Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!

Vrátili jsme se do Kingtownu po týdenní rekreaci veselí a čilí; Weston získal zdravou hnědou barvu, zvykl si na nenucené a spontánní arminské chování a vcelku vypadal jako diplomat, který se vrátil z nějaké cizí země. Také trochu zhubl, což mu dělalo velice dobře a což si nemohl vynachválit. Po celou dobu rekreace nepil alkohol a tvrdil, že jindy pije víc, než je zdrávo. Zdálo se mi to, a taky jsem měl pocit, že jeho zdraví není nejlepší, ale nechtěl jsem ho kritizovat.

Možná už zapomněl na Alwinovy reformy i problémy s Enkrou a zbývalo jenom vymluvit mu jeho záměr odvézt Enkru do Anglie. Jenže co čert nechtěl, první člověk, s nímž jsme se srazili při návratu do zámku, byl JUDr. Herbert Alwin ve vlastní osobě. Bylo těžké ho minout a nemožné ho ignorovat, neboť halekal už zdaleka:

„Buď zdráv, Rossi! Roberte, starý kamaráde, už ses taky přijel jednou podívat na přátele? Už jsem se divil, že se mi nějak vyhýbáš, copak koušu? Ale vypadáš dobře, jak se pořád máš?“

„Ale jo, dobře!“ řekl Robert s výrazem, jako by žvýkal šťovík, „Slyšel jsem, jak jsi povýšil... a děláš prý nějaký změny...“

„No, přišili mi to ministerstvo!“ Herbert rozhodil teatrálně rukama, „Nediv se, změny to potřebuje, takovej bordel jako tam, to bylo... no, já bych nechtěl bejt špatným prorokem, ale do roka a do dne tady budou takový změny, že to nepoznáš! Jestli se přestěhuješ sem do Arminu a pomůžeš nám s tím, mohl bys..“

„No to snad ne!“ lekl se Robert, „To by byla hrůza...“

„Bojíš se? Já teda ne! V téhle zemi se musí jednou udělat pořádek! A potřeboval bych k tomu tebe, a taky tvýho synka!“

„No to snad ne! Právě uvažuju o tom, že ho vrátím zpátky domů do Anglie! Mám dojem, že tady už nějak moc zdivočel...“

„Chyba! Veliká chyba! Udělal bys nenapravitelnej omyl!“

„No nevím – Armin pro něj asi není to pravý prostředí!“

„Správně!“ zařval Alwin, až se zdi zatřásly, „To je to pravý! Současné arminské prostředí má zcela demoralizující vliv na mladé lidi, kteří by jinak byli pro tento stát přínosem! Roberte, vidím že jsi můj člověk! Slibuju ti, že ten neblahý vliv přestane co nejdřív a Armin se stane civilizovaným, spořádaným státem bez výstřelků a anarchistických manýr, které se tu rozbujely! My, lidé nové epochy, vymeteme železným koštětem... zkrátka, budeme bojovat za vítězství lidské civilizace nad barbarstvím a nekulturností minulosti...“ poněkud se zarazil a vzpomněl si, co chtěl říct: „A na to bych právě potřeboval tvýho Enkru. Jsem rád, že mu domluvíš a něco s ním uděláš... Jak se zdá, mládež ho má v oblibě a mohl by pro ni být příkladem...“

Robert začal čut nějakou čertovinu – a je jisté, že Robert měl vždy pro nejisté a pochybné akce dobrý čich.

„Není k tomu nic potřeba! Stačí, když udělá nějaké maličkosti; především patřičná úprava vzhledu, nějaký prohlášení v televizi, co a jak je dobrý pro mládež, to mu napíšeme, ať si s tím nedělá hlavu, spolupracuje s náma jeden dobrej dětskej psycholog. Řekne něco v tom smyslu, že způsoby divochů pro dnešní arminskou mládež nejsou a že ty vlasy a ty obleky a tak dál... no a bude to dobrý! Kluci ho mají rádi, třeba si dají říct. Už je v jednání nějaká další akce se zpěvákama a jinejma, co jsou oblíbený u těch zatracenejch parchantů... až to budou slyšet ze všech stran, jsem si jistej, že si dají říct...“

