Proč lže Česká televize?
Lubomír Man 8. února 2015
Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!
|
Lubomír Man 8. února 2015
|
 |
Velký Bratr tě vidí! |
|
A je to venku. ČT lže na příkaz EU! |
Lubomír Man 8. února 2015
Před časem jsem na internetu zveřejnil článek Kdo je ten člověk?, v němž jsem vyjádřil domněnku, že nikoliv kolektiv, ale jediný člověk musí stát za všemi lžemi, kterými nás zpravodajství naší veřejnoprávní a ze zákona nestranná a objektivní ČT oblažuje. Soudil jsem tak z faktu, že všechny ty lži tvoří tak jednolitý a mezi sebou navzájem logicky propojený a svázaný celek, jaký mohl vzniknout jedině z jedné hlavy, a nikoliv z hlav několika. Samozřejmě, první byl tzv. na pácu ředitel zpravodajství ČT Zdeněk Šámal a méně už ředitel celé ČT Petr Dvořák. To proto, že zpravodajská redakce lhala i za předcházejícího ředitele, kdežto Šámal zahřívá ředitelskou židli zpravodajství snad už od sametu, ne-li ještě od ranějších dob. Takže prst ukazoval na něj.
Ale hle: VŠECHNO JE PRÝ JINAK. ČT prý vůbec nelže ze své vlastní vůle, ale lhát má nařízeno. A to dokonce z dnes snad vůbec nejvyššího místa, který bdí nad námi všemi – totiž z EU, protože ze světové OSN si dnes všichni spíš dělají šoufky. Vyjádřeno přesněji, lhát České televizi nařídila Evropská komise, skládající se z 28 komisařů (každou zemi EU zastupuje jeden komisař – za ČR je to t.č.Věra Jourová). A vyjádřeno ještě přesněji, nebylo té naší ČT nařízeno přímo lhát, ale má na věci a události, které se kolem nás dějí, právě tou Evropskou komisí určen ÚHEL POHLEDU. Což je totéž jako mít určeno lhát, ale zní to líp.
A odkud že se tahle špinavá, smrdutá a goebbelsovská voda vyvalila?
Stalo se tak ve středu 4. února tohoto roku na společném zasedání vedení ČT a Rady ČT, které projednávaly zprávu o činnosti zahraničních zpravodajů ČT za rok 2014. Samozřejmě v úvodním referátu místopředseda rady Jan Bednář zapěl na nestrannost a objektivitu zpravodajců ódy, ale atmosféru zchladila vzápětí členka rady Ivana Levá, když prozradila, že dle zjištění společnosti SANEP hledá většina domácí populace nestranné informace nikoliv na oficiálních médiích, jako je ČT, ale na internetových zpravodajských serverech. V očekávaném zamlžovacím duchu na to reagoval zpravodajský ředitel Šámal, když se snažil objektivnost či nestrannost svého svěřeného úseku, (konkrétně ve sporu Rusko-Ukrajina), bránit tím, že mu prý jedna polovice diváků nadává za postoj příliš protiruský, a zhruba stejně početná polovice diváků zase za postoj příliš proruský.
Tady bych si ovšem dovolil poznámku, že ona druhá polovinu diváků, nadávajích mu za postoj příliš proruský, je absurdita tak obludného druhu, že určitě nepochází z reálity tohoto světa. Protože jak je možné nadávat někomu za něco, co neexistuje ani v nejnepatrnějším náznaku? A pokud pan ředitel navzdory tomu tvrdí, že za tento absolutně neexistující jev mu někdo skutečně nadává, měl by to nejspíš i doložit. Jinak nelze tenhle nesmysl považovat za nic než smyšlenku, kterou by neměla vyslovit snad ani paní, co ve vchodu do ČT umývá schody.
