Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!

Tohoto dne přijel do Aurrgharru kníže Quiroqa a v patách za ním i kníže Langhaart se svým doprovodem, který čítal dvacet po zuby ozbrojených gepardů. Tygři vídali gepardí ozbrojence málokdy, neboť tito klidní válečníci se málokdy dávali na nějaká podobná dobrodružství. Ale tentokrát vyhlíželi, jako by chtěli případného nepřítele okamžitě roztrhat. Také Mike je sledoval z okna svého nového příbytku, když projížděli v sevřených řadách po dvou úzkou ulicí, s dlouhými reortskými kopími, přílbami a prsními pláty z lístkové oceli. Pušky většinou neměli, snad jen pět nejvyšších velitelů vozilo u sedel dlouhé reortské ručnice. Zato mnozí měli svazky krátkých kopí, která vymršťovali pomocí jakéhosi vidlicovitého luku. Na přílbách měli mohutné vějíře barevných per, takže vypadali velmi impozantně.

Kníže Quiroqa, jakmile složil povinnou poklonu svému lennímu pánu Garnovi, sháněl se hned po Mikovi, tak jej k němu hrabě Wärëga uvedl. Od chvíle svého prohlášení za Vládce nemohl už totiž Mike bydlet v Garnově paláci, a byl mu vyhrazen rozlehlý palác na hlavní Aurrgharrské třídě. Tady měl možnost bedlivě sledovat tygří stavitelství. Palác měl šestnáct pater, z nichž jenom čtyři byla lidmi obyvatelná. Pět jich bylo sklepních a byly v nich uloženy zásoby a předměty, jichž nebylo třeba k dennímu použití, ostatní tak nízké, že by v nich člověk musel lézt po čtyřech. Nahoře pod střechou se pak nacházelo obydlí pro vojáky, které by si majitel domu chtěl držet přímo u sebe. V posledním patře pod odklopitelnou střechou bylo namontováno protiletadlové dělo. Kdy byl tento skvělý dům zbudován, Mike nevěděl. Soudil, že základy jsou několik tisíc let staré, kdežto poslední poschodí vznikla v minulém desetiletí, ač nenašel žádnou známku odlišnosti ve stavbě, která by jeho názor potvrdila.

K domu přiléhala malá, jakoby japonská zahrada s trpasličími zkroucenými stromečky a několika záhonky pestrých květin. Vzadu byl letohrádek, z něhož se po příkrých schodech sestupovalo do podzemní svatyně, v níž bylo uloženo nezměrné množství kožešin předků majitelů a obyvatelů domu. Služebnictvo v domě tvořilo asi pět tygrů a tygřic, ovšem v některých chvílích jich přibývalo, jak k nim chodili příbuzní a známí. Mike je od sebe dosti těžko rozeznával na první pohled, ale jeho příkazy, ač ne příliš časté, plnili všichni bez nejmenší známky odporu. Ba někdy se zdálo, že je těší, mohou-li vzácnému hostu vyhovět.

Knížete Quiroqu přijal Mike v hlavní síni, jejíž strop byl dokonce dvacet centimetrů nad lidskou hlavou. Stěny i strop tu byly vyloženy stejným světlým dřevem jako u Garna a na stěnách visely tygří kožešiny a zbraně lidské i tygří. Mike tu měl postaveno dost pohodlné lůžko, křeslo a malý stolek, jinak tu bylo několik tygřích křesel pro člověka dosti nepohodlného tvaru a husté koberce, jaké vyrábějí Reorti a na nichž se dobře spí. Quiroqa si prohlížel zařízení s patrným zájmem – v jeho prostém a drsném sídle v Orlím hnízdě takový přepych nebyl.

„Buď zdráv, bratříčku,“ pozdravil ho Mike a namáhavě poklekl, aby mohl jaguára obejmout a přitisknout tvář na jeho hlavu. Ale kníže Quiroqa se zastavil dva kroky před ním a protahuje se, sklonil před Mikem hlavu až k zemi.

