Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!

Je už v lidské přirozenosti pohlížet laskavýma očima na ty, kdo se ocitnou v jímavých životních situacích, a proto se mladý člověk, který slaví svatbu nebo zemře, může spolehnout, že bude posuzován shovívavě. Neminul ani týden, co poprvé zazvučelo v Highbury jméno slečny Hawkinsové, a už se podařilo tak či onak zjistit, že se může pochlubit všemožnými přednostmi zevnějšku i ducha: že je krásná, uhlazená, vysoce vzdělaná a nesmírně milá; a když pak přibyl pan Elton osobně, aby se kochal svými blaženými vyhlídkami a šířil nevěstinu slávu, mohl si tuto námahu ušetřit, neboť na něm zůstalo pouze doplnit informaci o jejím křestním jméně a čí skladby nejraději přehrává.

Pan Elton se vrátil a zářil štěstím. Odjížděl odmrštěn a zdrcen – zklamal se v nejrůžovějších nadějích, jimž předcházela podle jeho mínění řada slibných nápovědí; nejen že nedobyl žádoucí dámy, ale zjistil, že byl ponížen k dámě zcela nežádoucí. Odjížděl hluboce uražen – vrátil se zasnouben s jinou – a ta ovšem předchozí ve všem převyšovala, jak už to za takových okolností bývá, neboť to, co získáme, vždy zastíní to, co jsme ztratili. Vrátil se rozjařený a sám se sebou spokojený; na slečně Woodhousové mu už nezáleželo a slečnou Smithovou opovrhoval.

Okouzlující Augusta Hawkinsová byla navíc k obvyklým přídomkům dokonalé krásy a andělské povahy vybavena i nezávislým věnem ve výši tolika tisíc liber, jaké se vždy zaokrouhlují na deset; což znělo důstojně a mělo své výhody; dobře se o tom vykládalo; nezahodil se – získal nevěstu s desetitisícovým věnem nebo tak nějak; a získal ji s lichotivou rychlostí – sotva si byli představeni, hned vzápětí dala dáma najevo, že ji upoutal; když ho paní Coleová přinutila, aby jí vylíčil, jak známost vznikla a postupovala, znělo to přímo velkolepě – události měly rychlý spád, od náhodného setkání, přes oběd u pana Greena až po večírek pořádaný paní Brownovou – úsměvy a pýření nabývaly na závažnosti – rozpaky a rozčilením se to jen hemžilo – zapůsobil na dámu neodolatelným dojmem – podlehla něžným citům – zkrátka a dobře, abychom si posloužili srozumitelným obratem, byla náramně ochotná si ho vzít, a tím se zavděčit jak jeho marnivosti, tak vypočítavosti.

Zmocnil se podstaty i stínu – jmění i lásky; byl šťastný, jak se slušelo a patřilo; mluvil pouze o sobě a o svých záměrech – očekával gratulace – byl hotov snášet žertování na svůj účet – a srdečně, odvážně se usmíval na všechny místní slečny, k nimž by se byl ještě před několika týdny choval s obezřetnou dvorností.

Svatba se měla konat v brzké budoucnosti, jelikož zúčastnění nemuseli brát ohled na nikoho než sami na sebe a nebylo nač čekat krom na vykonání nutných příprav, a když se znovu rozjel do Bathu, rozšířil se obecně názor, jež s jistým pohledem paní Coleové rozhodně nebyl v rozporu, že až se příště ukáže v Highbury, bude to s novomanželkou po boku.

Emma se s ním v průběhu jeho krátkého pobytu střetla jen letmo; stačila z toho však vyvodit úlevný pocit, že má první setkání za sebou, a dojem, že ta směs dotčenosti a okázalosti, která z něho jako by vyzařovala, mu zrovna neslouží ke cti. Po pravdě se začínala divit, že ho kdy pokládala za příjemného člověka; a pohled na něj byl tak neodlučitelně spjat s jistými nepříjemnými vzpomínkami, že nebýt morálního hlediska – chápala to jako pokání, jako lekci a zdroj prospěšného pokoření – byla by vděčně uvítala ujištění, že už ho v životě neuvidí. Přála mu jen to nejlepší, ale jeho přítomnost ji trýznila, a kdyby se byl oddával blaženství někde o dvacet mil dál, byla by to přijala s velkým uspokojením.

Trýzeň jeho dalšího pobytu v Highbury však jistě zmírní jeho sňatek. Tím se zabrání marným snahám – a ulomí hrot četným trapným situacím. Sama jsoucnost paní Eltonové omluví změnu ve společenských stycích; dřívější blízké vztahy zmizí a nikoho to neudiví. Vrátí se doufejme k původní nezávazné zdvořilosti.

O dámě samé Emma příliš nepřemýšlela. Bude nepochybně dost dobrá pro pana Eltona; dost vzdělaná pro Highbury – dost hezká – aby vedle Harriet nevypadala hůř než strašák do zelí. A co se společenského postavení týkalo, byla Emma docela klidná; vytušila, že po všech jeho chvástavých nárocích a opovržení vůči Harriet nedopadl nijak slavně. V tomto směru bylo lze dopátrat se pravdy. Jaká je, zůstávalo nejasné, a kdo je, to bylo možné zjistit; a když se pominulo těch 10 000 liber, nezdálo se, že by Harriet příliš předčila. Nemohla se pochlubit ani jménem, ani urozenou krví, ani příbuzenstvem. Slečna Hawkinsová byla mladší ze dvou dcer jistého bristolského – obchodníka, jak je ovšem nutno ho zvát; jelikož se však výsledky jeho obchodního usilování jevily víc jak skrovné, nezdálo se předpojaté usoudit, že oblast jeho působnosti si mohla činit jen skromné nároky na důstojenství. Slečna Hawkinsová trávila každou zimu nějaký čásek v Bathu, avšak její domov byl v Bristolu, a to v samém jeho srdci; a když jí otec s matkou před několika lety zemřeli, ujal se jí strýc – příslušník právnické profese – žádným přesnějším titulem si ho netroufali poctít, než že je příslušníkem právnické profese –-; u něho pak osiřelá dívka žila. Emma hádala, že asi bude písařit u nějakého advokáta, příliš zabedněný, aby to dotáhl na koncipienta. A všechna velkolepost páně Eltonova svazku zřejmě spočívala na starší sestře: ta se velice dobře provdala za jistého zámožného majitele panství nedaleko Bristolu, který si držel dva kočáry! A tím vrcholila sláva slečny Hawkinsové.

