Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!

Pan Herbert Alwin nás konečně obšťastnil definitivním zněním svých nařízení. Zřejmě konzultoval svoje nápady s někým chytřejším, neboť konečná formulace byla ještě mírnější než znění, které jsem četl o prázdninách. Jediný důležitý bod, totiž zrušení Černé Lilie, Federace a Svazu starousedlíků byl změněn v tom smyslu, že dotyčné organizace, které nemají doposud schváleny a registrovány stanovy, se prozatímně ruší a musí požádat o novou registraci. Takhle to vypadalo, že Alwin chce mít pro jistotu pořádek v evidenci. Dotčené organizace na to reagovaly tím způsobem, že prohlásily svá předsednictva za přípravné výbory a daly se do vypracovávání stanov. Až doposud totiž takové zbytečnosti nepotřebovaly, nikomu tudíž nenapadlo něco podobného vytvářet.

Toto znění vláda jednomyslně odsouhlasila a doporučila, aby se parlament zachoval podobně, což se stalo. Tím dostala celá akce punc zákona, a všichni byli šťastní a spokojení.

Téhož dne byl Henry Gardner, šéfredaktor Hlasu Arminu, drze a zcela zbytečně vyrušen z pilné práce vrátným, který mu ohlašoval, že s panem Gardnerem chce bezodkladně mluvit jakýsi indický kněz. Henry měl vztek a byl dost zaneprázdněn, takže v první chvíli přikázal návštěvu vyhodit. Potom jej poněkud zarazilo, co mu může chtít bráhman, a přikázal jej uvést.

Svatý muž vstoupil pomalu a důstojně, mírně se kolébaje a opíraje se o trojitou hůl. Na prahu Gardnerovy pracovny sepjal ruce a uklonil se, pak se bez váhání uvelebil v křesle pro návštěvníky.

„Co bych pro vás mohl učinit, vznešený otče?“ ptal se Henry.

„Mohl bys mi třeba nalít kapku té dobré skotské, co ti poslali příbuzní z Oldlandu. Víc než rok jsem neokusil nic podobného...“

Gardner nadskočil překvapením. „Miku! Proboha, jak to vypadáš? Málem jsem tě nepoznal... Proč jsi se přestrojil za bráhmana?“

„Já jsem se nepřestrojil. Já jsem bráhman.“

„Řekl bych, že vypadáš spíš jako přestrojenej Fantomas! Co jsi hledal... ach, doufám, že to nebylo nic tajnýho?“

„Nebylo. Hledal jsem... Třeba něco jako poznání. Nebo duševní klid. Nebo... Těžko říct, co jsem hledal...“

„A co jsi našel?“ Henry nalil do dvou kalíšků skvělou whisky.

Mike ji uchopil, přiťukl si s ním a s potěšením ji vychutnával na jazyku. „Hledal jsem, jestli jsem už dostatečně zralý, abych se obešel bez alkoholu a bez touhy po smyslových požitcích. Právě teď zkouším, ale musím ti říct, že mi to pořád ještě chutná. Asi nejsem na té správné úrovni...“

„Doufám, že mi napíšeš aspoň nějakou reportáž z tý Indie! Něco skutečně zajímavýho, žádný bláboly, jak je tam horko a mouchy a bída, to každej zná. Něco o duchovním poznání, třeba?“

„Můžu ti napsat celej seriál. Jestli chceš...“

„Doufám, že o tom snad ještě budu moci psát.“

„Proč bys nemohl?“

„Ty jsi byl hodně dlouho pryč, co? Jsou takový témata, který se v novinách nemají objevovat. A jiný, který zase mají. V podstatě by se v novinách nemělo objevit nic, co lidi skutečně zajímá.“

„Zvláštní. Co si o tom myslí lidi?“

„Většinou nám nadávají. Těm chytřejším už došlo, že nám někdo šlape na prsty. Ale hodně jich taky odhlašuje předplatný.“

„Divíš se jim?“

„Nedivím. Ale napadlo mě, že by je chtělo něčím přitáhnout. Tak třeba nějakej pěknej seriálek na zadní stranu nedělního vydání. Jako jsou Rychlý šípy, ale takový... spíš naše! Ono všechno už bylo, Batman, Asterix, westerny, historie i antika, sci-fi... lidi už to nebaví. Kdyby bylo něco jinýho...“

„Třeba o práci, ne?“

Henry se na Mika podíval jako Faust na Mefista, kdyby mu nabídl místo Markétky šedesátiletou správcovou veřejných záchodků.

„Ne, to nemyslím vážně,“ uklidnil ho Mike, „Ale potkal jsem v Bombayi toho mladýho Westona, Enkru. Kdysi jsem slyšel takový řeči po lidech – o jeho příhodách, když přišel sem do Arminu. To by byl přece seriál! Je to o našich lidech a z našeho města, odehrálo se to před dvouma rokama... nebo před třema, ono už to letí? A je to veselý a při tom je v tom i trocha hrdinství...“

„Myslíš, že by to mělo smysl?“

„Nevím. Jsem tady od včerejška, a po celým městě jdou drby o Enkrovi a jeho kamarádech. O Jackovi Therlowovi a o tom, jak rozezvonili všecky zvony ve městě. To mohlo bejt zajímavý, to jsem asi něco zaspal...“

„Vypadá to. Byla to klukovina, ale armáda se toho chytla a uspořádala si malý manévry. A že prej teďka někdo chce dokonce Jacka za to žalovat u soudu a dostat ho do polepšovny...“

„Za takovou pitomost? To nemají jiný starosti, třeba Ironský dealery drog?“

„Proti těm už má Alwin operační plán, jsou nadobro vyřízení. Nebudou se stačit divit, co na ně všechno vymyslel. Budou lítat jako hadr na holi a nebude jim to nic platný.“

„Tak to už jsem slyšel mockrát. A všichni tomu vždycky uvěřili, kromě těch dealerů. Určitě tomu uvěřej zas při příští akci.“

„Posmíváš se. Ale ten tvůj nápad není marnej... Enkra byl dobrej kluk a je škoda, že to s ním tak dopadlo. A co se týče Jackie Therlowa, jeho táta je můj kamarád...“

„Co ti teda brání?“

„Potřebuju, aby to někdo literárně zpracoval. Někdo šikovnej a ochotnej se na to naklást s patřičnou vervou...“

„A někdo, komu můžeš zůstat dlouho dlužen honorář, že?“

„Chamtivost je u bráhmanů těžkej karmanickej přestupek, ne?“

„Hele, ty znáš dokonce šástry? Obdivuju...“

„Znám všechno, co potřebuju. Jak s tím seriálem?“

„Dobře. Odjedu teď na svoji farmu si odpočinout. Zkusím tam dát něco dohromady, a pošlu ti to nebo přivezu...“

„Ty máš nějakou farmu? Kde?“

„Na jihu, kousek od Tigerstownu. Už jsem zas dlouho neviděl pruhovaný kožíšky a stejská se mi. Jestli to dobře půjde, pošlu ti první díl tak, aby se to stihlo do nejbližšího čísla. Pokud seženeš dobrýho kreslíře...“

Errata:

30.05.2021 11:46