Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!

Tedy, je to pořádný kus železa, pomyslel si Drke Brinkant, když se v orbitálním taxi přibližovali ke zděděné lodi. Nejen že pořádný, ale přímo obrovský, upřesnil si, když přiletěli ještě blíže.

Podélně koncipovaný koráb mohl mít čtyři sta metrů na délku, a díky povrchu krytému pancéřováním vypadal velice bytelně. Provázeni tichým pípáním letového automatu, zapluli hladce velkými vraty do jasně osvětleného nákladního doku. Tam úplně běžně přistáli, což byla jasná známka toho že loď má svou vlastní gravitaci.

„Ne-“ zaslechl ještě Xarťan vyděšené vyjeknutí Svištíka, ale to již nechal otevřít dveře. Poohlédl se – Svištík se držel za kouli, kterou měl nasazenou na hlavě, a zjevně nebyl ve své kůži.

„Děje se něco?“

„Ne... to je dobrý... už je to dobrý,“ lapal Svištík po dechu. Brinkanta samosebou nenapadlo, že nemůže jen tak otevřít do vakua, aniž dá svému důvěrníkovi čas nasadit si přílbu. Tak nepodstatné maličkosti Xarťana nezajímaly, stejně jako hovor bez nosného média. Díky genetické výbavě i ve vzduchoprázdnu jeho hlas zněl ze sluchátek v obalu důvěrníkovy hlavy.

„Docela pěkné,“ řekl Xarťan. „A co dál?“

„Bude třeba najít řídící uzel,“ podotkl důvěrník.

„Tak ho najdi...!“

„Jasně.“ Zatímco taxi se zvedlo a vyletělo ven z lodi, důvěrník se klusem rozběhl k nejbližšímu průchodu. Drke ho beze spěchu následoval. Pěkná loď, hodnotil své okolí. Snad bude také dobře fungovat... Dotekem si nechal otevřít dveře, do kterých před ním vešel Svištík, prošel turniketem a podivil se, neboť místnost, do níž právě vkročil, vypadala dostatečně složitě na to, aby to bylo řídící centrum.

Svištík stál u jednoho pultu, a zamyšleně do něj ďobal prstem. Z toho že měl sundanou přílbu bylo jasné, že tu vládne přijatelná atmosféra.

„Vyznáš se v tom?“ rozhlížel se Drke zvědavě.

„Jasně.“

„Kde je posádka?“

„Nikde. Co tu vidím, loď přiletěla z Niwie automaticky.“

„Je funkční?“

„Loď? Podle všeho je.“

„Takže můžu cestovat kam se mi zachce?“

„Ano.“

„Skvěle. Chci zjistit, co ten Bar- Baru-“

„Baarkudej-?“

„Jo. Co byl zač.“ Zvláštní dědictví, pomyslel si přitom. Kdo může jen tak někomu něco tak cenného dát? A když, tak proč?

„Dobře, poletíme na Niwii,“ reagoval Svištík.

„Vážně víš jak to udělat?“

„Ovšemže. Mám pilotní licenci.“

Brinkant se zahleděl na Svištíkova záda a sledoval, jak bez velkého váhání zadává parametry na řídícím panelu. Vypadá jako když to skutečně ovládá, pomyslel si.

„Připraveno,“ ozval se Svištík znenadání.

„Tak to zapni.“

Okolí sebou téměř neznatelně cuklo.

Velmi hladký teleport, pomyslel si Xarťan udiveně. Dosud si z dřívějška dobře pamatoval, oč při přesunu jde.

Vzhledem k tomu, že parametry teleportu se počítají v konečné desetinné čárce, a vzhledem k tomu, že samotný agregát má různé technologické odchylky, při teleportu se nikdy vypočtené místo výstupu nekryje s reálným. Prostě teleportovaný objekt „nezapadne“ na plánované místo, což svět nemá moc rád, a násilím synchronizuje případnou odchylku. Drncání při výstupu z teleportu bylo neodmyslitelným průvodním jevem, a v závislosti na vyspělosti teleportu i dalších okolnostech mohlo někdy být značně divoké.