„Buď zdráv, Vládče Arminu a Světa!“ řekl.

„Ale Quiroqo!“ Mike vzal jaguára za ucho a přitáhl si jeho hlavu, aby jej objal, „Proč tak obřadně? Nehleď moc na to, že jsem se stal Vládcem – v nitru jsem tvým bratrem stejně jako jsem jím vždycky byl a vždycky budu. Nic nehleď na to, jaký zastávám úřad – ostatně mám dojem, že dlouho Vládcem nebudu...“

Quiroqovy oči zlatě žhnuly a ve tváři se mu objevil podivně znepokojivý výraz. „Ty jsi Vládce, pane! To je tvoje největší příležitost v životě, zdalipak to víš? Před naším rozloučením jsem tě přesvědčoval, aby ses ujal vlády ve své zemi. Teď tě prosím, aby ses ujal vlády v Arminu! Vládni deset let, bratře – a po této době nikdo Armin nepozná!“

Mike pokynul jaguárovi do jednoho z křesel a sám usedl také. Na jeho přání přišel tygří sluha a vyslechl Vládcovo přání: misku čerstvé krve pro knížete. Mike věděl, čím se Quiroqovi zavděčí a tak tygr okamžitě dole zabil králíka a přinesl za chvíli zlatou číši plnou horké, ještě kouřící krve. Quiroqa nabídl Mikovi a bylo neslušné odmítnout, proto si Vládce namočil dva prsty pravé ruky a přejel jimi symbolicky po rtech. Jaguár se pustil do pití a Mike jej nerušil, dokud vše nevylízal a vrcholně spokojen se nerozvalil v křesle.

„Tak! A teď ti vysvětlím, co asi nevíš. Vzal jsem na sebe úřad Vládce, abych pomstil smrt jednoho ze svých přátel, zabitého nanejvýš hanebným a krutým způsobem. Je to přání Garna, který mi bude radit, co činit. A je to proto, že by lidé nesouhlasili s přímým vykonáváním funkce Vládce tygrem, nejspíše Garnem.“

„Ovšem – ani my bychom s tím nesouhlasili! Pro nás jsou lidé menší zlo než usurpátorští Pruhovaní. Jen to, že je nás tak málo, je příčinou, že Aurrgharru vládnou tygři a ne jaguáři! A co ty – ty chceš poslouchat Garna?“

„Budu Vládcem. Budu velet lidem i šelmám podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. A až se podaří zničit našeho společného nepřítele, vrátím vládu opět do rukou, do nichž po právu patří. Do rukou nejmoudřejšího z nás, sira Lery z Guyrlayowu.“

Jaguár se zatvářil rozmrzele. „Ach, ty a tvoje zastaralé názory! Kdyby se to podařilo někomu jinému, myslíš, že by už pustil z rukou moc, která mu do nich byla vložena? Myslíš, že by se baron Roger jen na okamžik ostýchal vsadit si na hlavu korunu arminských Tharrů? Myslíš, že by se Santanueva rozmýšlel déle než jednu noc? Nebo Garn, kdyby mu lidé dovolili být Vládcem osobně? Nebo snad já sám, konec konců? Ten, kdo si sedne na zlatý trůn v Kingtownu, se stane pánem nad životem a smrtí všech, kdo tu jsou! Má možnost potrestat všechny, kdo mu ublížili, má i další krásnou možnost: válkou získat zemi, kterou mu neprávem uloupili! To vše leží před tebou a já tě prosím: Ujmi se toho! Je to přece tvoje, Garn ti dal do rukou moc a on i já tě budeme podporovat! Neváhej a ujmi se vlády!“

Mike si povzdechl a přetřel si rukama tvář. „Vládu nad Arminem převezmu ve chvíli, kdy její právoplatný Vládce bude mrtev nebo odmítne vést ji dál. Ale sám na sebe tuto tíhu nevezmu. Ty znáš kulturu lidí a víš, jak to dopadlo s Vládci, kteří se sami korunovali. Lid Arminu by s mojí volbou nesouhlasil a já se mu vnucovat nebudu. To všechno dělám pro památku svého přítele...“

„Pro dívku! Já ten příběh znám, vyprávěl mi ho tvůj přítel Paul Fox, když jsem se s ním setkal na cestě. A co chybělo, doplnil před chvílí Wärëga.“

„Víš tedy všechno.“ řekl Mike s trpkým úsměvem.

