Vítej, návštěvníku!

V izolační sekci hostů z Xomerku došlo k velmi nemilé události. Tři lidé kapitána Smega provedli sebevraždu. V jejich identifikátorech byl nalezen důvod: podlehli tlaku svědomí, že jsou přítěž pro toho, komu chtěli své životy naopak obětovat. Hned za tím byla nalezena prosba, aby jejich těla byla použita k prodloužení života posádky Vende. A ještě za tím byl připojen dodatek, vyjadřující vroucí naději že se jejich zbabělejší druhové také rozhodnou následovat tento příklad.

Kapitán Zimgolt pověřil Sarkilen, aby udělala zbylým Xomerkanům důrazné a procítěné kázání o tom, že takhle si to velení Vende nepřeje. První důstojník se vrátil až za několik hodin.

„Splněno,“ řekla pouze. V soukromí byla sdílnější. „Být tam někdo jiný než já, neuspěl by. Xomerkané trpí nevýslovným syndromem viny a hanby.“ A po chvíli dodala: „Možná, že jsem přece jen neměla být tak moc přesvědčivá...“

Zdálo se, že posádka je podobného názoru. Nikdo si sice nepřál smrt Xomerkanů, ale vynořovala se lehká obava, že by Vende mohla přijímat další a další ztroskotance, což by její zásoby zatížilo výraznějším způsobem. Nejkritičtější byla zatím zásoba vzduchu, z níž bylo spotřebováno už 21 procent. U dýchání naneštěstí žádný výrazný úsporný režim nemohl být zaveden.

Vendiny laboratoře sice vyrobily zařízení, které rozkládalo CO2 a získávalo z něj ozón, který se v další fázi pod tlakem měnil na kyslík, ale jeho kapacity byly spíš jen symbolické a sloužily víc pro udržení morálky. Na pokyn velitelky Ketty již zásobovači vyčlenili příslušný objem vody na to, aby se dala v nouzi rozložit pro tvorbu kyslíku.

O další vzrušení se postaral velitel Domarig. Podivná data, která se jeho odborníci pokoušeli analyzovat v izolovaném prostoru, zmizela.

„Jak – zmizela?“ divil se kapitán.

„Na tuto otázku zatím neznáme odpověď,“ musel přiznat Domarig.

„A to si nepřipadáš trapně?“ popíchl ho Zimgolt.

„Hodně, kapitáne,“ přitakal velitel.

Ve skutečnosti byl naprosto zděšený a též rozčilený. Bylo to zcela nepochopitelné. V síti, která byla pod nepřetržitou kontrolou už jen z principu své existence, najednou zmizí docela velký balík informací. A nejen to. On zmizí z obzvlášť přísně stráženého a zabezpečeného místa!

„Chci vědět, kdo mi tu sahá do sítě!“ křičel Domarig na svůj tým. Tak drzý vpád do výpočetní soustavy Vende ho rozzuřil. Ale ať se odborníci snažili jak uměli, na nic nepřišli. V jednu chvíli tam data byla, a v druhou už ne. A nic mezi tím nebylo. Všechna pracoviště prošla detailními prověrkami, stejně jako každý kdo je kdy použil. Všechna přístupová místa byla prozkoumána tak podrobně, jak to jen šlo. Bez výsledku.

Technici dokonce odpojili některé bloky pamětí a umístili je do laboratoří, kde se konaly pokusy odečíst nějaké stopy přímo z fyzického nosiče. Ale ani tato nejhlubší metoda nepřinesla do záhady světlo.

„Nedává to smysl,“ svěřil se kapitán svému prvnímu důstojníkovi. „Chyba, přehmat, omyl, porucha, to všechno se může stát. Ale věci přece jen tak nemohou mizet.“

„Možná o Prázdnotě stále víme příliš málo...“ nadhodila Sarkilen.

Zimgolt chvíli mlčel. „Anebo je to jen test.“

„Že by si Sourengané objednali loď jen proto, aby mohli testovat posádku?“ zapochybovala.

„V případě, že bychom byli pokusný vzorek pro nějakou následující tvorbu umělé reality, by to smysl dávalo.“

„Anebo v případě, kdy by pokusným polygonem byla právě sama Prázdnota,“ dodala po chvíli.

„Mějme i tyto možnosti na zřeteli, ale raději na ně moc nespoléhejme,“ uzavřel Zimgolt.

Se svými pochybami se Zimgolt svěřil i kapitánovi Smegovi, když ho i se zbylou posádkou o den později propustili z karantény.

