Pamatuj, že 'host' má omezené možnosti!

Mike ležel bez hnutí, opřen čelem o chladnou stěnu kobky. Nepohnul se, ani když železná dvířka zaskřípěla a dovnitř se vsunula hlava tygra. Byl to Karren a vsoukal se dovnitř, aby vězně očichal a zjistil, co s ním je. Ale za ním se vsunula druhá, bělostí zářící kožešina. Byl to Vládce všech Pruhovaných, Chief Tiger Garn.

„Nevypadá to, že by s ním bylo nakládáno zvlášť šetrně!“ řekl ponuře, „Co tě to napadlo, Karrene, dávat ho zrovna sem?“

„Byl to příkaz tvého zástupce Awrama! Byl sem zavřen, když v normálním vězení udržoval velezrádné spojení s jaguářím vyslancem Wärëgou...“

Garn neřekl nic – byl by rád za Karrenem k Mikovi, ale cela byla tak těsná, že by se tam všichni tři nevešli.

Karren Mika nadále pečlivě očichával.

„Nezdá se, že by mu to prospívalo,“ konstatoval konečně Garn, „Tak co je s ním vlastně, řekneš mi to?“

„Zdá se, že spí, pane!“ řekl Karren rozpačitě, „Nebo je asi v bezvědomí. Nevím – co s ním mám udělat?“

„Tady nic. Vytáhni ho ven – vynes ho!“

A sám Chief Tiger se počal sunout pozpátku chodbou, neboť byla tak úzká, že se v ní nemohl ani otočit. Karren se sklonil nad Mika a v rozpacích mu zacvakal tesáky nad obličejem.

„Ne za krk, hlupáku!“ upozornil ho Garn, „To bys ho zakousl! Vezmi ho jemně za šaty na prsou!“

Karren uposlechl, stiskl Mikovu košili v zubech a se zlobným vrčením táhl muže k východu. Vyhlíželo to, jako když si kočka nosí mrtvou myš, než ji sežere. Košile, ač byla z hrubého a dosti silného plátna, vydržela jenom k východu do širší chodby, kde čekal Garn. Tam praskla a Mikova hlava zaduněla o dlaždice.

Tady se nad Mikem sklonily hned čtyři tygří hlavy: Karren, Garn, Kwarr a typard Zabrí. Pátý zúčastněný gentleman, jaguáří posel markýz Soära, k Mikovi nemohl a tak jenom koukal mezi ostatními, aby mohl podat svému knížeti podrobnou zprávu o zacházení pruhovaných barbarů se vzácným přítelem pana Quiroqy.

„Říkal jsem opatrně!“ připomenul Garn, „Tak to platí, ne?“

„Raděj ho vezmu já,“ řekl Kwarr, „Já jsem obeznalejší v zacházení s lidmi. Pomoz mi, Zabrí!“

Společně převrátili co nejněžněji Mika na břicho, Kwarr se položil a typard společně s Garnem mu vytáhli Mika na hřbet tak, aby ruce visely volně každá z jedné strany. Nohy se sice táhly po zemi, ale vcelku to bylo daleko lepší než předešlý Karrenův způsob dopravy. Tak dostali Mika z podzemí na světlo boží.

Nahoře stačila Garnovi ke konečnému závěru jen krátká chvíle. Podíval se dobře na Mika a řekl: „Zabrí, doběhni pro mého osobního lékaře! Karrene, sežeň nosítka a ty, Kwarre, zařiď přenos do mého paláce. Zdá se, že jste ho málem zabili...“

Markýz Soära se díval velmi vyčítavě, zvláště na Karrena. Když se Garn vydal ke svému paláci, rozběhl se za ním, pošvihávaje ocasem. Před palácem se procházel Wärëga, zřejmě očekávaje Garna. Jak jej viděl, hnal se k němu a oči mu zeleně blýskaly.

„Vládče světa, dovol, abych si ti stěžoval na nepřátelské jednání tvého zástupce Awrama vůči mně! Bylo se mnou zacházeno jako s nějakým malým kotětem a já jsem pevně rozhodnut vyzvat Awrama na souboj za tu drzost! Abys rozuměl, Mike Cross...“

„Já vím – Soära tě informuje. Potom přijď nahoru!“

Markýz Soära zdvořile pozdravil svého velitele a počal zuřivému jaguárovi líčit poměry ve vězení, v nichž našli Mika. Garn vešel zatím dovnitř a běžel po schodech nahoru.

V prvním patře jej očekával Awram s četným doprovodem, v němž zaujímal čelné místo tmavý tygr Gwurrh. „Očekáváme Tvoji Výsost s netrpělivostí již několik dní! Celý tygří národ je připraven ke spravedlivému boji za naše posvátná práva a čeká jen na tvoje znamení, Vládče!“

„Kde je von Cross?“ zavrčel Garn, „Chci s ním mluvit!“

Awram potřásl hlavou a Gwurrh se podivně zašklebil.