To všechno ale byl jen vánek ve větvoví, předcházející úderu hromu. To když povstal člen rady Michal Jankovec a takto promluvil:
„Je to skutečně tak. Česká televize má určený úhel pohledu. Má ho určený na základě doporučení Evropské komise, která povoluje veřejnoprávním médiím fungovat z poplatků nebo z daní pouze za předpokladu, že budou prosazovat, obhajovat a dívat se na všechno z úhlu pohledu a tradic evropského humanizmu a kritického myšlení. Česká televize se na to (myšleno dění na Ukrajině), nemůže dívat tak, jako kdyby byla součástí současného Ruska, které nikdy žádné humanistické tradice v evropském slova smyslu nemělo. To bychom museli vystoupit z Evropské unie.“
Tak hleďme! Rusko podle pana Jankovce nikdy nemělo žádné humanistické tradice v evropském slova smyslu. Neslyšeli jsme už tenhle šílený žvást někdy? Nevtloukal nám jej do hlav Hitler, Goebbels, Moravec, Frank a všichni jim podobní, co chtěli, abychom zapomněli, že Rusko kdy mělo Tolstého, Čechova, Gogola, Puškina, Dostojevského, Gončarova, Čajkovského, Musorgského, Rimského-Korsakova, Šostakoviče, Chačaturjana, Repina, Ejzenštejna, Šaljapina, Pavlovovou a stovky a možná i tisíce dalších osobností, které ovlivňovaly lidské vnímání dobra a krásy ve světě možná víc, než umělecké osobnosti jakékoli jiné země? Kdo se to snaží takto barbarsky Rusko a jeho nesmrtelné umění a tedy i humanistické tradice z Evropy vystrkovat? Ano, dychtí po tom američtí neokonzervatisté a třeba i pan Schwarzenberg, to už víme, ale neměli jsme zatím tušení, že by po tomtéž prahla také Evropa. Až teď se cosi takového z povídání pana Jankovice dovídáme a je nám k tomu nabídnut i exkluzivní výběr:
Buď budeme sdílet jím podaný (a zřejmě tedy i nový evropský) pohled na Rusko jako zemi hodnou zbombardování až do uhlíků, protože je to země bez humanistických tradic, což je milionkrát větší lež, než snůška oněch lži, nad kterými se vedení ČT a Rada ČT měly onoho 4. února zamýšlet, anebo nás čeká vyhazov z EU!
Nuže, je-li nám dáván tak velkorysý výběr, jsem s výskokem a všemi čtyřmi pro ten vyhazov anebo odchod, to už je jedno, jak to nazveme. Protože jinou možnost jako národ vzešlý z humanistických tradic Jana Husa a Tomáše G. Masaryka ani nemáme. Pokud ovšem nejsme ochotni si zakalkulovat, že zatím bereme z EU víc, než do ní dáváme, takže co je nám po Husovi, Masarykovi, po cti a po páteři?
Ale pozor! Co když je všechno jinak a co když nám pan Jankovec a jeho ústy zřejmě takticky upozaděná zpravodajská redakce ČT předložili více či méně falešný obraz? Co když ve snaze ochránit její lživé zpravodajství nám o Evropské komisi a jejích požadavcích vyprávěl pan radní příběh v zásadě sice možná i pravdivý, ale možná též notně přibarvený? Protože kde je písemný záznam těch požadavků? To z nich pan Jankovec na zasedání předčítal? Anebo říkal to, co si z nich z dřívější jejich četby pamatoval? Anebo je to v EU zařízeno jak v třetí Říši? Že ty nejchoulostivější informace se sdělují jen ústně? Anebo skutečně platí ona už shora zmíněná eventualita, že pan radní Jankovec údajnými požadavky Evropské komise ať už celkově či částečně blufoval, aby tak už konečně utnul stesky veřejnosti na to, že televize, která má být ze zákona objektivní a nestranná, je neobjektivní a jednostranná, až se i kavky na Kavčí hoře červenají?
Tohle je třeba vědět. A podle toho jednat. A je-li informace pana Jankovce pravdivá, co nejdříve pryč z toho spolku!
