Vítej, návštěvníku!

Porada

Mimořádné pracovní porady se u ředitele nemocnice účastnili všichni primáři a odborní lékaři jednotlivých oddělení. Porada se netýkala mladých lékařů, ačkoliv jindy byli první, kdo se museli těch porad povinně účastnit.

Prvním bodem bylo hodnocení jednotlivých oddělení.

Většina primářů přišla na poradu v optimistické náladě. Jejich oddělení neměla problémy, stav pacientů byl více než uspokojivý, většina oddělení neměla naplněný plánovaný stav pacientů. Jako kdyby ve městě a okolí žili převážně jen zdraví lidé.

Ukázalo se však, že to není důvod k optimismu, ale ke zděšení.

Nejdůležitější příspěvek porady přednesl MUDr. Jan Šimůnek.

„Vážení kolegové!“ začal téměř slavnostním tónem. „Možná jste si ještě před chvilkou hrdě říkali, jak je v naší nemocnici všechno v nejlepším pořádku. Pacienti se pod vaším léčením rychle uzdravují, žádné komplikace poslední dobou nenastaly, zkrátka idylka.“

Přelétl očima po shromážděných. Vypadali spokojeně, kromě ředitele nemocnice, který již půl hodiny věděl, v čem je hlavní problém a který se jako jediný tvářil vážně, až ustaraně.

„Není to v pořádku!“ pokračoval tvrdě MUDr Šimůnek k překvapení všech. „Naše nemocnice je poslední dobou terčem nevybíravého útoku, který má za cíl její likvidaci a s ní i nás, lékařů!“

Tahle věta přiměla všechny zpozornět. V pracovně by byl slyšet i pád špendlíku.

„Někdo neznámý – říkejme mu pro začátek firma »X« – začal v naší nemocnici a na našich pacientech testovat nějaký nový preparát,“ pokračoval Šimůnek. „Říkejme mu třeba preparát »Q«, ať to lépe vystihuje otazníky, které to pro nás přináší. Preparát »Q« má podle mého dosavadního, a uznávám, zatím jen značně povrchního zjištění, neobyčejné vlastnosti. Právě on podle všeho stojí za všemi případy neuvěřitelně rychlého uzdravování našich pacientů.“

„To by snad bylo pro nás jen výhodné, ne?“ namítl primář onkologického oddělení. „Upřímně řečeno, v uzdravení pacientů na mém oddělení nikdo seriózně nevěří, přesto jeho výsledky vypadají víc než nadějně. Věřili byste tomu, že se u nás v poslední době uzdravují všichni?“

„A vy si, pane kolego, myslíte, že je to vaše zásluha?“ obrátil se na něho MUDr Šimůnek.

„Ať je, nebo není, hlavně že se uzdravují!“ pokrčil rameny primář.

„Jenže oni by se uzdravovali i kdybyste je neléčil vůbec!“ vyčetl mu Šimůnek. „A možná lépe a rychleji, než když je léčíte!“

„To by snad bylo ještě lepší, ušetřili bychom za velice drahé preparáty!“ zasmál se sekundář.

„Jenže až to vejde ve známost, můžete si sbalit kufry a odejít!“ zaútočil Šimůnek. „Kdyby se pacoši uzdravovali i bez nás, budeme jen pátá kola u vozu! Pacoši se nám rozprchnou do domácího léčení a bez nich může vedení nemocnici akorát zavřít, rozumíte?“

Dosavadní blahosklonný úsměv lékařům postupně zamrzl na rtech. Ano, kdyby se pacienti sami od sebe uzdravovali, kdo by ještě potřeboval lékaře?

„Nebylo by dobré co nejdřív kontaktovat onu záhadnou firmu »X«?“ navrhl nesměle někdo z houfu lékařů. „Třeba by se s ní dalo vyjednávat.“

„Kontaktovat?“ ušklíbl se MUDr Šimůnek. „Můžete se o to pokusit, pane kolego, ale předem vám řeknu, s jakým výsledkem. Firma »X« o naši spolupráci nestojí. Potřebuje pouze naše pacienty, aby mohla své pokusy na lidech dokončit, ovšemže bez nás. Představte si na jejím místě sebe! Máte v rukou něco, co v medicíně způsobí revoluci tisíckrát větší než byl objev penicilínu. Pacienti se uzdravují přímo pod rukama – jak sami vidíte. Nejspíš byste udělali totéž, co ta firma. Nebo byste se chtěli o zisky dělit s partou žabařů, jako jsme my?“

„Nejsme žádní žabaři, pane kolego!“ ohradil se prudce primář urologie.

