Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!

Obchod se žábami

Veverky se občas chodily ochladit k rybníčku, zvlášť když bylo horko a dusno, to je u vody nejlépe. Dováděly ve vodě spolu se žábami, ovšem žáby byly v plavání mnohem rychlejší.

Jenže u vody také rychle vytráví a přijde hlad. To veverky hbitě vyřešily. Kousek od vody rostly ostružiny a veverky si na ně prostě odběhly a vrátily se s papulkami od ostružin.

„Co jste to tam jedly?“ zeptala se jich jedna žába

„Ostružiny,“ řekla Zrzečka. „Roste jich tam plno!“

„Dejte nám ochutnat!“ poprosily žáby. „Z vody tam nedosáhneme.“

Veverky uznaly, že ostružiny jsou pro žabky nedosažitelné, žáby přece nedokáží lézt v ostružinovém křoví jako veverky. Aby jim ukázaly dobrou vůli, hodily každé do vody jednu ostružinu. A ostružiny žábám kupodivu zachutnaly.

„Hoďte nám ještě!“ žadonily na veverkách.

„Ále!“ odsekla Šedivka. „To by se vám líbilo, mlsat naše dobrůtky. Co kdybyste naopak nabídly něco vy nám? Něco za něco, aby to byl obchod a ne pořád jen almužny!“

Žáby opravdu chtěly ještě další ostružiny, ale viděly, že je zadarmo nedostanou. Odplavaly tedy a potopily se až na dno, aby na ten výměnný obchod také něco sehnaly. Brzy se vynořily a připluly až ke břehu. Jedna přes druhou veverkám nabízely své největší pochoutky, komáří larvy, vodní červíky, některé ulovily i mouchy a všechno to nabízely za pár ostružin, které jim tak chutnaly.

Jenže veverky jen vrtěly hlavičkami. Červy, brouky, larvy ba ani mouchy přece nejedí! Veverky se přece masem ani hmyzem neživí! To tam ve vodě nic neroste, co by se dalo jíst?

„Nerostou tam žádné oříšky, žaludy nebo houby?“ ptaly se.

To zase smutně vrtěly hlavami žáby. No jo, jak mohou obchodovat, když to veverkám vůbec nechutná? Leda – leda řasy, nějaký žabinec, to by snad bylo pro ty vegetariánky!

Bohužel, ani vodní řasy veverkám nechutnaly. Zelené byly, ale zelená je i tráva, kterou veverky nežerou. Z obchodu nic nebude.

Žáby smutně vyskákaly z vody na veliký kámen a začaly zpívat smutnou píseň, jak by to bylo krásné, kdyby všechna zvířátka jedla to samé a mohla by si pomáhat. Jenže i když žáby chytají mouchy a komáří larvy, nemohou je nabídnout veverkám, které maso nežerou. A žáby zase nemají zuby, aby mohly kousat oříšky. Ach, ach, ach, je to bída na tom našem světě!

Žabí koncert v rákosí

„A to neumíte nic veselého?“ zeptala se jich Zrzečka .

„Nás nic veselého nenapadá, když se obchody nedaří,“ řekly žáby.

„Dostanete každá ostružinu, když zazpíváte něco veselého!“ nabídla jim Zrzečka. „Chcete snad ostružiny, nebo ne?“

„Ale když my nemáme čím zaplatit,“ vrtěly hlavou žáby smutně.

„Heleďte, žabky,“ vložila se do toho i Šedivka. „Lidé platí nejen za různé dobrůtky, ale i za umění! Když zazpíváte něco, co se nám bude líbit, zaplatíme vám za to ostružinami!“

To se žabkám zamlouvalo. Zpěv je přece umění a za to se u lidí také platí. Proč by to nešlo i u zvířátek? Začaly tedy zpívat veselé písně o tom, jak je krásné, když si lesní zvířátka vyjdou vstříc a pomáhají si. Dostaly za koncert zaplaceno každá ostružinu, spokojenost byla na obou stranách.

„Škoda, že ostružiny už dozrály a končí,“ řekla Hnědulka.

„Nevadí, my si stejně pořád zpíváme, nejen za ostružiny, ale i samy sobě pro radost!“ odvětila na to jedna žába. „Vy jste nám přece daly ostružiny na ochutnání i zadarmo!“

„To je tím, že když ostružiny nesníme, přezrají, spadnou na zem a zkazí se,“ vysvětlovala jim Zrzečka. „Některé lesní plody se musí včas otrhat, houby sesbírat, oříšky uložit na zimu a i šišky padají ze stromů na zem. A když je zrovna přebytek ostružin, že je ani nesníme, proč bychom vám nějaké nehodily?“

Půjdete-li v létě večer kolem rybníka, zaposlouchejte se.

Žáby pořádají koncerty každý večer.

I bez ostružin.

Errata:

11.08.2021 23:06