Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!

Něco se chystalo. Něco opravdu velkého. Houfy dopravních korábů organizovaně zaujímaly své pozice na určených orbitech, polykaly do svých útrob mohutné technologické prvky, a vyrážely směrem k planetě Homicinga, zatímco jiné se už odtud vracely a řadily do front čekajících na přidělení svého orbitu.

Delyth se zahloubala do smluvních podmínek pro dopravce.

„To půjde,“ kývla. Měla pravdu, šlo to; úředník se jen pozastavil nad tím, že koráb nemá sjednané žádné pojištění.

„Mohu vám nabídnout standardní Dexenský produkt,“ oznámil, z čehož bylo jasné že nejsou nijak neobvyklý případ.

„Děkuji, nemáme zájem.“

Dexenťan udiveně zamrkal. „Skutečně? Pokud se ale něco špatného přihodí, bude to pro vás finančně velmi nemilé-!“

Věnovala mu kouzelný úsměv. „Risk je tak... vzrušující!“

Obdrželi potřebné dokumenty a mohli se zapojit do práce.

Když na ně došla řada, otevřela Delyth vstupy do nákladního prostoru. I když své přepravní parametry dávno poslali na řízení překladiště, dovnitř vtrhly tři sondy, které osobně bleskově zaměřily topologii a rozměry, načež samočinné dopravníky optimálně zaplnily dostupný prostor potřebným nákladem, upevnily ho a ověřily zaplombování obalů.

„ID nákladu a souhlas k odletu,“ předal dozorující android pověření k přepravě. „Šťastnou cestu!“ a chvatně odletěl k dalšímu naloďování.

„Start,“ řekla Delyth, a na zobrazovačích vnějšího vesmíru se v dálce ukázal terčík planety Homicingy. Byli téměř milion kilometrů od ní, v rozsáhlé příletové zóně, kde se objevovali po teleportu i všichni ostatní dopravci. Bez problémů nastavila trajektorii, přidala na výkonu lineárních motorů a zamířili do fronty na vykládací orbity.

Rychle poznala, že po cestě k planetě se konaly neoficiální závody. Majitelé rychlejších lodí se snažili předhonit ty pomalejší, a vyložit materiál dříve než konkurence.

Delyth s radostí přijala tuto variantu soupeření. Vyrazili a cestou vesele předstihovali všechny ostatní koráby, které zdaleka neměly možnost vytlačit z lineárních motorů ani poloviční výkon jako Plasticínka.

„Ještě moment prosím,“ pozastavil se android, který je na orbitu přiletěl vyložit. „Mám tu odchylku. Skutečně jste startovali v udaném čase?“

„Ano.“

„V tom případě jste daleko nejvýkonnější dopravce z celého seznamu. Zachovejte nám prosím svou přízeň. Pozor, proběhne kontrola a vyložení nákladu,“ dodal.

Výrobní planeta Dexen a cílová Homicinga byly od sebe pouhých čtrnáct srků, takže Brinkant s Delyth mohli létat naprosto bez zdržení. Stačilo pár hodin, a kapitáni jiných plavidel si jich začali všímat. Komunikačními kanály přicházely různé dotazy na téma „jak to u Leptona děláte“, ale i nakvašené připomínky. Obzvláště majitelé rychlých lodí zlobilo, že než se oni jednou otočí, podivný koráb udělá otočky tři, ba i čtyři!

„To jsou nějaká masivní energetická zařízení,“ zjistila Delyth zanedlouho druh převáženého nákladu. „A všechno mizí tunely do podzemí. Těch tunelů jsem napočítala sto šedesát. Že by Homicinga stavěla nějakou utajenou superzbraň?“

„A není to nakonec jedno?“ reagoval Xarťan. „Kolik nám to už vydělalo?“

„Sedm dodávek po sto čtyřiceti solech, jenže k tomu sedmkrát bonus za rychlost – dvě stě čtyřicet. K tomu bonus za víc jak tři otočky za standardizovaný den. Nějaké tři tisíce.“ Jako denní výkon v běžné dopravě to bylo velice uspokojivé.

Zlostně se zasmála. „Homicingané dozajista nečekali, že by se nějaká loď vešla do časových limitů, v nichž létáme my. Ty dolní bonusy jsou spíš legrační – tři soly, nebo šest. Teprve od hranice, kterou považovali za nemožnou, to pořádně ocenili. Tak tomu zpropadenému světu, za to co mi udělal, aspoň pustím žilou!“

Bylo zřejmé, že zpráva o superrychlém dopravci se rozšířila jak stepní požár. Nejen u Homicingy, ale i u Dexenu se ohlásila technická kontrola, vyslaná dozorčími orgány, která chtěla přijít záhadě na kloub.

Delyth ale se ctihodnými komisemi udělala krátký proces.

„Jsme z něčeho obviněni?“

Pánové, kteří vystoupili z firemního modulu, jen mlčky kroutili hlavami.

„Přestali jsme splňovat nějaké technické či smluvní specifikace?“

Opět ticho.

