prostoru, sebou trhlo, provedlo pár nesmyslných pohybů a zrychlujíc sebou praštilo do nákladového prostoru raketoplánu. Pochroumaný raketoplán náhle osvítil záblesk. Uprostřed Americké stanice explodoval jeden z modulů. Vzápětí další a další. Po sérii explozí se z menšího člunu vynořily tři postavy, nebo lépe řečeno, jeden vylezl, pomohl druhému, protože ten měl přivázanou levou ruku ke skafandru a třetího táhli na laně za sebou. Zmizeli ve větším raketoplánu.
To už byl obraz na všech promítacích plochách stejný. Pak se otevřel poklop z raketoplánu do nákladové komory. Vylezla postava a doplachtila k uchycení zbytku slunečních baterií. Chvilku tam něco kutila, pak se spokojeně obrátila na zpáteční cestu. Světla raketoplánu, doposud skomíravě svítící, se probudila k jasnému životu. Pohnulo se i robotické rameno a ač všelijak pokroucené, dokázalo se pevně obtočit okolo mřížoví laseru. Z trysek vytryskl oheň a raketoplán se začal pomalu otáčet. V okamžiku, kdy mířil na stanici, laser dvakrát vypálil. První výstřel zmizel kdesi v troskách, zato druhý spustil ohňostroj. Paprsek pravděpodobně trefil ten energetický zdroj. Záře výbuchu byla tak jasná, že všichni v sále byli oslepeni jen zprostředkovaným obrazem. Gaia raději vypnula projektory.
Barevné kruhy, čáry a klikyháky před očima pomalu bledly. Jegorov se zmámeně rozhlédl. Původně poloprázdný sál byl nyní narvaný k prasknutí. Všichni sledovali úděsné divadlo. Pak zavadil pohledem o časomíru. Je možné, že zatím uplynulo jen jedenáct minut od zaznění sirén?
Gaia zase zapnula monitory. Po hromadě modulů Americké základy zbylo pár zářících rozžhavených trosek, které však v kosmickém chladu rychle temněly a chladly. Raketoplán se již opět pohyboval. Z původní dráhy od severozápadu kupodivu neodbočil k Evropě, ale k Severní Americe. Cílevědomě mířil k nějakému cíli. O jaký šlo bylo jasné za chvíli. Raketoplán právě minul New York, když se začal natáčet. Zároveň rameno uvolnilo konstrukci laseru. V sále se kdosi hystericky zasmál a vykřikl:
„Přijímám sázky, co ve Washingtonu ti kluci zasáhnou. Já tipuju Pentagon!“
Lidi v sále se začali překřikovat, každý navrhoval jiný cíl. Jegorov tomu nechal chvíli volný průběh, bylo lepší nechat lidi odreagovat se, zbavit se stresu. Teprve, až začaly padat úplně nesmyslné návrhy, pomocí mikrofonu nastolil klid.
 |
1 &ndash |
Vyhráli všichni, kdo tipovali Bílý dům, Pentagon, Lincolnův památník a bůhví proč hřiště Amerického fotbalu Martin Stadium. Za Washingtonem provedl raketoplán drobnou úpravu kursu a poněkud zrychlil. Další zastávka byla díky nastavenému kursu jasná – tímto směrem leželo město Colorado Springs a na jeho jižním okraji řídíci středisko NORAD neboli Cheyenne Mountain Air Force Station. Cestou vystřelil pouze jednou, vypadalo to, že jen tak. Exploze vysoko v atmosféře ten dojem vyvrátila.