„Nevím nic. Pověz mi – měl jsi ji rád?“

„Ne. Byli jsme přátelé. Potřeboval jsem ji, chtěl jsem s ní učinit veliké věci – zničit nepřátele!“

„Ona tě milovala? Proč jsi s ní nezůstal, když tě o to požádala? Porušil jsi náš zákon, víš o tom? Není přece tak těžké vyhovět dívce, když...“

„Nemilovala mne. Bylo to jenom poblouznění, to vím dobře. Byl to takový sen, na který se zapomíná, když se probudíme. Neměl jsem právo připoutat ji k sobě jenom proto, že se na chvíli přestala kontrolovat. Vždyť si uvědom, Quiroqo: ona by se stala slavnou, po vítězství by jí Armin ležel u nohou jako královně! A já bych byl stále chudý jezdec z Jihu a nic víc! Co myslíš, za jak dlouho by mnou začala pohrdat a za jak dlouho by se jí zhnusilo vláčet mne za sebou jako přítěž? Byla mladá, krásná, volná, mohla by mít, koho by si přála! Ale byl by za ní můj stín, a byla by nešťastná. To jsem nemohl dopustit.“

„Sha!“ jaguár zavrtěl hlavou, „Nevyznám se v lidech. Máš důvody a jsou velmi zvláštní. Ale o jedno tě prosím: říkej, že jsi ji miloval. Ona bude šťastná...“

Mike si představil něžnou tvář dívky, která už nežije. A zase pocítil tu bolest v srdci, kterou cítil, když odcházel od vlastního domu, v němž ji zanechal. Ale mlčel. Jaguáři od dávných věků mají přísloví: „Bohové přece nepláčí...“

Večer se v malém sále Garnova paláce sešli všichni náčelníci, kteří patřili k podřízeným tygřího Vládce. Z tygrů to byli Awram, Gwurrh, Kwarr a čtyři další, velitelé osad z okolí města. Mike jejich sídla znal, vyhlížela jako hrady a skutečně něčím podobným byla. Leopardy zastupovali Garawahsigharí, Awathsaghwighwirr a černý Sanmayraq. Také jaguáři měli zástupce dva, Quiroqu a Wärëgu, ačkoliv jich bylo dost málo. Avšak Quiroqa prohlašoval sveřepě Wärëgu za samostatného velitele města Longarru, do něhož mu nic není a který má právo na samostatný hlas. Gepard Langhaart vypadal mezi ostatními dost ztraceně, neboť byl o dost menší a štíhlejší a se svou něžnou a mírnou tváří nevyhlížel zvlášť nebezpečně. Zcela směšně vypadal pak tříbarevný kocourek, který ležel na červené podušce a do jednání se nepletl. Ovšem vědělo se dobře, že právě jeho poddaní zajistili v poslední době Garnovi většinu přesných a objektivních zpráv. V rohu seděli zástupci různých méně početných ras, rysů a divokých koček, a byli celí nesví, neboť pro nadcházející válku ještě nic neudělali a měli obavu, aby jim to nebylo vyčítáno. Na bidle ve tvaru T, zaraženém mezi dlaždice podlahy, seděl orel Arron a pozorně sledoval dění v sále. Byl nesmírně zvědavý a kromě toho první ze svého národa, komu se poštěstilo zúčastnit se schůze nejvyšších náčelníků kočičí organizace. A v nejtemnějším rohu seděl na sice krásně vyřezávané, ale velmi nepohodlné sedačce Mike a vzpomínal, co kdy slyšel o způsobech a zvycích svých přátel při vypovídání války.

