Předvolání na Atanor dostávala Terezka často, ale málokdy se tam scházela tak vybraná společnost, jako tentokrát. Všechna magická zrcadla byla obsazena, někteří z hostí přišli dokonce v hmotné podobě. Byly tu Julie i Marie Baarfeltovy a většina významnějších čarodějek; WZ druhé kategorie sledovaly jednání telepaticky. Jako zvláštní čestný host přišla císařovna Diana, ačkoliv průchod zrcadlem jí musela zprostředkovat sama Valérie.

Terezka byla nejvíc zvědavá na ty, kdo nebyli tak docela lidé, i když se dali označit za humanoidy. Některé znala, třeba ostatní Téčka; některých se poprvé v životě mohla dotknout. Upírka Wassilissa, čertice Axhar či černošská bohyně Assi, jedna z manželek Denise Baarfelta, byly všem známé; rudovlasou Trissu, velmistryni školy Arethusa, taky znala aspoň ze záznamů. Osobně přišla May-Britt Baarfeltová, třetí hrot triády; její dcera Sif, Juliina dcera Iris; oběma modře zářila bělma očí, protože je v kterémsi světě nadopovali kořením podporujícím prorocké vize. Další úspěch, který jim záviděla služebně nejstarší Juliina dcera Gina; ta tu samozřejmě byla taky, konečně se zas po čase mohly setkat přímo. May byla jediná lidská delegátka z Ősgardu, všichni ostatní byli elfové. Další elfové patřili k civilizaci létající mezi hvězdami; dokonce dva úzce spřízněné druhy, pročež se vzájemně hluboce nenáviděli. K jakému živočišnému druhu patří vznešeně vypadající dáma, která se sama označovala za královnu b'Orků, nebylo jasné; tím míníme druh, k němuž se počítala, než ji celou přebudovali a vylepšili kovovými součástmi, zlepšujícími její schopnosti. Kromě jiného byla mechanicky propojena s ostatními b'Orky po celém vesmíru, dokonce se ani nepovažovala za jedince, nýbrž za součást Společenstva podobného včelám či mravencům. Byla považována za vrcholně nebezpečnou, takže ji pro jistotu drželi v ochranném poli; nezdálo se, že by ji podezírání nějak uráželo.

Poradu zahájila Valérie; podala stručné a jasné informace o počátku války a jejím předpokládaném vývoji, přičemž jmenovala též Terezku jako důležitou velitelku obrany. Kamarádky Téčka jí nadšeně gratulovaly, WZ z vyššího cowenu si ji se zájmem prohlédly a vzaly ji na vědomí. Jiný problém byl, jaká opatření mohou provést a jakou pomoc poskytnou napadenému Arminu.

Dřív, než se mohl vyjádřit kdokoliv jiný, nabídla řešení královna b'Orků: připojení všech k jejich Společenstvu. Tím by se vyřešilo prakticky všechno, lidé by se nemuseli ničeho bát, neboť by získali společné vědomí a smrt jednotlivce by pro ně byla pouhým zevním škrábnutím. Navíc by mohli každého dopadeného nepřítele rovněž připojit; získali by jednak poslušného vojáka, jednak veškeré jeho znalosti. Všichni tu nabídku s díky odmítli; Valérie ji požádala, aby se vyjádřila až později.

Černovlasá elfka se pohledem poradila s ostatními; pak vyjádřila společnou námitku proti nevěrohodnosti dosavadních informací. Ne že by nevěřila Valérii, ale v průběhu jejího života (několik set let) se již setkala se spoustou dezinformací a nesmyslů. Poukázala na přirozený rozptyl, přesahující povolenou toleranci variací; když její přednáška začínala být obecně nesrozumitelná, poznala to taky a zmlkla.

V té chvíli došlo u Terezky k rozdělení pozornosti. Částí mysli sledovala jednání Valériina cowenu, kdežto druhou se dohadovala se svými Téčky. Mnohé byly přítomny jako součást doprovodu velitelek, samozřejmě povinně souhlasily s jejich názorem, ale taky fandily Terezce jako své sestře. Kdyby jim byla dána možnost, nepochybně by ochotně pomohly.

Nejnadšenější byla Tara, něco jako princezna ve svém světě K'alinga. Byla zvláštní a T nesmírně sympatická svým téměř zvířecím vzhledem: tmavá pleť, kostěný hřeben od kořene nosu až k temeni hlavy, dlouhé hrubé vlasy do půli zad, tesáky vyčnívající přes spodní ret. Zcela nepochybně pravé Téčko, oblíbená vnučka velekněze a nejvyššího rádce jejich císaře; měl ji tolik rád, že jí při nějaké příležitosti daroval bojovou stíhačku schopnou mezihvězdných letů, teď se cvičila v létání a vyhrožovala, že přiletí na pomoc. Její stroj byl schopen sám rozprášit celou nepřátelskou flotilu, bohužel se do Arminu nemohla nijak dostat; jejich svět ležel na opačném konci Galaxie a nejrychlejším lodím by to trvalo několik let. Samotná Tara dokázala projít zrcadlem, možná dokonce i se svým brněním a zbraněmi; navrhovala, že se nepřátelům ukáže a zavrčí, třeba utečou.

