Dostal jsem k románu "Woodoo" seznam chyb a překlepů. No a když už jsem to opravoval... změn je docela hodně, žádná kapitola není v původním tvaru. A když jsem se do té knížky začetl, zjistil jsem, že není tak úplně pitomá. Je ale fakt, že jsem musel odstranit a přepsat pár odstavců, které byly aktuální v době psaní. Ono je to bez nich lepší. A skoro si říkám, jestli by takové škrty nepomohly i jinde...

2 14: Vrátil bych se od RPG a filosofických úvah do reality našeho světa. Obávám se, že ji nejlépe vystihuje citát (Woodo, kap.4):

Je to smutná a hloupá věc: Člověk se musí stát revolucionářem jen proto, aby mohl být slušným. (David Harris)

A pár příkladů z té stránky, které by mohlo zdejší osazenstvo znát:

"Tato tropa plně působí v seriálu Lišák Vuk. Příběh se soustřeďuje na Vuka, a tak se bere jako hodný, i když zabíjí a požírá hodně (zjevně inteligentních) zvířat a systematicky ničí majetek jednoho člověka. Lovec se zároveň bere jako Hlavní padouch, přestože zabíjí lišky jen proto, aby ochránil svůj dobytek."

Proboha, Lišák Vuk! Jedna z věcí, které jsem viděl jako kluk :)

"Ve filmu Ztracený svět: Jurský park Sarah a Nick sabotují žoldáky najaté společností, která vlastní dinosaury. Pravda, tým žoldáků vyslaný, aby pochytal dinosaury, si nebral zrovna servítky, ale sabotáž, kterou ti dva provedli, je přímo či nepřímo zodpovědná za každého mrtvého člověka v tom filmu. I potom, co žoldáci ty dva zachrání před smrtí, Nick to použije jako příležitost k sabotování Rolandovy zbraně. Zabít dinosaura je podle všeho špatné i tehdy, když řádí ve vašem táboře a zabíjí vaše muže. A nebylo to tak, že by tu byla v sázce příroda. Dinosauři byli vytvoření v laboratoři a zavlečení do časového období, které pro ně nebylo vhodné. Už skutečnost, že vůbec existují, by mohla pro ekosystém znamenat katastrofu. To byl celý smysl prvního filmu a v knize Ztracený svět je to ještě více zdůrazněno, ale filmaři na to z nějakého důvodu úplně zapomněli."

"Série Lensman od E. E. Smithe toto předvádí. Činy různých protagonistů jsou konzistentně vychvalovány -- včetně jednoho člověka, který se chová jakou soudce, porota a kat, zkázy celých planet/slunečních soustav/civilizací, ať už s civilisty nebo bez nich, různé ošklivé prostředky tajných (nebo i zjevných) válek, mučení, mentálního znásilnění, atd. V příběhu se říká, že pouze paragoni Nezkorumpovatelné čisté čistoty mohou být Lensmeny (a že Arisiané aktivně odstraňují ty, kteří tohoto standardu zcela nedosahují, předtím, než doopravdy dostanou Čočky), ale tak nějak to autorovi prostě musíme věřit."

"Protagonisté Anne McCaffreyové se běžně chovají k ostatním postavám jako svině a projde jim to. Často je to znázorňováno jako jakási zobecněná vada (například o Killashandře a Lesse z Drakenů z Pernu se ví, že mají velice malou trpělivost), ale ve většině konkrétních případů příběh celkem jasně ukazuje, že "ten (Určený) Hajzlík si o to koledoval". V Křišťálové linii Killashandra více než jednu stránku ponižuje jednoho vědce pouze za to, že byl pedant a dal nové látce jiné jméno než ona, a Dělají si z toho srandu. O několik stránek dál je toto ošklivě ospravedlněno popisem toho, jak se vědci a jeho partnerovi udělalo ve vesmíru špatně a pozvraceli celou loď, která je přivezla."

"V Hobitovi Medděd chytí v lese skřeta a vrrka a vyptává se jich na jejich cíle. Poté, co odpoví, usekne skřetovi hlavu a stáhne vrrka z kůže. Ani hrdinové, ani příběh Meddědovy činy nezpochybňují, protože je to hodný hoch a skřeti a vrrci jsou Vždy zmateně zlí. Zajímavé je, že ve filmové adaptaci Hobit: Šmakova dračí poušť je podobná scéna, kde elfí král Thranduil zabije zajatého skřeta potom, co ho vyslechne, ale tentokrát to Legolas svému otci vytkne."

