Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!

Tajné plány prince MAFUÍ

Druhého dne po náletu, při kterém Kígórové za cenu více než třiceti letadel zničili město Gummur a v něm téměř pět set lidí, se princ Mafuí po dlouhém rozvažování rozhodl akce proti domorodcům přerušit, či spíše - nepodnikat je tak neefektivně.

„Přehlédli jsme, že naši protivníci mají letadla - jak se zdá, mají je dokonce lepší, než jsou naše,“ uvažoval v užším kruhu svých důstojníků.

V jeho kabině s ním byli pouze nejstarší důstojníci, jen ti, kteří veleli svým skupinám od začátku. Velitelé, povýšeni na svá místa z nižších důstojníků teprve díky smrti svých nadřízených, přizváni nebyli.

Příslušníků původní Staré gardy už mnoho nezůstalo. Byl tady Warniak, chlubící se, že pochází dokonce z královské krve, Morloqo, který se účastnil již obsazování Heriesy (tam z pěti bitevních lodí zůstala nakonec jediná a Morloqo byl jediný důstojník, který tu kampaň přežil) a Krafonci, též velice zkušený válečník, který se sice neúčastnil dobývání žádného nového světa, ale byl v bitvě u zelené hvězdy, kde kígórská armáda na prach potřela kosmické loďstvo Lívíanů.

„Zatím jsme zjistili jen jedno jejich letadlo,“ namítl Morloqo. „Nechápu, proč tak výborné válečné stroje proti nám nenasadili už dřív. Já na jejich místě...“

„Nějak moc toho nechápeme,“ odsekl princ Mafuí. „Proč se třeba ta nestvůra u skupiny komandanta Zuffa tak podivně snažila odstranit naše piloty z letadel, když by pro ni bylo mnohem jednodušší spálit letadla i s piloty?“

„Což nakonec stejně udělala...“ podotkl Warniak suše.

„Ano - když byla zraněná a nejspíš patřičně rozdrážděná,“ nenamítal, jen vysvětloval princ. „Ale ani potom, ačkoliv už zřejmě spěchala a zapalovala všechno bez uvažování, ani pak si nevšimla pilotů uprostřed letiště, o kterých přece dobře věděla – a nehnula chapadlem, aby zničila vojáky v polních úkrytech. O těch také musela vědět.“

„Těm bestiím jde zřejmě o to, aby nám ukázaly co nejmíň ze svých možností,“ souhlasil Morloqo. „Nechávají nás ničit domorodce, ale přitom nás pomalu likvidují. Až nás oslabí, teprve pak nejspíš udeří. A my se nepostačíme divit!“

„Skoro to vypadá, jako by jim šlo jen o zničení naší bojové techniky - se zachováním životů vojáků. Ty bestie nás zřetelně chtějí jen odzbrojit. Ale proč? To nechápu.“ Princ se nerozhodně podíval na své podřízené a na každého současně upřel tři oči.

„A co když je jejich úmyslem, abychom z této planetu sami odlétli – a ponechali jim ji?“ nadhodil Morloqo.

„Nechat nás odletět?“ podíval se princ nedůvěřivě. „Jakou by z toho měli výhodu?“

„Uvažuji už dlouho, proč po nás jejich vyjednavač chtěl, abychom odlétli,“ začal Krafonci, který dosud mlčel. „Podívejte, nikdo neučinil až dosud žádný pokus, aby nám zničil hvězdolet.“

„A co ta výhrůžka s nehmotnou náloží u atomových torpéd?“ neudržel se princ.

„To sem docela dobře zapadá,“ přikývl Krafonci. „Vezměte to tak, že si ty bytosti stanovily několik cílů – a chtějí dosáhnout všech. Jedním z těchto cílů může být, aby získaly tuto planetu pro sebe - tady je smysl náloží u našich torpéd i to, že nezničily náš hvězdolet, protože by se znehodnotila celá planeta. Nejen pro nás, ale i pro ně.“

„To by dávalo smysl,“ souhlasil princ. „Ale co dál?“

„Druhý jejich cíl může být, přinutit nás odletět,“ pokračoval Krafonci. „Budiž - ale proč? Proč tak vehementně chtějí, aby z jejich oblasti unikla plně bojeschopná bitevní loď, která se může snadno vrátit s drtivou posilou? Tvrdily, že nejsou žádnými válečníky, že s každou jinou civilizací vycházejí v míru. Přitom víme, že bojovat dovedou až moc dobře a navíc se prořekly, že chtějí naší civilizaci určit jakési hranice až nás porazí - což si bez dlouhé série kosmických bitev nedovedu ani představit. A oni tady ušetří naši bitevní loď, která jim může později ve vesmíru zasadit těžké rány?“

