Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!

Již týden nepřijímal Vládce sir Lera žádné návštěvníky ve veřejné audienci. Ministři a jiní úředníci, pokud je povolával, se s ním setkávali na soukromých schůzkách v jeho kanceláři a já jsem jej vůbec neviděl. Od Aflargea jsem se dozvěděl, že hodně jedná se svými šelmami, zvláště tygrem Dharrgím. Dne l2.února měla být opět veřejná audience – již předem uvedl sir Lera ve známost, že se chce hlavně zabývat situací v Arminu, zvláště v Kingtownu, a zodpovědným mluvčím bude Herbert Alwin.

Vládce se objevil zachmuřený, přepadlý a jakoby zestárlý po těch sedmi dnech. Při úvodním ceremoniálu se tvářil nepřítomně a sotva se vše odbylo, zeptal se Alwina: „Řekl jsi, že se nepřátelé neobjevili a že přibylo přátel. Mám důvody pochybovat o tvých slovech. Zprávy, které mi posílají moji agenti, se naprosto nesrovnávají s tím, co mi předkládáš ty, Herberte!“

Ministr Alwin sklonil poslušně hlavu, ale pak řekl: „Můj pane, nejsem si vědom, že bych vědomě nemluvil pravdu. Předkládám ti vše tak, jak jsem to slyšel a dostal od svých lidí. Pokud jsou zprávy tvých agentů jiné, pak je to snad zásluha oněch šikovných agentů – ne moje!“

„Dozvěděl jsem se, a to od Pedra Santanuevy, náčelníka smečky z Iron-city, že drží ve vězení bývalého guvernéra Iron-city Torrey Grahama. A to proto, že Graham je zločincem a pašerákem omamných jedů. Divím se, že jsi o tom nevěděl, Herberte – domníval jsem se vždy, že patřil k tvým oblíbencům. Co na to řekneš?“

„Pokusil jsem se získat zatčeného Grahama od Santanuevy, abych mohl zahájit vyšetřování. Ale on nejen že mi nevyšel vstříc, ale mého pobočníka dal vyhnat pod pohrůžkou použití násilí!“

„Ano, to vím. Také mně ho odmítl vydat. Odvolával se na to, že doposud nedostal rozkaz z míst, která poslouchá, což dosti dobře nechápu, kdo to je. Na otázku, proč tak činí, řekl, že si není jist bezpečností v Kingtownu a že by se Graham skutečně dostal před soud. Rozumíš tomu, Herberte? Mám dojem, že přímo obžalovává tvoje lidi, že by Grahama kvůli něčemu... odstranili. Co na to řekneš?“

Herbert Alwin musel asi celou noc přemýšlet, neboť na tato slova odpověděl okamžitě a dost sebejistě: „Pokud vím, Santanueva nemá o politice a organizaci policejní práce žádné představy. To, že jsem byl kdysi Grahamovým přítelem, je pro něj snad nějakým důvodem mi nedůvěřovat a on si myslí, že bych Grahama propustil. Vyplývá to z dlouholetého nepřátelství, které existovalo mezi Grahamem a Santanuevou a z toho, že mne dílem z neinformovanosti, dílem vlivem špatných rádců považuje za svého nepřítele. Jsem samozřejmě proti tomu, aby si takový kluk svévolně přisuzoval vládu nad největším městem Arminu – ovšem ani zdaleka to neznamená, že mám proti němu samotnému nějaké výhrady. Jiná věc je však jeho činnost. Zvláště se to ukázalo, když odmítl poslechnout i tebe a drze a opovážlivě se ti postavil. Doporučuji ti, pane, vyslat do Iron-city oddíl vojska, neboť prefekt Le Ducque má ze Santanuevy strach a nechce proti němu zakročit.“

Sir Lera se přemýšlivě zahleděl na Alwina. „Domnívám se, že tvoje závěry jsou ukvapené. Hovořil jsem se Santanuevou telefonem prostřednictvím prefekta Le Ducqua, ke kterému se dostavil na první moji výzvu. Prefekt se přimlouval, abych uznal jeho důvody, neboť ani jemu, ačkoliv kdysi spolupracoval s Grahamovými gangstery, není vše zcela jasné. Santanueva mi slíbil, že okamžitě odešle posla ke svému duchovnímu učiteli. Přijde-li do týdne kladná odpověď nebo nepřijde-li žádná, odešle pod bezpečnou stráží zajatce do Kingtownu, přímo před můj trůn. To slíbil a já mu věřím.“

„Chceš-li mu věřit, pane, je to tvoje věc,“ pokrčil rameny Alwin, „Ale já tě varuji – jsou obavy, že Santanueva chce provést puč a strhnout na sebe vládu v Arminu...“

„A proto se ptá svého gurua,“ řekl sir Lera ironicky, „Budu ti vděčen, Herberte, budeš-li aspoň trochu logicky myslet.“

„Ano, pane!“ řekl Alwin.