Ani NORAD neodolal sérii výstřelů. Výstřely šly ze severovýchodu, zakusovaly se do hory v půlce svahu. Pravděpodobně měli vynikající informace, protože již třetím výstřelem něco zasáhli. Hora se otřásla jako pes vylézající z vody, z hlavního vchodu se vyvalil oblak ohně následovaný hustým šedým kouřem, kterého po dalších zásazích přibývalo. Nakonec se střed hory propadl do jezera žhavé lávy, ve kterou se změnil vnitřek kopce. Poté následovala další změna kurzu, která všem zamotala hlavy. Tím směrem nic zajímavého nebylo. Na pravděpodobný cíl došel Boris. Náhle zbledl, zapotácel se, až ho musel Jack podepřít a zašeptal:
„To ne, to snad nechtějí udělat...“
Jegorov se po něm znepokojeně podíval:
„Na co jsi došel?“
Stále bledý Boris potichu odpovídal:
„Vím na devadesát procent, co chtějí udělat. To by ale byla katastrofa pro celý svět!“
Jegorov začal ztrácet nervy. Přiskočil k Borisovi a zatřásl s ním:
„Ale CO chtějí udělat?“
„Ty to nevidíš? Jak to kdysi říkali: Jedna Car-Bomba doprostřed Yellowstonu a máme od Ameriky pokoj! Vědci přece už delší dobu varují před prudkým zvyšováním teploty v kaldeře pod parkem!“
Jegorov se otočil k Aellimu:
„Je nějaká možnost ten raketoplán okamžitě zlikvidovat?“
Mistr Aelli se zachmuřil:
„Soustředili jsme pozornost na jednu jedinou zbraň, která nám mohla pomoci. Proto teď nemáme nic, čím bychom je mohli zastavit. Gaia by jim mohla raketoplán rozebrat pod zadkem, ale neudělá to, protože by ohrozila lidské bytosti. Bohužel...“
Jegorov popadl mikrofon a rozkázal:
„Pokuste se s nimi navázat spojení! Jakýmikoliv prostředky! Absolutní priorita!“
V sále vypukl čilý ruch. Vypadalo to, že jsou rádi, když jim někdo říká, co mají dělat. Mistr Aelli se potichu domlouval s Gaiou. Boris s Jackem stáli opřeni čely o sebe a něco interně probírali. Pak začali přibíhat ostatní Homo Superior. Přidávali se k Jackovi s Borisem a pokládali ruce na jejich hlavy. Jak se chumel zvětšoval, ozval se nám v myslích hlas:
„Prosím, vykliďte nám prostor a pokud možno, vypněte všechny nepotřebné spotřebiče.“
Jegorov vydal rozkazy a střed bunkru se vyprázdnil. Už nikdo nepřibíhal, přesto bylo cítit jakési vzrůstající napětí. Pak se ozvalo několikeré třesknutí a přímo ve vzduchu se začaly zhmotňovat další postavy. Staří, mladí, muži, ženy a kupodivu i několik psů. Postupně se přidávali ke skupině. Napětí stále stoupalo, pak se nám v myslích opětovně ozval monotónní hlas:
„Předávám informaci. Spojení navázáno. My budeme reagovat pouze na otázky velitele Jegorova. Prosím, zdržte se hlasových projevů, nesmírně rozptylují. Taktéž prosíme o strpení po každé otázce, převod obyčejné řeči na společnou pojmořeč a zpět je obtížný.“
Sál utichl. Jegorov se pohodlněji usadil a začal s otázkami:
„Co se stalo? Proč se vzbouřili?“
„Kamarádi ze školy. Starý rod, několik generací armáda. Hrdost na vlast. Teď hanebné pošlapání všech ideálů. Stupňovaný nátlak. Již to dál nešlo.“
„Kolik jich bylo, že si troufli proti přesile?“
„Na počátku neposlušnosti tucet. Několik zahynulo, aby nebránili ostatním pokračovat z lepší pozice. Tři zahynuli při likvidaci základny, ale stačili odpálit výbušniny. V člunu původně pět, jeden se vrátit aby odstartovat člun ručně. Zahynout při tom. Jeden zahynul ve člunu. Další těžce zraněn, v raketoplánu poskytnuta pomoc. Bohužel pozdě. Nyní dva a mít práce nad hlavu.“
„Proč útočili na Washington a NORAD?“
„Washington... Pentagon a Bílý dům – duplicitní velitelství všech armád. Připravena druhá a třetí skupina, kdyby tato mise selhala. Lincolnův památník – v podzemí velitelství nukleárních zbraní včetně Zbraně Posledního Osudu.“
„Co to je za zbraň?“
„ZPO je kombinovaná zbraň. Čtyřstupňová bomba. První stupeň je obyčejná atomová puma, je roznětkou termonukleární pumy. Třetí stupeň je plášť z olověných kazet plněných nekritickým množstvím obohaceného uranu 238. Olovo roztaje a uran znásobí reakci. Čtvrtý stupeň tvoří kobaltový sarkofág okolo, ten se částečně odpaří, částečně shoří a přitom radioaktivně zamoří na staletí obrovské území.“
„A proč ten stadion?“
„Pod ním je vládní protiatomový kryt. A taky nemáme rádi fotbal.“
To byla bomba. Ozvalo se několikeré uchechtnutí, v zárodku utnuté hrozivým Jegorovovým pohledem.