„Já si tím zas tak moc jistej nejsem,“ řekl Robert, „Spíš se mi zdá, že za takový prohlášení Eddiemu rozbijou hubu.“

„Tak to ne! To se teda neboj! Jsem konečně ministr vnitra, můžu mu poskytnout jakoukoliv ochranu! Jakoukoliv!“

„Nesmysl. Já mu poskytnu ochranu tím, že s ním odjedu na druhej konec světa. V týhle zemi má každej muž nějakou zbraň – a každej druhej kluk. Tvoji policajti jsou taky jenom lidi a málokterej člověk snese ve zdraví, když mu na patřičný místo transplantujou pár uncí olova, chápeš to?“

Alwin se sarkasticky zasmál. „Těch se bojíš, jo? Těch blbečků s bouchačkama se teda já nebojím! Jsou namydlený a v životě se už nezvednou, to si můžeš bejt jistej!“

Robert nevypadal, že by si tím byl jistej.

„Například Clarence Whigg! Takovej frajer, však Ross ho moc dobře zná, žejo? Velikej šéf Černý lilie, a jakej byl? Namísto co by se staral o záležitosti toho jejich řádu, věnuje svou pozornost vzrušujícímu tělu jedný vysoce postavený slečny! A co? Já neříkám, vkus má dobrej, je moc pěkná a nejbohatší holka v celý zemi, takže jestli si lord Clarence uvaří sviště a bude si ji muset vzít, nedopadne tak špatně...“

„Uvaří co?“ lekl se Robert.

„Ale nic, zbouchne ji, udělá jí parchanta, no! Byla by to pěkná legrace! Vzor naší mládeže, žijící světec Clarence Whigg – a on si našel bydliště v posteli nějaký děvky! To je ten jejich řád!“

„Nevím, o co jde.“ řekl jsem.

„Neví, kdo nechce vědět. Od tebe chci rozumný slovo, Roberte! Jdeš s náma do toho nebo ne?“

„No, jsi můj přítel, Alwine, tak ti slibuju: Udělám pro tebe všechno, co budu moct, protože si přeju to, co ty. Ale svýho syna do nebezpečí nepošlu. A ty seš v nebezpečí, Herberte, i kdybys měl kolem sebe tisíc policajtů!“

„Proč jenom tisíc? Mám jich daleko víc!“

„No, právě...“

„To znamená, že mým spojencem být nechceš?“

„Jsem tvůj přítel. Ale být tvým spojencem může jenom blázen. A to snad já ještě tak docela nejsem...“

Alwin se hlučně rozesmál, podal Robertovi ruku a odkráčel.

„Vidíš to? Dobře jsem předvídal, že by se mohlo stát, že by Eddie vylizoval za Alwina horkou kaši! Žádný diskuse, jak se kluk objeví, seberu ho a tradá pryč. A tobě, Rossi, radím, abys nestál moc blízko, až se tady bude střílet!“

V mém bytě jsme našli Aflargea, který se vrátil z návštěvy svých příbuzných v Aurrgharru. Vesele se přivítal s Robertem, který ovšem neskrýval svou malou ochotu bratříčkovat se s pruhovaným gentlemanem tohoto druhu. O Enkrovi nevěděl vůbec nic a o nikom jiném taky ne; tak jsme tedy čekali a Weston si krátil chvíli hlasitými úvahami o správnosti a fantastičnosti Alwinových reforem. To mne znechutilo tak, že jsem se dokonce odebral do úřadu zjistit, co je tam nového. Ale nebylo tam nic kromě toho, že Vládce se cítí poněkud churav a že se snad poletí podívat do Evropy. Zakroutil jsem nad tím hlavou. Každý rozumný člověk ví, že sir Lera nemůže být churav, neboť jako většina lidí ze staré šlechty byl už v dětství vybaven biologickou imunitou proti všem myslitelným nemocem a nemůže dostat ani rýmu. Pokud ovšem si sám ochořet nepřeje.

Vrátil jsem se domů a čekali jsme dále. Ale do rána se Enkra neobjevil.

Errata:

30.05.2021 11:46