Černobyl - po 21,5 letech křížem krážem - a co bude dále?
Mojmír Štěrba dne 28.10.2007
Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!
|
Mojmír Štěrba dne 28.10.2007
|
(Vydáno na www.proatom.cz)
Na stránkách internetu byl podrobně probrán průběh havárie, likvidace i následky černobylské havárie. Chtěl bych připojit další aspekt, o kterém se příliš nepíše, ale mohl by mít své místo.
 |
Co dovedou frajeři... |
|
1. Pohledy na černobylskou havárii |
Po pročtení dostupné literatury bychom mohli rozdělit pohledy na havárii na 3 úrovně:
Pohled 1 – racionální.
Vychází z technicko fyzikálních principů, naměřených hodnot kontaminace, statistik o následcích, léčení nemocí. Zde nejsou patrné známky nějaké ideové manipulace a vyslovují ho zejména odborně zaměření lidé – většinou fyzici, chemici, energetici, biologové, projektanti, analytici. Nevýhodou může být, že někdy nedoceňují psychologickou stránku událostí, která má své nezastupitelné místo.
Pohled 2 – emocionální.
Ten sice připouští měřením získané údaje, ale jejich přijímání je ovlivňováno lidskými osudy odsunutých, zasažených nadměrnou dávkou, příbuzenskými vztahy, osobním svědectvím i prožitkem i citovým vztahem ke kraji ve kterém žijí. Tento aspekt někdy může převážit nad pohledy racionálními.
Pohled 3 – ideologický.
Tento pohled vybírá z pohledu 1 a pohledu 2 právě ty aspekty, které vyhovují a podporují příslušnou ideologii. Tomu se říká výběrový efekt, který funguje podvědomě, proto je neovlivnitelný racionálním zjištěním, ať jsou sebeprokazatelnější.
Když se tři se svými pohledy dívají na totéž, nemusí vidět totéž.
Uvedu několik příkladů, na kterých je možné si to ověřit. Rozhodně se zde nepokouším o nějaký komplexní rozbor, ale ta různost pohledů by mohla vést ke zcela odlišným závěrům.
|
Nejdříve nejožehavější otázka – kolik bylo obětí? |
Údaje se různí právě podle pohledu na problém. Abychom se zorientovali, rozdělíme je na dvě úrovně:
Přímých obětí při likvidaci havárie je:
50 zachránců. (UN report, OSN)
9 dětí zemřelo na rakovinu štítné žlázy, protože včas nedostaly jód.
237 pracovníků – záchranářů, kteří zemřeli během 1.roku po havarii
Nepřímé oběti dávek z ozáření.
Jejich úmrtnost není přesně evidována, protože se prolíná dalšími vlivy jako jsou kouření, alkohol, výživa, zamoření chemikáliemi, virové nákazy, dopravní havárie, epidemie, úrazy apod.
Odhad Report studie OSN je, že za 20 roků mohlo zemřít na následky havárie až 4000 lidí.
Jiné prameny např. na stránkách Greenpeace však uvádějí až 600 000 obětí. Je to odstrašující číslo, ale pokusme se o posouzení jeho reálnosti.
Na odstraňování se podílelo dle evidence 600.000 lidí, kteří byli nejvíce zasaženi, z toho 150.000 vyžadujících zvláštní péči. Podle tohoto údaje by všichni museli zemřít a to není pravdivé. Všichni jsou adresně evidováni, dostávají sociální dávku a každých půl roku až jeden rok jsou podrobeni lékařskému vyšetření. A tady probíhá zmíněný výběrový efekt. Kdo je odpůrcem jaderné energetiky, tak samozřejmě tvrdí, že všechna úmrtí z uvedeného vzorku jsou způsobena radioaktivním zářením, zatímco působí celá řada dalších rizikových faktorů.
Při vší úctě k obětem je třeba se dobrat k reálnějším závěrům, na kterých by se lidstvo poučilo a to je úkolem dalších studií.
