Pamatuj, že 'host' má omezené možnosti!

„Krátký odpočinek!“ zavelel. „Hlídky a jeden muž na kopec. Kde je Marko?“

„Vyrazil na obhlídku. Ještě s tím druhým.“

„Jak jsme na tom kaprále?“ kaprál byl podsaditý muž z dlouhého rodu kaprálů. Mohlo mu být tak dvacet, to je doba, kdy jsou všichni kaprálové už buď mrtví, nebo povýšení, nebo neschopní. Nik tipoval, že kaprál dosáhne vbrzku druhé nebo první varianty.

„Vše v pořádku pane.“

„Jsme na cestě dva dny, měli bychom být na hranici. Jeli jsme docela rychle.“

„Jsme na hranici. Támhle ten kopec, co jsme minuli, je hraniční hrad. Nebo byl před pětadvaceti lety.“

„Kdo tam vládl?“

„To nikdo neví, tady lidi umírali jako mouchy a vlastníci se hodně střídali.“

„Co vězeň?“

„Chová se slušně. Nepokouší se utéct.“

Přišel k vozu s vyslancem.

„Paradox, co? Jeden den já otrok a teď zase v poutech ty.“

„Vyřídím si to s tebou,“ procedil mezi zuby. „Jakmile se dostanu ven.“

Pokýval hlavou.

„Pojď se projít,“ rozřízl mu pouta na nohou.

„Kam jdete, pane?“ zeptal se kaprál.

„Chce se mu čůrat, jdu mu ho podržet.“

Kaprál už se neptal.

Šli pomalu od ležení. Okolí tvořil řídký lesík a drobné houštiny. Pomalu se vzdalovali.

„Co chceš dělat?“ zeptal se opatrně vyslanec.

Otočil se k němu a podřízl mu hrdlo.

„Nehodlám dělat chyby, které dělají jiní.“

Chvilku čekal, až odezněly posmrtné křeče. Pak se sehnul a odřízl si silný pramen z vyslancových dlouhých vlasů. Mrtvolu zaházel větvemi a kamením a udělal jednoduchý magický obřad za mrtvé.

Když se vrátil, kaprál se na něj podíval.

„Bylo to šlechetné gesto, pane, ale pustit vězně takhle blízko nepříteli mi nepřipadá rozumné.“

„Máš mě za idiota? Nebo snad posloucháš báchorky starců u ohňů, jak hodný člověk dal někomu svobodu a on se mu za to hezky odměnil?“

Kaprál se podíval na zkrvavenou dýku v jeho ruce.

„Temný Pán bude nasranej.“

„Kníže má alibi. Nechal ho odejít se mnou. A jeho hněv ať dopadne na mou hlavu.“

„No a co my?“

„Prostě smůla,“ usmál se na něj.

Kaprál vzdychl.

„Čeká tu na vás ten pes Marko.“

Seděl na koni, před sebou vojáky a ozbrojené otroky.

„Jedna větší vesnice nebo kmen, chcete-li, asi hodinu tímto směrem. Vyrazíme hned. Dvě skupiny. Každá z jedný strany. Muže zabít, ženy a děti, pokud se budou bránit, taky. Loupení, drancování a znásilňování je povoleno. Vybral jsem si vás, protože mi o vás velitelé řekli, že jste byli za podobné prohřešky trestáni. Tady to tak není. Chci, aby z nás šel strach a na rytířské chování zatím seru. Má někdo něco proti tomu!?“

Prohlížel si obličeje a nikde neviděl stín nesouhlasu. I z otroků vybíral rváče a brutální typy. Jenom kaprál vypadal rozpačitě a pes Marko koukal jinam. Stína neviděl. Prudce se otočil a podíval se dolů.

„Stíne. Jestli tě...“

„Já vím, já vím. Já to jinak nedokážu.“

„Vyrážíme. Tobě asi nemusím říkat, aby ses mě držel. Kryj mi aspoň záda.“

„Jistě.“

„Marko.“

Pes přiběhl.

„Marko, tobě to moc nesedí, co?“

„No, abych pravdu řekl, nevím.“

„Zvykneš si. Potřebuji, abys ochránil otroky. Určitě tam budou nějaký mít. Jménem knížete jsou vyjmutý z kořisti a připadnou mně. Vyber ty, co by mohli bojovat na naší straně, a z ostatních vytáhni, co se dá. Jasný?“

„Ano.“

„Kaprále!“

„Pane.“

„Pojď sem blíž. Tak. Potřebuju, aby sis všímal chování chlapů. Hlídej ty nejagresivnější a nejhorší. Časem se jich zbavíme.“

„Ale pane.“

„Vím, co jsem říkal. Ale nestrpím ty, co ztratí hlavu kvůli nahý ženský v půlce boje nebo si libují v podřezávání krků. Jasný?“

Kaprál zabloudil pohledem k dýce, kterou měl u pasu.