T zajímalo, jakým způsobem došlo k předcházejícím zásahům do světa lidí. Je všeobecně známo, že jejich bojovníci sem už několikrát vstoupili, pobili řadu nepřátel a odešli; Tara naježila hřívu, nakrčila čenich a začala hrubě nadávat, sice ve své řeči, ale ježto ji sledovali telepaticky, rozuměli a dost se smáli. Vysvětlila, že to organizovali jiní, dědeček velekněz za pomoci svých bohů/démonů/strašidel/příšer; není jasné, do které kategorie zařadit kterou bytost, hrůzostrašné byly všechny. Pak nastala hádka ohledně její čarodějnické kvalifikace; proti ostatním T byla spíš bojovnice než WZ. Opět se rozběsnila a sprostě jim vynadala.

V té chvíli se naštvala vrchní čarodějka, její teta, ovšem z konkurenční větve rodu, která s nimi vedla několik set let válku a i když bylo dosaženo příměří, Taru naprosto nebrala. Jejich hádka způsobila mírné oživení celého cowenu, čehož využila královna b'Orků a začala ostatní opět vybízet k asimilaci; než se jí podařilo svůj návrh zdůvodnit, byla okřiknuta.

Vzniklé trapné přestávky využila abatyše Ctihodných Matek. Ostře protestovala proti ohrožení svých genetických programů; upozornila, že právě genofond arminského obyvatelstva je pro ně nesmírně významný a i do budoucna bude, takže úbytek kohokoliv ohrožuje jejich dalekosáhlé vědecké plány. Poukázala na povinnost státu chránit vědeckovýzkumné pracovníky dle jejich konvencí; pokud stát tyto povinnosti neplní, je to stát špatný a je otázka, má-li vůbec cenu jej chránit.

V ten moment vypěnily všechny Arminky; Julka začala nadávat, Maryška přímo ječet: právě proto, že nejsou schopny samy zajistit ochranu státu, svolaly tuto konferenci a žádají pomoc. Kdyby to dokázaly samy, neotravovaly by nikoho se svými problémy, to snad je jasné! Ať jim někdo věří nebo ne, jsou na tom sakra blbě a potřebují pomoc a ne kecy! Jestli se elfkám zdá, že situace kritická není, ať se přijdou podívat!

Va'Pritha, Mistr Ovládání Mysli, černovlasá a velmi nakrátko ostříhaná elfka s naprosto neproniknutelným výrazem, chladně upozornila, že emotivní výlevy nikomu a ničemu nepomohou; naopak působí dojmem, že se Arminky snaží vyvolat emoce i u druhých, což je nepřípustné a podezřelé. Dřívější zkušenosti nás poučují, že podobné pokusy ovlivnit ostatní...

To už Terezka nevydržela; vyskočila: „Je úplně fuk, jaké představy má kdo z minulých životů! Nemůžeš se divit, že se rozčilujeme, když jsme v přímém ohrožení života a můžeme kdykoliv zemřít!“

Což vyvolalo nadšenou podporu ostatních T.

Valérie zaklepala velitelským žezlem o stůl: „Prosím, vraťme se k původnímu programu! Čímž mám na mysli především T?...“

Terezka měla pocit, že je nejméně bojovné Téčko ze všech sester; dokonce i mladé elfky měly tisíc chutí vyrazit do boje a rozervat nepřátele na márne kúsky, ať jim po tom něco je či nikoliv. Bohužel cowen neměl sebemenší snahu řešit nějaké problémy; každý jen stokrát opakoval, co říkal předtím. Měla pocit, že celé jednání vůbec nemá smysl.

Právě hovořil jistý Ashyiyt, silně zženštile vypadající elf (pravděpodobně gay), mimořádně inteligentní, mocný telepat s očima modře svítícíma od koření, zcela závislý na drogách. O čem hovořil, nebyla schopná chápat, ale mluvil dlouho a znělo to vznešeně a moudře.

Z nudy se dala do letmé hádky s Tarou; ježto na sebe přímo nemohly, měla za to, že se jí nemůže pomstít. Tara ovšem mohla: začala ji šlehat energetickými výboji a dost to bolelo; ať byla Terezka jakkoliv odolná, Tara byla ještě tvrdší. Vyrovnala se jí jedině Thamar; taky se okamžitě vrhla do boje a odpovídala ještě horšími útoky, než upoutaly pozornost dospělých.

Varuju vás naposledy! upozornila Valérie, Jestli budete vyrušovat, tak...

Terezka se nezeptala, tak co. Máma vypadala, že se opravdu zlobí.

„Vraťme se k věci, prosím! V minulých hodinách došlo k pokusu o hromadnou oběť, která měla přinutit některé z božských osobností, aby nám pomohly. Je pravděpodobné, že tyto osoby původně neměly tento úmysl. Ráda bych, aby nám nejvýznamnější z přítomných bohů Assi jasně odpověděla, jaké jsou v současné době jejich záměry a zda je možné je podobným způsobem ovlivnit.“

Assi překvapila ostatní hned při příchodu tím, že si nevybrala mimořádně čestné místo někde v popředí, nýbrž se posadila bokem, téměř do stínu. Byla krásná a vznešená, ale to většina. Nevystupovala nijak suverénně a když ji Va přímo oslovila, upadla málem do rozpaků.