„To říkáte vy, pane kolego,“ obrátil se k němu doktor Šimůnek. „Ale teď se na sebe podívejte očima té firmy! Veškeré úspěchy za poslední dobu jsou evidentně její. My jsme jí dobří jen tím, že pro ni udržujeme na lůžkách kvalitní soubor pacientů, na kterých firma »X« přípravek »Q« testuje, Ta firma to nejspíš ví a pošklebuje se nám za zády, že jsme to ještě neodhalili. Takže jsme v jejích očích žabaři, pane kolego. Žabaři, nic víc!“

„Ale proč nás nepožádala o spolupráci!“ vyhrkl jiný doktor. „Mohla od nás získat i odborné posudky a poctivou dokumentaci...“

„...aby nám mohla vyplatit podíly ze svého pohádkového zisku?“ ušklíbl se doktor Šimůnek. „Považujete je za pitomce? Nás samozřejmě jen poškodí!“

To zabralo. Opravdu se zdálo, že se jedná o hodně nekalou činnost. Nemocnice jim poskytne zdarma pacienty, firma »X« na nich pohodlně svůj »přípravek Q« otestuje, ale k žádnému dělení na závěr nedojde a nemocnice nedostane nic. Pravda, neposkytla žádnou spolupráci – jen ty pacienty. Nejsou ale pacienti tak trochu majetkem nemocnice? Vždyť jsou pro ni důležitým materiálem, bez nich nemůže fungovat! A ten materiál jim někdo sprostě krade!

„To vypadá fakt sprostě!“ ulevil si kolega ortopéd. „Ale na druhou stranu, nejste jen trochu paranoidní, pane kolego? Tvrdit, že jeden přípravek »Q« zabírá tak širokopásmově, od interny až po ortopedii, je poněkud odvážné, než aby to vypadalo pravděpodobně.“

„Jenže stav všech oddělení napovídá, že ten přípravek opravdu zabírá širokopásmově,“ tvrdil MUDr Šimůnek. „Stačilo by, aby opravdu hodně povzbudil imunitní systém a trochu regeneraci. Co se stane? Rakovina? Zmizí! Infekční nemoci a záněty všeho druhu? Zmizí! Rány se budou rychleji hojit, většina interních problémů zmizí jako kouzlem. Trochu divné je, že to léčí i infarkty, ale pan kolega kardiolog se už dlouho naivně diví, jak skvěle jeho metody zabírají, aniž tuší, že to vůbec není jeho zásluha.“

„To by ale byla opravdu revoluce v medicíně, srovnatelná s objevem penicilínu!“ vrtěl hlavou kolega kardiolog.

„Jistě – ale bez nás a vlastně – proti nám,“ shrnul doktor Šimůnek. „Jenže firma »X« má ve svém přípravku jedno slabé místo. A my toho můžeme – a vlastně musíme – využít.“

„Jaké slabé místo myslíte, pane kolego?“ zeptal se ho primář onkologie.

„Preparát »Q« nesnáší koncentrovaný alkohol, pane kolego,“ ujistil ho Šimůnek. „Cirkusačka, která ten přípravek po nemocnici roznášela, pacienty na to velice důrazně upozorňovala.“

„To je snad nesmysl,“ vrtěl hlavou primář onkologie. „Přípravek, který si poradí s rakovinou, aby nesnesl obyčejný líh? Vždyť je to kromě vody úplně nejobyčejnější rozpouštědlo.“

„Proč by ta holka pacienty odrazovala od pití alkoholu, kdyby tomu preparátu neškodil? No, mám to potvrzené i jinak. Když pacientovi vpravíte do žaludku čistý líh, účinky preparátu »Q« jako když utnou. Pokusně jsem to ověřil na všech pacientech svého oddělení. Samozřejmě není možné nařídit jim, aby líh vypili, tomu by se po těch varováních bránili a i kdyby ne, hned by znali příčinu zhoršení svého zdravotního stavu. Tomu se dá zabránit, když jim líh do žaludku dostaneme sondou. Preparát »Q« okamžitě ztratí účinnost a my si konečně můžeme oddychnout.“

„To byly dost neetické pokusy, pane kolego,“ zavrtěl hlavou primář onkologie. „Vy jste těm lidem vlastně ublížil! To se přece nesnáší s lékařskou etikou!“

„Pane kolego, přerušil jsem jen nelegální pokusy na lidech, prováděné firmou »X« proti naší vůli. My se snažíme pacientům pomoci a ty pokusy jsou neetické od firmy »X«. Víte přece, že se některé léky s jinými nesnášejí! Vám nevadí, že se vám kdovíkdo míchá do léčení?“

„Prve jste ale tvrdil, že ten preparát skutečně pomáhá!“

„Pomáhá, ale přitom narušuje naši léčbu!“ odsekl MUDr Šimůnek. „Kromě toho potřebujeme, aby pokusy firmy »X« skončily krachem! Až firma »X« zjistí, že většina pacientů, léčených jejich preparátem, vůbec neprospívá, nejspíš tyhle marné a pokoutné pokusy zastaví a bude zkoumat, kde je chyba. Nejlepší by bylo, kdyby preparát »Q« úplně odpískala. Měli bychom po starostech!“

„Kdybych to udělal na svém oddělení, stoupla by mi ale mortalita,“ namítl onkolog.