My se pokusíme popsat další možný dopad černobylské havárie.
|
Traumatický šok ze ztráty svébytnosti člověka |
Lidé byli po léta ubezpečováni o ovládnutí přirodních zákonů komunistickou mocí – viz dále město Pripjať, skanzen komunismu. A najednou došlo k totálnímu zhroucení všech ideí a snů o světlých zítřcích. Příroda se zpupnosti postavila a ukázala svoji sílu.
Ukazuje se, že právě to posthavarijní trauma je jedním z hlavních zdravotních problémů. I když věda velmi pokročila v léčení nemocí z ozáření, způsobu obdělávání kontaminované půdy, konzumace potravin, tak průnik těchto informací postiženým a jejich uplatnění je velmi nízký. Překonat zakořenění člověka je tvrdý oříšek. Lidé žijící v zasažené oblasti nebo ti, kteří se vrátili se vypořádali s traumatem lépe, než evakuovaní lidé žijící ze sociálních dávek v novém domově havarií nezasaženém.
Právě uvedené aspekty mohou vést ke klamným závěrům o zdravotních následcích havárie, jejich zveličování na úkor psychotraumatických následků.
|
Některé vlastní zkušenosti z Černobylu |
Kyjevanka Elena Filatová, dcera jaderného fyzika, který mnoho let zkoumá následky katastrofy, na svých stránkách [3] emotivně popisuje cestu po mrtvé zóně černobylské oblasti. Eleně se nelze divit, protože je s krajem citově spjata a tu tragedii intenzivně prožívá, ale na druhé straně je ovlivněna racionálním myšlením svého otce, jaderného fyzika, který se k havárii vyjádřil: „Operátoři sedící za pultem vynaložili ohromné úsilí k tomu, aby spáchali sebevraždu zcela extravagantním způsobem“, který také říká, že je větší nebezpečí při jízdě na motorce než z ozáření. I tak některé racionální argumenty ustupují do pozadí a Elena celou tu událost vidí jako důsledek totalitní moci. Ona více než její otec tu odpovědnost přenáší na mocenské struktury, přičemž několik bezporostředních aktérů byli potrestáni a mocipánové převlékli kabáty a jedou dále.
S jistými obavami jsem do oblasti vstupoval, ale čekala mě překvapení.
|
Překvapení první |
 |
Radioaktivita je všude, ale někde už je slabá |
Dostal jsem se do bezprostřední blízkosti havarovaného 4. reaktoru. Nepanuje tam žádná mrtvá zóna, ale čilý pracovní ruch. Podle údajů informačniho centra na údržbě pracuje 4000 mužů i žen. S mnohými jsem hovořil. Pracovníci jsou z městečka Slovubič a okolí a do práce do zóny dojíždějí vlakem, nádraží je tam v plném provozu. Nejsou žádné známky toho, že by byli lidé posíláni do kontaminovaných, zdraví nebezpečných prostor, když je třeba, využívá se moderních robotických manipulačních prostředků. Setkal jsem se i s techniky a projektanty západních firem, kteří připravují rekonstrukci sarkofágu. Ten není v dobrém stavu a nestačí se udržovat a hrozí další úniky radioaktivity. Projekt předpokládá, že ten starý zůstane a přes něj bude postavena obálka, která by na 100 let měla prostor uzavřít a vedle se má stavět úložiště radioaktivního materiálu z reaktoru. S výstavbou se pospíchá, protože hrozí další narušení sarkofágu a pak už by rekonstrukce byla obtížná. V okolí reaktoru se pohybují lidé při práci, kolem reaktorů poletují holubi a pobíhají psi a kočky, kteří mají domov na čekpointu.
