Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!

Nálet

Veliká ofenzíva začala podle rozkazu prince Mafuího ráno, brzy po rozednění.

Letadla ze tří základen vzlétla skoro současně, slétla se do velkého houfu a několikrát zakroužila nad bitevním hvězdoletem. Pak se obrátila severním směrem, rozvinula se do členěné sestavy a nepříliš velkou rychlostí vyrazila.

Renon se chvatně rozloučil s Čivim a Čikeou, vstoupil do minitransferové kabiny »zagadus« a za okamžik vystoupil z další kabinky uvnitř jedné z mnoha nepřehledných jeskyň rozsáhlého krasového útvaru.

Nízkým letem mezi stromy těsně pod vrcholky nejvyšších skal uletěl téměř patnáct kilometrů. Pak opatrně vzlétl na vrchol osamocené hory, která sem geologicky nijak nepatřila; jednalo se o vyhaslou sopku, která tu kdysi dávno prorazila vzhůru. Renon zaujal pozici v kráteru, odkud měl přehled po širokém okolí. Podle rozkazu prince Mafuího měl letecký svaz proletět nedaleko odtud – a Renon se na něj už chystal.

Konečně se v dálce ozval sípavý hukot leteckých motorů kígórského letectva a brzy byly v dalekohledu vidět první siluety letadel, dosud na obzoru a tedy příliš daleko. Ale letadla se nijak neblížila, naopak, jejich zvuk opět slábl až skoro ustal.

„Renone! Princ nařídil změnit cíl letu!“ pískla vysílačka v Renonově náprsní kapse. „Všichni teď letí - moment - prý do čtverce dva tisíce šest set osmdesát! Nevíme, kam to je!“

Renon vytáhl z náprsní kapsy elektronický zápisník, kde měl zaznamenáno vše, co věděl o Kígórech. Položil jej před sebe na kámen a jednou rukou bleskurychle vyťukal dotaz. Pak tiše zahromoval, sklapl zápisník a vsunul jej do kapsy. Nato nahmátl řídící knoflíky létacích nárameníků a prudce vylétl vzhůru. Věděl, že tentokrát přiletí pozdě.

Náhlou změnou cíle získali kígórští letci náskok, který se nedal dohonit nárameníkovými girrigy. Renon proto teď zamířil poněkud severněji a brzy přistál při skrytém ústí jedné z jeskyň.

Uvnitř byl jediný Renonův gryul, malé třímístné letadlo. Měl v této chvíli důležitou přednost. Jeho motory umožňovaly dosáhnout rychlosti, jakou by nekrytý člověk nikdy nevydržel: rychlosti přesahující rychlost zvuku. Gryul mohl též vzletět nad atmosféru, neboť se jednalo o obvyklý výsadkový stroj, jediný, který se Renonovi podařilo sestavit z trosek ve skladištích.

Gryul se zdvihl kolmo do výšky a ihned začal nabírat rychlost. Po krátké chvíli se ozvalo prásknutí, jak letoun, jinak letící téměř bezhlučně, prorazil bariéru rychlosti zvuku. Renon řídil letoun nízko nad zemí, aby ho spatřili pokud možno až na poslední chvíli; věděl, že se chystá do leteckého souboje jediného letadla proti šedesáti - ale Kígórové se s gryulem nikdy nesetkali a moment překvapení mohl také sehrát svou roli.

Oblak černého dýmu, stoupajícího šikmo vzhůru, mu už na dálku signalizoval, že letí pozdě.

Pak spatřil první šedivé šipky kígórského leteckého svazu a zamířil na ně zaměřovací kříž. Ve špici gryulu byl usazen jeden z fotometů, seřízený trvale na nejvyšší porci energie. Zaměřovací kříž Renon doplnil do programů palubního počítače už na začátku kígórské invaze, ale dosud letoun nepoužil.

Čelní letoun jedné letky se změnil v oblak ohně. Po něm druhý, třetí... Renonovi stačil nepatrný pohyb, aby se letoun stočil od jednoho okřídleného šípu ke druhému. Teď už viděl letadla zřetelně, vzdálenost k nim se zmenšovala nadzvukovou rychlostí.