Malý sál se nacházel poblíže velkého audienčního sálu. Byl přirozeně nižší, asi jako obvyklé lidské místnosti, pro tygry to znamenalo téměř tolik co výška stropu katedrály pro lidi. Stěny byly tvořeny pouze z kamenných kvádrů, nezakryté žádnými kožešinami ani ničím jiným. Vzduch tu byl těžký a špatně dýchatelný, neboť místnosti paláců tygrů se daly těžko větrat a přes pokročilou hodinu tu bylo dusno. Celý sál byl osvětlen jen třemi pochodněmi, zasunutými do konzol za Garnovým křeslem. Jinak mimo Mika neměl sedadlo nikdo. Díky takovémuto osvětlení tonul sál ve tmě, jenom nazelenalé oči se v něm blyštěly.

Všichni zúčastnění se sešli naprosto přesně, takže tři minuty po určeném začátku vstoupil do sálu Garn. Nehledě napravo ani nalevo odešel ke svému křeslu, vyskočil na ně a zastavil se tam s hlavou hrdě vztyčenou.

„Sezval jsem vás, bratři, abych vám řekl toto: Nenávist a zločiny lidí, které proti nám učinili, není už možno dále snášet nečinně! Útok na náš život se neslučuje s dobrotou a přátelstvím, které proklamují lidé. A já jako Vládce svého národa jsem povinen zvednout zbraň proti nepřátelům! Stojíme na pokraji propasti války, a já jsem v této chvíli dle zákonů starých deset tisíc let povinen sdělit vám:

Od této chvíle vypovídám a ruším veškeré smlouvy a závazky, jež jsou mezi námi. Ruším naše přátelství a spojenectví a propouštím vás z poddanství vůči sobě i celému našemu společenství! Nikdo z vás není mi ničím povinen, aniž já nejsem ničím povinen komu z vás! Každý se může jménem svého národa svobodně rozhodnout, chce-li jít se mnou do boje nebo se odtrhnout a řídit osud svých poddaných, jak uzná za vhodné a správné. Nikdo není povinen bojovat za mne a můj národ, a na jeho čele se nebude jevit skvrna zbabělosti, odstoupí-li ode mne a uzavře mír s mými nepřáteli, aniž já jemu nebudu ničeho vytýkati, nevystoupí-li proti mně. Přál jsem si zachovat mír a činil jsem pro to, co mi bylo v zájmu mé cti možno. Ale když se moje úsilí nepodařilo a já jsem byl nucen zahájit boj, nechci aby kdokoliv nevinně trpěl tím, co jsem způsobil já. Tak mluví zákon a já vám pravím: od této chvíle je každý z vás osvobozen od poslušnosti a věrnosti ke mně a našemu národu.“

Mike byl dojat, jak neuvěřitelně čestný je zákon tygrů proti zákonům lidským. Zatímco lidé se v případě ohrožení snaží strhnout do neštěstí co největší počet přátel a spojenců, šlechetný Garn jim dával svobodu! Mike si vzpomněl, jak mnozí vysocí páni násilím udržují druhé lidi při svých plánech ve chvíli, kdy se jim jejich dobrá předsevzetí začala hroutit a jak jim brání odtrhnout se. Ale staří Armini i jejich současní potomci dávali každému na vůli, co činit ve sporu svých náčelníků. A dokonce i rušili možnost pohanění některého z odtrhnuvších se velitelů, označujíce jeho čin za čestný!