„Nepřipadá mi, že bychom byli v simulaci. A pakliže ano, její tvůrce by určitě nechtěl, abych ho potkal. Kvůli jeho vlastnímu dobru...“ řekl Smego. Kromě dat, jež byla uložena v jeho lodi, poskytl již heuristickému oddělení i jinou podporu: podrobně rozepsal psychologické profily osob z jiných lodí, s nimiž kdy komunikoval. Skládačka, na jejímž podkladu mozek Vende neustále tvořil předpoklady vývoje, tak získala další vítané upřesnění.

„Touláme se Prázdnotou už docela dlouho,“ pravil poté Zimgolt. „Ale nezdá se, že by tu byla přemíra násilných střetů...?“

„Docela dlouho, kapitáne?“ pousmál se Smego. „Je vidět, že jste stále nepřijal realitu v niž se Vende ocitla. Manévrujete Prázdnotou a zbytečně tak utrácíte drahocennou energii. Nechte si vykreslit trasy aktivních lodí. Zjistíte, že ponejvíce jen letí Prázdnotou tak, jak zůstaly nastavené po svém posledním manévru – ať už bylo jeho příčinou cokoli.“

„Ano, to víme.“

„Už jen měnit směr letu znamená energetickou ztrátu. Ti, co přežijí delší čas, už jsou tak tvrdá sousta, že zisk případného vítězství nevyváží ztráty případného útoku a boje. Proto lodě uzavírají spojenectví, aby přesilou snížily vlastní výdaje. Útočí také ti, kteří se dostali na existenční hranu a nic jiného nim nezbývá, tak jako třeba my. Jinak se tu hraje krutá hra na zdržovanou, v níž běží neúprosný odečet pro všechny.“

„Jak dravci loví nově příchozí lodi? Vždyť tunely se objevují náhodně?“

„Jediná přijatelná strategie je vyčkávací. Tunely vznikají náhodně, a také náhodně do sebe vtahují okolní předměty. Čas od času se ocitne lovec ve správnou chvíli na správném místě.“

„To mi moc nesedí,“ prohlásil velitel Domarig, když kapitán na poradě velení sdělil obsah hovoru. „Prázdnota je obrovská, a i když průniky vzniknou zhruba co pár minut, pravděpodobnost že by se nějaká loď náhodně dostala na vhodné místo, je zanedbatelná.“

„To je pravda,“ musel uznat Zimgolt. „Takže nám Smego neříká pravdu.“

„Možná je proto, že jinou pravdu nezná. Žádná z lodí, které zatím naše detekce zachytila, se nepohybovala rychleji než dvacet kilometrů v sekundě. I kdyby tak letěli řekněme tři roky – nemyslím že by někdo neplánovaně vezl zásoby na delší čas – urazili by řádově pouze desetitisíciny světelného roku. A skákat teleportem naslepo je opravdu plýtvání energií.“

„To zní velmi zajímavě,“ přikývl Zimgolt.

„Díky rozvětvenému průzkumu sondami jsme mnohem lépe analyzovali tvorbu tunelů,“ přidala se Niabonga. „Je zřejmé, že nejčastěji vznikají v oblasti, v níž se nacházíme. Četnost se vzdáleností prudce klesá. Sice jsme ještě neobjevili jaké, ale Vende tvrdí, že pravděpodobnost nalezení pravidla jejich vzniku v horizontu 30 dní je nadpoloviční.“

„To by měla být naše nejvyšší priorita,“ připomněl Zimgolt.

„Máme to na zřeteli,“ souhlasila Niabonga. „Ketta nám vyrobila tři tisíce nových speciálních výpočetních a paměťových bloků, a za pár hodin budou i poslední začleněny do naší sítě jako posila.“

„Souhlasím.“

„Když si vykreslíme dosavadní tunely,“ pokynula Niabonga k zobrazovači, „dostaneme bod, tvořící hypotetické centrum aktivity. Prozatím se k němu blížíme. Sice trochu mimo, ale blížíme. Takže Vende nemusí měnit trasu.“

„Sledují tento směr i jiné dosud nalezené lodě?“

Zavrtěla hlavou. „Nezdá se, že by o tom někdo jiný věděl. Anebo tomu nepřikládá váhu.“

„Změřili jsme i trosky,“ připojil se Domarig, „a spočítali jejich trasy. Když to porovnáme, vidíme že se vypočtené středy rozcházejí. To znamená, že epicentrum tunelů se pohybuje v nitru Prázdnoty.“

„Ale je to jen teorie,“ upozornila Niabonga. „Naměřená data kvůli objektivním vlivům trpí nepřesností. Prozatím takzvaný pohyb, o kterém mluvil Domarig, nepřekročil hranici chyby měření.“

„Každopádně, lepší něco než nic. A něco nového ohledně zmizelých dat-?“

Velitel čtvrté směny jen mlčky zavrtěl hlavou.

„Pokračujme, a všímejme si i věcí, které nevypadají na první pohled slibně,“ uzavřel kapitán.

Errata:

30.05.2021 13:22