„Jasný.“ Zabručel neochotně.

Nasedli na koně a vyrazili. Vojáci měli dlouhá kopí, otroci spíše luky a šípy. Zbraní bylo u knížete dost, pouze otroci byli ve střelbě zatím dost neobratní. Ale měli na své straně přesilu a moment překvapení.

Rozdělil vojsko na tři stejné skupiny. Dvě určil na útok, jednu si nechal u sebe jako zálohu.

Zaútočili. Sledoval útok z vyvýšeného místa. Moment překvapení vykonal svoje. Pouze několika z přepadených se podařilo utéct, poslal za nimi jezdce. Zatím nepotřeboval, aby Bachmator dostal zprávu o tom, co se děje.

Vsedl na koně a pomalu přijížděl do vesnice. Tvořilo ji několik desítek stanů s dřevěnou podstavbou. Některé hořely. Nařídil je okamžitě uhasit. Někde v okolí se pohybovali pastevci a nechtěl je hned upozornit, co se děje.

Uprostřed bylo prostranství, kam nahnali všechny přeživší. Od nich oddělili několik desítek zubožených otroků.

Prohlížel si zajatce. Malé děti. Ženy, ze kterých tekla krev. Útočníci si nedělali problémy s odepínáním náušnic a kroužků v nosech.

Sesedl z koně a zavolal Marka a kaprála.

„Jak to vypadá?“

„Našli jsme tu šedesát otroků a otrokyň. Nic moc. Ti lepší skončili u temného Pána.“

„Kolik z toho je bojeschopných?“

„Tak deset.“

„Kaprále, co my?“

„Jeden mrtvý. Pět raněných. Jeden nemůže chodit.“

„Dobrá. Vyber pět otroků, kteří doplní náš stav. Ostatní otroci mají svobodu. Ať naloží zraněné a nemocné na vůz, zajatcům řetězy a poslat je ke knížeti. A pozor. Pokud už tam bude Bachmator, ať je obejdou a dovezou je třeba k pánovi z  Neumětel. Kdyby tam Bachmator ještě nebyl, ať kníže stejně ty zajatce pošle pryč, kdyby Bachmator přitáhl, musel by je pobít, jenom by mu překáželi. Ať je prodá někde v jiným knížectví, pán z Neumětel na mě působí solidně. Napíšu knížeti dopis, dej to někomu důvěryhodnému, ať si to někam zašije.“

„Rozumím.“

„Kaprále, co jinak?“

„Promiňte, pane, nestíhal jsem to kontrolovat. Jeden ten zraněný je od našeho vojáka, zatímco on obskakoval jednu ženskou, ten druhý jí serval náušnice a to toho prvního naštvalo, tak ho bodnul kudlou.“

„Kdo to byl?“

„Ten vysokej. Zrovna okolo něj prošel Stín.“

Šel k němu. Okamžitě poznal, o co jde, vytáhl meč a napřáhl ho proti Nikovi.

Protančil okolo meče, jednou rukou ho chytil za ruku s mečem, druhou za hrdlo a začal ho tlačit na ohniště uprostřed prostranství. Těsně předtím s ním smýkl, a aniž ho pustil, ho namáčkl do plamenů.

Kožené rukavice, které měl na rukou, začaly horkem krabatět a voják se pod ním začal svíjet bolestí. Vytrhl mu meč a vší silou mu ho vrazil do prsou. Meč prorazil staré brnění a projel vojákem skrz.

Chvilku přidržoval svíjející se tělo v ohništi za rukojeť meče. Pak se otočil k ostatním. Stáli bez hnutí, strnulí bez schopnosti pohybu.

„Pořádný výprask za to, že vztáhl ruku na spolubojovníka! Smrt za to, že vytáhl zbraň na mě! Teď pořádně prohlídněte znovu všechna obydlí, co tu jsou. Zajatce spoutejte a pošleme je knížeti s tím, co tu najdeme. Dobytek a koně, všechno co půjde sebrat, pošlete také pryč. Zbytek zničte, ale nezapalujte. Do večera už chci být pryč. Tak rychle!“

Kaprál začal vykřikovat rozkazy. Do večera to nestihli, museli přenocovat, ale ráno vyrazili za úsvitu.