„Jsme na orbitu Niwie,“ hlásil důvěrník.

„Tak pokračuj!“

„Jasně.“ Svištík počal opět hrát na řídící panel. Brinkant popošel blíže. Poznal, že důvěrník navázal spojení s nějakou informační službou, ale ovládání nebylo v jeho rodném jazyce.

„To je... unilang?“ vzpomněl si na své dřívější cesty.

„Ano.“

Drke jen spokojeně kývl a nerušil.

Netrvalo to ani příliš dlouho, když Svištík řekl: „Hledání bylo neúspěšné. Ani jeden z identifikátorů v závěti nebyl v Niwijské databázi nalezen.“

Drke se zarazil. No to je nadělení! Jak je to možné?

„Našel jsi aspoň tenhle kosmokoráb?“

Důvěrník znovu počal komunikovat, ale za další chvíli jen mlčky udělal gesto nesouhlasu.

„Není to zvláštní?“ poznamenal mírně znepokojeně Drke, ale vtom na panelu zablikala přednostní zpráva.

„Píše místní správa orbitu,“ tlumočil Svištík. „Nemáš platný identifikátor.“

„Proč?“

„Loď se hlásí jako Niwijská, ale oni ji nemají v seznamu.“

„A co to znamená?“

„Že ji považují za nelegální, nebo pirátskou.“

„To je nesmysl. Mám dědickou zprávu! Vědí to?“

„Ovšem. Ale odmítli ji jako falešnou,“ reagoval Svištík.

Xarťan užasl. Teď už ničemu nerozuměl. Ale od čeho má důvěrníka? „Tak s tím něco udělej!“

Bylo vidět, že Svištík usilovně přemýšlí. „Pokud zůstaneme, doletí si pro nás zdejší policie. Nejspíš ti koráb zabaví a skončíš na delší dobu někde ve vězení,“ řekl po chvíli.

„Tak poletíme pryč,“ pokrčil Brinkant rameny.

„Kam?“

„Třeba zpět na Xart. Udělej to...“

„Nepůjde to tak rychle,“ upozornil Svištík, „protože-“ náhle zmlkl.

„Protože co?“

Důvěrník něco opakovaně prováděl na panelu.

„Divné. Moc divné,“ řekl si sám pro sebe, ale pak zvýšil hlas, jak se slušelo při hovoru s Drkem. „Obvykle trvá nabíjení teleportových kondenzátorů deset, dvacet nebo i více normalizovaných hodin. Panel ale opakovaně hlásí, že už máme nabito.“

„Tím lépe,“ nevzrušil se Xarťan. „Tak jdeme domů.“

„Jasně.“ Svět se znovu téměř nepostřehnutelně zachvěl. „Jsme na orbitu Xartu.“

Velínem zazněl kovový povzdech. „To bylo dost trapné. Co s tou lodí tedy budu dělat?“

„Už nechceš cestovat...?“

„Chci. Jenže to jsem netušil, že mě považují za piráta!“

„Určitě se to nakonec vysvětlí. Moment-“ Důvěrník se otočil zpět k panelu, na kterém se objevilo množství zpráv.

„Přišly ti nové zprávy z Úřadu, duke,“ řekl.

„No co zas!“ reagoval podrážděně.

„Převzetí majetku bez ocenění, bez potvrzeného převodu, bez zaplacení poplatku, nakládání s majetkem bez zapsání vlastnictví, odlet bez registrace pozice na oběžné dráze, opomenutý poplatek za parkování, odlet bez technické prohlídky a bez certifikátu o homologaci, opominuté odčervení-“

„Dost. Dost!“ zvolal Xarťan, a pak podezíravě dodal: „Jaké odčervení?!“

„Omlouvám se. Odvirování,“ zvolil Svištík vhodnější výraz.

„Aha. Jasně. No tos mi to ale pořádně zavařil!“

„Já ne,“ zavrtěl důvěrník hlavou.