"Tato tropa se objevovala v seriálu Robin Hood, a to až do neuvěřitelné míry. Jakkoli mohl být občas Robin hajzlík, každý, kdo miloval Robina, byl dobrý, a každý, kdo Robina nenáviděl, byl zlý. Konec."

"Mnoho hráčů Stolních RPG, zvláště těch, kteří se nezajímají o "role-playing" aspekty hry, má tento přístup. Cokoli, co udělají, je zcela ospravedlnitelné (včetně zabíjení inteligentních bytostí a kradení jejich věcí -- též známo jako "vloupání"), zatímco NPCčkům se snaží pomstít za sebemenší prohřešek. Také se to může podivným způsobem objevit i u kráčů, kteří se o roleplaying zajímají: pokud je jedna z postav zločinec, ostatní hráči, třebas Zákonně dobří, budou takovému hráči ochotní daleko více odpustit a důvěřovat, než kdyby se tímto způsobem chovalo NPCčko. To, do jaké míry jim odpustí, je založeno primárně na tom, že chtějí hrát s kamarády, ale nechtějí je nutit hrát postavu, kterou hrát nechtějí. Plus, Nikdy nedělte družinu."

"Ve hře Final Fantasy VII se objevuje vysloveně podivný moment, kdy planetě hrozí srážka s obřím meteorem a padoušská korporace Shin-Ra vymyslí plán, jak této katastrofické události zabránit. Hrdinové jejich plán okamžitě sabotují s tím, že McGuffin, který chtějí použít, by byl bezpečnější a lépe využitý v jejich rukou. Co je ještě podivnější, když se plán Shin-Ra pokazí, Barrett poznamená 'Tak nějak jsem doufal, že to bude fungovat'. Kromě toho během hry zabijete nesčetné množství jejich poskoků. Jedinou výjimkou jsou Turkové, kteří vždycky přežijí, aby vás mohli v budoucnu znovu otravovat."

["McGuffin" je obecný termín pro jakýkoli předmět, který je životně důležitý pro příběh, ale jinak zas tolik nezáleží na tom, co to přesně je]

"Hra Phantasy Star IV se tomuto postavila s Chazovým proslovem typu Vynadat staříkovi. Velké světlo stvořilo život v systému Algo čistě jen proto, aby držel ve vězení Zlo zavřené v plechovce, ale Chaz prohlásí, že pokud budou bezmyšlenkovitě poslouchat plán Světla, není mezi služebníky Temnoty a služebníky Světla dohromady žádný rozdíl kromě toho, na které straně mříží se nacházejí. Chaz nakonec celou tu věc Světlo proti Temnotě zavrhne a rozhodne se, že bude raději bojovat, aby chránil lid systému Algo."

"Ve freewarovém RPG Paradise Blue je hráč na straně Hnutí odporu, které plánuje převrat proti králi. Nikdy během hry se příběh nepokouší vysvětlit, proč by měl být vůdce hnutí odporu králem a současný král vlastně ani nevypadá jako tak špatný člověk; jeho jediná opravdová velká vada je, že jeho zástupce je absolutní mizera. Hnutí odporu jsou ti dobří prostě jen proto, že protagonista pracuje pro ně."

2 Galloth: Myslím, že to, nač si stěžujete, je to, co TVTropes nazývají "Morálka centrovaná na protagonistu" (http://tvtropes.org/pmwiki/pmwiki.php/Main/ProtagonistCenteredMorality)

(Poznámka: Věci s náhodnými Velkými písmeny v tomto překladu jsou názvy dalších trop a odkazy v originálním článku.)

"Hurá! Lidé, jejichž jména znám, jsou zachráněni!"

Elan, Order of the Stick (zatímco allosaurus požírá tucty nepojmenovaných poskoků)

"Je pouze přirozené, aby spisovatel viděl věci ze Sympatického úhlu pohledu protagonistů. Vzhledem k tomu, že protagonisté často fungují jako vypravěči a postavy s Úhlem pohledu, jejich perspektiva má tendenci mít na dílo větší dopad než perspektiva jakékoli jiné postavy -- jejich myšlenky se překrývají s vyprávěním, jejich pocity tvarují situaci a jejich priority určují příběh. To, jak se berou různé události, bude zabarveno tím, jaký mají vztah k protagonistovi, k věcem, které miluje, k lidem, na kterých mu záleží. Je těžké představit si příběh, který by byl vyprávěn jiným způsobem.