„Snad bych měla... trochu opravit tvoje informace. Uplynula jistá doba, v našem světě poněkud jiná než ve vašem. Moje postavení se sice nezměnilo, nicméně tvrdit, že patřím k nejvýznamnějším bohyním, je silně přehnané. Asi by bylo výstižnější říct: středního až nižšího významu.“

„Hm. Důvod?“

„Můj otec již není ústředním bohem Afriky. Wassongové nejsou významným, mocným a důležitým národem. Jejich přední náčelníci opustili vlast, bojovníci padli a zbytek obyvatelstva se smísil s jinými...“

„Má s tím něco společného Denis?“ přerušila ji Valérie.

„Ano. Pravděpodobně.“ přiznala Assi po krátkém zaváhání.

„Má to co dělat s válkou v Infernu?“

„Ano. Velmi významný... rozhodující důvod.“

„Jaká je současná situace?“

„Náš útok byl zastaven. Neříkám odražen, ale postupujeme vpřed pouze velmi pomalu. Za cenu těžkých ztrát a... zkrátka, s obtížemi.“

„Je to důvod, proč vyslali jako delegáta pouze tebe?“

„Ano.“

„Aha. Očekávají od nás nějakou pomoc?“

„To bude vyřešeno po tvé smrti.“

Valérii přeběhlo po tváři několik rychlých grimas; dokonce vstala:

„Přejí si snad naši smrt, aby získali posily?“

Assi vztyčila hlavu: „Disposice se nezměnily. Ano, přejí si vaši účast v tom boji. Po maximálně dlouhém životě a četných hrdinských činech, zakončených mimořádně slavnou smrtí. Na tom trváme!“

„Takže předčasná smrt je vyloučena?“

Assi zaváhala. „V oprávněných případech snad... ale rozhodně ji nepožadujeme od nikoho z přítomných. A nelze očekávat, že by nějaký druh dobrovolné smrti vyvolal mimořádný zájem, natož pak vstřícné jednání. Vyřiďte to všem, kdo si to myslí! Prosím...“

„A obětování velkého množství nepřátel?“ zeptal se kdosi.

„Taková oběť by nalákala pouze méně významné a nepříliš přátelské bohy; vyšší by pravděpodobně rozladila.“

Znělo to naprosto jasně, ale Terezka si stejně nebyla jistá, co by si měla myslet. Něco jí vadilo, ještě však nepřišla na správný důvod.

Assi dodala: „Domnívám se, že lépe než já by vám veškeré otázky zodpověděla dřívější Mluvčí. Pokud byste dovolily, aby sem přišla...“

Mezi WZ to zašumělo. Až Maryška řekla nahlas: „Morrigan?“

To jméno Terezka znala, kolovalo v legendách a matky jím strašily děti. Na vlastní oči ji neviděla a neočekávala, že někdy uvidí. Vyprávěla se o ní spousta ošklivých řečí; začalo to tím, že zradila svého učitele Merlina, bratra krále Artuše a vlastně i syna Mordreda, toho chtěla dosadit na trůn, ale nevyšlo jim to. Navštívila zasedání v africkém Simbabwe v úloze Mluvčí Cowenu a vyřídila přítomným, že bohové rozhodli je zbavit převážné části moci. Nakonec to provedla sama, sice z vyššího pověření, nicméně proti vůli všech. Vysloužila si jejich vytrvalou zuřivou nenávist. V současné době pobývá ve sklepení svého zámku, dle nedoložených zpráv spí v rakvi a živí se vysáváním krve malým dětem, které občas po nocích loví. Už jako dítě měla Terezka o tomto faktu jistou pochybnost.

Abatyše Valérie nějakou chvíli váhala, dohodla se tp se členkami velení. Potom celkem neochotně přikývla. „Máš na ni kontakt?“

„Čeká na zavolání.“

Ta slova pocity ještě vyostřila, takže Lady Morrigan vstupovala provázena vlnou zášti. Samozřejmě si toho nevšímala, prošla mezi ostatními a usedla na volné místo. Její tvář byla nepohnutá jako mramorová maska.

„Vítáme tě na našem zasedání,“ pronesla Valérie, „Prosím, abys nám jako Mluvčí Cowenu zodpověděla několik otázek...“

Morrigan lehce sklonila hlavu. „Odpovím na cokoliv. Nicméně upozorňuji, že již nejsem Mluvčí Cowenu. Té funkce jsem byla zbavena po debaklu v minulé akci v Africe. Moje mise nebyla hodnocena jako úspěšná.“

„Jakou funkci zastáváš nyní?“

„Žádnou. Jsem pouze soukromá osoba.“

„Kdo je nyní Mluvčí?“

„Nevím. Pravděpodobně dosud nebyl stanoven.“

„Máš nějaký přehled o situaci, která nás zajímá?“

„Nevím přesně. Ale ptejte se.“

Va se obrátila k Assi: „Co o tom víš ty?“

Assi rezignovaně rozhodila rukama. Morrigan však řekla:

„K této dámě mohu pouze říct, že za bohyni je považována pouze tady, na území Arminu, kde žije větší množství Wassongů. V domácím prostředí se její postavení blíží spíše... démonovi.“

Všichni (i Terezka) se otočili k Assi. Ta se dokázala jen smutně usmát.