„Právě!“ vyskočil Morloqo. „To je přece nesmysl!“

„Takže za tím musí vězet něco, co jsme nejspíš přehlédli nebo nepochopili, ale co je pro ně důležité. Nemusím mít pravdu, ale zdá se mi, že naše loď má vnést do impéria poraženeckou náladu. Jako kdyby nám říkaly, podívejte se, necháme vás klidně odletět, vůbec se vás neobáváme. S každou poraženou civilizací zacházíme mírně, jen vám dáme hranice, přes které nebudete smět... není to trochu zaměřeno na oslabení naší bojové morálky? Ty potvory nezabíjejí neozbrojence - ale není to proto, aby vojáky přivedly na myšlenku, že zůstane naživu, kdo odhodí zbraň?“

„Kdo z našich vojáků odhodí svou zbraň, bude za zbabělost vhozen do žíraviny,“ odfrkl si princ.

„To víme my - ale vědí to i oni?“ zeptal se Krafonci. „Co říkali o té civilizaci, která se jejich diktátu už podřídila a vzdala se kosmické expanze - jediné důležité činnosti, jakou si žádná civilizace nesmí odepřít, nechce-li stagnovat a tím pádem zahynout?“

„To opravdu nepochopím - totiž v jednom jediném případě bych to chápal - kdyby tato civilizace byla podstatně slabší než ta, která jí diktát vnutila, ale silnější, než aby se dala bez obrovských ztrát vyhladit...“ zamyslel se princ.

„No – a co když jde právě o to?“ dodal rychle Krafonci. „Což nám nedávají pořád najevo, že nás považují za primitivy a podřadné bytosti? Ničí nám naši hlavní sílu - letectvo. Co když nám pak chtějí zdánlivě velkomyslně ponechat životy, aby naše loď přinesla do impéria zvěsti o nesmírně mohutné, ale shovívavé kosmické síle, která šetří u svých protivníků ty, kdo se jí podřídí? Nebyl by to dobrý tah? Nemyslím tím, že by s touto strategií uspěli u Kígóry, ale u některých jiných civilizací by s tím mohli mít úspěch. Vědomí vlastní bezmocnosti je nákaza, pánové. A oni nám ji chtějí naočkovat pro zkázu Kígóry.“

„Také by to mohlo být tím, že nejsou dost silní, aby nás pobili. Palebná síla bitevního hvězdoletu je přece příliš silná na to, aby nás prostě rozstříleli...“ namítl Warniak.

„Samozřejmě,“ souhlasil Krafonci. „Podle mě si nejsou tak jistí, jak tvrdí. Nezapomeňme, je jich pouhá hrstka. Navíc si myslím, že jich není ani těch pětadvacet, jak jsme si my původně mysleli. Zničením naší lodi by ale přišli o jeden ze svých cílů – o tuto planetu.“

„Proč si myslíš, že jich je méně, než jsme si mysleli?“ vyhrkl Warniak. „To by pro nás bylo ještě horší.“

„Myslíš v tom, že si naše loď nedokáže poradit s několika osamocenými vojáky?“ podíval se na něho Krafonci. „Podívej se, podle mě je stejná ostuda neporadit si s pěti, jako s pětadvaceti. Ale uvažuj! Všechny akce, při nichž jsme koho spatřili, podnikal vždy jednotlivec. Dejme tomu, že se mu v některých případech, když šlo o nehmotného, nemohlo nic stát. Ale ty nestvůry se účastnily i akcí, kdy šlo do tuhého! Ale opět tam vždycky byla jen jedna! To je přece z vojenského hlediska nesmysl! Jednotlivce musí přece někdo jistit, sledovat! Ať mi tady na tom místě nikdo netvrdí, že se jediný pilot odváží sám napadnout šedesát našich letadel! Prosím, pár jich může sestřelit s výhodou překvapení, ale ostatní se na něho vrhnou a nemá šanci - ledaže slouží jen jako vnadidlo, které mělo naše letadla dostat do pasti, což se také nejspíš stalo. Pár našich letců havarovalo vlastní nešikovností, ale ostatní v nastalém zmatku postříleli jako na popravišti. To přece nemohlo být dílo jednoho pilota! Na druhé straně se jich té akce nemuselo zúčastnit mnoho, skutečně by jich stačilo pět!“

„Pak by to bylo mnohem lehčí,“ prohlásil Morloqo. „S pěti vojáky bychom si přece měli poradit!“

„To bych tak jistě netvrdil,“ řekl princ Mafuí. „Já mám totiž děsivou obavu, že naším protivníkem je – jedinec!“

„Jedinec?“ vyskočili všichni, včetně Krafonciho, který už sám přišel s domněnkou, že nepřátel je méně, než kolik činil původní odhad.