Kéž by tak Emma mohla Harriet otevřeně zjevit, co si o tom všem myslí! Vemluvila ji do zamilovanosti; leč běda! vymluvit si ji už tak lehce nedala. Jak jednou Harriet něčím zaplnila některé z četných prázdných míst ve své hlavince, uchvátilo ji to natolik, že na tom tvrdošíjně lpěla. Pana Eltona mohl nahradit jiný, a jistě ho časem nahradí, to bylo nad slunce jasné; stačil by na to i takový Robert Martin; avšak žádný jiný lék želbohu neúčinkoval. Harriet patřila k těm, které, jak jednou začnou, tak jsou zamilované napořád. A teď, chudinka malá, na tom byla podstatně hůř, když se pan Elton znovu objevil. Každou chvíli ho tak či onak zahlédla. Emma se s ním střetla pouze jedinkrát, ale Harriet ho dvakrát třikrát denně div neminula, div nezaslechla jeho hlas nebo nespatřila jeho rameno, či se div nestalo něco, co jí ho znovu vtisklo do paměti v příznivém světle milého překvapení a dohadů. Navíc o něm neustále slyšela; neboť s výjimkou návštěv v Hartfieldu dlela stále mezi těmi, v jejichž očích byl pan Elton bez chybičky, a kde se debatám o jeho záležitostech věnoval vrcholný zájem; a v důsledku toho jí neustále vířily kolem uší různé zprávy a dohady – co se stalo a co se může stát, jak zařídí to či ono, včetně příjmů, služebnictva a nábytku. Její zamilovanost stále utvrzovalo jeho neutuchající velebení, její lítost jitřily a city zraňovaly ustavičně se opakující poznámky, jak je slečna Hawkinsová šťastná a jak on musí být zamilovaný! – že to na něm bylo vidět, když šel kolem stavení – už jak mu klobouk seděl na hlavě, z toho bylo prokazatelně zřejmé, že plane žhavou láskou!

Kdyby to byla mohla brát jen jako žert, kdyby se přítelkyně netrápila a ona sama si nemusila nic vyčítat, bylo by Emmu bavilo pozorovat, jak Harriet v duchu kolísá. Někdy jí v hlavě kraloval pan Elton a jindy Martinovi; a obojí příležitostně posloužilo k utišení druhého vzruchu. Zasnoubení pana Eltona vyléčilo Harriet z rozčilujícího setkání s panem Martinem. Bolest ze zprávy o zasnoubení zmírnila trochu Elizabeth Martinová, když ji pár dní nato přišla navštívit k paní Goddardové. Harriet nebyla doma, ale Elizabeth pro ni měla připravený vzkaz a nechala jí ho tam; byl napsaný tak, že na ni musel zapůsobit: jemná výčitka spojená s velkou dávkou dobrotivé laskavosti; a dokud se pan Elton zas neobjevil osobně, věnovala tomu lístku mnoho pozornosti, stále dumala, jak by Elizabeth to mohla oplatit, a toužila udělat víc, než si troufala doznat. Avšak pan Elton dokázal všechny takové starosti zahnat. Dokud byl na pořadu dne on, Harriet na Martinovy zapomněla; a právě ten den, kdy se opět vypravil do Bathu, Emma, aby zahnala zoufalství tím vyvolané, usoudila, že bude nejmoudřejší, když Harriet návštěvu Elizabeth Martinové bezodkladně oplatí.

Jak má návštěvu uskutečnit – což bude nezbytné – a jaký způsob by byl nejbezpečnější, to se stalo předmětem pochyb i úvah. Nemohla prostě ignorovat matku a sestry, když ji zvou na návštěvu – to by byl nevděk. Něco takového nelze připustit: ale jaké nebezpečí s sebou obnovení jejich přátelských stylů přináší!

Po usilovném přemýšlení nedospěla Emma k moudřejšímu závěru, než že Harriet návštěvu opětovat musí; avšak takovým způsobem, aby, pokud jsou jen trochu chápavé, seznaly, že v budoucnu půjde jen o formální styky. Hodlala tam Harriet zavézt kočárem, vysadit ji u Opatského mlýna, projet se kousíček dál a zastavit se pro ni tak zakratičko, aby se jí nestačily vynořit zrádné vzpomínky z nebezpečné minulosti a aby tím co nejvýmluvněji dala najevo, kolik důvěrnosti je v budoucnu ochotna připustit.

Nic lepšího si nedokázala vymyslet: a třebaže v tomto postupu bylo něco, co jí vlastní srdce neschvalovalo – nevděčnost sotva zastřená – usoudila, že je to nezbytné, protože jak by to jinak dopadlo s Harriet?

Errata:

30.05.2021 15:17