„Udivuje mne, že Vládce tygrů myslí v této osudové chvíli právě na jakéhosi člověka, který snad mohl být kdysi naším přítelem, ale který právě teď odpykává svou zradu ve sklepním vězení. Snad víš, že přes tvůj zákaz vstoupil do města a důrazně naléhal, aby s tebou mohl mluvit. Když byl zavřen do vězení, pokoušel se ovlivňovat našeho přítele Wärëgu. A ten má dosti horkou krev, aby se pokoušel protestovat proti rozsudku smrti, který jsem na Mika uvalil. Nicméně se domnívám, pane, že v této chvíli je důležitější pomstít křivdy, které na nás páchají lidé, než...“

Garn vztekle udeřil tlapou do kamenného zábradlí schodiště. „Až se dozvíš, jaké nové křivdy na nás učinili, Awrame, budeš vztekem vyskakovat do výšky jako malé kotě a tvůj dobrý pomocník Gwurrh se z toho možná pomine! Právě proto chci a musím mluvit s von Crossem – ten jediný mi může vnést jasno do celé té zamotané historie v Kingtownu! A pamatujte si všichni: Mike Cross je můj přítel a je pro vás posvátný!“

„Kdo má přátele mezi lidmi, je zrádce!“ zasyčel někdo zezadu.

„A kdo je zavírá do vězení, je hlupák!“ řekl Garn, hledě pevně do Awramových očí. Pak se otočil a vyběhl nahoru.

Mika přinesli za chvíli. Současně s ním přišel hrabě Wärëga, ještě stále velmi rozzloben. Když se v patách za ním objevil Garnův osobní lékař, poněkud pohněván, neboť několikrát zdůraznil Zabrímu, že je lékař a ne veterinář a tudíž léčí poctivé šelmy a ne lidi, Wärëga mu na nose přečetl, že se mu takový výkon nelíbí a vyjel si: „Ani se ho nedotkni! Stejně jsi jen obyčejný šarlatán! Náš přítel nepotřebuje tygří lékaře, máme svoje, kterých se nemusí bát, že ho zabijí namísto pomoci!“

Na to se tygří lékař rozlítil ještě víc, pln vzteku prohlédl zběžně Mika a prohlásil o něm: „Vydrží tak maximálně do západu slunce. Déle ne – a na tom nezmění nic žádný nedoučený jaguár, i kdyby se sám považoval za doktora! Známe jaguáří léčení: rána tlapou do vazu, že?“

„To jsme se naučili od Pruhovaných,“ řekl Wärëga temně, „Ale pamatuj si, bratříčku, že naše kultura je o dobrých tisíc let starší než vaše – a lékařství možná o dva tisíce!“

Načež se lékař urazil definitivně, postavil se k oknu a hleděl z něho opovržlivě ven. Wärëga ulehl k Mikovi a počal mu olizovat tvář, jako by jej chtěl drsným jazykem probudit k životu.

Konečně se objevil Soära a s ním jaguáří lékař – byla to tyguářice, jmenovala se Harrít a byla nějak záhadně spřízněna s Wärëgou i se samotným knížetem Quiroqou. Tato skvělá odbornice Mika především pečlivě očichala, potom nad ním dlouho vrtěla hlavou a šeptala si s Wärëgou. Pak řekla: „Tomu muži není nic, co by dokázala léčit naše věda. Spí tvrdým spánkem, do jakého upadají nemocní, ale tento spánek nezavinila obyčejná nemoc. Je to nemoc duše, a abychom ji mohli vyléčit, musíme znát její příčinu a odstranit ji.“

„Aha!“ řekl tygří lékař od okna, „To je zvláštní léčení! Páni jaguáři to svedou na duši a jdou od věci!“

Garn chvíli mlčky hleděl Harrít do očí. „Chci, aby se probudil! Chci s ním mluvit. Probuď ho!“

Harrít zamžourala zelenýma očima. „Mohu ho probudit během dvou hodin. Nebo by mohl spát dlouho, možná celý den. Pak bude zdráv. Ale když ho probudím hned, nemohu ručit za to, že se uzdraví...“

Garn zašvihal oháňkou. „Mikovo zdraví je mi cennější než zlato, jeho život si cením víc než svůj. Avšak jde nejen o nás, ale o životy všech tygrů! Jde o válku nebo o mír a taková věc nesnese odkladu. Probuď ho – zemře-li, až řekne, co chce, bude to jeho karma, proti níž jsou naše tlapy příliš slabé...“

„Dobře, probudím ho. Soäro, svařte tyto byliny a dejte mu odvar vypít. Za hodinu po vypití se probudí...“

Když se Mike probral z bezvědomí, domníval se napřed, že je v Santanuevově chatě v Orlích horách. Jenže místo hrubých kamenných kvádrů viděl na stropě bělostné obložení ze dřeva a také strop sám byl mnohem nižší, než tomu bývá u lidských staveb. Velkým oknem svítilo do pokoje slunce a vzhledem k tomu, že stěny a podlaha měly rovněž bílou barvu, bylo tu neuvěřitelné světlo proti tmavé kobce. Mike ležel na visutém lůžku a přímou podložku jeho těla tvořila tygří kožešina.