Jenomže někdy se zdá, že se tento úhel pohledu rozlévá jako kaňka a zabarvuje to, jak se všechno chová a myslí. Takové dílo pak spadá pod Morálku centrovanou na protagonistu -- stav, kde se zdá, že samotné předivo fiktivního vesmíru vidí na nějaké hluboké kosmické úrovni věci z úhlu pohledu protagonisty. Jedna každá sympatická postava, symbolismus, vyprávění, všechno postavy posuzuje jako hodné chvály, odsouzení nebo indiferentnosti podle toho, jak moc jsou oblíbení u "těch hodných". Sám protagonista zdánlivě nemůže udělat nic špatného, a i kdyby se snad našel někdo, kdo by s tím nesouhlasil, je to očividně lump.

Předpokládejme například, že je tu postava, která po tisícovkách vraždí nevinné vesničany, ale kdysi pomohla zachránit Hrdinovu matku prostě proto, že si myslela, že je sexy; Hrdina takovému člověku snadno odpustí, koupí mu drink a možná ho dokonce přizve do svého týmu. A potom tu máte jinou postavu, která běžně zachraňuje sirotky z hořících budov, ale jednou využil slávu, kterou tím získal, k tomu, aby protagonistovi odloudil jeho Lásku. Takovým člověkem se bude opovrhovat. Tohle samo o sobě by byla pouze ukázka nedokonalého hrdiny -- posledním dílkem skládačky je skutečnost, že příběh je krátkozraký. Neobjeví se žádné varovné známky toho, že je protagonista nespravedlivý k hrdinovi, který zachránil všechny ty lidi. Nikdo mu neřekne, že je neuctivý k památce tisíců obětí masového vraha. Nevymstí se mu to. Protagonista se v podstatě chová, jako by to, v určitých ohledech, bylo opravdu Celé o něm a Autorský trakt vypravěče s ním může docela dobře souhlasit.

Jako vždy, tropy nejsou špatná věc. Toto může být efektivní nástroj: věci znalý autor toto použije pod několika vrstvami fiktivního obsahu a kontextu, aby své čtenáře zlákal k souhlasu s tím, že protagonista učinil morálně správná rozhodnutí, a přitom dovolí subtilně ukázat, že tomu tak ve skutečnosti nebylo. Stejně tak může tuto tropu přehnat a tím čtenáře zlákat k tomu, aby odsoudili zdánlivě morálně zkažená rozhodnutí protagonisty, a potom nechat příběh vyvinout tak, aby to naznačovalo, že ve skutečnosti jednal moudře. Čtenáři, kteří tyto nuance objeví (spíše v tom prvním případě než ve druhém) se mohou naučit řadu důležitých věcí o integritě svého vlastního morálního kompasu a tím benefitovat. U příkladu v záhlaví této stránky se jedná o záměrnou Disonanci hodnot použitou ke komediálním účelům: v tomto kontextu autor uspěl.

Toto může být generátor jak Určených hrdinů, tak Určených padouchů, pokud si publikum všimne, že je nějaká postava posuzována pouze podle úzkého výřezu svých aktivit. Padouši, kteří se tímto způsobem údajně "napraví", mohou být Karmičtí Houdiniové, i když to není nezbytné. Jeden z definujících znaků Mary Sue, především pak Jerk Sue.

Protagonista může být díky tomu naneštěstí pokrytec v tom smyslu, že hlavní postava udělá něco špatného a projde jí to, zatímco jiná postava udělá totéž a je za to potrestána.

Specifický typ Morální disonance, který může vést k Porouchanému ponaučení. Často umožněno díky Psychologické projekci. Srovnejte s tropami Milión je statistika, kdy je možné omluvit milión mrtvých, ale ne smrt jediné osoby, která má jméno a objevila se v příběhu. Srovnejte také s Vždycky zachraň holku, kdy klade protagonista dobro své lásky nad cokoli jiného. Podtropa Selektivního vynucování a nadtropa Co je to vlastně poskok?. Viz též Pravidlo empatie. Kontrastujte s Co to má bejt, hrdino?, kdy jiná postava protagonistu konfrontuje s jeho pochybným chováním, Morální krátkozrakost, kdy se postava pokouší toto invokovat, ale příběh s ní nesouhlasí, a Pokrytecký humor, kdy si příběh z dvojího standardu postavy Dělá srandu.

Nemusíme říkat, že co se týče toho, jak my lidé vnímáme svět, je tato tropa větší Pravda v televizi, než je nám milé přiznávat.

POZNÁMKA: Toto je tropa "in-universe". Existuje pouze tehdy, když příběh ignoruje špatné věci, spáchané protagonisty nebo dobré věci spáchané antagonisty. Pokud příběh postavu prezentuje jako jasného hrdinu nebo padoucha, ale někteří fanoušci toto ignorují, jedná se o Špatně zaměřený fandom."