„Je sporné, jak velký rozdíl je mezi nižším bohem a lepším démonem.“

„Ano, tak se to dá definovat.“ souhlasila Morrigan.

Valérie zacinkala na předsednický gong (žádný neměla, ale zvuk dokázala).

„Prosím, klid! Morrigan, jaké informace máš o situaci v naší válce?“

„Téměř žádné. Poté, co jsem byla zbavena funkce Mluvčí, nedostávám přímé informace; pouze zprostředkované.“

„Jaký je tvůj soukromý názor?“

„Neidentifikuji se s vaší válkou. Je pro mne příliš vzdálená a obávám se, že mám nějaké zájmy i na druhé straně. Nezkoumala jsem to. Naproti tomu možnost nezvratné likvidace někoho z vás se mi nelíbí. Pravděpodobně se budu mstít tomu, kdo vás zabije.“

„Ale! Snad jsi nás nezačala mít ráda?“

„Útok proti každé čarodějce nutno považovat za útok proti celému cowenu. Ať chci nebo nechci, jste mé sestry. Nepřipadá ti to jako důvod?“

„Svého času jsi byla ochotna zabít nás sama!“

„Má drahá, s potěšením zabiju v souboji kteroukoliv, nejlíp brutálně, bolestivě a několikrát za sebou. Pokud to dokážete, můžete mi to oplatit. Jen nesouhlasím, aby to dělal někdo z nižší kasty!“

Valérie opět zacinkala. „Pravděpodobně by nás všechny pobavilo a znamenitě uvolnilo atmosféru, kdybychom se hromadně servaly. Dokonce to zkusím naplánovat na některou přestávku; teď bych ale raději hovořila rozumně.“

„Jak chceš. Vidím mezi vámi spoustu nových mladých tváří. Nedělám to ráda ani často, ale pronesu přednášku vztahující se k situaci v Africe, možná i k současnosti. Pokud si děláte poznámky: Práva a povinnosti čarodějky.

Laskavě si uvědomte: jsme predátoři, živící se na úkor společnosti. Lovná zvěř jsou šúdrové. Přirozený běh věcí je velmi malé množství čarodějek ve velkém množství obyčejných lidí. Vy jste tento poměr změnili tak výrazně, že si toho bohové nemohli nevšimnout. A démoni, abych nezapomněla. Také oni jsou predátoři; snesou nižší konkurenci, ale nesnášejí vyšší.

Zpupnost arminských... templářských čarodějů přesáhla únosnou mez. Zkuste si vzpomenout, co všechno jste vyváděli. Dokud jste se zdržovali v Ostrovní říši a zkoušeli si to jedna na druhé, dejme tomu, že to šlo. Akce první: Zimní válka v Evropě. Relativně únosná ze začátku, ale s prudkým vzestupem na konci. Pouze rychlý odchod z Evropy dosáhl uklidnění.“

„A později lov na čarodějky po celém území Evropy!“ namítla Maryška.

„Ano, to je pravda. Byla to přirozená reakce. Je mi líto, že jsi v tom uvázla taky, ale mohla jsi zvolit jiný přístup. Odchod nebo... zklidnění. Nikdo by tě nepronásledoval, kdybys je neprovokovala!“

Maryška blýskla očima, kontaktovala sestry, ale mlčela.

„Akce druhá: Rhodos. Opět mimořádně prudký vzestup, kontakt se starými bohy a nejrůznější propojování rozdílných kultur. Nakonec to vyprovokovalo zásah z některé sousední verze – a protizásah za pomoci zcela cizích sil. Hrubý přešlap, to si snad uvědomuje i vznešená Valérie! Ještě že jste si nepřivolali na pomoc b'Orky!

A potom Afrika. Po celou dobu cesty jste dělali všechno jinak, než jste směli. Odvrátili jste smrtelné útoky, běžně poráželi místní bohy a nutili je se podřídit. Některé sesazovali z postavení, jiné povznášeli; kmenového boha Wassongů jste vyzvedli na úroveň, kterou ostatní nemohli strpět. Zlé démony Dvojčata jste povznesli na bohy. Nakonec vaší benevolence využil dokonce Wašoriwe, nejhorší démon! To je jako kdybyste ze Satana udělali boha! Což se mi nezdá tak úplně vyloučené vzhledem k úctě, jaké se tady těší jeho dcera, vnučka atd. Myslíte si, že to lze nechat bez trestu?

Další faktor: rušíte rozdíl mezi hmotným a duchovním světem. Způsobujete přímý vznik hmoty z éteru a naopak. V Simbabwe jste půl roku krmili všechny přítomné pouze magicky vzniklými potravinami. Tady si stavíte paláce, mosty a silnice, opět z ničeho. Ta činnost je vyhrazena pouze bohům a nedělejte, že to nevíte! Tvořit slovem je přísně zakázáno!“

„Když to dokážeme?“ ozvala se některá z mladších WZ vzpurně.