„Pak vás na loď nevpustím. Odleťte a nezdržujte naši práci.“

Xarťan za jejími zády jen maličko stáhl obočí. Nikdo se nedohadoval.

Delyth jako Plasticínka měla skutečně obdivuhodnou výdrž, a stíhala se krátce prospat ve chvilkách, kdy čekali na orbitální naložení či vyložení. Zvnějšku to vypadalo, že létají nonstop, k nepopsatelné zlosti různých dopravců, kteří sice také měli na palubě majitele, kapitána, pilota i technika v jedné osobě, ale už po třiceti hodinách museli opustit pracovní orbity a aspoň několik hodin nabrat síly.

Ovšem Homicingští a Dexenští industriálové se tak snadno nevzdali. Příští náklad obsahoval i jeden kontejner, skrývající v sobě soustavu výkonných detektorů!

„To mě popracuj!“ ušklíbla se Plasticínka. Systémy korábu totiž aktivní výzvědné prvky okamžitě odhalily a označily podezřelý kontejner. Samosebou, jakoby úplně náhodou byl uložen v poslední řadě tak, aby měl volný „výhled“ na záď, kde čmuchalové předpokládali pohonné jednotky.

Delyth v duchu rychle kalkulovala: cenu kontejneru si nikdo nedovolí vyčíslit, protože by se prozradil pokus o špionáž. Takže dostanou jen pokutu za poškození nákladu. Stržených pět set solů bude přijatelných oproti tomu, že industriálové nezjistí to co chtěli.

Už – už chtěla říci Xarťanovi, aby se došel pobavit rozmlácením dotyčného kontejneru, když vtom se na schématu skladiště objevila výrazná rámující čára. Klepla na ní a ukázal se popisek, oznamující, že bezpečnostní systém korábu samočinně pomocí robotů izoloval podezřelý náklad speciálním stíněním.

„A máte to!“ smála se dívka.

Firemní čmuchaly a skryté detektory nakonec nahradily nejjemnější metody.

„Oni si nedají pokoj-!“ zavrčela o dvě otočky později, když se jí na řídícím pultu objevilo několik varovných hlášení. Spolu s daty k poslední dodávce přišla na palubu i utajená programová sekvence: někdo se pokusil hacknout jejich systémy!

Jenže podle toho, co Plasticínka viděla, bezpečnostní systém se i s těmito nevítanými elektronickými hosty bravurně vypořádal: okamžitě je rozpoznal a vpustil je do chimérického systému, který se tvářil úplně jako pravý, akorát neobsahoval nic co by mohlo vypadat podezřele. Výzvědné programy zuřivě, leč marně pátraly po tajemství, které nikde kolem sebe neviděly, takže tajně posílaly dolů na planetu jediné hlášení: žádné nestandardní prvky nenalezeny, nenalezeny, stále nenalezeny!

Když ale dokončili šestnáctou vykládku, a lodní konto si připsalo velmi potěšující sumičku téměř sedmi tisíc solů, došlo k nemilému incidentu.

„Paráda,“ pochvalovala si právě Delyth. Zkontrolovala uzavření doku a rezervovala si volnou výletovou trasu.

„Jen co tenhle loudal před námi trochu uhne, vybruslím ven, a pálíme novou otočku. Díky nám Homicingani vyhlásí bankrot!“ cenila dravě zoubky.

Vtom se zarazila. „Co je tohle za magora?!“ vykřikla. Šikmo zezadu se rychle blížil nějaký trajler na kolizním kurzu, aniž vysílal nouzový signál. A orbitální dohled mlčel!

Delyth bez váhání zapnula varovnou sekvenci a chvatně zamávala rukama nad panelem. Nahoru to nešlo – tam se hrnuly na vyčkávacích drahách další stovky lodí. Nezbývalo než nabrat rychlost a uniknout hlubším ponorem do svrchní atmosféry.

Jenže ono se nic nedělo!

Delyth ještě rychleji zopakovala sekvenci příkazů.

Nic!

„Máme problém!“ řekla ledově. Tunelový efekt, blesklo jí hlavou. Důsledek přílišného vypětí. Myslím si, že něco dělám, a přitom to dělám jinak. Možná opomíjím nějaký krok, nebo naopak nevidím něco, co je mimo mé únavou zúžené vnímání.

Do srážky zbývalo už jen několik sekund.

„Připravit na náraz!“ křikla. Brinkant se nadšeně zašklebil. Srážka s cizí lodí! To bylo něco podle jeho gusta!

Pevně zavřela oči a na dva nádechy se co nejvíce uvolnila.

Tak ještě naposledy! upřela pohled na panel. Nabídka, pohybový aparát, druh: lineární, akce: úhybný manévr, mód: automatický, priorita nejvyšší, SPUSTIT!

Zase nic! To není moje indispozice! Panel vážně nereaguje!!

Koráb se otřásl.

„Do Kelu!“ zvolala rozzlobeně.

Údaje souřadnic a vektorů se chaoticky rozběhly, horizont se roztančil jak opilý cyklista při setkání s dírou v asfaltu. Kolize vyrazila koráb z původní dráhy a nesla ho mimo trajektorii.