SW: Problém je že možná ani já nevím, jak to doopravdy myslím. Mám určitý pocit, ale jeho vyjádření se mi nedaří. Proto možná mé příspěvky působí rozporuplně. Já nevnímám negativně to, že se rozhodl zastavit války. Ani to, že pro zastavení válek zabíjel. Ale možná spíše to, že nejprve zabíjel na základě informací z novin a televize, což jsou prostředky, které jak se později ukázalo hodně lhali a působilo to na mne, jako by spousta těch lidí, které zabil mohla být v zásadě dobrá (myšleno, že jejich snaha byla medii překroucena, či špatně pochopena, rozhodovali se bez dostatečných znalostí). Později, když získal možnost číst myšlenky, tak zabíjel i ty, kteří doposud nic neprovedli s tím, že by to stejně v budoucnu provedli.

Nejde o právo z pohledu zákonů. Spíše se zeptám tebe. Co udělal hrdina špatného? Kdy udělal chybu kvůli které někdo zemřel? Zabíjel jak na běžícím pásu, ale ani jedna chyba (aspoň tak to působí na mne). Přitom ve spoustě případech, to mohli být lidé, kteří upřímně věřili tomu, že svět dělají lepším místem. Že se rozhodli pro to menší ze dvou zel. V podstatě stejně, jak se rozhodla hlavní postava, akorát s horší technologií a tedy i horšími výsledky. Přesto, nikdo takový se tam nevyskytl. To je asi to co myslím tím, že hrdinu chráníš.

Docela dobře se mi četl třeba Gurroa (GSMB2) nebo jupiterský duch. Ale neumím pojmenovat, v čem je rozdíl třeba toho JupDucha od Woodoo. Proč mi je Pepek sympatičtější než hlavní postava woodoo.

Když to myslíš takhle... pak hrdina "Woodoo" nebyl v právu nikdy. Na počátku jen uvažoval, že by někomu přál smrt, ale když tuto možnost doopravdy dostal, necouvl (se zbabělou poznámkou, že to tak nemyslel). Znamená to, že začal vraždit naprosto uvědoměle. Musel vědět - a také že věděl, že je to ve všech právních systémech světa zločin, věděl, že po něm půjdou všechny složky "pozemské spravedlnosti" a že nemůže v případě dopadení čekat milost. Kdo tady ale udělal chybu? Obávám se, že "všechny složky pozemské spravedlnosti", které ve vztahu k válce všechny selhávají na celé čáře!

Prakticky všichni zabití byli z pohledu platných právních systémů daných států nevinní jako lilie Všichni! Všechna ta neviňátka ale buď zlu (válce) přímo sloužila, nebo je podporovala.

Výjimkou byli lupiči Ukrajinci v kavárně, proti nim by se bránit mohl, tam by to byla oprávněná sebeobrana. Ačkoliv - kdoví! Naše právo a zvyky lidojedů... Především to ale nemohl přiznat, protože by tím poskytl stopu. Musel to tedy zapřít a spoléhat na to, že vyšetřovatel (kterému nic jiného nezbude) to prostě odloží.

Pokud to na někoho působí negativně, pak nevím... já totiž zastávám názor, že všichni ti "nevinní" byli (a i ve skutečnosti JSOU) vinní. Přinejmenším morálně. Odmítám i názor, že morálka může být různá. Válka je v každém případě nemorální, neboť je to nejmasovější porušení přikázání "Nezabiješ!". A její podpora je nemorální také.

Hrdina dostal na začátku návod (šumafuk že od mimozemšťana): Válkám zabráníš jedině likvidací klíčových osob. Máš možnost - jdi!

Takže "Woodoo" je vlastně od počátku do konce volba menšího zla, ne? Jenže ta volba je setsafra odůvodněná a opačná volba by byla dokonce nemravná. Ergo - hrdina tak jednat prostě musí! A to i když se mu nechce!

2 SW: No, nesouhlasím s tím, že je to nutné pro román psaný v ich-formě. Protože ta ich-forma, to nemusí být nutně hrdina, to je jen protagonista.

Tak například Sherlock Holmes je celý psaný v ich-formě. Ale není to ich-forma Sherlocka Holmese (který je tam evidentně hlavním hrdinou), ale doktora Watsona, který jeho dobrodružství komentuje. (Protože velký detektiv se v ich-formě dost dobře psát nedá -- čtenářům by to poskytlo příliš mnoho informací a vyřešit záhadu by pak bylo snadné.)

Na druhou stranu, co taková Vražda Rogera Ackroyda Agathy Christie? Tenkrát tam použila ich-formu takovým způsobem, že to zůstalo ještě léta kontroverzní.