„Ty ne? A kdo tedy?!“

„Ty sám, duke. Chtěl jsi prostý odlet.“

„Cože?!“ Drke cítil jak ho zaplavuje vztek.

„Vzpomeň si na svůj příkaz. Měl jsem ti zajistit prostý odlet, který by tě zbavil byrokracie a nehorázných poplatků.“

„To jsem ale nevěděl, že mě Niwie označí za piráta!“

„Ani já ne. Ty však rozhoduješ.“

Brinkant se vztekle podíval na klidného Svištíka a poprvé v životě pocítil, že má chuť osobně vyzkoušet, jak čvachtá. Důvěrník to na něm nepochybně poznal, protože ucouvl o krok.

Xarťan ale nebyl stejný, jako většina jemu podobné populace. Sice zlostně zarachotil, ale ovládl se. „Dej to do pořádku!“ procedil přes zatnuté zuby.

„Jasně,“ kývl důvěrník. „Ale zůstaň kde jsi, duke Břinkante.“

„Nenařizuj mi-!“ vybuchl Xarťan, ale pak jen vztekle mávl rukou. Když to vzal kolem a kolem, najednou zjistil, že se bez svého Svištíka neobejde.

Důvěrník zatím čile komunikoval s Úřadem.

„Můžeš uvést věci do pořádku,“ ohlásil po delší době, „a bude tě to stát šestnáct tisíc solů pokut a správních poplatků.“

Jaký div, že Drke zatnul železné pěsti a div se na důvěrníka nevrhl! „Cos to řekl!“ zařval.

Důvěrník nečekaně mrštně uskočil na druhou stranu panelu. „Viníš mě neprávem. To je důsledek tvých rozhodnutí, a úřednické přívětivosti tvé vlastní domoviny, duke Břinkante.“

Svištík má pravdu. Měl jsem být ostražitější, pomyslel si Xarťan zlostně. Taková suma! Přísný Úřední systém, kterým Xarťané odedávna drželi v šachu vnějšácké lodě na svém orbitu, se náhle nemilosrdně obrátil proti němu.

Ale skutečně s tím nejde něco-?

„Najdi nejlevnější řešení!“ poručil.

„Snadno,“ kývl důvěrník hlavou. „Prostě zase odletíme.“

„To už tu bylo!“ zaburácel Xarťan, až stěny zarezonovaly.

„Opustíš Xart. Navždy. A dokud nezískáš ID, neukážeš se ani u Niwie. To je nejlevnější řešení.“

Drke pouvažoval. „Hm! A jak to ID získám?!“

„Za rozumný poplatek někde jinde. Ve Svazu je dost planet, které registrují koráby bez zbytečných formalit.“

„A je to legální?“

Důvěrník mlčel.

U Leptona! To se to zvrtlo! Xarťan se bezmyšlenkovitě posadil do křesla, které stálo vedle něj, aniž vzal v potaz svou hmotnost. Ale křeslu kupodivu vydrželo.

„A co dál?“

„Koráb má plný stav energie,“ ukázal důvěrník na panel. „Má také plno jakéhosi vybavení, ale hlavně velké nákladové prostory. Vnějšáci neustále potřebují něco někam dopravit. Můžeš si vydělat jako mezihvězdný dopravce.“

Opustit rodný svět! Už nikdy nebudu sedět na terase, dívat se na milované modrobílé slunce a chroupat azraq! Drka ovládla lítost, ale pak si připomněl Xartskou triádu, a rysy mu opět kovově ztvrdly.

„Udělej tedy, co je nutné!“ vydal příkaz.

„Jasně,“ kývl Svištík. Něco naťukal na panelu a loď se poznovu nepatrně zachvěla. Xarťan sice očekával, že důvěrník počne navazovat nějaké spojení, ale ten se naopak otočil k panelu zády, založil si ruce a podíval se přímo na něj.

„Co zas je?!“ štěkl Brinkant rozladěně.

„Je správná chvíle na novou dohodu,“ řekl Svištík.

Errata:

30.05.2021 13:23