Pomalu se zvedl na loktech – u okna, v široké lenošce, seděl Garn a hleděl ven, někam na město rozkládající se pod nimi. Z toho Mike poznal, že se nachází přímo ve Vládcově paláci. Když si tygr povšiml, že se Mike probudil, obrátil se k němu.

„Sláva tobě, Garne,“ řekl Mike, „Že jsi konečně přišel! Tvůj zástupce Awram mne...“

„Vím. Jaguáři a Kwarr pro mne poslali a já jsem hned přijel, jak jsem se o tom doslechl. Poslyš dobře: víš, co se děje v Kingtownu?“

„Vím, že se lidé připravují na boj proti tygrům.“

„Podle zpráv, které jsem získal, se zdá, že jim Vládce neklade žádný odpor. Ať z toho důvodu, že nechce, nebo proto, že je už příliš starý a slabý, aby se jim postavil. Ať je tomu tak nebo tak, je v každém případě bezpodmínečně nutné, aby do čela státu byl postaven státník rázný a moudrý. Nejlépe, aby to byl tygr. Neboť většina našeho národa nemá důvěru k lidem.“

„Krátce řečeno,“ řekl Mike, „Máš to být ty.“

Garn se mírně pousmál na souhlas s těmito slovy. „Je mi ovšem jasné, že se lidé nejen v Arminu, ale ani ve světě nesmíří s touto volbou a udělají všechno, aby mi zamezili ujmout se úřadu. Pro klid v Arminu i ve světě je nutné, aby se Vládcem stal člověk. Jediný, s kým bych souhlasil na tuto funkci, jsi ty.“

Mikovi se zatmělo před očima. Chvíli si nebyl jist, zda se mu to jenom nezdá. Z vězně na Vládce, to je skok!

„Podle čeho se domníváš, že tuto volbu uvítají lidé s nadšením? Mám dojem, že ani mne neuvidí rádi...“

„Není pro nás problém dosadit tě na trůn silou! Mám ještě dost bojovníků, abych mohl přinutit parlament, aby ti odpřisáhl poslušnost. Stačí tvoje jediné slovo...“

„Ne, to je naprostý nesmysl. Nechci být Vládcem Arminu. Ani když to chceš ty, bratříčku.“

„Kdo tedy? Santanueva?“

„Ne. Vládcem zůstane sir Lera z Guyrlayowu. Ale vyměníme jeho ministra vnitra, Herberta Alwina. A to buď pokojnou cestou, nebo silou. To zcela postačí.“

Garn už slyšel o Alwinových činech, proto řekl klidněji: „Co víš o Alwinovi?“

„Vím toho o něm tolik, že stačí, abych to řekl Vládci a Alwin bude viset na šibenici. Například že ví o tlupě pašeráků bílého jedu a že od nich bere úplatky za to, aby jeho policie přecházela jejich stopy bez povšimnutí.“

„Sha,“ mávl tygr tlapou, „Taková maličkost?“

„Mimo to je vinen několika zmařenými lidskými životy, které byly ztraceny pro jeho hloupé zákony. Nepřihlížeje už k tomu, že je vinen pokusem o vraždu mé osoby, na což ovšem asi Vládce příliš nedá...“

„Každý se má umět bránit sám,“ přikývl Garn, „A co s tímhle vším zamýšlíš? Myslíš, že takové maličkosti postačí, aby jej dal sir Lera sesadit – nebo dokonce popravit?“

„Považoval jsem to za dostatečný důvod. Přišel jsem ti to říct, abys zbytečně nezačal válku, která by mohla skončit nepřátelstvím mezi lidmi a šelmami Arminu. Uvažuješ, že by se proti tobě mohlo postavit i obyvatelstvo měst, i když nesouhlasí s Alwinem? Ve chvíli, kdy by tvoji tygři zaútočili, zapomněli by lidé na svoje přátelství a šli proti tobě!“

Garn chvíli nechápavě potřásal svou bílou hlavou. „Ty tedy soudíš, že vším je vinen Alwin? A Vládce tedy nic? Ani generál MacLeod? Ani nikdo z ostatních?“