Ovšem propůjčit ich-formu někomu vysloveně zlému a nesympatickému, to je obtížné. Vyžaduje to dokonalé pochopení psychiky takové postavy, přestože se (doufejme!) diametrálně liší od psychiky autory.

Ano přiznávám se k autorství obou citátů. To co jsem myslel v prvním citátu bylo to, že postava zabila člověka, který nic neudělal. Co kdyby těsně před střelbou zjistil, že to nedokáže? Ale ona se rozhodla a zabíjela. Proto na mne působila negativně. Sama v tom ale dilema necítila. A co je důležité, i mimozemšťané ji to odsouhlasili. Avšak ne jako chybu, ale jako to, že byla v právu. Takže hrdinovo pojetí spravedlnosti se neslučuje s mým, ale on sám se nepohybuje v šedé zóně. Není vystaven pokušení udělat něco, špatného aby zabránil ještě většímu zlu. Všimni si, že neříká bylo to špatné, ale alternativa byla ještě horší. Říká že byl v právu a mimozemšťan s ním souhlasí. Fakt že připouští že to bylo na hraně to možná do šedé zóny staví.

To co jsem v posledním citátu myslel šedou situací je volba mezi dvěma špatnými variantami. Kdy postava, a to je právě to důležité, vnímá obě možnosti jako špatné. Ale rozhodne se pro menší zlo. Ovšem z vědomím, že páchá zlo. A to je právě okamžik, kdy dochází ke korupci mocí protože dochází k posunu morální hranice. A ke korupci nedojde v jednom okamžiku. Je to postupný proces, kdy se ta hranice po malých krůčcích stále posouvá a posouvá.

A nebo tady právě předvádím v praxi jak to funguje a snažím se vytvořit logickou strukturu k tomu, abych omluvil svou vlastní chybu.

Navíc, pokud se podíváme na příspěvek ID227612, ve kterém se uvádí, že hrdina nesnáší pojem collateral damage a že by nikdy nezabil nevinné, dokud by nespáchali zločin a později tato omezení již nemá a zabije jak pilota dronů, který ještě nikomu neublížil či mladého důstojníka (rozmluva z mimozemšťanem v kapitole 13: až na toho mladšího důstojníka, který čerstvě přišel z výcviku u Američanů... Toho myslíte? Ale ten se už na vraždění vyloženě těšil jako dítě na hračku! Kdo dobrovolně vstoupil do armády Kalifátu, musel přece vědět, že bude vraždit, nebo k vraždění vydávat rozkazy). Tak musím uznat, že k určitému posunu hlavního hrdiny došlo.

Mimochodem v ID431986 nekritizuji hrdinu, ale uvádím rozdíl mezi světy různých sci-fi, který spočívá v tom, že mnoho jiných autorů své postavy "manipuluje" tak aby se projevily různé špatné lidské vlastnosti, ty se naopak snažíš své postavy nedostávat do situací, které mají jen špatné a horší řešení. Takže na nich není korupce mocí tolik vidět.

Nejprve citát: Ani ho nepostavis do sede situace. Jak by volil, kdyby mohl zachranit 20 000 000 nevinych životu za cenu jednoho jineho nevinneho života? Opravdu by nechal všechny umřít, protože je proti collateral damages? Necitil by se jako vrah? Mohl je preci zachranit. A kdyz by je zachranil a toho jednoho obetoval, proc je hranice 20 milionu a ne 10 milionu? Kde ma nastavit spravnou hranici? A kdo je vlastne neviny? (ID=431986)

Druhý citát: Na mne totiz ta postava celkove pusobi dosti negativne. Prijde mi, ze v podstate vzdy musi mit pravdu. Fakt, ze zatim nikdy neudelala chybu (popripade si nasla zduvodneni - sice nic neprovedl, ale uz se na to tesil, takze je to jako kdyby provedl) musi mit na jeji ego obrovsky vliv. Takze je logicke, ze pokud nekdo o jejich slovech pochybuje, tak pujde pres mrtvoly, jen proto, aby mela pravdu. (Unos urednika, ktery ji nechtel prodat pozemek obce a ktery byl ve skutecnosti v PRAVU) (ID=291315)

Tyto citáty (od téhož autora) jsou ve zjevném rozporu. Hrdina přece zvolil záchranu nevinných životů (počet neurčený) za cenu likvidace jednoho "nevinného" pilota dronu (teprve se k vraždám chystal, takže byl ve smyslu práva nevinný, že?) A necítil se jako vrah? Ale cítil, vždyť moc dobře věděl, že podle všech paragrafů je už vrahem mnohonásobným a v mnoha státech mu hrozí až dvacetinásobný trest smrti. Není to přesně tento modelový případ? Otázka je, zda to můj hrdina řešil konzistentně, ale to mi samotnému nějak uniká... Byla to chyba, byť "odůvodněná" či jen "zdůvodněná"? Nebo to bylo správně? Jednou se ti nelíbí, když zasáhl, pak mu vyčteš, že by nezasáhl, že jsem ho vlastně nikdy do takové situace nedostal... to je konzistentní?

