Vítej, návštěvníku!

Jen co zkontrolovala, že jejich dráha u jakéhosi bezejmenného slunce je bezpečně nastavená, Delyth doslova odpadla. Prakticky nepřetržitě probděné čtyři dny neustálé služby ji konečně dohnaly a Plasticínka prospala celých dvanáct hodin.

Brinkant se na ni byl po osmi hodinách podívat. Tak dlouhá nehybnost jeho Svištíka mu dělala starosti. Ale dívku v její kajutě nenašel!

Někdo jiný by se možná podivil a znepokojeně počal Plasticínku hledat. Xarťan jen chvíli mlčky koukal na prázdné lůžko. Ona pořád někde courá, usoudil nakonec, a vrátil se do velína.

Když se Delyth po čase objevila v řídící místnosti, zastihla ho sedět u ovládacího pultu.

„Vítej,“ otočil se na ní. „Jak se cítíš?“

Delyth to velmi překvapilo. To už bylo podruhé, co Xarťan projevil starost o to jak se jí vede. Nedělo se mezitím něco? Až bude chvilka, přehraju si dobu svého spánku, umínila si.

„V pohodě, díky. Co ty?“ zkusila to na něj.

„Já?“ zaváhal. Bylo znát, že takové společenské obraty nebyly na Xartu zvykem. Každý se měl tak jak se měl. Hotovo. „No, v pohodě.“

„Prohlížíš si panel?“

„Ne. Čtu si ho.“

„Cože?!“

Skokem byla u něj. Panel byl psaný xartissem – Xartskou společnou informační soustavou!

Kapitánčino ohromení bylo nefalšované. „Já to nevěděla!“

„To nevadí.“

„Opravdu! Není tam žádná nabídka jazykové lokalizace!“

„Myslíš taková?“ ukázal prstem.

Jen polkla. „Ano. Přesně taková,“ přitakala zděšeně.

Když viděl její úlek, pousmál se. „Nic ti nevyčítám, Delyth. Prostě jsem se podíval na panel, a viděl jsem to tam.“

„Tak moment. Doufám že jsi na nic nesahal.“ Chvatně prolétla hlášení. „V pořádku. Šikovnej.“

„Ono mě to ani nenechalo,“ pokrčil rameny. „Na začátku byla otázka: přepnout do xartissu? Tak jsem souhlasil. A napsalo mi to: všechny funkce jsou pouze informační. Přestal jsem mít starost, že něco zkazím.“ Pokýval hlavou. „Je to složité. Šíleně složité. Obdivuji se ti, že se v tom vyznáš.“

„Snažím se...“ řekla skromně. „Ale asi ne jak bych správně měla, když jsem si nevšimla něčeho takového. Smím?“

„Jistě,“ uvolnil jí místo.

Delyth se zahloubala do zpráv, přepínala různé záznamy, a tvářila se čím dál vyjeveněji. Tohle Xarťan znal už dlouho. Jak začne Svištík kulit oči, něco se děje. „Problém?“ optal se po chvíli.

„Problém?“ zopakovala maličko nepřítomně. „Ne. Spíš naprostý šok. Nic z toho nebyla náhoda! Chápeš?!“

„Co z čeho nebyla náhoda?“

Promnula si obličej. „Tak poslouchej. Ten prázdný koráb na nás skutečně poslali Homicingané. Lezli jsme jim s našimi výkony na nervy a investor je seřval za překročení plánovaných dopravních nákladů. Ale všechno ostatní už byl záměr.“

„Jaký záměr?!“

„To, že jsem nedokázala zadat příkaz k úhybu. To, že jsme zvolili dráhu 676. Teprve když jsem si vzala manuál, řídila jsem sama.“

„To přece nedává smysl.“

„Dává, pokud ti řeknu že nešlo vůbec o zisk za přesun materiálu, ale o průzkum Homicingského podzemí. Nevyhnuli jsme se kolizi schválně, protože nám dala záminku sestoupit níže aby detektory získaly víc informací. A proto jsem bez problémů provedla náš nízký průlet, protože přesně to bylo v plánu průzkumu! Konečně to do sebe zapadá. Jsme na palubě nějakého samočinného špionážního stroje!“

„Kostrbaté vysvětlení,“ řekl nesouhlasně.

„Možná, ale jediné které mi z toho všeho vyplývá. Takže už zbývá poslední věc: kdy nám konečně řekneš, kdo doopravdy jsi?!“ vykřikla ke stropu.

A z prázdna se ozvalo naprosto jasným xartissem: „Jsem ten, kterého právě slyšíte.“

Errata:

30.05.2021 13:23