Protože nebyli obtěžkáni kořistí, jeli hodně rychle. Otroci jim prozradili, kde jsou jiné vesnice. Další vypálili hned další ráno. I tady byl postup podobný, jen zálohy obměnil, aby se vystřídali všichni. Zde byli zranění pouze tři, všechno otroci. Večer chtěli zaútočit ještě na jednu vesnici, ale zabloudili. Objevili ji až ráno.

Tady si odpočinuli. Věděl, že je čeká něco jako město. Síly by tu měly být vyrovnané, navíc město mělo jakési hradby, ne proti nájezdům, s těma nepřítel nepočítal, ale spíš taková silnější ohrada z kůlů. Po třech dnech bojů začínali být sehraní. Rozdělil vojáky i otroky na skupiny a každé skupině určil předáka, který měl skupinu na starosti. U sebe si nechal kaprála, kterému slíbil povýšení na poručíka, Stína jako osobní ochranu a Marka, který s několika jemu podobnými zajišťoval průzkum a doručování zpráv. Pes Marko měl ještě jednu výhodu. Psi obránců si ho nevšímali, tak se dostal při výzvědách dále než jiní.

Ráno vyrazil Marko s několika otroky do města. Zbraně měli ukryté. Ztratili se v chumlu otroků chodících pro vodu k nedaleké říčce. V určitou dobu zapálili na několika místech požáry a vyvolali zmatek. Ostatní otroci, kteří se přiblížili, lehce zdolali ohradu a vtrhli do města. Vojáci projeli nechráněnou branou a začal masakr. Zmatek byl obrovský. Obránci nedokázali určit útočníky, ponejprv usoudili, že se jedná o vzpouru a začali zabíjet otroky. Přestože síly byly mírně v neprospěch útočníků, zmatek a překvapení vykonaly své. V poledne nezbyl nikdo, kdo by mohl bránit město se zbraní v ruce. Kořist byla obrovská. Plenění trvalo do druhého dne. Vzniklo několik rvaček mezi otroky. Okamžitě nechal rváče ukřižovat a byl klid. Protože hrozilo, že hromada pití vyřadí vojsko z boje, okamžitě vyrazil. Měl hodně zraněných, ale lehce doplnil stav z otroků z města, a dokonce své vojsko podstatně rozšířil. Bral jenom ty, kteří uměli jezdit na koni. Koní bylo dost, byli to sice jenom malí barbarští koníci, ale byli hodně houževnatí a skromní. Vyrazili na sever. Věděl, že teď jsou okolní vesnice a městečka varovány, tak se jim vyhýbal. Vesnice dobyl, jen když potřeboval zásoby. Kořist už domů neposílal, všiml si jezdců, co ho zpovzdálí sledovali. Když jich začalo být hodně, vlákal je do léčky v jednom údolí a většinu jich postřílel.

Okolí se začalo měnit. Objevoval se sníh a mrzlo. I vesnic začalo ubývat. Vojáci i otroci začínali reptat. Další den se zvedla vánice. Přestože se v poslední vesnici zásobili kožešinami, začínali mrznout. V noci se choulili k sobě. Ráno znovu vyrazili, ale čím šli dál, tím byla vánice silnější.

Vyptával se otroků z poslední vesnice a ti mu řekli, že vánice vane skoro pořád. Okolo sídla temného Pána krouží vítr v obrovské spirále a nedá se projít. Pro otroky si chodí muži s dlouhými bílými vlasy a několika obrovskými bojovníky. Po převzetí odejdou a zmizí ve vánici.

„Jsou ti otroci nějak dobře oblečení?“ ptal se a vítr mu bral slova od úst.

„Ne, pane, jen bederní rouška.“

„Tak buďto je to nějaké kouzlo nebo je tu jiná cesta. Kterým směrem chodili.“

„Úplně tím samým, jakým jsme šli my.“

Pozoroval bílou smrt, která kroužila okolo.

S tím, co má, se k temnému Pánovi nedostane. Musí buďto přijít na to, jak otroci přežili, nebo najít jinou cestu.

„Vracíme se!“ zavelel.

Vojsko si oddechlo.

„Moc se neradujte. Domů ještě nejdeme. Čeká nás Bachmapan.“

Někteří otroci zavyli víc než vánice.

„Vzhůru moji psi, ať vaše tesáky ochutnají maso vašich bývalých pánů!“ zasmál se a obrátil se k jihu.

Errata:

30.05.2021 17:50