Ještě k tomu úředníkovi, který "byl v právu"... v jakém právu? Že odmítal prodat obecní majetek? To by snad ještě v právu byl, jenže on s ním hodlal spekulovat přes bílého koně do vlastní kapsy - to už přece v právu nebyl! Ani náhodou! Neříká se tomu "tunel"? A věděli to jak chlapi včetně hrdiny, tak i ten úředník. A co se týče "únosu"... byl to vůbec únos? Dá se hodinové zastavení času považovat za únos? Toť otázka! Vsadím se, že to v žádném paragrafu není a jen tak nebude!

Ještě k tomu, že hrdina musí mít vždy pravdu. Problém je, že pro román psaný v ich-formě (tj. hlavní hrdina je současně vypravěčem) je právě tohle typické a víceméně nutné. Málokde si mohu dovolit hrdinu láteřit sama na sebe (Ty idiote, cos to provedl?). Hrdina se totiž většinou vidí kladně (a to i v knize "Mein Kampf"!). Jen když lituje, že udělal chybu, může si sám trošku vynadat, ale ani pak to nemyslí vážně. To by se také musel sám trestat a to už jsou případy pro psychiatry (například Glum z Pána prstenů nebo skřítek Dobby z Harry Pottera, který se sám bije a pálí si prsty žehličkou...) Nemusí být přece každý schizofrenik.

SW: Rozdil mezi Tvym hrdinou a ostatnimi je v tom, ze Ty mu chybu udelat nedovolis. Ani ho nepostavis do sede situace. Jak by volil, kdyby mohl zachranit 20 000 000 nevinych životu za cenu jednoho jineho nevinneho života? Opravdu by nechal všechny umřít, protože je proti collateral damages? Necitil by se jako vrah? Mohl je preci zachranit. A kdyz by je zachranil a toho jednoho obetoval, proc je hranice 20 milionu a ne 10 milionu? Kde ma nastavit spravnou hranici? A kdo je vlastne neviny? Toto jsou otazky, ktere by musel resit realny hrdina v realnem svete a vetsina lidi by je proste nedokazala vyresit konzistantne. Fakt, ze by byli zodpovedni za neci smrt by jejich uvazovani posunul a priste uz by se rozhodovali trochu jinak. A nakonec by je moc zkorumpovala. Mozna nekorumpuje absolutni moc, ale velka a limitovana moc. Protoze clovek udela chybu, pak si tu chybu omlouva a postupne dela dalsi a dalsi chyby a to omlouvani je snazsi a snazsi. Tvy hrdinove chyby nedelaji.

2 14: Opakuji - je dobře, že jsem to neviděl (až teď jsem si konečně stáhl seriál, snad už se k tomu dostanu, abych byl v obraze).

Můj hrdina naopak pořád pochybuje, jestli to dělá dobře. Pochybuje i o mimozemšťanech. Ne že by je považoval za zloduchy (ačkoliv ví, že to nejsou lidé), věří jim, že to mysleli dobře, ale myslí si, že i oni mohli (a měli!) volit něco mírnějšího. Chce jim přece vrátit kamínek wúdú a ukončit "spolupráci". A oddychne si, když ty mírnější prostředky dostane.

Ani v podezření nezlikviduje vyšetřovatele (ten přece dělá jen to co má) a ani při přepadení Policií nikomu neublíží (i když jeho "obrana" drsně vypadá).

Anebo si vezmi epizodu s obnovováním zavěšených předmětů ve stodole (uvažuji o tom, že ji přesunu o pár kapitol dopředu). Klasický Vyvolený by to považoval za další důkaz své vyvolenosti a nejspíš by si tam co nejdřív zavěsil na přilepšení pytlík zlata nebo zlatých šperků. A bral by to jako samozřejmost. Proč se ta kapitola jmenuje "Pokušení"? No přece aby bylo překonáno! Můj hrdina přijal úkol (byť se nechal trochu nahecovat), přijal i chalupu (rozmnožovnu kamínků) ale zachoval si hrdost. A těší se, až to všechno bude smět vrátit a stát se opět "obyčejným". I když se může cítit bezpečný proti odhalení. A i když "vracení" v tomto století asi nehrozí...

