Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!

„Elo?“ ozval se pan Paon, když interní časomíra jeho ochranného obalu dosáhla hodnoty pěti hodin. Tři sta nekonečných minut, vyplněných tichem, nicneděláním a... sněním.

Vlastně to nebylo snění, jen vemlouvavý, ve vlnách přicházející proud čehosi, co nepatrně připomínalo vzdálenou hudbu či nezřetelné představy, jež však mizely když se na ně člověk chtěl zaměřit. Paon tušil, že zažívá přímý vliv trilibrixiového obalu, a jen doufal, že koncentrace tohoto bezesporu magického materiálu je skutečně bezpečně nízká na to, aby se v okolí nezačaly odehrávat nečekané věci.

„Ano?“ slyšel Drancinin hlas.

Paon si oddechl. Věru že už ho v poslední hodině počalo napadat, zda se ho elektronýrka nechtěla mazaně zbavit tím, že ho přiměla zavřít se do kosmoskafu a sama prostě vzala roha. Představa, že je v obalu, který možná nepůjde otevřít, na palubě trosky, která neřízeně pluje kdoví kam vesmírem, na něj cenila zuby ze všech stran. Teď se mu velmi ulevilo.

„Také slyšíte a vidíte ty věci?“ chvátal se ujistit.

„Ovšem. Zbytkový vliv trilibrixia. Ale je odstíněné antamaciovou vrstvou. V tom co dělám sázím na jistotu, víte.“

Jméno materiálu Paona zasáhlo jak elektrický výboj. Antamacium, správně antimagicium – nová látka, kterou teoretičtí fyzici předpověděli, ale dosud nikdo nevyrobil. Oficiálně. Takže tolik k otázce kvalifikovanosti elektronýrky, pomyslel si s obdivem. Vážně je nejlepší. Ne, už o ní nebudu pochybovat.

„Co budeme dělat...?“

„To co doposud.“

Muž se trochu nespokojeně zavrtěl, aby našel novou přijatelnou polohu. „Myslel jsem... že vaše slova o čekání nebudou mít tak zdlouhavou podobu...“

„Pane Paone,“ slyšel po chvíli ticha odpověď, „kolikrát jste byl v Mechanicerii?“

„Co to je za otázku? Ovšem že ani jednou.“

„Já už ano, jak víte. Takže to laskavě nechte na mně.“

Ignoroval její znatelně kousavý tón. „A jaké to bylo? Seznamte mě se svým pobytem u našich nemilosrdných sousedů... aspoň nám to lépe uteče.“

Ticho trvalo téměř minutu.

„Navzdory představám, že se všichni lidé Mechanicerii zdaleka vyhýbají, skutečnost je trochu jiná,“ začala Drancine s odpovědí na něco úplně jiného. Paon byl ale rád, že aspoň slyší lidský hlas, tak raději neprotestoval.

„Lidé navštěvují zmíněnou smrtící zónu hlavně ze tří důvodů. Prvním z nich je situace, kdy se někdo potřebuje něčeho zbavit. Jak možná víte, leckde, třeba v soustavě Skaringy a Homicingy už byrokracie tak pokročila, že se obvyklé házení odpadků do slunce stalo prakticky zakázané. Můžete sice odletět do nějaké sousední soustavy, což se také zhusta děje, ale i tam hrozí riziko že zrovna vaši loď vyhmátne Kospo a vyčmuchá, co by vyčmucháno být nemělo.

Do Mechanicerie žádné bezpečnostní složky nevstupují. Takže téměř všechen nelegální odpad, jak materiální, tak lidský, končí právě u některého ze zdejších sluncí.“

„Počkejte, Elo,“ zasáhl Paon. „Myslel jsem, že naopak Kospo a Kosarm bedlivě hlídají hranici mezi Mechanicerií a námi!“

„To je pouhý prázdný mýtus, který sdělovací prostředky usilovně přiživují ve všech známých světech. Něco jako oblíbená lokálně planetární mantra Pomáhat a chránit. Jistě sám dobře víte, že jak Kosmická policie, tak Kosmická armáda slouží jen a pouze záměrům mocných, a ani v nejmenším jim nejde o planetární lidi – vyjma případu kdy je proti nim namířena nějaká mocenská represe.