Morrigan k ní natočila hlavu. „Veškeré úsilí směřuje k tomu, abyste to už nedokázaly, holčičko. Možnosti jsou dvě: zabít tě nebo přijmout do stavu. Bohové i démoni tvořit smějí, to je v pořádku. Cowen nabídl těm lepším, aby se stali bohy, jmenovitě Denisovi a Valérii. Odmítli, chtěli zůstat lidmi. Přestože Denis plodil s bohyněmi děti. Přestože většina čarodějek se běžně miluje s démony; ano, dělám to taky, pokud mi to někdo chce vyčítat. Trvá to už dlouho, takže se s tím něco musí dělat.“

Valérie tentokrát nezacinkala, jen zvedla ruku, aby utišila hluk.

„Chceš tím říct, že všichni zemřeme?“

„Nevím, co se stane. Vím, co je předurčeno; ale vy to obvykle měníte. Asi vás zahyne hodně, ale určitě ne všichni. Uděláte zas nějaké předběžné opatření, že ano, dámy Sif a Iris? Váš útěk ze Simbabwe byl mistrovský!“

„Cože? Z toho horka rovnou do zimy v Ősgardu, to by se ti líbilo? Hádat se s elfy a doprošovat o milost Lokiho?“ vzpouzela se Iris.

Morrigan nedala nic najevo; všeobecně se vědělo, že s Lokim ji spojuje dlouholetá upřímná nenávist. I s řadou jiných bohů.

„Odpovídám na předchozí otázku. Váš stát čeká letitý tvrdý boj. Máte na své straně velmi málo Ochránců, kdežto mnoho proti sobě. Sami jste si to způsobili; mimořádně nešťastný byl zákaz kardinála Baarfelta. Asi to bylo zapotřebí, ale... rozladilo to i vaše příznivce.“

Mnozí obraceli oči k Valérii, neboť Tomáš nebyl přítomen. Byla jeho dlouholetou milenkou a oficiální zástupkyní.

„Kardinál Baarfelt nevydal žádný zákaz.“ řekla Valérie zcela vážně. „Jsou to nepodložené pomluvy vyplývající z faktu, že se rozhodl uctívat pouze ty Ochránce, které osobně zná. Jasně prohlásil, že ostatních si váží, ale nemá čas ani energii, aby je kontaktoval. Denis v uctívání pokračoval...“

Morrigan ji vyslechla a zatvářila se nedůvěřivě.

„Nemám přesný přehled, kdy co udělal Tomáš, Denis, ty a další. Znám pouze výsledky: všichni přestali uctívat staré bohy, které předtím rozmazlovali. Pouze někteří se staví proti oficiálnímu stanovisku...“

Nastal šum, hluk a nepříjemno. Terezka si nebyla jistá, jak reagovat.

„Bohové jsou schopni uvěřit všelijakým lžím?“ křičel kdosi.

Morrigan naznačila, že chce odpovědět: „Nijak zvlášť je nezajímá okamžitý faktický stav. V případě, že dojde k rozporům a hádkám, stáhnou se a vyčkají pár desítek či stovek let. V podstatě to udělali i nyní, dali ruce pryč od světa, kde došlo ke sporům. Čekají, až si to vyjasníte mezi sebou.“

„Týká se to i osobních vztahů? Někteří bohové přejí svým uctívačům...“

„Prosím, nedělejte zbytečné zmatky! Ano, na osobní úrovni to pokračuje, ale já mluvím o vztahu k celému národu. Ne každý z Ochránců je ochoten dát svou přízeň celému Arminu, i když jednotlivce chrání.“

Terezka měla delší dobu chuť položit jednu zásadní otázku. T? ji podporovaly, aby to řekla nahlas, tak se konečně odvážila:

„Morrigan, jaké je tvé skutečné postavení? Jsi bohyně?“

Morrigan se k ní otočila a důkladně ji propátrala; Terezka cítila, jak se jí hrabe v mysli, téměř bolestivě. Konečně se uráčila odpovědět:

„Nejsem, a ty dobře víš, proč. Mohla jsem to postavení získat, kdybych zdárně vyřešila tu věc v Africe. Nezdařilo se mi to.“

„Musíš na nás být pěkně naštvaná!“

„Emoce jsou irelevantní. Kdybych jednala na základě svých pocitů, Ochránci by se se mnou ani nebavili. Má cena je v tom, že jsem racionální.“

„Jak je možné stát se bohem?“

Morrigan opět zaváhala, zdálo se jí nepatřičné diskutovat s dítětem. Pak si vzpomněla, že slíbila odpovídat na otázky, tak řekla:

„Souhlasným prohlášením všech ostatních.“

„V čem spočívá ta změna?“

„Nevím. Kdybych věděla, udělala bych to sama. Podstatou je existence ve více rozměrech, to snad víš i ty – maličká.“

„Musí být souhlas skutečně jednohlasný?“

„Vlastně ne. Ovšem ti nesouhlasící budou od začátku proti tobě. Budeš se s nimi muset utkat. Ubránit se jim.“

„Proč nesouhlasí?“

„Většinou z principu. Mnozí ne že by nesouhlasili, jenom se chtějí osobně přesvědčit, jak jsi schopná. Takový souboj hodně vyřeší.“

„V kolika rozměrech existují bohové?“

Morrigan zatěkala očima po ostatních, ale nezdálo se, že by Terezčiny vytrvalé otázky někomu vadily. A třeba rudovlasá Trissa, která seděla v první řadě, jí fascinovaně visela na rtech a tiše žasla.