 |
Chrám pomalu zarůstá vegetací |
Na obrázku je údaj dozimetru nedaleko chladicího kanálu reaktoru, ukazující hodnotu 0,79 µSv/hod. Kdybychom byli tomuto ozáření vystaveni celý rok, dostali bychom roční dávku 5 mSv, což je dávka, kterou může dostat občan i na našem území a je neškodná. Bezprostředně u sarkofágu byla radioaktivita 4,3 µSv/hod, roční dávka by byla 38 mSv. Největší dávku jsme naměřili u „rezavého lesa“ 8,5 µSv/hod, což je roční dávka 70 mSv což už překračuje roční povolenou dávku 50 mSv, v tom se ale dlouhodobě nikdo nepohybuje. Při pohybu po černobylské zóně se radioaktivita pohybovala kromě uvedených výkyvů v rozmezí 0,3 až 0,9 µSv/hod což je hodnota bezpečná pro trvalý pobyt. Soustavně se zkoumá zamoření půdy a vody a vypracovávají se postupy pro její opětné obdělávání nebo jiné využití.
V Černobylu je udržovaný pravoslavný chrám, ve kterém se každou neděli koná bohoslužba.
|
Překvapení druhé |
Elena Filatova popisuje město Pripjať jako město duchů. Město leží 2 km od elektrárny, žilo tam 48000 obyvatel pracujících v elektrárně, kteří byli všichni evakuování během několika hodin. Podle svědků vzhledem k totalitní poslušnosti obyvatel proběhla evakuace celkem spořádaně. Město bylo vybaveno kompletní infrastrukturou k životu na dobré úrovni – školy, nemocnice, obchody, úřady, hotely, zábavná zařízení, bylo hrdou výkladní skříní sovětské moci. Dnes působí skutečně depresivně. Město je zarostlé jako Mayské pyramidy v džungli, když je obyvatelé opustili. Je to také skutečný skanzen komunismu polepený nabubřelými hesly o budování světlých zítřků a podmanění přírody člověkem. No, asi si na to podmanění ještě budeme muset počkat. Elena varovala, že není bezpečné sestupovat z cest, dříve městských bulvárů, do porostu. Když průvodce nenamítal, tak jsem procházel s dozimetrem v ruce lesními porosty a radiace se skutečně hodně měnila, ale v mezích od 0,3 do 1,3 µSv/hod a při následné dosimetrické kontrole jsem prošel, aniž bych musel být deaktivován. Hodnotu alarmu jsem měl nastavenou na 1 µSv/hod, takže to občas krátkodobě zapípalo. Nejvíce jsem naměřil, když jsem dozimetr přiblížil k rosoucím houbám, tam to s velikým pípáním naměřilo 3 µS/hod. Houby jsou skutečně velkým příjemcem radioaktivity. Místa s nebezpečným zamořením jsou nepřístupně obehnána ostnatým drátem. Vypadá to, že každý časový odstup mění stupeň zamoření. To co platilo před 5 roky už nemusí platit dnes. Podle zprávy IAEA se zamoření každým rokem snižuje o 3,5 %.
 |
Město duchů - Pripjať |
Nacházíme se na hlavní třídě se stromořadím města duchů Pripjať.
|
Překvapení třetí |
Příroda po havárii dostala plný zásah. Akutní negativní účinky na rostliny a zvířata se projevily odumíráním buněk v akutní zóně do 30 km s nepravidelným rozložením. Při průjezdu lesem v blízkosti reaktoru je t.zv. „rezavý les“, který byl po výbuchu plně zasažen a „zrezavěl“, podél silnice byly stromy odklizeny a zahrabány, kus toho „rezavého“ lesa byl ponechán pro vědecké zkoumání a je tam dodnes. Já jsem nedokázal rozeznat, co je radioaktivní a co podzimní listí, obojí mělo podobnou barvu. Fakt je, že nám tam dozimetr fest pípal, když radioaktivita dosáhla 8,5 µSv/hod, takže jsme ten les přeci jen poznali.
 |
Kolem Černobylu se rozmnožili koně Převalského |
Co je pro mě překvapením, že příroda po jednom vegetačním období až zázračně zregenerovala, živočišné populace se rozšířily. Žijí tam divoce stáda vzácného koně Převalského, jeleni, losi, vlci, lišky, prasata a další drobná zvěř. Z ptáků tam jsou husy kachny, jeřábi, holubi, je tam možné vidět i vosy. Jen jsem měl obavu, abych nedostal od vosy žihadlo, nevím co by to se mnou udělalo, kdyby bylo kontaminované. Pátral jsem, jestli v chladících kanálech kolem reaktoru a řece Pripjat jsou ryby. Ryb je tam dost, ale nejsou rybáři. 15 km od 4.reaktoru je v provozu farma Novošepelyči na které je chováno stádo dobytka s vědeckým výzkumem genetiky. Některé kusy dobytka jsou ty, které zůstaly, některé byly dovezeny z nekontaminované oblasti, jejich potomci jsou smíšené.