„Alwin má samozřejmě spojence, ale Vládce ani Jimmy MacLeod k nim nepatří, to mi věř. Mohu ti důvěrně prozradit, že Vládce je rozzloben na Alwina pro četné chyby a nesnáze, které zavinil. Přihlédni k tomu, že Alwin byl dosazen do svého úřadu řadou intrik a téměř proti vůli Vládce, který nakonec souhlasil s jeho volbou jen za předpokladu, že splní svoje sliby a zavede pořádek v záležitostech do té doby zamotaných. Blíží se už rok Alwinova panování a nepořádky nejen že nebyly odstraněny, ale ještě narůstají a nabyly forem, které je už těžké promíjet. Jistě chápeš...“

„Nechápu nic! Mluvíš stále o Alwinovi. Dobrá, ten snad může zajímat lidi, možná i jaguáry, se kterými má nějaké nevyřízené účty. Ale mne zajímá, kdo platí a podporuje cizineckou legii, která je připravena k boji proti nám!“

Mike se zarazil uprostřed věty a hleděl na tygra s otevřenými ústy. „Co jsi to řekl?“

„Naše oddíly narazily při patrolách v džungli na výcvikové tábory cizinecké legie. V džungli jižně od Kingtownu se skrývá na deset tisíc dobře vyzbrojených vojáků, kteří nejsou z arminské krve. A ve výcviku jsou ještě další!“

Mike si sevřel hlavu v dlaních. „To je neuvěřitelné! To snad... nezmýlili se?“

„Proto jsem tam jel,“ řekl Garn vítězoslavně, „Projel jsem celou oblast a zpovzdálí pozoroval jejich tábory. Víš, že rozumím několika lidským jazykům – ty všechny tam zněly a ještě i jiné, kterým nerozumím. Jeden z tygrů, který býval dlouho na tvé farmě, tvrdí, že slyšel i řeč podobnou tvojí, kterou se dorozumíváš se svými krajany. Mohu ti přísahat na svou čest, je to pravda a moji bojovníci se nemýlili!“

Mike byl zdrcen – seděl mlčky na lůžku a hleděl na tygří kožešinu, která je tvořila. Teprve po dlouhé chvíli pozvedl hlavu a řekl Garnovi: „To ale znamená válku!“

„Ano,“ řekl Garn hrdě, „My jsme na ni připraveni!“

„Proti deseti tisícům vojáků jsou moje slova slabá,“ řekl Mike zdrceně, „V této chvíli se staly moje obžaloby proti Alwinovi skutečně maličkostmi, nehodnými pozornosti. Awram měl pravdu, když mne chtěl dát zabít. Nelze věřit nikomu, chápu to...“

Ale najednou se zarazil a opět mu v očích zaplál jas. „Kdo ale velí těm mužům? Kdo s nimi udržuje spojení? Kdo je ten skutečný zrádce, který je pozval do této země?“

Teď bylo na Garnovi, aby zrozpačitěl. „Naši bojovníci dělají, co mohou! Sledovali jsme několikrát posly z táborů do Kingtownu, ale... je to těžké sledování. Zdá se, že většinou přicházejí do budovy ministerstva vnitra, ale někdy také do paláce nebo se scházejí se svými komplici v hospodách a na veřejných místech. Z Kingtownu k nim přijel jen jednou jakýsi muž – kapitán policie, o němž naši zvědové tvrdí, že se jmenuje Werther.“

V té chvíli Mike vyskočil z lůžka. „Kapitán Werther? Ten lotr, kterému dlužím smrt? Lepší zprávu jsi mi nemohl dát! Je-li poslem těch lidí Werther, pak je to jasný důkaz, že jejich nejvyšším velitelem je Herbert Alwin, ministr vnitra! Stačí odstranit jeho, a celá ta armáda nebude mít za koho bojovat!“

„Jak jej chceš odstranit?“ zasmál se tygr, „Nehledě k tomu, že se ti vojáci plánovitě připravují na boj proti nám! Když jsem se vracel z výpravy, dozvěděl jsem se něco, o čem ještě neví ani nikdo v Aurrgharru: pluk tohoto vojska v arminských uniformách na příkaz ministra války MacLeoda obsadil naši pevnost u Kravího brodu, už na tygřím území. Naši vojáci na ten rozkaz, který jim velitel ukázal, opustili pevnost a stáhli se. A na můj rozkaz zalehli v těsné blízkosti pro případ boje. Co řekneš teď?“

„Že podpis Jimmy MacLeoda se dá snadno napodobit. Nehledě k tomu, policie ví o schopných padělatelích. Celou tu vražednickou historii rozpoutal Alwin – a my zničíme Alwina, Garne! Potom budou moci Pruhovaní klidně spát!“

Vládce tygrů dlouho uvažoval a tiše mručel. „Chci ti věřit ještě jednou,“ rozhodl potom, „Protože jsi nás dosud nikdy neoklamal. Ale selžou-li tvoje prostředky, pak nastoupí síla tygří tlapy!“

Errata:

30.05.2021 11:46