„To je různé. Ono... v první řadě není správný ten termín. Bohové říkáme my lidé, oni se tak nenazývají. Lichotí jim termín Ochránci, když už. Snášejí označení Oni. Jsou polichoceni, když je oslovíš přímo jménem.“

„Jaké jsou vztahy mezi nimi?“

„Nesvěřili se mi. Obávám se, že ani v budoucnu nebudou. Zkus si přečíst nějakou starou knihu... pokud vůbec umíš číst.“

„Jak se dívají na nás?“

„Ani s tím se mi nesvěřili. Rozhodně ne příznivě. Chápej, oni nevarují, že se jim něco nelíbí. Prostě odejdou, přeruší kontakt. A to není důsledek hněvu; kdyby se opravdu rozhněvali, zničí tě. Nejspíš i s okolím.“

„Takže když jen odejdou, co tím chtějí naznačit?“

„Nic. Chtějí odejít. Nebudou se bavit s pitomcem.“

Terezka si povzdychla. Morrigan si měla oddychnout, že se otázek zbavila; namísto toho udělala dva kroky vpřed a zabodla svůj ledový pohled do jejích očí: „Ty jsi dcera Valérie, že? Tvoje otázky jsou drzé a hloupé. Zvláště proto, že bys to měla vědět. Už jsi to postavení měla.“

„Já že jsem někdy byla...“ zaváhala Terezka a v sále to zašumělo.

„Nemyslím, že jsi ty osobně byla bohyně a kvůli nějaké chybě to postavení ztratila. Jsi částečná inkarnace, hmotná expanze nebo tak něco. To, co jste udělali v Africe, rozčlenění do více osob v nižším postavení, Oni dělají poměrně často. Nevylučuji, že všechna Téčka jsou hmotné kopie.“

Terezce zabouřilo v lebce, jak se začal hádat její cowen.

A Morrigan řekla: „Pro některé o důvod víc, proč vás vyhladit.“

„Myslíš, že se necháme?“ vybuchla Tara a vytasila dýku s vyklápěcím ostřím.

Morrigan k ní pomalu natočila hlavu. „Jsi z nich asi nejblbější, přesto se mi líbíš. Přeju vám všem Téčkám hodně štěstí v boji. Snad můžu ještě dodat: mrzí mě, že jsem už dávno nepřivedla na svět žádnou dceru. Jako vy.“

(Mohla mít pravdu. Terezka slyšela cosi o tom, že se v Africe pokoušela svést dědečka Tomáše. Škoda, že se jí to nepovedlo; T moc toužila, aby mezi jejími sestrami byla nějaká pořádná potvora!)

Nastala další ostrá diskuse na bojové téma. Valérie nezasahovala; ujala se toho Va'Pritha, Mistryně Ovládání Mysli. Její chování nebylo ani o stupeň vřelejší a v hlase zněly ledové krystalky:

„Lidé z vašeho světa rádi působí potíže. Zřejmě nějaká místní anomálie. Vy tuším patříte k následovníkům... Jošuy z Nazareta, zvaného Chrystos?“

Její dotaz způsobil jisté překvapení, netušili, že o tom ví. Zapřít se to nedalo, všude po stěnách byly symboly kříže, většinou osmihrotého.

„Naše záznamy o něm říkají toto: Syn Boží, inkarnoval se svévolně do těla v rodu krále Davida v Izraeli někdy před dvěma tisíci lety. Zpočátku ničím neškodil. Později se podrobil výcviku v Indii, Tibetu a Kašmíru. Po návratu do Judeje tři roky kázal, přičemž porušil veškeré předpisy a dohody. Zrušil uctívání všech ostatních bohů, léčil karmické nemoci, křísil mrtvé, měnil vodu ve víno, krmil lidi nehmotnou stravou. Zřejmě ty techniky naučil i svoje následovníky; jste přece jeho žáci? Nakonec nezbylo než proti němu podnítit vlnu nenávisti, takže ho lidé sami zabili.“

Va'Pritha hovořila tiše a klidně, ale všichni zírali s úžasem. Když klesla hlasem, chvíli bylo ticho, pak se zeptala Julie: „Co tím chceš říct?“

„Nic. Jen se chci ujistit, že se jedná o stejnou kulturu.“

„Ano, jistě. Tím říkáš, že Ježíš Kristus... dělal to, co my?“

„Snad jsem to řekla jasně.“

„A byl zabit z vyššího rozhodnutí? Totiž, podle Bible se v Jeruzalémě všichni tou dobou začali chovat krajně nelogicky, Židovská Nejvyšší Rada, římský prokurátor Pilatus Pontius, jeho vlastní učedníci...“

„Oni neradi zasahují přímo. Dávají přednost ovlivňování místních lidí.“

„A říkáš, že s námi teď udělají to samé?“

„Nezajímám se o detaily. Nevím přesně, co udělají, něco určitě. Přece vás nemůžou nechat beztrestně narušovat zákony. Už to, že ke kontaktům běžně používáte telepatii, stačí na zásah. Natož pak transformace hmoty na energii a naopak. Nemůžete se jim divit, taky byste si to nenechali!“

„Takže nás zničí – bez milosti?“

„O milosrdenství se nebudeme bavit. Zabijí vás v tomto hmotném těle, to lze očekávat. Ale nezničí vás definitivně; uvědom si, jste jejich vlastní nižší vývojový stupeň. Potřebují vás jako svůj dorost.“

Valérie se ohlédla na Morrigan. Obě souhlasně pokyvovaly hlavou.

