Vítej, návštěvníku!

Veverky a zajíčci

Na podzim začíná období, kterému myslivci říkají »hony«. To je smutná doba pro všechno zaječí obyvatelstvo. Myslivci při honu táhnou krajinou a střílí zajíce, bažanty i koroptve. Aby se před nimi žádný zajoch nemohl někam schovat, mají s sebou psy, kteří schované zajíce vypátrají a když zajíc začne utíkat před psy, ozve se »prásk!« a zajíček doběhal...

A tak jednoho dne nastal v lese hon. »Myslivci jdou!« šla zlá zvěst mezi zajíci. Ti nejbojácnější nevydrželi a dali se na útěk hned, jenže to nebylo moudré, nevěděli, kudy myslivci letos půjdou. Ti opatrnější raději počkali, jenže pak se ukázalo, že se střelba přibližuje přímo k lesíku a ne jako loni, kdy myslivci táhli přes pole. Vyskočit a utíkat bylo možné jen teď, později bude pozdě!

Veverek se hon netýká. Veverky jsou v Čechách chráněné a myslivci je nesmějí střílet. Mohly by se na hon klidně dívat ze svého pelíšku, ale veverkám bylo líto kamarádů zajíčků. Těm teď nastala běda běd a kdoví, jestli je ještě někdy uvidí?

Najednou Zrzečka vyskočila, jak dostala nápad.

„Holky, nepomůžeme zajíčkům?“ navrhla ostatním.

„Ale jak?“ podívala se po ní smutně Šedivka. „Víš přece, že zajíčci umí běhat rychleji než my!“

„Ale my máme lanovku!“ připomněla jim Zrzečka. „Kdo by hledal zajíce nahoře na skále? Když se skrčí, nebude na ně zdola vidět a ani psi na ně nemohou!“

A hned seběhla se stromu a pelášila k zaječím doupátkům, zatímco Šedivka s Hnědulkou začaly rychle připravovat lanovku.

Přemluvit zaječí rodinku nebylo těžké. Zajíčci se svezli lanovkou už předtím a věděli, že to nic není. Pantáta zajíc Bobeš ani zaječice Týna se sice minule do lanovky nalákat nedali, že je to spíš pro ty mladé, ale teď jim teklo do bot a moudře usoudili, že v nouzi může být i lanovka dobrá.

A tak veverky spustily bednu, vlastně kabinku, do dolní »stanice«, naložily zaječí rodinku a rychle točily klikou, aby byli zajíčci co nejdřív v bezpečí. A nahoře honem hop a skok, zalezte co nejdál do jeskyňky a ať z vás myslivci a jejich psi ani ouško nezahlédnou!

Stihli to všichni na poslední chvíli, rojnice myslivců už vstoupila do lesa. Už se z kraje lesa ozývalo praštění větviček pod mysliveckými botami i ňafání psů. Zajíci se i nahoře na skále třásli strachy, ale přece jen to bylo u veverek bezpečnější než kdyby se pokoušeli utíkat.

Veverky věděly, že jim nic nehrozí, neboť myslivci v Čechách nesmí veverky střílet. Proto je klidně pozorovaly shora.

Záchrana zajíčků před psy

Ale ani veverky se neodvažovaly z bezpečné výšky dolů. Jednak by je mohl někdo považovat za zajíce a co by jim pomohlo, až by na ten omyl přišli, kdyby už byly zastřelené! A kromě toho, dole poštěkávala i smečka psů!

Psi se samozřejmě netajili, že čichají zajíce. Sice je čichali z divné strany, totiž odshora, ale čichali je dobře. Ohlíželi se tím směrem, ale myslivci je hubovali, aby si nevšímali veverek a hledali zajíce! Jenže psi neumí mluvit a nemohli svým pánům vysvětlit, že čichají správně zajíce, i když právě z těch míst, kde jsou vidět jen veverky.

Myslivci postupovali lesem, prošli do sousedního háje, ale v našem lese nepráskla ani jedna rána. Až v sousedním lesíčku vylétlo z úkrytu pár bažantů a ovšemže měli smůlu. Prásk! Prásk! Bouchaly pušky jako o vojenských manévrech. A bažanti padali k zemi, kde už pro ně spěchali psi, aby je za pochvalu přinesli pánům. Hon pokračoval, ale od našeho lesíka se už vzdaloval.

Až teď si mohli zajíčci oddychnout! Děkovali veverkám za nápad i za lanovku, která jim dnes zachránila kožíšky. Bez ní by to dopadlo hůř!

Veverky byly pochopitelně rády, že zajíčkům pomohly. Po odchodu myslivců celou zaječí rodinku opatrně svezly lanovkou dolů a v lese mohla nastat pohoda jako dřív.

Ježci celý hon prospali! Ani nechtěli zajíčkům věřit, jak jim bylo nahoře u veverek úzko! Ale když to potvrdily žabky, museli to uznat i ježci. A také byli rádi, že to dopadlo výjimečně dobře.

Zvířátka si přece mají pomáhat!

Errata:

11.08.2021 23:06