(Originál článku je z OutsiderMedia).
Zakrývání nepříjemných informací, což představovalo nejdůležitější složku propagandy totalitárních režimů, nebylo ničím jiným než informačním komolením, anebo, chcete-li, informační lží.
Na to, abyste se k takovému »výběrovému« informování čili lži uchýlil, musíte mít charakter. Lhaní musí být vaší přirozeností, nebo výstižněji řečeno, musíte být lhář. »Totáčové«, představitelé různých diktatur a totalitárních režimů jimi byli, a lháři jsou též současní kapitáni našich mainstreamových médií. Navenek možná ctihodně působící lidé, usazeni v nejvýše postavených kancelářích či redakcích našich sdělovacích prostředků, kteří po římském způsobu zvedají k jednotlivým informacím, které k nim denně dorážejí, palce buď nahoru, nebo dolů. Palec nahoru znamená, že informace může být v mainstreamových médiích zveřejněna, zatímco palec dolů znamená opak, čili jejich věčné zatracení.
Až potud je tedy shoda mezi »totáči« a našimi nejvyššími mediálními rozhodčími, určujícími, co nesmíme a naopak musíme číst a poslouchat v zájmu toho, aby neokonzervativní pravda americká, pravda Posseltova, Havlova a dejme tomu i Halíkova, jež byly po sametu vyhlášeny za naše pravdy celospolečenské a národní, nebyly ani stínečkem pravdy skutečné zacloněny. Proto se také všechny dnešní informace, které by s těmito pravdami tzv.»neštymovaly« »totáčovsky« zakrývají, tzn. házejí do koše. A to místy tak důsledně, jak to ani »totáčové« neblahé paměti nečinili. Měli totiž s likvidováním pro režim nevhodných informací jistý problém.
Například za války se stalo problémem londýnské rozhlasové vysílání BBC v německém jazyce, které pravidelně to, co hitlerovský režim zakrýval, s chutí oznamovalo, takže kníže nacistické propagandy Goebbels považoval za výhodné přijít občas i s informací pro režim nevýhodnou jako první, aby tak s Londýnem držel ve věci důvěryhodnosti přijatelné konto. Že mu ovšem i tak vysílání BBC v němčině dělalo kromobyčejnou starost dokazuje fakt, že jeho »rozkladnému« vlivu na válečné úsílí Říše věnoval několik rozhorlených článků jak v týdeníku Das Reich, tak v říšskoněmeckém rozhlase.
Naši propagandisté ovšem tenhle problém nemají a zakrývat nevhodná fakta mohou vcelku pohodlně. Dnes BBC hlásá stejnou neokonzervativní americkou pravdu jako oni, a oněch pár českých internetových serverů, snažících se víceméně amatérsky uvádět mainstreamem zkomolenou pravdu na pravou míru, čtou spíše jen desetitisíce čtenářů, kteří vzhledem k tomuto počtu vrásky na čelech našich tiskových náčelníků nedělají. Ale i kdyby jich bylo víc, stále by se nic nedělo, protože na straně světonázoru, jež tiskoví náčelníci šíří, stojí neúchylně nejvlivnější jeho hlasatel i tvořitel – Česká televize. Takže zakrývat nevhodné informace lze provádět bez ošívání, a také se tak činí, a to v rozměrech, nad kterými by i »totáčové« bledli občas závistí. Pro ilustraci uvedeného faktu stačí uvést pouhou jednu událost, i když se podobných nabízejí desítky i stovky, a stejně výmluvných. A to tu, jak vpravdě probíhal Majdan, a jak jeho obraz pro nás, konzumenty, křivil a ohýbal náš mediální mainstream.