„Když dovolíte, shrnula bych: Armin je ohrožen, ježto se stal přespříliš vyspělým. Bohové rozhodli, aby byl zničen; nemá smysl pokoušet se dovolat nějaké jejich pomoci. Jsme v tom sami a sami zůstaneme; leda pokud bychom se dobrovolně ukáznili a snížili na nižší úroveň...“

„Ne,“ řekla Morrigan, „To už by se nepovedlo; tomu uvěřili v Africe, teď už mají větší zkušenosti. Po pravdě netuším, jaké přesně mají záměry, už mě o ničem neinformují. Nevím ani, co udělám já. Ať chci nebo nechci, uvázla jsem v tom s vámi, na jedné lodi. Docela mě láká bojovat po vašem boku, teď nebo v budoucnu.“

„Teď nebo v budoucnu? To znamená, že ten boj bude dlouhý?“

„Velmi dlouhý. V první fázi dostanete drtivý úder, který vás má všechny zničit; pravděpodobně se to podaří. Fáze druhá: pacifikace dobytého území. Ta už nebude tak jednoznačná, dostanete šanci se zvednout. Myslím ty, kteří to přežijí. Co bude potom, si netroufám odhadnout.“

„Takže ty očekáváš, že budeme poraženi?“

„Musíte být poraženi. Stojí proti vám tak mocná síla, že jí nikdo nedokáže odolávat. Nedovolí vám udělat ani žádný zázrak...“

Valérie pokynem ruky utišila vzmáhající se hluk.

„To je tvůj odhad, nebo jistá budoucnost?“

„Můj odhad na základě dlouholeté zkušenosti. Pouze chytrým jednotlivcům se může podařit přežít. Většina zemře. Včetně těch, co vám přijdou na pomoc!“ Tím mínila Taru, která ježila hřívu a zle vrčela.

„Rozhodně se nepodřídíme žádnému nátlaku!“ pronesla hrdě Diana.

„To jsem očekávala. Můžu další prognózy? Každý, kdo se zúčastní boje, se pořádně vypracuje. Tedy, pokud nezahyne hned na začátku. Někteří se stanou polobohy, nebo aspoň mocnými démony. Ti zbabělejší. Ti pyšní a odvážní se vrátí, znovu zrodí, aby se pomstili. A pak buď nebe milostivo jejich nepřátelům. Těm, kteří je zabijí.“

Diana se teprve rozehřívala: „Nebudu předstírat, Morrigan, že jsem si tě nějak oblíbila. Naopak, nenávidím tě od prvního momentu, co jsem tě viděla v Africe. Ani dneska sis to moc nevyžehlila. Nejsem žádná čarodějka a nikdy jí nebudu, ale jsem v téhle zemi císařovna; což pro tebe asi nic neznamená. Pro tyhle lidi kolem asi jo, když mě pozvali. A říkám: tu zemi budu bránit, dokud budu naživu!“

„Ano, to vím. Dlouho to trvat nebude, to se spolehni.“

„Jestli myslíš, že se leknu...“

„Nelekneš. Ty se nikdy nebudeš bát, ničeho a nikoho. Taky nikdy nedostaneš rozum, aspoň zkušenosti z minula tomu nenasvědčují. Proto jsi tak dobrá a máš tak velkou přízeň Ochránců...“

„Přízeň? Tak tomu ty říkáš přízeň? Naslibovali mi toho... a když to mají plnit, zbaběle zdrhnou! Takže podle tebe mám brzy zemřít? Tak jo, klidně! Já se docela bez problémů nechám zabít, abych je viděla tváří v tvář a mohla jim říct přímo do ksichtu, co si o nich myslím!“

Valérie se pokusila ji zklidnit, ale Diana už zuřila: „Vypadá to, že ty skvělí bohové jsou dobrý akorát na chlast a válení s holkama! A s chlapama, abych nezapomněla na vznešený dámy! Ať si nemyslej, že jim to neřeknu, jen co je někde potkám!“

„Drahá císařovno, jestli budeš takhle žvanit ještě chvilku, tak ti přímo zaručuju, že je potkáš brzo!“ ušklíbla se Morrigan.

Diana podivně zavřeštěla; měl to být leopardí válečný pokřik, ale vyšlo to poněkud nakřáple. Nejspíš si to uvědomila.

