Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!

Podobně jako lidé, i stroje mají svou hierarchii. Mechanician Steamklang se ke své smůle nacházel v pomyslném žebříčku poměrně hodně dole. Neměl žádnou hrozivou výzbroj, jako leckteří jeho vybavenější kolegové. Neměl ani výkonné detektory, silné teleportové agregáty, ba ani dostatek rozumu aby se mohl rovnat vyšší Mechanicianské elitě. A protože se stroje chovaly přísně sebestředně, zaujímal ve většině případů místo až někde na periferii zájmu, kam byl korektně, ale zcela chladně vytlačen jinými Mechaniciany.

Potuloval se proto po okrajových oblastech, a věnoval se přesně tomu, o čem mluvila Drancine: lovu či sběru slabých objektů, které se čas od času zatoulaly ze světa biologických bytostí do říše strojů.

Drancine pochopitelně neutrácela čas jen tak pro nic za nic. Ačkoli kosmolet připomínal polorozpadlou trosku, v jeho středních sekcích byly uloženy překvapivě výkonné maskovací systémy. Ty ho ochránily před několika odhaleními v případech, kdy se na periferii objevil nějaký jiný, výrazně silnější Mechanician.

Bylo nutno vyčkat až na nějakého outsidera, kteréžto kritérium Steamklang splňoval vrchovatě. Aniž dala Drancine co vědět, vypnula maskování a detekce překvapeného Mechaniciana náhle spatřila trosku, bezcílně plynoucí prostorem.

A nikde v okolí žádný jiný kolega, který by si mohl kořist přivlastnit právem silnějšího! Pravda, zmíněná kořist vypadala poněkud rozpadle a opotřebovaně, ale nemusí pršet, stačí když kape, řekl by Steamklang pokud by byl člověkem.

Neváhal, uvedl své druhořadé motory pochodem v chod a po vzoru sobě podobných mrchožroutů podnikl na bezvládnou trosku hrdinný nálet. Ve vhodnou chvíli vypustil ze svého břicha smečku pěti dravých dronů, která hbitě přistála na kořisti.

Vlastně, přistály jen čtyři drony – pátému selhala navigace a odsvištěl kamsi do prázdného prostoru. Čtveřice zbylých se však zavrtala do útrob oběti ve snaze zjistit zda nález stojí aspoň za minimální snahu.

Vtom nastal v jednom oddělení trosky výbuch.

Maskovací generátory včetně celé řídící sekce byly rozmetány na kovoplastovou drť, v níž čidla dronů navíc zaznamenala jasné stopy biologické kaše. Takže otázku, kde je posádka, možno považovat za vyřešenou, pomyslel si Steamklang.

Přesto hodnoty jeho registru spokojenosti ležely na samé nule. Hloupí lidé, myslel si nevrle. Kvůli vlastní nepozornosti se nechali zabít něčím, co jim tam vybuchlo! Mohl jsem je někde prodat! A navíc jsem přišel o jeden dron! Ach, ta smůla!

Jenže v příštím okamžiku k němu dorazila mnohem lepší informace: v nezasažené sekci byly nalezeny kontejnery s trilibrixiem!

Steamklangova mysl zhodnotila fakta a našla odpovídající vzorec. Symptomy souhlasily s těmi, jež potkal už vícekrát, a které nesly v jazyce biologických bytostí jméno „pašeráci“. A trilibrixium, i když nekvalitní, dávalo dobrou šanci k výměně s jinými Mechaniciany za inovační komponenty.

Steamklang byl potěšen. Hodnoty registru spokojenosti rázem vyskočily na šedesát šest celých šest periodických.

Vyklidit, nepoškodit, vydal rozkaz své smečce.

Troska se rozblikala modrobílými jazyky laserových řezáků, kterými drony v krátké chvíli doslova vykousaly nákladní sekci z těla kosmolodě. Zavěsily se na uvolněný segment se zbožím, a byly společně s ním vtaženy gravitačním lanem do Steamklangova nitra. Masivní vrata Mechanicianova tmavého, ocelově žebrovaného břicha se uzavřela, a kořist tak byla beznadějně chycena.

Nic z toho sice Paon nevěděl, ale otřesy kontejneru mu jasně daly najevo, že se něco děje.

„Elo! Elo!! Jak jsme na tom?!“

„Z vašeho křiku soudím že žijete, takže dobře,“ slyšel odpověď, utopenou v kolísavém šumění.

„Špatně vás slyším,“ postěžoval si.

„Nápodobně. Spojovací kabely zřejmě dostaly kopanec a nějaký konektor nedoléhá.“

„Takže nás opravdu sebral nějaký Mechanician?“

„Ne nějaký. Vybraný Mechanician,“ upřesnila důrazně.

„Výtečně, Elo. Omlouvám se za svou předchozí netrpělivost. Co plánujete že bude dál?“

„Nyní Mechaniciana ovládneme,“ sdělila klidně.

„Ovládneme?“ užasl. „Jak? Nemůžeme přece opustit naše kontejnery, venku nebude vzduch, nebo se pletu?“

„Jen hezky zůstaňte uvnitř. To je moje věc,“ opáčila.

„Rozumím. Nebudu rušit, elektronýrko...“

„Nerušíte. Stále jsme jen diváci.“

„Promiňte, ale tomu nerozumím. Přece mi nechcete tvrdit, že právě tento Mechanician je tajný spojenec lidí, který nám pomůže zjistit co chceme?!“

„Nechci tvrdit a netvrdím. A máte plné právo se divit, protože nevíte zásadní informaci-“ Hlas Drancine se náhle odmlčel. Paon vnímal, jak jeho kontejnerem proběhl několikeré zachvění. Zase se něco děje, pomyslel si, a já jsem – přesně jak elektronýrka řekla – pouhý divák. A pak by se v něm krve nedořezal, protože zámek jeho kosmoskafu tiše zatikal, sám od sebe zobrazil otevírací značku a odemkl se.

Jsme prozrazeni! bleskla mu hlavou příšerná myšlenka. Drancine přecenila své schopnosti nabourat se do jeho systému, a Mechanician nás vycítil. To je konec. Vytáhne nás a zlikviduje. Třeba... třeba venku zapomněl udělat dýchatelnou atmosféru. Kéž by. Smrt udušením by byla milosrdná oproti jiným variantám.

„Drancine-!“ zařval zděšeně.

Vtom to zlověstně zasyčelo a kontejner se rozevřel. Vystresovaný Paon instinktivně zadržel dech, i když věděl, že to je v případě dehermetizace naprosto marná snaha – ale oproti očekávání ho nesevřela žádná smrtící dekompresní křeč! Maličko nadechl nosem. Je tu vzduch, uvědomil si ohromeně. Ledový, ale dýchatelný, a s dobrým tlakem.

Venku byla tma, v níž díky slabému přísvitu otevřeného kosmoskafu stěží rozeznával prapodivně tkané nosníky. A teď – teď po nich přeběhlo nějaké světlo!

Mechanicianovy drony si pro mě jdou, pomyslel si. Konec výletu. Pokoj s tebou, Ezegoteo, uvidíme se na druhém břehu. Sáhl do kapsy své kombinézy a pevně uchopil plochý černý předmět.

Jenže vtom světlo venku bliklo znovu, a pak se v otevřeném ústí kontejneru objevila elektronýrčina tvář.

„-zásadní informaci,“ navázala svou nedokončenou větu, jako by se nic nedělo. „Nejsme tu jen my dva.“

Errata:

30.05.2021 13:23