K tomu "začne se považovat málem za Boha" -- to je právě jedna ze silných stránek Death Note. Ano, jeho protagonista se dostane až tak daleko: ale je tam věnována spousta prostoru zkoumání toho, proč se to stalo. On je přesvědčen -- minimálně na začátku -- že koná dobro. A ze začátku to tak skutečně vypadá! Ale on je čím dál tím víc přesvědčený nejen o tom, že jeho cesta je správná, ale že je to JEDINÁ správná cesta a že jediný způsob, jak napravit svět, je odstranit všechny darebáky a vládnout jako Bůh. A toto jeho přesvědčení -- ani ne tak o vyvolenosti jako o tom, že koná dobro a spravedlnost, zesílí natolik, že zcela zeroduje jeho morálku. Začne zabíjet lidi, kteří se provinili jen tím, že mu zkřížili cestu. Začne být posedlý utajováním své totožnosti (je jenom jeden člověk, takže ve chvíli, kdy by se svět dozvěděl, kdo doopravdy je, byl by s ním konec) a tomuto úsilí podřídí všechno.

Ale až do samého konce si nepřipustí, že by snad tím syndromem Vyvolených trpěl. Jen konstruuje falešné logické argumenty, proč je to, co dělá správné, ale neodváží si přiznat, kdo doopravdy je a co se z něj stalo.

2 14: Obávám se, že všichni Vyvolení na Zemi jsou právě té "druhé kategorie". To je vidět už z toho, jak se proti ostatním lidem opevňují, kolik bodyguardů zaměstnávají a třeba i jakými auty jezdí (viz obr.). Takoví ti "skutečně vyvolení" by se nebáli chodit mezi lidi, jenže to by museli být skutečně Vyvolení - tj. musela by je nějaká vyšší moc účinně chránit. To ovšem na Zemi není ani náhodou! I ten papa-mobil má pro jistotu 3 palcové neprůstřelné sklo!

Samozřejmě, tento typ Vyvolených by asi nebyl vhodnými padouchy do knížky prostě proto, že lidstvo je natolik pod jejich úroveň, že by se mu asi ani nenamáhali nijak zvlášť škodit :)

2 SW: Ne vždy musejí Vyvolení ostatní lidi nenávidět. Klasickým příkladem mohou být koloniální velmoci na vrcholu svých sil. Samozřejmě, byli tam takoví, kteří dávali při kontaktu s domorodci průchod své krutosti a bezcitnosti, ale celkově v nich jejich kultura vštípila takový pocit nadřazenosti, že nějaká nenávist nebyla vůbec nutná. Pokud něco nenávidím, pak z toho mám do jisté míry strach, obávám se, že by mě to mohlo ohrozit. Ale to jsou Vyvolení druhé kategorie! Skutečné přesvědčení o vlastní nadřazenosti znamená, že můžete vraždit po miliónech ne s nenávistí, ale naprosto bez emocí, jako když zamáčknete mouchu, protože vám vadí její bzučení.

Podle mého názoru i to pohrdání znamená, že taková osoba vědomě sama sebe přesvědčuje, že ti ostatní jsou méněcenní. Ten, kdo se opravdu pokládá za Vyvoleného, by ani to opovržení nechápal. Pohrdat lidmi by mu přišlo stejně absurdní jako pohrdat oblázky u cesty.

2 14: Asi největší rozdíl u Semerádovštin bude v tom, že se jeho hrdinové necítí být Vyvolení. A v tom bude jádro pudla. Vyvolení ostatní lidi nenávidí a pohrdají jimi. Pohrdají, protože se sami považují za "něco víc", takže ostatní lidi jen bezostyšně a bezcitně využívají (a považují to za své "svaté právo"!), nenávidí je, protože se obávají, že by se mohli vzbouřit a svrhnout je, což by ovšem považovali za svatokrádež. To je prostě dnešní reál.

Když se Vyvolenému dostane do ruky něco tak silného jako "death note", jeho Ego stoupne a začne se považovat málem za Boha. A opět to považuje za přirozené a spravedlivé - on, Vyvolený, je přece předurčen k vládě nad životy jiných! Pak se chová jako splašený, vzteklý démon, vinný-nevinný vsjo ravno.