„To je všechno?!“ podotkl mírně zklamaně Xarťan.

„Tak u Leptona třikrát redefinovaného, prober se!“ vykřikla kapitánka na panel. A ten, jakoby zaklínadlem vysvobozen z podivné letargie, náhle počal reagovat.

„Spadneme?“

„To snad ne,“ zafuněla, zatímco chvatně zjišťovala rozsah škod.

„Rozbilo nás to hodně?“

Prstem jela po technickém statusu. „Ani ne. Vlastně vůbec.“

Automatická stabilizace v několika sekundách srovnala koráb a nouzový prediktor už kreslil optimální dráhu do bezpečí. Prozatím se sice spouštěli níž k planetě, ale to nevadilo. Byl to stejný manévr, jaký chtěla původně provést Delyth.

S neodbytným pípáním se přihlásil orbitální dohled.

„Příjem!“ zapnula spojení.

„Korábu na dráze 676! Ocitli jste se v nepovoleném prostoru! Neprodleně opusťte oblast po trase 812, kterou vám posíláme!“

„Právě oblast opouštíme.“

„Důrazné upozornění! Vaše dráha se neshoduje s nařízenou!“ nedal si pokoj dohližitel.

„Jsme v nouzovém manévru. Pokud nevíte ani to, že nás bez varování srazila jiná loď, zdržte se dalších intervencí do mého nouzového řízení!“ vykřikla Delyth a zrušila spojení. „Byrokrati zapráskaný!“

Ohlédla se po Xarťanovi. „Podívej se na něj,“ hodila hlavou ke korábu, který do nich narazil. Očividně odnesl srážku hůře. Celá příď byla děsivě deformovaná a rozervaná, kolem se mihotal roj konstrukčních úlomků. Koráb zjevně bezmocně padal jak kámen vstříc atmosféře Homicingy. „Je na něm vůbec někdo?!“

Zavrtěla hlavou. „Zbláznila jsem se já nebo oni? Že hrozí srážka, že do nás někdo nabourá, to neřeší, ale že nás nouzová trasa nese dolů, to jim vadí?!“

Další důrazný signál hlásil nový kontakt. Zase orbitální dohled, tentokráte ale s nejvyšší prioritou!

„Příjem!“ zapnula ho dotekem.

„Korábu na dráze 676! Za porušení pravidel orbitálního provozu a za vstup do zakázané zóny je vám udělena pokuta šest tisíc solů! Neprodleně opusťte prostor po trase, kterou vám posíláme! Za každých deset sekund, kdy setrváte mimo NAŘÍZENOU trasu 812, vám bude vyměřen poplatek dvě stě solů!“

Spojení zmizelo.

Delyth se zhluboka nadechla. Jak je to prosté! Homicinga si zařídila, aby jí nějaká splašená kosmická bárka nedojila bonusy, a vrátila si pěknou sumičku zpět.

Tak vy takhle! Pro svoji hamižnost klidně riskujete zřícení lodi a smrt posádky?!

„Opouštíme Homicingu,“ sdělila krátce. „Manuál!“ poručila panelu a zobrazila si ruční řízení. Jediným rázným gestem nastavila tah na třicet Gé a bez milosti potlačila nos lodi níže. Mohutná kosmoloď  zamířila do atmosféry, která se kolem ní rozhořela ohnivým infernem. Koráb však byl skvěle navržen i k takovýmto dramatickým průletům hustými vrstvami plynných planetárních obalů.

S apokalyptickým akustickým třeskem, který široko daleko vyrazil všechny prosklené plochy a rozkotal pozemní robotický dopravní systém, se prohnal sto sedmdesát tisíc tun těžký stroj rychlostí čtyř kilometrů v sekundě nad řadou tunelů. Aniž se staral o zuřivě pípající signály všemožných dozorčích provozu, kteří by ho dozajista nejraději nechali sestřelit, vystoupil po šesti minutách ohnivého inferna z atmosféry o jeden a půl tisíce kilometrů dále.

„Ničíme jim dopravní zařízení?“ podivil se Xarťan.

„Ale legálně. Nouzový manévr má plně v kompetenci kapitán lodi. Ať mi dokáží, že jsem mohla koráb udržet nahoře! A všechny rozkazy řízení provozu jsou za takové situace pouze doporučující,“ řekla tvrdě. „Industriálové nás úmyslně zkusili zabít kvůli šesti tisícům solů, což musí být pro tak obrovskou korporaci úplná maličkost. No tak myslím že než tohle dají do pořádku, přijdou o stonásobek, protože se jim zastaví nejen doprava dole na kolejích, ale díky tomu i nahoře celý orbitální provoz.“

Doslova štítivým pohybem smazala všechny dotěrně pípající zprávy, aniž je četla. Konečně nastal klid. Takže ke Xartu a Niwii přibyla další planeta, na kterou už se nikdy nebudou moci podívat: Homicinga. No a co! pohodila hlavou.

„Mizíme,“ řekla. „Start.“

Errata:

30.05.2021 13:23