Čtvrtý letoun, pátý... Renon trochu stočil let, aby do zaměřovacího kříže dostal další pětici. Tato letadla však začala prudce měnit směr každé na jinou stranu, aby nevlétla do ohnivých výbuchů. Tím mu nevědomky ztížila míření. Přesto se jedno po druhém změnila v ohnivé oblaky. To už byl Renon téměř ve středu kígórského leteckého svazu a musel sám měnit směr, aby se nesrazil s některým z kličkujících strojů nepřátel. Ještě dvakrát vystřelil - pak jeho letoun proletěl středem narušené sestavy a pokračoval v letu.

Při téhle rychlosti bylo téměř nemožné za letu otočit gryul do protisměru. Renon nemohl střílet vůbec, proto se s letounem naklonil do prudké zatáčky, aby se otočil.

Svítící střely se mihly několik desítek metrů od gryulu. Renon prudce trhl letadlem vzhůru a pak naopak dolů. Nad ním proletěla celá plejáda svítících šňůrek. Letmý pohled na obrazovky mu ukázal, že všechna zbylá letadla obrátila směr a začala stíhat jeho letoun. Jejich rychlost stoupala, avšak zatím měl gryul právě v rychlosti výraznou převahu, takže se svým pronásledovatelům stále vzdaloval. Renon si ale nedělal iluze, že by si nad nimi tuto převahu udržel dlouho. Kígórská letadla měla velmi silné motory a snad i lepší tvar – a Renon dobře věděl, že jim neunikne, ani kdyby s gryulem vzlétl nad atmosféru a přešel na oběžnou dráhu nad planetu. Tam všude ho mohli nepřátelé pronásledovat a snad i dostihnout.

Nevolil proto útěk směrem do výše, ale sklonil nos gryulu k zemi. V nízké výšce měl gryul převahu v manévrování. Jeho zaoblený tvar bez křídel tomu sice nijak nenasvědčoval, naopak se mohlo zdát, že tady budou ve výhodě spíš okřídlené stroje, ale gryul nemanévroval pomocí křídel, která se mohou prosednout na první vzdušné jámě, nýbrž motory. Mohl tak dosahovat značné akcelerace kterýmkoliv směrem a navíc tuto akceleraci směrem dovnitř z větší části vyrovnával dvojím druhem antigravitačních motorů; girrigy a baporgy. Při obzvlášť prudkých zatáčkách, kdy mohli kígórští letci na okamžik ztrácet vědomí od přetížení, nebylo uvnitř gryulu žádné přetížení znát. Renon se tedy mohl plně věnovat manévrům, které ti za ním mohli stěží okopírovat, natož aby se mohli zabývat přesnou střelbou. Gryul letěl několik metrů nad zemí údolím řeky, až pod úrovní okolních skal. Řeka tady netekla přímo, ale vytvářela meandry, takže se Renonův stroj ztrácel svým pronásledovatelům mezi skalami a ti, kdo letěli mimo údolí, jej už téměř neviděli.

Kígórští letci pochopili, že pokud nepoletí pokud možno těsně za unikajícím gryulem, nedostanou se vůbec k výstřelu. Museli se snést níž, téměř na jeho úroveň. A pak přišlo to, nač Renon toužebně čekal. Prudký meandr řeky, která tu musela obkroužit strmou čedičovou skálu dávno vyhaslého vulkánu.

Gryul sebou smýkl stranou, ale ihned změnil směr naopak a i když se mihl v nebezpečné blízkosti dalších skal, letěl nízkým letem údolím řeky dál. Dvě letadla za ním už uhnout nestačila a téměř současně narazila čelně do skály. Oblak ohně vystřelil do výše a další letoun, který se pozdě pokoušel vyhnout vzhůru, tu zřejmě narazil na nějakou letící trosku, protože od této chvíle jeho let přešel do neřízené paraboly, která skončila výbuchem ve skalách nalevo.

Čtyři piloti byli v prvním manévru úspěšnější, ale krátký okamžik, kdy se před jejich odkrvenýma očima zatmělo, stačil, aby nezareagovali na protilehlý břeh meandru. Čtyři výbuchy, krátce jeden po druhém, znamenaly jejich zkázu.

