Vítej, návštěvníku!

„Vítejte,“ řekl krátce kapitán, když se velení sešlo v salónku. „Vende se chová divně. Možná je poškozena. Takže chci analýzu všeho, co se stalo, od vás.“

„Nebýt výpadků sítě, při nichž se motory zastavily, byla šance na vyváznutí z tunelu půl na půl,“ konstatovala Ketta, velitelka druhé směny. „A mimochodem, SOS jsme vyslali, ale nemáme absolutně představu, jestli se z toho zhrouceného prostoru vymotalo ven.“

„Ítýčka tvrdí, že za to mohl přechod zvenka sem. Zázrak, že sítě nevyhořely celé.“ Zachytil kritický pohled kapitána, a dodal: „Upřesňuji: vyhořelo přes osm tisíc jistících členů, díky čemu byl mozek Vende i sítě z více jak 97 procent zachovány. Zázrak, kapitáne, budeme potřebovat posléze.“

„Subjektivní prognózy zatím vynechme,“ upozornil důrazně kapitán.

„Teleportové plomby vyhořely, soudíme protože byly spuštěny ve fázi přechodu. Nedokázaly nás vyrvat z jiného vesmíru. Díky tomu že byly konstrukčně jištěné, nic horšího se nestalo. Doteď jsou ochranná pouzdra rudá žárem, ale vydržela a exploze se nerozšířily,“ referoval Saurus. „Motory jsou na přetížení dobře stavěné, přežily to prakticky bez problémů, stejně jako energetické zdroje.“

„A kolem nás...?“

„Dosud jen... Prázdnota,“ ozvala se velitelka Niabonga. „Netušíme, co ji tvoří, ale dominuje neuvěřitelná absence čehokoli – hmotných částic i jakéhokoli záření. Svým způsobem je aspoň potěšující, že tento svět, v němž jsme... prozatím jsme, má nejspíše shodnou fyziku s naším vesmírem. Také jsme mohli dopadnout výrazně hůře. A vzdálenější okolí? Čtvrtá vlna sond se vrátila ze čtyř světelných let, a stále nic – jen počet objevených vraků stoupl na...“ mrkla do svého osobního organizéru, „momentálně na  163. Z dosavadních 24 sond se nevrátily čtyři.“

„Za informace to stojí,“ kývl kapitán. „Pokračujte.“

„Proč se sondy nevrátily?“ podivila se Ketta.

„Máme problém s orientací v prostoru, který je... úplně prázdný.“ Potřásla hlavou. „Já vím, já vím, nemusíte mi říkat že prázdnota neexistuje. Ale dokud v ní plujeme, bude docela vhodné její existenci mlčky přijmout. Takže sondy se nedokáží přesně vrátit – zatoulají se.“

„Možná je sebrali jiní trosečníci...“

„Dost málo pravděpodobné...“

„K čemu by komu mohla být obyčejná sonda?“

„Mají zdroje...“

„Aha.“

„Tím se dostáváme k otázce, na jak dlouho nám vydrží zásoby,“ řekl kapitán.

„Máme na palubě 406 osob,“ řekl první důstojník, který dosud mlčel. Tedy – řekla, protože Sarkilen byla žena, a nutno zde zmínit, že nesmírně půvabná žena. Být idolem ostatně byla součást její profese – určitou část problémů ve styku lodi s jejím okolím bylo možno hladce vyřešit právě díky tomu. „Vzduch nám vydrží 90 dní, potrava 120. Voda nás trápí nejméně – recyklujeme, takže nejméně 900 dní. Spotřební věci v plném stavu.“

„Energie?“

„Po odečtení nároků na opravy a rekonstrukce zbývá tak 200 dní plného provozu. V úsporném režimu vydržíme o polovinu déle,“ hlásil Saurus. „Motory budou na stovce nejdéle během dvaceti minut. Teleporty o půl hodiny později – pokud se něco nepokazí.“

„Loď?“

„Minimální škody,“ řekla Ketta. „Problémy vznikly jen v ohniscích tenzí a byly zachyceny konstrukčními tlumiči. Za pár hodin budou hotové analýzy jejich řešení do budoucna, ale opravy jsme ještě pozdrželi než zjistíme zda dostanou prioritu.“

„Správně,“ kývl kapitán. „Detekce? Jak jsme na tom?“

„Sondy v šesti světelných letech. Nic,“ hlásila Niabonga. „Ale tohle bychom si mohli prohlédnout...“ Aniž čekala na souhlas, přepnula obraz na videostěně. Vykreslené jen schématicky díky paprskům detekce, objevilo se tam obrovité, dramaticky rozmlácené těleso.

„Loď. Délka tři kilometry. Absolutně mrtvá, vyrabovaná a očesaná jako kostra z ryby.“

„No páni,“ neudržel se Domarig. Bolestně trčící vylámané nosníky a odervané pláty působily opravdu děsivě i na pouhém nákresu.

„A známe i její jméno,“ dodala Niabonga. „Seq-orgwek.“

Shromážděním velitelů proběhl tichý povzdech. Bylo proč – jednalo se o obrovitý mezihvězdný trajler, který z neznámých důvodů zmizel před více jak šesti lety! V aktivním provozu musel kromě posádky obsahovat stovky přepravovaných lodí s tisíci bytostí! Teď měli před sebou jeho mrtvou trosku. Rozsah tragédie, jejíž ponurý pomník měli před sebou, všechny ohromil.

„Výmluvné připomenutí, že to tu asi opravdu nebude jednoduché,“ podotkl Domarig temně.

„Bere se na vědomí,“ opáčil ledově kapitán. „Takže: pokračujeme v průzkumu Prázdnoty, udržujeme zvýšenou pozornost, a přejdeme na první úsporný režim. A zjistíme jak je na tom mozek Vende.“

Velitelé jen mlčky přikývli. Nebylo co k tomu dodávat.

„Rozchod.“

Errata:

30.05.2021 13:22