„No tak stoupne!“ rozhodil rukama doktor Šimůnek. „Nestoupne snad nad předchozí úroveň, jen se to vrátí do stavu, jaký jste měl před těmi nezodpovědnými pokusy!“

„Nezlobte se, pane kolego, ale připadal bych si jako vrah,“ otřásl se onkolog.

„Jakýpak vrah?“ zaškaredil se Šimůnek. „Podívejte se, tady jde o to, aby na žádném oddělení nebyla úspěšnost preparátu stoprocentní! Kdyby se vyskytlo jediné oddělení, kde by se osvědčil, firma »X« by ho mohla uvést na trh čistě pro tento druh nemoci. Jak byste se díval na to, kdyby dala na trh stoprocentní lék proti rakovině?“

„Nejspíš bych si oddychl a pacienti také,“ odvětil trochu znechuceně onkolog.

„Jenže pak si můžete zabalit kufry a odebrat se na pracovní úřad,“ strašil ho doktor Šimůnek. „Jakmile se takový lék ocitne na trhu a dostane se k praktikům, žádná rakovina už se do nemocnice nedostane, vyléčí ji levou rukou kdejaký obvoďák. A řediteli nezbude než vaše oddělení zavřít.“

„Upřímně řečeno, mohl bych už konečně do penze,“ vzdychl si onkolog. „Beztak přesluhuju!“

„Jenže by to bylo od vás krajně nekolegiální!“ dotíral na něho Šimůnek. „Dobře víte, že právě vaše oddělení nemocnici nejvíc vydělává. V onkologii se točí těžké peníze, zisky jsou tu vysoké, je to zkrátka zlatý důl! To chcete zabít? Navíc by to zničilo i vývoj – protonová terapie, gama-nože, diagnostika... vždyť byste zabil i veškerý technický pokrok!“

„Ale pacienti by na tom byli o nějakých tisíc procent lépe,“ opáčil onkolog. „Jakýpak pokrok, když léčení zvládá sotva na třicet procent? A vy byste zabil metodu či preparát, který má úspěšnost stoprocentní? Vždyť by to byl zločin, zločin proti lidskosti!“

„Ale, ale, pane kolego, mírněte se!“ vyskočil doktor Šimůnek zle. „Tohle jsou moc silná slova, to by vás mohlo setsakra mrzet! Když nechápete, že se chystáte zaříznout husu, která snáší obrovská zlatá vejce, udělal byste nejlépe, kdybyste opravdu včas odešel do toho důchodu!“

„Poslyšte, pane kolego,“ zvýšil hlas i onkolog. „To co tady děláte vy, je navádění k trestnému činu, nejspíš k vraždě! S tím já nechci nic mít. Měl byste se zamyslet, co jste vlastně za člověka?“

„Snažím se právě zachránit naši nemocnici, jestli to pořád nechápete!“ vybuchl Šimůnek.

„Kdyby byla k její záchraně nutná i jediná vražda, bylo by lépe nechat ji padnout!“ odvětil pevně starý onkolog.

„Pane doktore, ale kolega Šimůnek má pravdu,“ vložil se mezi ně ředitel nemocnice. „Také se mi zdá správné překazit ty pochybné pokusy na lidech!“

„I za cenu několika vražd?“ obrátil se na něho onkolog.

„Ale proč to nazývat tak nechutnými slovy?“ řekl dobrácky ředitel. „Vždyť o žádné vraždy nepůjde! Jen se ukončí nelegální a nejspíš i životu nebezpečné pokusy na lidech.“

„Obávám se, že životu nebezpečné bude spíš to ukončení sebevíc nelegálních pokusů, pane řediteli,“ nedal se onkolog. „Kromě toho, mě samotného ten pokus začal velice zajímat. Kdyby byl úspěšný, byl by to opravdu převrat v medicíně!“