Je známo, že v několika prvních dnech demonstrací na Majdanu dodržovala ukrajinská policie (berkut), rozkaz hlídat v sevřeném tvaru úřad vlády, prezidenta a policie, v žádném případě se nebránit očekávaným útokům demonstrantů a na veškeré jejich útoky odpovídat nehybností a klidem. A to zájmu toho aby případnou svou obranou neposkytli demontrantům záminku k vzplanutí otevřeného střetu.
A tak jsme na filmových a televizních záběrech na internetu viděli sevřené řady k sobě natlačeních policistů, do jejichž ohelmovaných hlav i nekrytých ramen tloukli zdivočelí demonstranti železnými tyčemi a roztočenými řetězy jak do měchu. Občas, a to stále častěji, některý z policistů padl zraněn či mrtev k zemi, ale vzniklá mezera – aby policejní tvar zůstal neporušen – se okamžitě zacelila, což paradoxně poskytovalo demonstrantům jistotu že každý jejich další úder, třebaže i opilecký a špatně mířený, najde svůj cíl. A tak se do řad policistů bušilo dál, bylo viditelné, že zde jde o snahu vyprovokovat policisty k obraně a rvačce, která by ospravedlnila následnou řežbu a s ní i převrat, ale vyžadovaná odpověď ze strany ubíjených policistů nepřicházela. Tak ubíhaly minuty, hodiny i dny, a policisté se nebránili dokonce ani tehdy, když demonstranti přistoupili k jejich hromadnému zapalování – jen se v sebezáchovném instinktu váleli po dlažbě se snahou uhasit tak na svých tělech plameny, které je už začaly stravovat.
 |
Téměř stoprocentní pravidlo? |
No a když ani po takovéto proceduře se neteční policisté očekávaným způsobem nebránili, spustili snajpeři z hotelu Metropol palbu do zad vlastních lidí, a jiná skupina demonstrantů, umístěná v budově konzervatoře, zahájila palbu přímo do řad policistů. Teprve pak se věci daly do potřebného pohybu...
Všechny tyto otřesné a v dějinách policie – a to nejspíš i ve světovém měřítku – naprosto ojedinělé scény jsme tedy viděli jen na několika pravdu bránících internetových serverech, avšak naše média, pochopitelně včetně ČT, nám o nich nepřinesla ani nejskromnější informaci. Přitom po celou dobu majdanských událostí byli zpravodajové našich předních listů i reportér ČT na místě, mohli nám o všech těchto věcech přinést vlastní zprávy, ale buď je to ani nenapadlo, anebo možná i napadlo, ale jejich pražští nadřízení v zájmu uchování »čistoty severoatlantického ideálu« v našich duších, uložili jejich svědectví k ledu. ČT nás namísto toho bavila idylickými obrazy demonstrantů, připravujících si na Majdanu jídlo, když dokonce i tohle byla stínohra, protože se pilně na Majdan dovážely hotové a rozdávaly se demonstrantům zdarma – a to z fondu pěti miliard dolarů, jež na tzv. »pomoc pro demokratickou obnovu« poskytla neziskovým organizacím Ukrajiny – ergo kladívko tedy povstalcům – americká vláda.
Tolik tedy na příkladu jediném jak vypadá svět skutečný, a jaký obraz nám o něm poskytují naše média.
Zřejmě jim za naše aspoň zčásti pravdivé informování nestojíme, anebo – a to spíš – je jejich falešné informování o světě kolem nás součástí velkého plánu jakéhosi světového grémia, v němž je nám určeno předkládanému věřit – a mlčet. Grémia, které ze všech na světě miluje nejvíc samo sebe a nejmíň ze všeho na světě ctí pravdu.
(Podle svědectví P.C. Robertse se naprostá většina Američanů letité lži neokonzervatistů přizpůsobila natolik, že ji prostě již považuje za pravdu. V Evropě a též u nás (hlavně u starších ročníků), nejde zatím vše tak hladce, ale vše je jen otázkou času a trpělivosti. Dočkáme se i my.)
|
Domů
Statistiky
27.05.2021 09:56