Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!

Situace, která pak nastala na palubě, se vymkla i celému velení. Posádka propadla naprosto nezvladatelné euforii. Nebýt toho že se Vende o sebe starala sama, zůstaly by systémy na několik minut zcela bez kontroly. Aniž to palubní velitelka Ketta odsouhlasila, úsporný režim byl odvolán a směny, které měly volno, se oddaly nezřízenému oslavování vysvobození.

Nad tím, že se Vende bez odkladu vydala novým teleportem na cestu, se už nikdo nepozastavoval. Když se na zobrazovacích jednotkách ustálily nové údaje, ukázalo se že  neomylně zakotvila poblíž orbitálního komplexu Hibekarongi, jež patřil jedné z neutrálních mocností v sedmém sektoru. Teleport dokončila absolutně přesně na nejbližší povolené vzdálenosti.

„Jsme tak přesně v nejbližší přistávací zóně, jak jen možno s našimi stroji dosáhnout,“ konstatovala ohromeně velitelka Niabonga. „Teoreticky,“ dodala. „Tak přesný výstup z teleportu by nikdo z mých navigátorů nejen nenaplánoval, ale ani se naplánovat neodvážil.“

To již Vende navázala spojení s komplexem. Celé velení se muselo smířit se zjištěním, že se proměnili v pouhé svědky úkonů, které prováděl jejich koráb.

Vende bez problémů proplula administrativními úkony a vysadila posádku jachty Iakai i zbylé čtyři Xomerky včetně kapitána Smega. Zdvořile se rozloučila s operátorem ohlásila odlet a pak nastavila kurz zpět mimo civilizované části galaktického ramene.

„Vracíme se-?“ osmělil se zeptat kapitán.

„Ano. Vracíme se,“ potvrdila Vende.

Nemělo význam ptát se proč. Koráb se jediným přesným teleportem dostal na zvolené místo a vyčkával. Nemusel dlouho: děsivý jev, který je uvěznil v Prázdnotě, se objevil už po několika minutách, a Vende se do něj k úleku mnoha členů posádky odvážně vnořila.

Tentokrát se nekonalo žádné hroucení systémů, žádné poruchy nebo chyby.

Prostor se uzavřel a Vende opět plula v černé Prázdnotě.

„Sondy vypuštěny,“ sdělila Vende.

„Sondy?“ hlesla Niabonga. „Proč?“

„Vende rozesílá zprávu aktivním lodím, které jsme za svého předchozího pobytu zaznamenali,“ ukázal Saurus seznamy na zobrazovačích.

Odezva přišla zanedlouho. V dosahu detekce se jako první objevila vojenská, od pohledu poněkud zastaralá loď, ale uctivě se ohlásila s žádostí o další instrukce.

„V pořádku,“ reagovala Vende lakonicky. „Vyčkejte.“

Oběd proběhl v poněkud nervózní atmosféře, protože se k Vende počaly zvolna slétat nejrůznější koráby. Byl to bolestný pohled na tu sbírku zoufale přeživších, ale také poněkud hrozivý. Některé lodě tu strašným způsobem přežívaly mnoho let, a nikdo netušil, co od nich může očekávat. Zdaleka ne každý musel Vendině zprávě uvěřit. Což se také často dělo, a velící stanoviště bylo bombardováno mnoha vzrušenými a nedůvěřivými dotazy ze všech lodí.

Vende však měla pro všechny jednoslovnou odpověď: „Vyčkejte.“

Našli se i kapitáni, kteří podezírali Vende ze lsti. Očekávali, že svou zprávou k sobě chce nalákat lodě, a pak je hromadně zničit a vytěžit. Vende si jak vidno získala v Pustině pověst drsného protivníka.

Vende ale byla povznesena nad malicherné dohady. Průběžně posílala na okolní plavidla souřadnice a časy předpokládaných tunelů a když se ukázalo, že se z osmnácti případů strefila osmnáctkrát, nedůvěra opadla, nahrazena stejně silnou zvědavostí a nedočkavostí. Ať se však kapitáni hlásili jak usilovně chtěli, Vende udržovala klidný odstup. Ale v jejím nitru rozhodně takový klid nepanoval.  Vende uvedla v činnost všechny výrobní linky a opravné a montážní prostředky, a zatímco čekala na lodě, měnila se posádce přímo před očima.

„Připadám si jak v horečnatém snu,“ svěřil se Saurus prvnímu důstojníkovi. „Motory se předělávají bezmála za chodu na něco, co nikdo nikdy neviděl, zdroje energie už by nikdo nepoznal, zbraně se mění na nějaké fraktálové koule s nespočtem vodičů a profilů zcela slepě trčících do vzduchu, o teleportech raději ani nemluvím. Vende si dělá úplně co chce. Rozskočí se mi z toho hlava.“

„Tak to neřeš. Domarig už to vzdal. Sedí se svými ítýčky v baru a pijí, pijí jak o život. Nedivím se jim ale – to čeho jsou svědky, by přivedlo k šílenství i tvrdší povahy. Mozek Vende se nepředělává – on prostě nějakým neznámým způsobem mutuje a roste.“

„Co tomu říká kapitán?“

Pokrčila rameny. „Chodí po lodi a uklidňuje lidi. Vende totiž krom jiného sice slušně, ale neoblomně zabrala nějaké kajuty a sekce pro svoje účely, takže někteří lidé vůbec netuší co dál. Náčelníci je zatím shromažďují ve společenských sekcích. Ale kapitán se zatím drží statečně, ačkoli takhle vystresovaného jsem ho ještě neviděla.“

„Co okolní lodě?“

„V posledním hlášení jich bylo dvaadvacet a jsou nervózní jak jen dokáže být někdo odsouzený na doživotí, kterému blýskne šance na záchranu. Pokud vím, sond bylo vysláno třicet šest. Takže nejspíš ještě čekáme.“

„Nepřipadáš si... divně?“ podíval se na ní.

