Vítej, návštěvníku!

Veverky a dostihy

To zase byla sláva! V televizi dávali přenos z Velké Pardubické a ve vesnici byla celá plná hospoda u televizoru. A hluk tam byl takový, že to bylo slyšet až na kraj lesa.

Ten hluk přitáhl veverky jako magnetem. Veverky jsou od přírody zvědavé a hned musely zjistit, proč ti lidé tak hlučí. A to se ví, že to zjistily. Televizor byl v hospodě naproti oknům, takže bylo zvenku vidět, co se děje na obrazovce. Běhali tam koně, na zádech jim seděli lidé a všichni, koně i lidé, se snažili být první.

Veverky se usadily zvenčí na okně a televizi chvilku sledovaly, než jim došlo, oč tam vlastně jde. Pak už pozorovaly, jak lidi i koně závodí.

„To si v lese zkusíme taky!“ řekla Zrzečka.

„Máš snad nějaké koně?“ zaťukala si Hnědulka významně na čelo, aby hodně zdůraznila, že to nepovažuje za dobrý nápad.

„A musí to být zrovna koně?“ namítla Zrzečka. „Pro nás by museli být ti koně mnohem menší, jako jsme my menší proti lidem.“

„Tak malí koně ani nejsou!“ tvrdila Šedivka.

„A musí to být zrovna koně?“ opakovala Zrzečka. „Na naši velikost by se spíš hodili vepříci! Raději menší, třeba ta odrostlá selátka, co včera rozryla paseku za rybníčkem.“

„Chceš snad jezdit na vepřících?“ pochybovala Hnědulka.

„A proč ne?“ pokrčila rameny Zrzečka. „Bude psina, jistě se to bude líbit i vepříkům! Jdu je na to nabandovat!“

Když šla Zrzečka, šly i kamarádky, podle hesla »Jedna za všechny prachy, všechny bez dvou za dvacet«. Dohopkaly do lesa a sháněly se po prasečí rodince. A když je po chvilce našly, začaly mladé vepříky, taková ta trochu odrostlejší selata, přemlouvat, aby si s nimi zahráli na dostihy.

Vepříci nevěděli, co to jsou dostihy, veverky jim to musely vysvětlit, ale vepříci nepatří mezi hloupá zvířátka a hned se jim to zalíbilo. A to se ví, hned se také ptali, »co za to dostanou«.

„Pro vítěze připravíme ceny,“ slíbily jim veverky.

Vepříci nakonec slíbili, že zítra přijdou a kanec s bachyní nebyli proti. Jen ať se vepřová mládež řádně proběhne, udělají aspoň něco pro své zdraví.

Veverky tedy hned začaly shánět cenu pro vítěze.

„Tak či tak to bude nějaké prasátko,“ řekla Zrzečka. „Dáme jim buď žaludy nebo kaštany!“

Vymyslely to nakonec tak, že vítěz dostihů dostane sáček kaštanů, cena pro druhé místo měla být sáček žaludů a pro třetí místo menší sáček bukvic. A hned také uspořádaly dobrovolné sbírání plodin pro vítěze. Ale co si budeme povídat, nasbíraly to nakonec samy, nikdo se nehrnul, že jim pomůže sbírat.

Veverkám to ale nevadilo, těšily se na dostihy. Vymyslely, že trať povede kolem rybníčku. U Velké Pardubické skákali koně přes umělé překážky, tady to budou různé příkopy a dva potůčky, jeden vtéká do rybníčku a druhý vytéká. Tam to bude ze všech míst nejzajímavější, hned vedle cílové rovinky.

A druhého dne skutečně sojka Stáňa rozhlašovala, že se po poledni kolem rybníčku poběží velký lesní dostih, Velká Veverčí Cena, všichni přijďte, bude tam legrace! A také si můžete vsadit na vítěze!

To se rozumí, kolem poledne už byla kolem trati zvířátka. Nejvíc jich bylo kolem míst, kde měli dostihoví koně... ehm... dostihoví pašíci skákat přes potok. To bude jistě něco jako Taxis nebo i Hadí příkop!

Všechno bylo připravené, veverky seděly na prasátkách a vrána zakrákala startovní výstřel.

A už koně... vlastně vepříci... vyrazili na závodní dráhu! Veverky se sotva stihly držet na prasečích hřbetech, to se ví, ani sedla ani udidlo tam neměly, jen se držely štětin a ujížděly jako o závod... ačkoliv proč »jako«? Byl to přece pravý závod, dostih jako Velká Pardubická! Určitě se o něm bude ještě dlouho mluvit!

První překážkou byl mělký příkop, ten všichni vepříci přeskočili, ale druhou překážkou měl být obávaný Taxis neboli potůček, vytékající z rybníčku. Jenže se ukázalo, že to veverky vepříkům špatně vysvětlily, vepříci totiž potůček nepřeskakovali, ale proběhli. Voda stříkala do všech stran, až na diváky a to se ví, nejvíc na veverky! A kdyby voda! U kraje potoka bylo pěkně jemné bahno, černé jako uhelný mour! A veverky i vepříci byli pocákaní černým bahnem!

Závod však nikdo kvůli tomu nepřerušil, závodilo se dál! Další menší příkop, pak oběhnout rozsáhlé ostružinové houští a následoval nájezd na Hadí příkop, vlastně druhý potůček. A jak se dalo čekat, vepříci ani tenhle nepřeskakovali, ale proběhli. A bahno tam bylo také, snad ne tak černé, ale že by méně špinilo, to se nedalo říci! Bylo v něm navíc plno žabince, takže mělo barvu do zelena a to se ví, zelení byli hned vepříci i veverky. Ty nevěděly, co dřív. Držet se na hřbetech prasátek, plivat bláto se žabincem anebo nadávat? To poslední ani nešlo. Prasátkům se na nožičky lepilo jehličí, ale při rychlém běhu odlétalo a tu a tam se jehličky usadily i na veverkách. A jak se dalo čekat, nepříjemně píchaly.

Veverky pořádaly dostihy!

Konečně tu byl cíl, kde závodníky vítala lesní zvířátka. Kdo mohl, plácal pacičkami. Zajíčci už tu čekali s cenami pro vítěze, ale vepříci všechny tři ceny vysypali ze sáčků na lesní cestičku, promíchali žaludy, kaštany i bukvice a hned se do nich pustili. Nerespektovali pořadí v cíli, krmili se spravedlivě, všichni stejně!

Pravda, vepříci byli špinaví jako čuňata, ale těm to vůbec nevadilo, prasátka se přece před jídlem nemyjí. Zato veverky se musely jít hned na písečnou pláž rybníčku vykoupat, aby ze sebe dostaly nejen bláto, ale i smradlavý žabinec a navrch jehličí, které se na ně lepilo jako svízel.

Dostihy dopadly pro většinu zvířátek dobře. Diváci si přišli na své. Vepříkům špína nevadila, hlavně že se pěkně nažrali, jen veverkám se výsledek nelíbil. Takhle špinavé už dlouho nebyly! A žabinec, panečku, smrděl! Veverky se musely dlouho drhnout, než dostaly špínu z kožíšků! A pak se ještě musely usušit, protože veverky potřebují mít hlavně suchý ocásek, aby jim rozčepýřený nahradil při pádu z výšky padák!

Ba ne, z hlediska veverek nebyly dostihy to pravé!

A to se rozumí, že odmítaly odpovídat na všetečné dotazy diváků, kdy se budou dostihy opakovat.

Podle veverek už nikdy víc!

Errata:

11.08.2021 23:06