Ostatní letadla měla přece jen více času na to, aby ihned zdvihla let prudce vzhůru a vylétla tak ze smrtícího kotle. Přitom však už nestačila sledovat Renonův gryul, který za další zatáčkou řeky zmizel všem z dohledu.

Renon prudce zabočil do strže, vytvořené jakýmsi potokem, vlévajícím se tu do řeky. Gryul zabrzdil, až před ním jako ohnivý polštář oranžově zasvítilo pásmo vzdušných iontů, roztržených gravitačními motory a rekombinujících se na neutrální molekuly. Naštěstí to bylo pod úrovní terénu a Kígórové nic neviděli.

Vrchní část kabiny se objevila nad vrcholem skal. Renon pořád sledoval, aby se jeho letoun nepostavil nepřátelům proti horizontu, ale aby vyšší skály byly i za ním. I odtud mohl přesně zaměřit a letoun téměř stál, takže nebylo nic, co by odvádělo jeho pozornost od nitkového kříže.

Nad osudným meandrem řeky, kde ještě stoupal dým ze sedmi havarovaných letadel, vzplálo postupně dvanáct dalších oblaků ohně, než si kígórští letci uvědomili, že se nejedná o další havarie, ale že po jejich letadlech někdo střílí. Ačkoliv protivníka neviděli, pochopili, že jejich jedinou záchranou bude okamžitý ústup přízemním letem. Ale i teď poněkud podcenili Renonovy střelecké schopnosti a dvě jejich letadla i na ústupu vybuchla.

Renon zakličkoval mezi skalami, přeskočil vysoký skalní hřeben a když definitivně opustil bojiště, opět zamířil ke krasové oblasti. Letecký souboj jednorukého proti šedesáti zkušeným pilotům sice tentokrát dopadl dobře, ale Renona nervové vypětí značně vyčerpalo.

Gryul uklidil do jeskyně na obvyklé místo. Před odchodem z kabiny nastavil heslo malého počítače, který by při pokusu o vniknutí nepovolaných bytostí do letadla odpálil výbušniny uložené ve vrtech ve stropě. Takový výbuch by uvolnil stovky tun skály nad jeskyní a zavalil by v ní gryul i s vetřelci.

O několik minut později vstupoval do místnosti, kde Čivi a Čikea neustále sledovali obrazovky časoprojektorů.

Čikea už neplakala, ale oči měla ještě zarudlé a jemnou srst na tvářích mokrou od slz.

„Já vím, nedalo se nic dělat,“ vyhrkla místo pozdravu na přivítanou.

„Převezli nás,“ přikývl Renon.

„Já jsem jim to říkal,“ odpověděl mu zdánlivě nelogicky Čivi. „Ale oni, že malujeme strašidla na stromy.“

„Šenkýřku Griju jsem měla docela ráda,“ přidala Čikea.

Město, zcela srovnané se zemí kobercovým náletem šedesáti letadel, bylo právě město Gummur. Na Čiviho obrazovce v této chvíli znovu viděli, jak se bortí domy, oheň šlehá do výšky a jen na pár okamžiků byly v tom ohnivém pekle vidět postavičky lidí. Ti se však z hořících domů dostali nejvýš do ulic, rovněž zaplavených žíravou hořlavinou.

„Neplač, Čikeo,“ pohladil Renon svou měkkou rukou dívku po kudrnaté hlavě. „To víš - tohle je válka...“

„Ale dal jsi jim to pořádně,“ řekl Čivi. „My jsme se tu opravdu o tebe báli. Ty ale umíš kličkovat!“

„A vidíš - kdybyste tu neseděli a nepodali mi zprávu, tak by se teď radovali oni, jak nad námi vyzráli,“ podíval se na něho Renon vážně. „Místo toho ztratili třicet letadel při jedné akci, takže ani oni nemají důvod k jásání.“

„Třiatřicet,“ opravil Renona Čivi.

„Zajímalo by mě, co bude dělat princ Mafui, až mu zničíme poslední letadlo...“ řekl Renon zamyšleně...

Errata:

10.08.2021 20:25