Garn počkal okamžik, až si všichni patřičně uvědomí jeho slova. Poté pokračoval ještě trochu majestátnějším hlasem: „Pánové, náčelníci svobodných a samostatných národů! Vyhlašuji tímto boj proti našim nepřátelům, a vyzývám ty z vás, kteří chtějí a mohou bojovat se mnou, aby se ke mně připojili. Vaše účast v tomto boji bude čistě dobrovolná a nenutím vás k ničemu. Ale připomínám vám, že moji nepřátelé jsou i vašimi nepřáteli. A varuji vás, aby nezavládl pláč a nářek ve vašich sídlech ve chvíli, kdy proliji krev na poli války a kdy naše stará a slavná země bude bez ochrany. Bratři, uvažte každý z vás, co chcete činit! A kdo chce jít se mnou, nechť se mi prohlásí!“

Usedl pohodlněji a zůstal tak, nehybný a krásný jako socha z ušlechtilého mramoru.

Povstal Awram, jehož zeleně blýskající se oči nevěstily nic dobrého pro případné nepřátele. „Za sebe a za celý svůj rod, slibuji ti, pane, poddanství a poslušenství po dobu války, až do vítězného skončení. Po tu dobu chci tě poslouchat jako tvůj prostý voják a činit, čeho si budeš přát ty a válečná rada.“

„Děkuji ti, bratře.“ řekl Garn.

Po Awramovi opakovali tuto formuli všichni ostatní tygří náčelníci. Naposled Kwarr, který byl nejmladší, ačkoliv díky neuvěřitelným schopnostem v boji jej všichni považovali za budoucího nejlepšího válečníka celého národa. Poté oznámil Garn, že i další náčelník Aighi~bahr, který v současné době odejel na hlídku někam ke Kingtownu, odpřisáhl svou poslušnost již před odjezdem a tedy i on patří k jejich společenství.

Poté odpřisáhli leopardi, jaguáři, gepard, rys i kocour i tříbarevný kocourek, všichni stejnou historicky předepsanou formulí. Tím se ovšem zavazovali k poslušnosti jenom po dobu války – jakmile bude podepsán mír, budou opět automaticky osvobozeni od všech závazků a povinností a budou moci opět uzavřít novou smlouvu, jak se jim zlíbí.

Poté řekl Garn: „Děkuji vám všem, bratři, za to, že jste vytrvali při mně. Prohlašuji tedy naši válku za započatou a jmenuji vás, jak tu jste, členy válečné rady. Nejvyšší velení si s vaším souhlasem ponechám sám.“

A poněvadž nikdo neprotestoval, pokračoval: „Dříve než zahájíme jakékoliv válečné operace, slíbil mi náš přítel Mike von Cross, že se pokusí dosáhnout nápravy cestou vyjednávání. Nerozčilujte se – toto vyjednávání neznamená, že bude tímto způsobem dosaženo míru, naopak je vrcholně nebezpečné, neboť není jisté, jak to dopadne s jednajícími. Mike mi slíbil, že se odebere k siru Lerovi a pokusí se jej slovy pohnout k uzavření míru a respektování našich práv. Pokud sir Lera nebude s tím srozuměn, hrozí Mikovi smrt. A ve chvíli, kdy někdo zahájí nepřátelství proti němu, bude to znamenat začátek naší spravedlivé války!“

„Jak je to správné!“ zahučel tygr Awram, „Bijte lidi! Zažeňte je do moře, odkud přitáhli!“

Mike povstal a zvednutím rukou utišil šum jejich hlasů. „Věřím, že Vládce Arminu neztratil ještě smysl pro čest a právo. Řeknu mu, co se děje a povím mu také, že tygří národ a jeho spojenci stojí ve zbrani a čekají na jeho jediný pokyn, aby smetli Alwinovu zrádcovskou bandu. Věřím, že mne vyslechne a pochopí!“

„A ne-li,“ řekl kníže Quiroqa, „Pak rozhodne Quantá Chilcox!“

„...a naše tlapy!“ doplnil tmavý Gwurrh.

Garn pozvedl hrdou hlavu: „Kwarre! Jdi a oznam národu, že se jeho velitelé rozhodli pro válku!“

Kwarr vyběhl – a za chvíli k nim zvenčí dolehl nadšený, tisícihlasý válečný pokřik tygrů...

Errata:

30.05.2021 11:46