Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!

„Tak to jsem opravdu nečekal,“ poznamenal Brinkant. „Hej ty! Cos vlastně zač?!“

„Jsem to, uvnitř čeho se právě nalézáte,“ pokračoval hlas. „K vaší dosavadní činnosti nemám námitek. Takže nepropadejte obavám. Nic vám nehrozí.“

„Nehrozí-?“ ušklíbl se dravě Xarťan. Ani ho nenapadlo že by mohl být ohrožen, naopak cítil chuť začít trhat stěny místností korábu, najít jeho řídící počítač a rozmlátit ho na střepy za to, jak si drze dovolil užít Xartského drka k nějakým svým plánům.

Delyth to na Xarťanovi dobře viděla. „Klid, prosím...“ chytila jeho strašlivou paži. Podíval se na ni trochu překvapeně, ale uvolnil se.

„To nás těší,“ ujala se následně slova. „Ani my ti nechceme ublížit. Jaké s námi máš další plány?“

„Použiji tvé slovo, kapitánko: spolupráce. Jak to zní...?“

Vyměnila si pohled s Brinkantem. „Zní to dobře.“

„Mám tedy váš souhlas ke spolupráci?“

„No... pokud nebude... nějak extrémně zaměřená...?“

„Rozumím, ale to se těžko definuje. To zas jistě chápeš ty.“

„A když navrhnu spolupráci v rozumných mezích-?“ učinila opatrně nabídku.

„Za mě dobré,“ přitakal hlas. „Domluva platí?“

„Platí,“ řekla Delyth.

„Platí,“ kývl Drke.

„Vynikající rozhodnutí!“ pochválil hlas. „Úvodem provedeme jednu formální změnu. Kapitánem bude Drke Brinkant, a Delyth se stane prvním důstojníkem. Souhlas?“

Plasticínka spolkla námitku, že Xarťan řízení zhola nerozumí. Koráb je očividně obdařen vlastní vůlí, takže šance že by Drke něco omylem pokazil, je mizivá. „Souhlas,“ přijala bez pocitu křivdy svou nezaslouženou degradaci. Ukázala na vedlejší křeslo, na jehož opěradle byl odložený její kapitánský odznak. „Je tvůj, duke.“

„Není to vůči mému S- errk! Vůči Delyth trochu nefér?“ namítl překvapivě Xarťan.

„Souhlasila,“ zopakoval koráb.

„Třebas jí nedal dost najevo, že může i nesouhlasit-!“

Plasticínka jen kulila očka. Brinkant se o ní bral jak o svojí!

„Jistěže může. Mé řešení je ale lepší. Všimni si: Delyth velela zcela bezchybně, ale nejednou potřebovala podporu ve formě tvé Xartské přirozené autority. Mladičká kapitánka, co vypadá spíš jak nezbedná studentka, bude od kosmoplavců vždy přehlížena. To je věc zažité psychologie. Budeš-li kapitán ty, zmíněný efekt nenastane, naopak. Svazoví obyvatelé se ve svém nitru Xarťanů bojí. V podstatě nic víc než autoritativní funkci od tebe ani nečekám. Určitě ti došlo, že si nenechám příliš mluvit do toho, co chci nebo nechci dělat.“

Xarťan se kupodivu ani nerozzlobil. „Hlavně aby tobě zas došly i jiné věci,“ řekl nevzrušeně, a kývl. „Dobře. Budu kapitán. Odznak si vezmu. Ale nepotřebuji k tomu i její certifikát?“

„Doporučení a odpověď zní: ne a ne.“

„Obšírněji prosím,“ podotkla Plasticínka, neboť bylo zjevné, že Drke tento výrok nechápe.

„Odznak si neber,“ upřesnil hlas. „Patří Delyth. Nezaškodí, když má i druhý člen posádky kapitánskou licenci. Tobě jsem obstaral odznak jiný, a dokonce i certifikát. Sice jen Ferglamský, což je někdy vnímáno o jednu příčku níže než Bokwerský, ale je co do platnosti rovnocenný. Protože vím, že ho nebudeš potřebovat, nebude ani chyba když ho budeš mít.“

To je dost složitá myšlenková konstrukce, pomyslela si Delyth. Inteligence stroje, uvnitř kterého jsme, bude zjevně vysoká.

Do velína mezitím vkročil robot, položil před Xarťana jeho odznak i kartu se zmíněnou licencí, a zase odešel, aniž byl slyšet sebemenší zvuk pohonu nebo kroků. Jasně, řekla si Delyth. Jací jiní roboti by mohli sloužit na palubě špionážního korábu...

„Připadám si nepatřičně,“ potěžkal Drke zlatý kapitánský odznak.

„Nemusíš. Moje systémy pro tebe budou v xartissu, takže se můžeš postupně učit vše potřebné.“

„Mohou být v xartissu i pro mě,“ pokrčila Delyth rameny. „Nedělá mi to potíže.“

„Kolik jazyků vlastně umíš?“ podíval se na ni Xarťan.

„No... devět, plus unilang, samosebou,“ řekla trochu nesměle.

„Kračezog plutifruň zalbikš Antiqirsi?“ ozval se hlas.

„Silkejs inčvo,“ reagovala bezprostředně, načež opět vykulila oči. „Co to mělo jako znamenat?!“

„To byla původní antiquayrovština,“ konstatoval hlas. „Ujistilas mě, že samosebou rozumíš i pradávnému Kroggovu jazyku. Takže deset plus unilang.“

„Kro- Kro- ?!“ škytla. „V životě jsem tak nemluvila!“ vyskočila.

„Ale teď mluvíš. Sama netušíš jaké jsou tvé schopnosti, Plasticínko Delyth.“

Chytila se za hlavu. Co za tímhle doopravdy vězí? Co se tu s nimi hraje?! Skutečnost, že během spánku zmizela na tři hodiny ze své kajuty, možná měla svůj hluboký důvod. A hrome!

Spustila ruce a podívala se do prázdna. „Asi už rozumím co jsi udělal,“ řekla pomalu.

„Pomohla by omluva?“ reagoval hlas počítače.

„Nech toho,“ mávla rukou. „Raději nám řekni své jméno.“

Nastalo ticho.

„Ech... promiň,“ vydechla. „Nechtěla jsem tak...“

„Nemám jméno,“ přiznal hlas. „Přesněji, ne takové jaké máš asi na mysli. Vadí to?“

„Rozhodně ne!“

„Ale ano, vadí,“ zasáhl Brinkant. „Přece na tebe nebudeme volat ty tam hej počkej?!“

„Rozumím, že vnímáte název jako něco jedinečně osobního,“ pokračoval hlas. „Dobře, jmenuji se Arknatago.“

„Ark natago? Ten skrytý?“ zašeptala mimoděk Delyth.

„Jedenáct plus unilang,“ konstatoval hlas. „To byl jazyk Decebu.“

„Už to raději nedělej,“ řekla prosebně.

„Nebyl to zlý úmysl. A nyní to nejzásadnější, abyste konečně měli jasno v situaci. Předpokládám, že jste oba rozumné bytosti a nezačnete bláznit.“

„Pomohlo by nám to v něčem?“

„Patrně ne.“

„Tak posloucháme.“

„Jsem Mechanician,“ řekl Arknatago.

Errata:

30.05.2021 13:23