„Co by to muselo být za obludu?“ otřásl se Warniak. „Když se nějaká nestvůra odváží sama napadnout prvotřídní bitevní loď kígórské flotily, ležím v prachu před její odvahou! Ale na druhé straně by to nebylo tak nejhorší! Její pobyt bychom mohli přece jen snáze vypátrat. A pak, když není nezranitelná, určitě nebude ani nesmrtelná!“

„Nezranitelná jistě není - ostatně jí kus mám v trezoru pro experty. Nesmrtelná také ne - ale má cosi společného s ďábelskou mocí,“ prohlásil princ vážně.

„Vezměte si její útoky, kterými nás už mnohokrát pořádně překvapila,“ pokračoval. „Ta bestie je dobrý střelec a má velmi účinnou zbraň, kterou navíc není vidět ani slyšet, když z ní střílí. Může se tedy nacházet v podstatě kdekoliv od obzoru k obzoru – a zasahuje přesně, zatímco my vůbec nezjistíme, kde je. Ale dál - musí být doslova excelentní biolog, když na nás dokázala použít tu podivnou spavou nemoc. Jako pilot nemá mezi našimi letci konkurenci, to bylo vidět na filmech, kde dokázala vykličkovat i tam, kde našim letcům zbyl jediný únikový směr - vzhůru. Pánové, ona vlákala naše letce do takového bludiště skal, že jenom ďábel měl naději tohle vykličkovat. Odvahu má taky – o tom snad nemá cenu vůbec diskutovat. Mám ještě pokračovat?“

„V nehmotném stavu jí neublížíme,“ připomněl Warniak.

„Odvážila se i dovnitř naší bitevní lodi,“ řekl Morloqo nejistě. „V nehmotném stavu bych to pochopil - ale ona sem dokázala dopravit i hmotné předměty, o kterých dosud kloudně nevíme, co to bylo.“

„Ale co je nejhorší - ona jako kdyby předem věděla, co se chystáme podnikat, takže vždycky byla včas tam, kde nám mohla nejvíc uškodit,“ řekl zamyšleně Krafonci.

„Ano – a to je přesně to, co mě na té bestii udivuje,“ vykřikl princ. „Našli jsme uvnitř naší přísně střežené lodi pár přístrojků – víme už dobře, že tu byla a cosi tu zanechala. Ale mohli jsme tu - díky jakési nehmotnosti - přehlédnout spoustu jiných aparátků. To by znamenalo, že nás možná poslouchá i teď, v této chvíli!“

(„No, skoro se strefil,“ podotkl o tři minuty později Renon, když s Čivim a Čikeou sledovali obrazovky uxionu...) 

„Co to může být za strašnou civilizaci, která si dovolila proti nám postavit jednotlivce?“ vyjekl Morloqo.

„Kdybychom si nevěděli rady s jedinou bestií, pak nevím, jaké by byly naše šance proti celé hordě takových oblud,“ řekl i Krafonci vážně.

„Přiznám se, to mě už straší delší dobu,“ přiznal princ. „Kdyby tomu bylo tak, pak bychom měli před takovými bestiemi prchat - ano, tak to skutečně vypadá!“

„A co tedy uděláme?“ řekl Warniak nerozhodně.

„Naštěstí mě z těch chmurných úvah vytrhl tady Krafonci,“ prohlásil princ spokojeněji. „Jak říkal, naši protivníci nejspíš vyvinou velké úsilí, aby nás psychicky zpracovali k poraženecké náladě. Vidíte, jak se jim to dosud dařilo? Jak málo chybělo, aby bitevní loď kígórské flotily opustila bojiště téměř bez výstřelu?“

„Já to tušil!“ podotkl Krafonci.

„A teď na nějakou dobu přijmeme moji hypotézu o jediném protivníkovi,“ pokračoval princ. „Co z ní můžeme usuzovat? Že se jedná o trosečníka z jakési průzkumné lodi. Sám to tvrdil už při prvním setkání. Není důležité, jestli jeho loď byla poškozena v bitvě, nebo jinou cestou. Důležité je, co tu asi bude dělat? Co by dělal, pokusí se především přežít, než se sem dostane jeho další loď. Nebude tady pochopitelně připravovat invazi, ať to má v úmyslu nebo ne, sám na to nestačí! Jak dlouho tu může čekat? Nejbližší hvězda odsud je Wirig, jenomže od ní jsme přiletěli my. Následuje hvězda Morrs, o které nic nevíme. Je odsud dvanáct světelných let. Povídačkám o nadsvětelných rychlostech nevěřím, fyzikální zákony platí pro každého. Musel se tu zařídit na delší dobu, odhaduji na pětadvacet let. Nevím, zda tu havaroval až před rokem či už před pětadvaceti, ale kdyby se další jejich lodi blížily, museli bychom vidět jejich motory. Žádná hvězda se na obloze navíc neobjevila, takže tvrdím, že nejbližšího půl roku se sem nikdo cizí nedostane.