Zvířata v přírodě se neobyčejně rozmnožila navzdory teoriím o ztrátě reprodukční schopnosti živých organismů zasažených radiací. Co je zajímavé, že zvěř ztratila svoji plachost i agresivitu. Zatím jsem se nedověděl, jestli je to genetickou deformací nebo proto, že je lidé neloví nebo z jiných důvodů. Mají absolutní svobodu a hojnost potravy. Zvířata se dostanou až do těsné blízkosti k lidem i lidským obydlím, opuštěným nebo obydleným. Jediným nebezpečím je, že se občas střetnou s motorovým vozidlem, i když je tam provoz ojedinělý, zvířata však nejsou plachá. Bohužel jsem byl svědkem příhody, která mnou otřásla. Malý náklaďák nechtěně srazil nádherného losa a usmrtil ho. Náladu jsem si spravil, když jsem v ramenu řeky Pripjať, kde jsou kontaminované lodě které vozily náklad, viděl přistávat vodní i tažné ptáky pro občerstvení a nějaké zamoření a čekpointy zcela ignorují.
Bez nadsázky můžeme říci, že je tam ráj divokých zvířat.
|
Co se ukázalo jako nepradivé? |
Mnozí morální věrozvěstové označují toho, kdo navštíví Černobyl jako zvrhlíka, který se chodí pást na neštěstí jiných.
Tímto svým příběhem se příznávám k tomu, že i já jsem takovým zvrhlíkem. Dokonce jsem spolu s miliony jiných navšívil Pompeje, abych poznal, že člověk před přírodními zákony musí mít pokoru, nikoliv přírodě nabubřele poroučet.
Bohužel ty věrozvěsty musím zklamat. K žádnému nájezdu „černých“ turistů do Černobylu nedochází, za celý den tam návštěvníka potkáte jen zřídka. Spíš tam potkáte odborné pracovníky, kteří tam provádějí svou práci. S mnohými obyvateli i pracovníky jsem hovořil. Všichni jsou přátelští, rádi odpovídají na vaše otázky a oceňují vaši sounáležitost, že je nechcete nechat izolované od ostatního světa svému osudu. Necítí se tak osamělí, o které se nikdo nezajímá. Velmi ocenili, když jsem s nimi mluvil rusky, dokonce mě pochválili za mou perfektní ruštinu. Západní návštěvníci to mají horší, protože se rusky nedomluví. Místní obyvatelé mají k Čechům velmi vřelý vztah. S trvale evakuovanými se už nesetkáte, ale můžete se setkat s těmi, kteří zůstali nebo se vrátili. Nejblíže k 4.reaktoru bydlí ve vzdálenosti 7 km, na svých políčkách pěstují zeleninu, zemědělské produkty a domácí zvířata, jednou za týden k nim přijede pojízdná prodejna s dalšími potravinami a předměty denní potřeby. Ke své obživě dostávají sociální podporu.
V různých publikacích se rozšiřují zvěsti o výskytu všelijakých zrůd a obludných mutací. Během krátkodobé návštěvy tento jev není možné ověřit. Genetickým problémem Černobylu se 21 roků zabývá Ústav molekulární biologie a genetiky Ukrajinské AV s přístupem do kterékoliv části zakázené černobylské zóny. Za celou dobu se jim nepodařilo zjistit ani jediný případ genetické deformace u živých tvorů. Tímto je vyvrácen dobře živený mýtus o genetických zrůdách. Překlad z ruštiny o výsledcích výzkumu v oblasti genetiky v Černobylu byl delší dobu dostupný v časopise „Vesmír“, ale teď už tam není.