„Jestliže se bohové lidí rozhodli nás zklamat, jsou tu ještě božstva šelem! Bude trochu obtížné je přivolat a donutit k akci, ale věřím, že nás nezklamou; že splní všechno, co mi slíbily!“

„Se šelmami zkušenosti nemám,“ přiznala Morrigan, „Dokonce se musím přiznat, že je nemám moc ráda. A zvířata nemají ráda mne, hned na mne štěkají a vrčí, jen co se objevím. Jejich božstva musí být příšerná...“

„Z některých skutečně jde strach,“ přiznala Valérie, „Ale mně se líbí!“

„Jsem ochotná s nimi spolupracovat jako se spojenci. Když to půjde...“

„Já to vidím tak, že nemá smysl tenhle cowen otravovat dál!“ prohlásila Diana autoritativně, „Už jsme se dozvěděli, že nemáme šanci získat nějakou pomoc, spojence nebo tak. Jsme v tom sami a sami zůstaneme...“

„Okamžik,“ May-Britt pozvedla ruku, „Je moudré a užitečné udělat patřičná opatření. Ősgard slibuje: přijmeme určitý počet schopných čarodějek, pokud k nám chtějí odejít. Ale zároveň upozorňuji: jakmile budete poraženi a obsazeni nepřítelem, Ősgard přeruší veškeré styky a nebude se hlásit... pokud se někdo neprokáže naším signálem. Budeme důkladně prověřovat, kdo a za jakých okolností se s námi chce spojit...“

„Děkuji. Pravděpodobně tam pošleme nějaké děti...“

„Doporučuji předběžná opatření,“ řekla Mistryně Va'Pritha, „Každá WZ by měla mít připraveno zrcadlo, kterým by v případě potřeby prošla do jiného světa a vzápětí je za sebou zničila. Druhý návrh: uložit svůj Vzor do chráněného prostoru, třeba v cizím světě. Vtom případě je irelevantní, co se stane s originálem...“

„Tak pozor,“ zvedla ruku Morrigan, „Existují démoni, zvlášť v poslední době, kteří schválně vyhledávají uložené Vzory a ničí je. Nevím proč to dělají, ani nevím, jak to dokážou. Nevylučuji, že na vyšší příkaz.“

Valérie stáhla obočí. „Císařovna Diana hovořila v afektu, ale rozumně. Taky bych se ráda setkala s některými dřívějšími Ochránci a pozeptala se jich na pár věcí. Pravděpodobně se nebudu příliš aktivně bránit, kdyby se někdo pokusil mne zabít. Někteří říkají, že si tím uvolním ruce...“

„V tom případě mi dovol, abych tě upravila sama,“ řekla upírka Wassilissa a vysunula dlouhé tenké tesáky, „Jakmile se staneš upírem, takové maličkosti jako smrt ti nebudou vadit!“

„V tom případě bude výhodnější přijmout moji nabídku,“ namítla královna b'Orků, „Nebudeš sice osobně nezničitelná, ale tvé vědomí bude rozprostřeno po celém Společenstvu, takže se nemůže ztratit...“

„Drahé dámy,“ usmála se na ně Morrigan, „Zřejmě jste přehlédly, že hovoříte s nejvyspělejší čarodějkou Ostrovní říše. Co udělá či neudělá Vznešená Valérie z Mendozy, mě sice docela zajímá, ale ani v nejdrzejších snech bych si netroufla jí radit či dávat doporučení. Dokonce myslím, že přijde na nějaké extra originální řešení...“

„Co uděláš ty?“ zeptala se Maryška.

„Jak zajisté víš, mám perfektní úkryt ve sklepení svého hradu. Přesněji na místě, kde stával jeden z mých hradů; neexistuje lidská bytost, která by měla tušení, kde byl a jak ho najít. Dokážu se tam dostat, ukrýt a zabezpečit během zlomku vteřiny. Díky tomu jsem ještě naživu!“

„Zdá se, že budoucí vývoj vašeho světa bude velmi zajímavý,“ Va'Pritha se téměř usmála, ale na poslední chvíli se ovládla, „Budu vás sledovat.“

Ten úmysl měly všechny; zdvořile a přátelsky to sdělovaly, rozloučily se a chystaly přerušit spojení. Ty, které byly přítomny fyzicky, odcházely. Neúnavná Tara se pokoušela sestavit z kamarádek úderný oddíl, prozatím však neměla dořešeno, jak se na bojiště dostat.

V té chvíli zavolala Terezku jedna z podřízených z Citadely; hlásila prozatím nezaručený útok na město a požadovala její návrat. T se ohlédla na matku; Valérie ji kývnutím propustila, T se rozloučila se všemi, prošla zrcadlem a zjišťovala, co se děje.

„Nějaké divné potyčky po městě,“ hlásila Ricky, „Buď jsou to nepřátelé, nebo nespokojenci ze Satanovy legie. Hledám...“

„V pořádku.“ Terezka usedla do meditační pozice a zkoušela zjistit, jak to dopadá na Atanoru. Zbytečně, už to končilo.

Upřela oči na svůj osobní oltář, obrazy a sošky oblíbených božstev. Zatím je uctívala pravidelně a neměla pocit, že o ni nedbají. Avšak...

„Hm, hm.“ řekla.

Errata:

30.05.2021 11:39