Teď jsme se tu ale objevili my – opravdový bojeschopný bitevní hvězdolet, jinak řečeno předvoj kígórské invazní flotily. Co to pro tamtoho trosečníka znamená? Nic jiného, než že mu planetu sebereme a nejspíš s ním uděláme rychlý konec, to si jistě uvědomil. Ustoupit nemohl, nemá kam, když nemá loď. Musel se tedy proti nám postavit nebo se dobře schovat, aby nepozorovaně přežil nejen vybití domorodců, ale i následující kolonizaci. Zvolil si asi to první, což svědčí o jeho kvalitách vojáka. Upřímně řečeno, kdyby se tu jenom schoval, neměl by šanci přežít. Možná by mohl být svým krajanům užitečný, dokázal by je snad varovat, až se tu objeví, ušetřit jim porážku z překvapení. Ale nikde, v žádné armádě, se pro jednoho vojáka neobětují dva jiní. I kdyby se tamty bytosti rozhodly planetu dobýt až bude kolonizovaná, tedy i jak náleží opevněná, musely by ji totálně zničit. To by ovšem nepřežil ani náš trosečník. On to ví, není žádný primitiv a dobře ví, co ho čeká!

Jak by se to ale mohlo vyvíjet dál, kdyby se včas proti nám postavil? Jednak jsme ho mohli zabít, ale sami vidíte, to ho čeká v každém případě, nemá co ztratit. Další možností je, že nás psychologicky zpracuje, jak usuzoval Krafonci. Pak by naše loď s hanbou odtáhla a on by dosáhl svého! Navíc by pro nás bylo hrozné vysvědčení, kdyby bitevní loď utekla před jediným vojákem! Tuhle strategii by snad proti některým civilizacím mohl úspěšně použít, není tak nesmyslná, jak se na první pohled zdá. Že se o ni pokusil, to svědčí o tom, že takové měkké civilizace opravdu existují. Nemohl ovšem tušit zda mu na to skočíme či ne, tak to zkusil. Doufám ale, že se dostatečně přesvědčil, že kígórští vojáci jen tak neutečou.

No a nám zbývá poslední, naneštěstí velice pravděpodobná situace. On se tu bude dál skrývat – a že to umí, už víme. Přitom nám bude působit neustále ztráty, aby tak pokračoval ve svém psychologickém útoku. Což může skončit buďto tak, že ho přece jen zabijeme, nebo - pro nás ta horší možnost - že nám zničí všechna letadla a oslabí naši schopnost připravit invazi podle všech zkušeností.

Takže co teď?

Pánové, já mám teď docela dobrý plán. Uděláme to tak, jak jsem vymyslel. Ale svůj plán vám neřeknu, už proto, že je tu někde schovaný odposlouchávací přístroj té bestie, pak by se všechno dozvěděla předčasně. Tu výhodu jí tentokrát nedám. Vy teď jděte ke svým skupinám, nařiďte letcům, aby ihned přeletěli ke hvězdoletu a pak tu počkejte na další příkazy. Na místě zůstanou pozemní jednotky v nejvyšší pohotovosti.“

Důstojníci potvrdili, že rozuměli a pak se pod přísnými bezpečnostními opatřeními odebrali do základen.

Princ Mafuí poté se svým zápisníkem vyšel na chodbu, kde se nesmírně překvapeného strážného zeptal, aby mu ihned řekl libovolné číslo od jedné do pěti.

„Pět!“ prohlásil strážný bez rozmýšlení.

„Výborně!“ prohlásil Mafuí. „Takže jdeme do kuchyně.“

„Princ má hlad? Pak stačí...“ vyhrkl strážný.

„Nebudeme tam jíst, ale psát,“ prohlásil k jeho zděšení princ. „Jdeme - tři kroky přede mnou!“

Princ netušil, že zprávy z jeho hvězdoletu nepředává ani odposlouchávací přístroj, ani najatý zrádce, jak věřil na počátku. Uxiony dokáží zobrazit i jednotlivé listy uvnitř sklapnuté knihy, uložené v pancéřovém sejfu. A tak si mohl za chvíli Renon pohodlně přečíst, co napsal svým důstojníkům do písemných, důkladně zapečetěných rozkazů, které dal ihned rozeslat do vlastních rukou adresátům.

Když si však Renon přečetl překlad jednotlivých rozkazů, zesinal a jen bezmocně zahromoval. Čivi s Čikeou se na něho jen ustaraně podívali.

„Tohle je přesně to nejlepší, co je mohlo napadnout kromě útěku,“ prohlásil Renon. „Tím nám udělali pořádný škrt přes rozpočet. Nejhorší na tom je, že si nemůžeme dovolit proti těm ďábelským plánům něco nepodniknout - jenže teď asi budou mít větší výhody na své straně oni!“

Errata:

10.08.2021 20:25