Pokud se mě někdo chystá napadnout jako zvrhlíka, protože jsem Černobyl navšívil, tak ať hned sdělí, čím on oběti havárie podpořil. Já mám svědomí čisté.
Černobylské fórum po záštitou OSN-WHO (World Health Organization), IAEA (International Atomic Energy Agency), ICRP (Mezinárodní komise pro radiologickou ochranu), FAO ve svých doporučeních pro další rozvoj černobylské oblasti ve svých závěrech doporučuje, aby lidé tyto oblasti navštěvovali, aby tam pomohli vdechovat nový život a naději. V neposlední řadě přinesli i finanční pomoc pro oživení zakázané zóny.
Nechce dopustit, aby se opakoval syndrom Pompejí, které se po vulkanické katastrofě staly zónou smrti, neštěstí a lidského utrpení. Celé území se vylidnilo a trvalo to několik století, než lidé zjistili, že je tam úrodná půda, krásná krajina a přístup k obživě z moře a postupně překonávali svůj strach a území zase osídlili. A to je právě snaha mezinárodních organizací, které podporují oživení zóny. Jde to ztuha, protože překonání psychických batriér je obtížnější než se předpokládalo. Černobylská katastrofa je pro lidstvo velkým bezprecedentním poučením.
Poučení, které nám Černobyl přinesl.
Zkušenosti jsou špatné i dobré.
Přinesl:
oběti a utrpení (a to je velké memento)
také nutnost pokory před přírodními zákony
pokrok v poznávání účinků radiace na živé organismy, která nás chtě nechtě provází na každém kroku a musíme se naučit s ní žít.
zasažená zóna kolem Černobylu tvoří jedinečnou laboratoř pro výzkum, kterou v laboratorních podmínkách není možné dosáhnout
zkušenosti při využívání jaderné energie jako energetického zdroje
nové priority při budování jaderných zdrojů: prvořadé respektování bezpečnosti od projektu až po provoz, důkladnou výchovu obslužného personálu
nutnost budování vědeckého zázemí při budování jaderné energetiky
lidstvo se naučilo zkušenosti z Černobylu respektovat. Od havárie v r. 1986 nedošlo k žádné jaderné havárii přesahující stupeň 3 podle mezinárodní stupnice. (Černobyl měl stupeň nejvyšší 7).
nenahraditelné poznatky o vlivu radiace na životní prostředí
poznatky o léčení nemoci z ozáření
S radioaktivitou se musíme naučit žít
A to má být poplašná zpráva nebo provokace? ... Nikoliv.
Radioaktivní pozadí je přirozeným jevem na naší planetě, matičce Zemi. Ať chceme nebo nechceme, radiační dávky dostáváme v různých úrovních na každém kroku. Paradoxem je, že nejnižší dávky dostáváme právě v okolí jaderných elektráren, kde jsou bezpečtnostní opatření nejpřísnější. Dalším paradoxem je, že v okolí uhelných povrchových dolů je pozadí radioaktivity cca 10 x vyšší než u jaderných elektráren. Jsou na zemi oblasti, kde jsou radiační dávky trvale větší než v Černobylu.
Např. v brazilském Gerepari dostávají dávku 175 mSv/rok (Sievert je jednotka efektivní dávky radiace), v iránském Ramsaru dokonce 400 mSv/rok a přece tam žijí lidé. Pro porovnání maximální dávka pracovníka v Černobylu je 50 mSv/rok, běžná roční dávka v závislosti na pozadí je 1 až 10 mSv/rok. Tedy – od matičky přírody to dostáváme každý!
A tady se zase dostáváme k onomu výběrovému efektu. Vybírají se právě ty informace, které slouží nějaké ideologii nebo ekonomickým zájmům a ostatní se zamlčují.
