Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!

„Jsem Zimgolt, kapitán průzkumného korábu Vende z Nupergy,“ řekl kapitán. „S kým mluvím?“

„Jsem Radiglak, kapitán korábu Sonqaar. Bez příslušnosti,“ odvětil obraz na komunikačním rozhraní.

„Uvítáme každou informaci o situaci, v níž jsme se ocitli,“ řekl Zimgolt.

„S tím jsem počítal,“ přikývl obraz.

„Jste první loď, která na nás neútočí. Proč?“

„Viděl jsem boj, vaši sílu i zdrženlivost. Skládám vám poklonu – většina lodí, které se sem dostanou, nepřežijí první chvíle pobytu.“

„To ale není odpověď...“

„Svým způsobem ano, kapitáne Zimgolte. Prázdnota, v níž jste se octli, je věrným vyjádřením svého jména: nic tu není. Nedivte se pak, že nouze a snaha o přežití mění lodě v piráty.“

Zimgolt pokynul a zatímco povolal na můstek i ostatní velitele, tázal se dál.

„Dá se nějak blíže specifikovat zmíněný pojem – Prázdnota?“

„Dvěma větami: prázdnota je oddělený vesmír. Pomocí nepředvídatelně vznikajících tunelů nepravidelně interaguje s >naším<. Sledujete zatím má slova?“

„Velmi přesně,“ přikývl kapitán.

„Tyto interakce zprvu vyvrhují prostor z Prázdnoty ven, ale po krátkém čase se tok prostoru obrátí a Prázdnota nasaje naopak prostor z vnějšku dovnitř. Tak se sem dostávají lodě, které měly tu smůlu, že se zrovna objevily v kritické blízkosti. Tím jsem zrovna popsal způsob, kterým jste se ocitli zde. A pokud tu jste, vzdejte se veškeré naděje.“

Zimgolt lehkým pokývnutím vzal na vědomí, že se ve velínu objevili i zbylí velitelé.

„Z čeho pramení tak velká skepse, kapitáne Radiglaku?“

„Moje loď byla vtažena do Prázdnoty před osmi roky.“

„Rozumím,“ pokýval hlavou Zimgolt. Kapitán Radiglak patrně opodál čekal na výsledek střetu nové lodi s trojicí útočníků, a pak... pak měl patrně své plány, které by nebylo vhodné zjišťovat.

„Jak veliká je Prázdnota?“

„Nevíme. Do tří světelných let nemá žádné hranice.“

„A dál?“

„Nikdo zatím neměl energii na to, aby se zkoušel dívat dál. Co také lze čekat, že by se nalezlo? Další Prázdnota...?“

„Provedeme důkladnější průzkum, energie máme dost.“

Radiglak velmi vážně přikývl. „Zatím,“ podotkl jen.

„Nikdo nepřišel na způsob, jak odtud zpět?“

„Ne.“

„Nějaká možnost přece musí být...“

Radiglak se chmurně pousmál. „Noví příchozí vždy zprvu doufají, že se odtud dostanou. A odpověď na nevyřčenou otázku zní: ne, nedostanou.“

„Nejsme běžní cestující. Máme skvělou loď, vybavenou vším myslitelným k průzkumu, odhalování problémů a jejich řešení. A máme na palubě armádu vědců. Mohli bychom se spojit a začít pracovat na tom, jak odtud ven,“ navrhl Zimgolt.

„Nejen vy,“ pousmál se trpce Radiglak. „Jistě na detektorech vidíte mou loď. Jak vypadá? Kapitáne, čekám upřímnou odpověď...“

Zimgolt se ještě jednou podíval na zobrazovače. „Nu, bez urážky... není moc velká a vypadá jako poskládaná z různých dílů.“

„Velmi přesně,“ kývl chmurně Radiglak. „Můj Sonqaar měl původně přes tři sta metrů, výtlak sto sedmdesát tisíc tun. Sloužili jsme jako jedna z ozbrojených nákladních lodí Xalimské šesté flotily  na pomezí Dwengu 23-17. Zdejší zaklínadlo je nouze, kapitáne. Nouze nakonec každého naučí, jak odhodit co je zbytečné. A zrovna tak naučí přivlastnit si cokoli, čím je možno prodloužit svůj život...“

„Rozumím,“ přikývl opět Zimgolt. „Dovedu si představit strašnou tíhu situace, které přiměje kapitána redukovat svou loď, a přejít na kořistný mód...“

Radiglakovy oči byly ocelové. „Ne, nedovedeš, kapitáne Zimgolte; zatím ne. A vaše snahy o útěk, ať budou jakékoli, jen zbytečně oslabí vaše zdroje, které vám pak budou chybět k dalšímu přežití. Ale když už přišla řeč na spojenectví, mohu vám pomoci.“

„Jak?“

„Jediným zdrojem k přežití v Prázdnotě jsou lodě, náhodně vtažené dovnitř...“

Zimgolt svraštil obočí. „Rozumím. Takže podle toho se zde dá přežít jen jako piráti?“

„Výstižně řečeno. Když budeme spojenci, naše šance se zvýší.“

Zimgolt se podíval na své velitele. Byli šokováni stejně jako on.

„Astrofyzika? Co sondy?“ tázal se tiše.

„Do tří světelných let stále to samé. Vysíláme čtvrtou vlnu,“ hlásila detekce.

„S odpovědí na tak osudovou otázku si dovolím ještě nějaký čas počkat, kapitáne,“ odpověděl Zimgolt zdrženlivě. „Přece jen nám připadá takový způsob poněkud... nemorální. Nic ve zlém.“

„Neurážím se,“ ušklíbl se Radiglak. „Počkejte pár týdnů či měsíců, až vám dojdou zásoby. Proti zimě, hladu, žízni a nedostatku vzduchu vás morálka moc neochrání.“

„Rozumím odpovědi,“ přikývl Zimgolt, „ale mé rozhodnutí pro tuto chvíli zní: ne, takové řešení neakceptujeme.“

Radiglak zachoval netečný výraz. „Uvidíme. Čas tady v Prázdnotě je velký přemlouvač.“

A zrušil spojení.

Velitel čtvrté směny teatrálně zhluboka nasál vzduch. „Nadechuji se z plných plic, dokud ještě můžu,“ řekl na tázavé pohledy.

„Porada za čtvrt hodiny,“ utnul představení kapitán.

Errata:

30.05.2021 13:22