Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!

Toho dne si vyjel Sid s Le Ducquem na ryby, nahoru směrem k horám, na horní tok Rybnaté řeky. Díky jejímu jménu, které dosud odpovídalo skutečnosti, chytili vkrátku několik pstruhů a Le Ducque je se Sidovou pomocí obratně smažil. Potom si sedli na břeh a pochutnávali si.

„Co ti vlastně říkal Velkej šéf?“ ptal se Le Ducque.

„Už jsem ti povídal. Domákl se všecko. A varoval mě, abych už nedělal žádný vylomeniny. Hlavně prej mu nemám šahat na Grahama.“

„To chápu! Takovýho vola už nikdy nenajde! Ale co ti říkal kromě toho? Už nic víc?“

„Myslím, že ne. Jenom o Simpsonovi...“

Le Ducque zamyšleně přežvykoval a koukal do vody. „Side, mám dojem, že tě nechápu. Ty skutečně dokážeš zabíjet lidi jako mouchy? Myslím toho Simpsona...“

„Poručil jsi mi to...“ trhl Sid rameny.

„Nevěřil jsem, že to skutečně uděláš. Nevěřil jsem, že by kluk jako ty... dokázal... Copak ti opravdu působí potěšení zabíjet?“

„Ne. Nesnáším zabíjení. Ale... to jsi poručil ty! Nebyla to moje vina, byl to rozkaz, chápeš?“

„A co jsi ještě schopen udělat na můj rozkaz?“ rozkřikl se Le Ducque, „Zabít Grahama? Nebo snad Alwina? Nebo provést atentát na Vládce? Kde se zastavíš v tom poslouchání rozkazů?“

„Zastavím se před nevinným.“ řekl uvážlivě Sid.

Le Ducque prudce škubl hlavou a vyplivl kost do řeky.

„Simpson byl ničema,“ řekl Sid, „A když jsi to chtěl, zabil jsem ho. Vládce bych byl schopen i bránit.“

Le Ducque pomalu, rytmicky přežvykoval. „Santanueva se stává čím dál drzejší. Brzo proti němu naši udělají akci. Půjdeš do toho taky?“

Sid se zašklebil. „Můj bejvalej šéf mi říkal: Chraň se moru, zimnice a očistný ligy. Santanueva je čistič. Nerad bych...“

„Hm... Santanuevovci jsou čím dál drzejší...“ opakoval prefekt, „Víš o tom zabitým o Štědrým večeru? Kousek od guvernérskýho paláce! S těmi dvaceti tisíci v tašce...“

„Měl to bejt nějakej drobnej podvodník... prý neměl žádný doklady. Tu tašku asi někde ukradl...“

„Houby! Já ho znal, byl to polda z Kingtownu, nějakej Anthony Wild! Houby podvodník! Nevím jenom, co tady vlastně dělal s tolika penězma. Jestli ho nindžáci zabili, museli mít proklatě dobrej důvod. A znamená to, že to nebyl jejich kšeft, ale někoho druhýho, kdo jim velí...“

„Ty myslíš?“ vyjevil se Sid.

„Santanueva je suverénním náčelníkem, ale jeho moc před někým končí – před tím, kdo mu dává rozkazy. Je to někdo z vyšších kruhů, tak vysokých, že se spálí ten, kdo si na toho kluka šáhne. Nechápeš, že by se patnáctiletej kluk sotva dal do boje s celou organizací? Nechápeš, že musí mít nahoře někoho, kdo ho tlačí?“

„Proč to teda nerozsekne rovnou?“

„V současný době je ten někdo zřejmě v nemilosti. Ale dá se čekat, že brzo vyplave na hladinu, a pak bude vymetat železným koštětem! A já ti něco řeknu, Side: já se dostal na místo prefekta dost těžko, abych si ho uměl hlídat! Ať se stane co stane, já na tomhle místě zůstanu!“

Sid zakroutil hlavou, ale Le Ducque pokračoval: „Side, ty jsi cizinec, u gangu ses ani neohřál. Chtěl bych, abys mi pomáhal! Přišel jsem k policii, abych stíhal zločince, ne je chránil! Teď jsem s nima na jedný lodi, ale od chvíle, co jsem prefektem, se situace mění! Santanueva vyčistí město od lumpů, to je jasný – a já mu pomůžu, aspoň tím, že ho nebudu pronásledovat. A potom už nezůstane v mým městě jedinej bandita, rozumíš? Mám dost těch našich přítelíčků – Bellmarch a Simpson jsou v pánu, protože se s nima moc drželi, ale já takovej blbec nebudu! A jestli máš jen trochu rozumu, říkám ti: buď se mnou...“

„No jo... ale co Velkej šéf? Před chvilkou jsem ti neřekl pravdu; Velkej šéf mi dal za úkol tě sledovat...“

Le Ducqua to nepřekvapilo. „Ovšem. Taky jsi pod dozorem, jako všichni! V každý kanceláři našeho ctěnýho úřadu jsou mikrofónky a Velkej šéf ví o všem, co se tam žbleptne. Možná i v našem autě máme štěnici. Proto jsem si tě vzal sem, abysme si promluvili.“

Sid chvíli přemýšlel. „Kdo je vlastně Velkej šéf? Znáš ho?“

„Hovoří se mnou vždycky jenom telefonem. Někdy mi od něho přijde dopis, pneumatickou poštou, napsaný na stroji.“

„Tedy je to někdo z budovy?“

„Ano, někdo z nás. Ale... brzo se to rozhodne. Buď on nebo já, dva vládcové města být nemůžou! Jsem prefekt, to jest zákon. A ten zákon ve svým městě chránit budu...“

„Půjdu s tebou!“ řekl Sid, „Je lepší být policajtem než mrtvým lumpem. Od teďka tedy – nic proti Santanuevovi!“

„Bylo by nejlepší s ním zavázat spojení, ale on má zřejmě vyšší přátele, než jsme my. Musíme být rozumní, Side – hlavně nesmíme nějak uškodit těm, kdo nám mohou prospět...“

Errata:

30.05.2021 11:46