Černobylská havárie, i když byla velmi krutá, nám přináší cenné poznatky o působení radioaktivního záření na živé organismy. Poznání nám umožňuje žít s radioaktivitou, která nás provází na každém kroku. Při letu do Ameriky nebo při rentgenu střev dostaneme větší radiační dávku, než při průchodu černobylskou zónou.
Jaká nás doprovázejí zdravotní rizika?
Při překročení ionizujících dávek je zvýšené riziko rakovinného bujení, leukemie, genetických malformací, snížené reprodukční schopnosti.
O těchto rizicích se mluví většinou v souvislosti s radiačním zářením.
V poslední době dochází k závažným zjištěním, že uvedená rizika jsou v ještě větší míře např. při spalování uhlí a dalších vlivech na životní prostředí z titulu spalování biomasy. Spalovaná biomasa vytváří dvojnásobné množství dehtu než černé a hnědé uhlí. Produkují se za určitých okolností polycyklické aromatické uhlovodíky (PAU), polychlorované bifenyly (PBC), polychlorované dibenzodioxiny (PCDD), polychlorované dibenzofurany (PCDF). Biomasa produkuje dvojnásob oxidů dusíku a síry. Tyto látky podporují vznik uvedených rizik s větší vahou.[5]
Podle energetické politiky EU se právě biomasa má stát jedním z hlavních energetických zdrojů budoucnosti, bohuže i se všemi narůstajícími riziky pro zdraví a klima. Na to poukazují i tak vážené orgány jako je OECD. Tato skutečnost se ale dovedně zamlčuje. Ministr Bursík k oné Zprávě o stavu životního prostředí pouze poznamenal, že je to alarmující – a ticho po pěšině.
Jsou zprávy, že EU přepracovává energetickou politiku s ohledem právě na uvedené negativní dopady, které se budou se zvyšujícím se podílem biomasy a biopaliv dále prohlubovat.
Závěrem
Černobylská havárie byla významným poučením, za posledních 21 roků nedošlo v Evropě k žádné jaderné havarii. Byla to jednorázová událost, která se nebude opakovat a její účinek bude stále klesat.
Jaderná technologie se neustále zdokonaluje ve smyslu bezpečnosti i výkonnosti, z fyzikálního principu neumožňuje jaderný výbuch.
Jaderná energetika neprodukuje do svého okolí škodlivé látky nebo záření, které by negativně ovlinovalo životní prostředí.
I když jsou následky havárie alarmující, tak jaderné zdroje energie zůstávají ze všech zdrojů nejbezpečnější, umožňující alespň zachování současné životní úrovně.
Odpovím na otázku z úvodu – a co bude dále:
Je třeba vzít na vědomí, že v dnešní elektrifikované a elektronizované společnosti může déletrvající výpadek elektrické sítě způsobit větší katastrofu, než byla černobylská. Generálky už s úspěchem proběhly v USA, Italii, západní Evropě, Albánii, Kosovu a my jsme už také měli namále.
Pokud o energetice budou rozhodovat fanatičtí aktivisté-laici, tak spějeme vstříc k likvidaci energetiky se všemi katastrofickými důsledky.
S ohledem na poslední negativní údaje o jiných zdrojích energie zůstává jaderná energie jako jediný čistý zdroj do doby, než bude spuštěna termojaderná fúze.
Výstavba dalších jaderných bloků zcela určitě započne bez ohledu na politiku, náboženství, ideologii, protože není jiná varianta – jen je otázka času, kdy prozřou EU a naši představitelé – jestli už nebude pozdě.
Poznámka autora:
Přesto, že mám řadu vlastních snímků, uvádím jen ty symbolické, protože by to překročilo rámec článku. Galerie obrázků je rozsáhle uvedena v odkazech 3 a 4 a čtenář si je může prohlédnout. Cílem článku nebylo provést podrobný rozbor události, ten je popsaný v uvedených odkazech. Má to být spíše současné svědectví a zamyšlení nad současností a dalším osudem zasažené oblasti a jaderné energetiky.
Mojmír Štěrba, 2007
|
Přehled odkazů: |
|
Domů
Statistiky
27.05.2021 09:56