„Divně?“ pousmála se. „Jen divně? To je příliš slabé slovo. Co může být divnější, než když loď převezme sama sebe? Takovou vzpouru ještě nikdo nikdy nezažil, to vstoupí do dějin. A nechci v těch dějinách figurovat v kolonce zbytečných obětí, takže dělám jakoby nic.“

Maličko přikývl. „Vidím to stejně. Jen se trochu obávám použít kopírku, aby mi po volbě jednostranná kopie nevylezl ven Mobiusův list...“

„Á, tady jste, spiklenci!“ našla je velitelka Niabonga. S pohárem v ruce vypadala velmi uvolněně. „Jak dokážete přežít to co se děje kolem nás bez sklenice něčeho silného? Apropó... neruším? To bych se jako ráda přidala-!“

Pozvolna gradující chaos trval ještě celých osmnáct hodin, během kterých vzrostl počet lodí kolem Vende na dvacet devět.

„Odlet za patnáct minut,“ oznámila náhle bez jakéhokoli varování Vende. „Zaujměte postavení.“

Každá loď obdržela vlastní určené souřadnice. Kolem korábu se rozpoutal divoký dopravní chaos, jak se lodě naprosto nekoordinovaně snažily zaujmout vyznačená místa.

Chaos se někde změnil v totální paniku. Některé lodě totiž obětovaly svou poslední energii na to, aby se teleportovaly k Vende, a nyní propadly beznaději, protože už nebyly schopné se kamkoli přesunout.

„Pokud tohle Vende sleduje – jakože nejspíš ano – tak jsme coby živočišný druh opět v jejím hodnocení výrazně poklesli,“ komentoval to Saurus. Ve zmatku několikrát málem došlo ke kolizím, a piloti na manévrujících lodích z toho museli úplně šedivět hrůzou. Že má Vende vše pod kontrolou, se ukázalo ve chvíli, kdy aktivovala několik lokálních energetických bariér, kterými sama naprosto hladce přesunula pohybu neschopné koráby na správné místo.

Když se i poslední loď nakonec dostala na určenou pozici, chybělo k vymezenému limitu už jen pár sekund. Vende to nekomentovala.

„Měla to určitě spočítané,“ poznamenala Niabonga.

„Pro všechny zúčastněné lodě: zdržte se aktivity. Vezmu vás s sebou,“ hlásila Vende. Prázdnota kolem se podivným způsobem rozechvěla a pak sebou nepatrně trhla.

„To bude chtít mnohem víc pití, než jeden pohár,“ vydechla Niabonga. „Vende právě přenesla s sebou teleportem všech devětadvacet lodí. O nula celá nula dvacet osm světelného roku.“

„Dvě minuty do výstupu,“ dala vědět Vende. Její hlas byl naprosto nevzrušený. Opravdu to všechno pro ní byl jen prostý sled matematických rovnic?

Tunel se objevil naprosto přesně, jako podle jízdního řádu. Vende znovu chytila shromážděné lodě do energetických pastí a celé obrovské uskupení zamířilo v souhlasu s proudem prostoru ven z Prázdnoty, do starého dobrého vesmíru.

„Třicet! Eh- pětatřicet! Čtyřicet! Čtyřicet tři gé! Se statisíci tunami přítěže!“ křičel velitel Saurus a držel se za hlavu. Motory Vende pracovaly v absolutně nepochopitelném režimu.

Vende to nekomentovala. „Navázání na cílový prostor za tři, dvě, jedna, teď,“ informovala zcela nevzrušeně. „Poslední teleport za tři, dva...“

Když se vzápětí kolem flotily rozevřelo dobře známé panorama věnčené nespočtem hvězd, posádky lodí si prodělaly stejnou vlnu nevýslovného nadšení, jaká předtím potkala i posádku Vende. Vlastně mnohem silnější, protože ti lidé za sebou měli roky nepopsatelného utrpení a nepředstavitelné beznaděje v Prázdnotě. Komunikační kanály byly doslova zahlceny lavinou projevů vděčnosti. Tím víc, když se ukázalo, že se flotila ocitla jen pár milionů kilometrů od jednoho dobře vybaveného neutrálního překladiště, které již obdrželo zprávu o skupině poškozených plavidel. Jeho záchranné složky očekávalo několik dní horečné činnosti.

„Zbytečně zacláníme,“ ozvala se Vende na vnitřních komunikačních kanálech. „Přesun za tři...“

Errata:

30.05.2021 13:22