Jenže ono to má důvody dva: žádná z planetárních vlád nechce, aby se Mechanicianům proflákla skutečná úroveň kosmických technologií, což by se mohlo snadno stát, kdyby nějaký vládní kosmolet padl strojům do rukou. Mechaniciani by mohli zjistit, že jsme slabá kořist, a co by to znamenalo, nebudu rozvádět...“

„A vy si myslíte, že skutečně jsme slabá kořist? Vždyť se co chvíli píše o tom, jak byl zlikvidován tu nebo tam pokus Mechanicerie proniknout do Planetárního svazu-?“

„Nadpoloviční část těch zpráv je uměle vytvořená. Vlády musí mezi lidmi udržovat dojem, že to zcela zbytečné kosmické zbrojení, vydatně živené z daní, slouží k jejich ochraně.

A zbytek jsou skutečné případy, které ovšem mají jednu vadu: vyhráváme, pokud je svazová převaha tak jedna ku deseti, raději jedna ku patnácti a více. Plasticíni například uznávají převahu nejméně jedna ku padesáti. Taková je realita, naneštěstí.“

„Vy mě děsíte, Elo. A to Mechaniciané nevědí?“

„Nevědí. Vládní síly se nepouštějí do střetů, pokud nemají zmíněnou přesilu. A pak se vetřelec pochopitelně nevrátí. Takže Mechaniciané jsou udržování v přesvědčení, že každý z nich, kdo je objeven ve Svazové zóně, je zničen. Mlčky to respektují.“

Pan Paon žasl. „Vy tvrdíte že bezpečnost Svazu vlastně visí jen na nějakém uměle vyvolaném dojmu?!“

„Ano. Nebo máte nějaké jiné informace než já?“

Odpovědí jí bylo jen ticho.

„Druhým důvodem,“ navázala proto Drancine, „je zametení stop. Nechcete, aby pořádkové nebo vládní stroje dokázaly vyčenichat odkud nebo kam letíte? Vezmete to meziskokem do Mechanicerie, změníte konfiguraci lodi, a pak honem hop tam, kam jste původně chtěli, protože Mechaniciané nikdy nespí a s chutí takovéhle osamělé skokany chytají.“

„Poslouchám,“ potvrdil pan Paon protože mu přišlo vhodné aby také něco řekl.

„A pak je třetí důvod: návnada.“

„Návnada? On někdo loví Mechaniciany?“

„Do určité míry ano. Jak vládní, tak nevládní složky neustále testují mnoho věcí v projektech, které stojí zcela mimo oficiální politiku i rozpočty. Nejde ani tak o to jak nějakého Mechaniciana zničit, ale spíše ho zkusit infiltrovat a ovládnout. A to, jak snadno nahlédnete, bez Mechanicianů udělat nejde.“

„Jenže oni tak snadno mohou zjistit úroveň naší technologie, což je v rozporu s tím co jste říkala předtím, nebo ne?“

„Není. Mechaniciani považují tyto provokace za něco jako neposlušná děcka, která zlobí svými rošťárnami sousedy. Stále věří, že v nitru Svazu jsou – jak to říci – dospělé kusy, které jsou opravdu nebezpečné. A stroje, které získají osobnost, nechtějí zbytečně umírat o nic více než lidé.“

Pan Paon to chvíli vstřebával. „A my tu jste tedy jako co-?“

„Jako dva blázni,“ zasmála se Drancine.

Paon ale neměl moc náladu na žerty. „Se vší úctou, Elo,“ slyšela jeho nevrlý hlas, „neposkytl jsem vám otevřené konto proto, abychom se chovali jako blázni. Pevně doufám, že má nemalá investice přinese co nevidět očekávaný výsledek. Viďte že se nemýlím?!“

Vtom sebou celý kosmolet trhl. Vzhledem k tomu, že nebyl zase tak malý, muselo jít o velmi razantní impuls. A zanedlouho následoval nový, ještě silnější otřes.

„Elo!“ vykřikl Paon. „Co se to zase děje?“

A hlas Drancine, poněkud špatně slyšitelný v rachotu kolabující konstrukce všude kolem, nevzrušeně sdělil: „Vaše vroucí přání právě došlo svého vyslyšení.“

Errata:

30.05.2021 13:23