„No právě – a tomu je potřeba zabránit!“ přidal se ředitel k doktoru Šimůnkovi. „Podívejte se, vy máte na svém oddělení lidi ze dvou třetin tak jako tak odepsané. Proč jich pár nenecháte v roli srovnávacích vzorků? Při zkoušení nových preparátů bere polovina pacientů testované léky, druhá půlka – kvůli srovnání – placebo, neboli obarvenou vodu. Ve srovnávací skupině občas někdo exne, ale to je přece normální oběť na oltář vědy! Tak se to přece dělalo, dělá a dělat bude!“

„Obávám se, že tohle je něco jiného,“ odvětil onkolog. „Ta firma »X«, pokud je tomu tak, jak kolega tvrdí, neprovádí srovnávání placebem. Zřejmě už má tyto testy za sebou a teď jí jde o test účinnosti. Když to pokazíme, donutíme firmu »X« přehodnotit testování a hledat neexistující chybu. Tím nezabijeme jen polovinu lidí na mém oddělení, ale další tisíce, kteří by měli naději na opravdu účinný lék.“

„Ale zachráníte naši nemocnici!“ řekl naléhavě ředitel.

„Víte, zprvu jsem jako všichni tady považoval jednání oné hypotetické firmy »X« za neetické a nekolegiální,“ vzdychl si starý onkolog. „Teď vidím, že se neeticky chystáme jednat my. Vím sice, že Hippokratova přísaha je mýtus, nicméně to, k čemu se domlouváte, je daleko nejen za hranicí etiky, ale i za hranicí zákonů. Právě lékaři by měli trvat na starém přikázání »Nezabiješ!«, více než ostatní lidé. Ode mě nic takového nechtějte!“

„No dobře,“ ustoupil ředitel nemocnice. „Vás přemlouvat nebudeme. Ale na vašem oddělení se jistě najde někdo mladší a perspektivnější, kdo se nebude zdráhat, když jde o zájem nemocnice a tedy i nás všech!“

„Já naopak doufám, že se na mém oddělení nikdo takový nenajde,“ odvětil rázně onkolog.

„Potom mi nezbývá nic jiného než dát vám výpověď!“ odvětil suše ředitel. „Nejlépe bude, když se na ní dohodneme. Ostatně dávno přesluhujete, takže jen odejdete do zaslouženého, i když opožděného důchodu.“

„Výpověď?“ zvýšil hlas onkolog. „Proč?“

„Třeba protože přesluhujete a je třeba uvolnit místo mladším a schopnějším,“ odvětil ředitel.

„Chcete říci »všeho schopnějším«?“ odvětil onkolog. „Jistě, jste ředitel a personální práce je vaší záležitostí. Ale já na dohodu neodejdu a výpovědní lhůta je půl roku. Má úcta!“

Zvedl se, vyšel z ředitelovy pracovny a na odchodu zavřel dveře se silným prásknutím.

Zůstalo po něm dlouhé, trapné ticho. Primář onkologie byl všemi vážený a jeho výpověď byla příliš velké sousto, než aby to jen tak spolkli.

„Fajnovka!“ ulevil si přezíravě MUDr Šimůnek.

Nikdo se ale k němu nepřidal a ticho trvalo dál.

„Nevadí,“ řekl ředitel nemocnice už zase klidným hlasem. „Když bude potřeba, pár pacientů z jeho oddělení vyšetříme i bez něho. Vždyť o tom ani nemusí vědět!“

„Jenže on to tak nenechá,“ mračil se doktor Šimůnek v tušení potíží.

„Ale nic nezmůže,“ uklidňoval ho ředitel. „Všechna ostatní oddělení se, doufám, připojí! Jak to vlastně plánujete?“

„Nejlépe by bylo ukončit působení přípravku »Q« u všech pacientů všech oddělení,“ uklidnil se i doktor Šimůnek. „Jenže to by mohl být problém. Některý pacoš si může neobvyklého zákroku všimnout a dělat potíže. Podle mě stačí, když účinky preparátu zrušíme polovině až dvěma třetinám pacošů. I to by mohlo firmě »X« udělat pořádnou čáru přes rozpočet.“

„Nemohla by pak firma »X« na nás podat trestní oznámení?“ staral se jeden mladší lékař.

„Toho se bát nemusíme,“ ušklíbl se MUDr Šimůnek. „Nemá na nás žádné páky. Jsou to přece naši pacoši, jim do nich nic nebylo a není!“

„I kdyby nám pak některý pacient exnul?“

„Kdyby to udělala, bude to před soudem jasné,“ řekl MUDr Šimůnek. „Exitus způsobila nevhodná kombinace léků, způsobená testovaným preparátem firmy »X«. Doufám, že má ta firma dobré právníky, aby ji od tak pošetilého kroku odradili. Trumfy jsou totiž plně v našich rukou!“

„Taky doufám,“ oddychl si ředitel.

Errata:

20.07.2021 17:44