Semerádovští hrdinové, když dostanou něco podobného (např. kamínek wúdú), se za Bohy nepovažují a svěřenou moc považují jen za prostředek ke splnění jakéhosi úkolu. A to i když vraždí jako na běžícím pásu (což dostali za úkol), snaží se vyhnout poškozování nevinných. Mohou se ostatních lidí obávat (zejména když jim jsou nebezpeční), ale ani pak nesklouznou k pouhé primitivní nenávisti. Když překračují zákony, je to víceméně z nutnosti (ale vědí to), zatímco Vyvolení se považují nad zákony povznesení.

No a ten úvod s exekutory? Ten je dnes, bohužel, natolik reálný, že mi umožňuje rozhýbat hrdiny k nějaké akci, kterou by v klidu a pohodlí těžko podnikli.

A zde krátká upoutávka na Akumetsu (z wikipedie):

"Příběh se odehrává v Japonsku blízké budoucnosti, kde se politici a byznysmeni hýčkají a dopřávají si luxus, zatímco nelibost veřejnosti vzrůstá, zatímco nadměrná korupce a spekulace zavedly zemi k masívnímu ekonomickému úpadku a veřejný deficit stoupl na ohromných sedm set biliónů jenů a spustil ekonomickou recesi. Společnost otce jedné z hlavních postav, Shiiny, zkrachuje, a když to Shiina zjistí, rozhodne se pracovat pro eskortní agenturu a stát se prostitutkou na večírcích vyšší společnosti, aby pomohla splatit rodinné dluhy.

Ale první a jediný takový večírek, kterého se zúčastní, kde se hosté rekrutují převážně z řad VIP a vysokoprofilových představitelů ministerstva financí a kde má vypuknout orgie, je náhle přerušen mladíkem v masce démona, který přednese projev o tom, jak hnusná a zkažená je nyní vyšší vrstva v Japonsku, střílí na pobočníky hostů, aby zdůraznil, o co mu jde, a potom brutálně zavraždí nejprominentnějšího hosta požárnickou sekerou. Vyjevená Shiina v tomto mladíkovi pozná svého spolužáka Shoua, ale ten tvrdí, že se jedná o pouhé nedorozumění; popadne zmasakrované tělo své oběti a klidně vyjde do haly, kde ho zastřelí policie. Než zemře, zařízení implantované do jeho masky vybuchne a utrhne mu hlavu.

Tím tedy začíná dlouhá, výjimečně násilná série vražd páchaných těmito maskovanými muži. Tito muži, kteří si říkají "Akumetsu" (Ničitel zla) jdou po lidech, kteří podle jejich názoru nesou zodpovědnost za masívní ekonomickou krizi, v níž se Japonsko octlo."

Drsnější než tvorba pana Semeráda, ale paralely tu jsou -- ten začátek mi připomíná jeho hrdiny připravené o majetek exekutory, i když zde je hrdinka (připravená o všechno bankrotem, za který může ekonomický propad způsobený vládní korupcí) zachráněna drobet později (stále však dřív, než může své rozhodnutí stát se prostitutkou plně uvést do praxe).

Co se Death Note týče, osobně bych spíš doporučil původní komiksovou verzi, která se dá najít např. zde:

http://mangafox.me/manga/death_note/

A když už jsme v tom, opět jednou zmíním asi nejvíce "semerádovskou" mangu, kterou jsem kdy viděl:

http://mangasaurus.com/manga/238/akumetsu

(Je to více násilné, než je u pana Semeráda zvykem, ale étos hlavního hrdiny je opravdu jako z vašich knížek.) [Je to trochu spoiler, ale v podstatě se jedná o poněkud realističtější verzi Gurroy.]

Co se nekompatibility řeči mezi vědci týče, ono by se to jistě překonat dalo. Konečně, i ta nejpokročilejší věda musela být kdysi na podobné úrovni jako ta naše, je to jen otázka rozšiřování obzorů, jenomže to by bohužel vyžadovalo jednu věc:

Autora stejně chytrého jako jeho postavy.

A ve sci-fi, kde se hází znalostmi a technologiemi, které v reálném světě neexistují (a dost možná ani existovat nemohou), toto není možné. Ono je velice těžké psát o technice a znalostech, které jsou nad vaše vlastní chápání...

Samozřejmě, může v tom být zase ten starý známý syndrom Vyvolených -- nebudeme se namáhat zjednodušovat naše vysvětlení, stejně by to ti primitivové nepochopili, a kdyby ano, stejně by to jen zneužili. Raději to necháme v rukou nadřazených bytostí :)

A o tom to je. V Death Note hlavního hrdinu moc korumpuje. OK. Můj hrdina to ale nechápe jako moc nad lidmi, ale jako úkol, který dostal a měl by ho splnit. Moc korumpuje, úkol zavazuje. V tom to je!

Komentáře

Začátek