„NORAD je jasný. Proč Yellowstone?“
„Všichni Američané nakaženi. Je jim od malička mimosmyslově edukována hrdost na nejlepší stát na světe, jejich USA. Ostatní jsou méněcenní, proto si Američané mohou na světě dělat, co se jim zlíbí. Nelze vyléčit, tyto podprahové informace jsou všude v USA i na Amerických základnách a velvyslanectvích.“
Mistr Aelli se naklonil k Jegorovovi a cosi mu naléhavě šeptal. Jegorov pokývl hlavou:
„Šéf mimozemské výpravy, významný člen jejich bezpečnostní rady, Mistr Aelli, tvrdí, že původcem všeho je mimozemský psychický virus. Oni jsou již imunní, mohou ochránit nás i vyléčit Američany. Nechcete si ten Yellowstone rozmyslet?“
Dlouhé ticho. Pak opatrný dotaz:
„Věříte mu?“
Jegorov se pronikavě zahleděl na Mistra Aelliho, který mu pohled opětoval. Pak Jegorov odpověděl:
„Ano, věřím. Ostatně, něco takového již tvrdil v okamžiku prvního střetu s Američany.“
Další dlouhé ticho, pak se ozvalo:
„Dobře. Stejně nám to bylo proti srsti, taková genocida. Místo trvalého paprsku s následným dopadem raketoplánu pouze uvolníme dvě nejkritičtější místa s nejvyšším vnitřním přetlakem. Bude to sice také trochu katastrofa, ale jen lokálního rozsahu. Pak musíme trochu změnit plány, namísto smrti v Yellowstonu namíříme nad Tichý oceán a tam se zařízneme do atmosféry. Pohřeb žehem je nyní moderní. Mějte se tam dole pěkně, my jdeme za svým cílem.“
Jana také přiběhla k Jegorovovi a něco mu říkala. Ten se otočil, podíval se na časomíru a pak na Mistra Aelliho:
„Úplně jsme zapomněli na naši psychickou zbraň. Ještě máme pár minut, než spustí. Dá se zastavit? Aby kluci mohli dokončit úkol, jež si uložili...“
Než stačil Mistr Aelli cokoliv říct, ozval se známý hlas:
„Když to dopadlo takto, se svolením Mistra Aelliho jsme ukecali Gaiu, že bude lepší přístroj rozebrat, než napáchá nějaké škody. Gaia je hodná a chytrá holka a vyšla nám vstříc.“
Veškerá pozornost se upřela na Mistra Aelliho. Ten se jen pousmál a rozhodil rukama v gestu Co jsem s nimi měl dělat...
Kdyby byly kameny padající ze srdce slyšet, byl by to rachot jak v kamenolomu. Nicméně Jegorov měl ještě jeden dotaz:
„Borisi, co ti psi mezi vámi?“
Sálem proběhla vlna pobavení.
„Vy si myslíte, že zdokonalovat se mohou pouze lidé?“
Vzápětí se houf lidí a psů začal rozpojovat a mizet.
29.05.2021 18:59