„Ale máme další zajímavé problémy. Například dozvěděl jsem se z dobře informovaných pramenů, že v posledním týdnu zahynuli v Kingtownu na ulici tři policisté. Byli zabiti při výkonu služby neznámým pachatelem. Co jsi v této věci vyšetřil – a hlavně co jsi učinil, aby se tak nestávalo?“

V té chvíli zablyštěly Herbertovi oči. Napřímil se a řekl hrdě a rozhodně: „Případy jsou zcela jasné, pane. A dovoluji si tě upozornit, že se jedná o čtyři mrtvé, poslední byl nalezen dnes ráno. Ve všech případech jsou pachateli pošetilí a neukáznění mladí lidé, kteří přicházejí z jižních provincií. Nejčastěji z Tigerstownu a vesnic okolo něj.“

„Byli zatčeni? Vyslechnu je...“

Alwin poněkud zrozpačitěl. „Ti muži zahynuli ve chvíli, kdy je chtěli zatknout. Podniknout další kroky není bohužel možné, neboť přesná totožnost vrahů není známa. Ovšem jistě se ví, že to byli Jižané!“

„Není snad tak těžké zjistit, kdo to byl! Proč vlastně je tvoji muži zatýkali? Museli vědět, kdo to je a co se mu klade za vinu, nebo ne?“

„To právě... nevíme! Oni je totiž zatýkali pro zločiny, jichž se dopouštěli právě v té chvíli. Zřejmě pro výtržnictví a nedodržování předepsaného klidu a pořádku...“

Sir Lera přimhouřil oči a zatvářil se nevěřícně. „Dosti divné výtržnictví, kvůli kterému se vraždí policisté! Když jsem byl mladý, navyváděl jsem se dost výtržností, ale nikdy jsem nikoho nezavraždil, zvlášť ne policajta, který by mě napomínal. Je totiž zvykem zabíjet pouze v bezprostředním nebezpečí života – a to tady jako v cizině!“

„Snad – ale lidé z Jihu...“

„Ani lidé z Jihu nezabíjejí pro nic za nic! Mám o tom svůj názor, který vyplývá z jistého případu, který se nedávno stal. Jestli si vzpomínáš na případ chlapce Gerda Maloneye, který se podle tvého pojetí také dopustil výtržnictví a díky tomu byl zabit. Naštěstí jeho vraha Eustace Winslowa, tvého člověka, zasáhla vyšší spravedlnost dřív, než mohl být odsouzen. Jsou-li přečiny těch, které obviňuješ, podobné, znamená to pouze jedno: že se lidé z Jihu poučili a nepřicházejí už do Kingtownu beze zbraní...“

„Máš naprostou pravdu, pane. Od jisté doby přicházejí Jižané do města ozbrojeni po zuby, často ve skupinách. Ovšem nejsem si jist, zda si správně vykládáš jejich úmysly! Mám za to, že chtějí jen vraždit a loupit a moji policisté zahynuli ve snaze jim to překazit! Je ti jistě známo, kam vedou ony snahy po svéráznosti – začíná to u dlouhých vlasů, ozdob, výstředních obleků. Pokračuje ozbrojováním, teď to dostoupilo k vraždění; a v nejbližší době mají za cíl svržení tvojí vlády a zavedení naprosté anarchie! Ano, pane – ačkoliv nemám dostatečné důkazy, upozorňuji tě na možnost povstání Jižanů, podporovaných chuligánskými bandami a rozvratnými živly z ostatních provincií! Varuji tě, pane – tvůj trůn je v nebezpečí!“

Sir Lera na něj hleděl s rostoucím údivem. Posléze řekl: „Ano, to chápu. Zřejmě díky tomu přišel jeden z bojovníků z Jihu sem a požádal mne o audienci, aby mi vysvětlil stanovisko svých přátel. Čeká v předsálí – nechť je tedy vpuštěn!“

Herbert se otočil ke dveřím. Obrovská gorila otevřela těžká vrata a vstoupil chlapec sotva šestnáctiletý, ověšený zbraněmi ze všech stran. Nebyl příliš oblečen – měl pouze krátké kožené šortky nad kolena, na nich připevněné kožené chrániče až ke kotníkům a boty s vysokým podpatkem, otevřené a svázané řemínky. Přes záda měl přehozenu leopardí kožešinu a na ní toulec se šípy a lukem. Na řemeni na krku tesák, u pasu mačetu a revolver, na lýtku ještě nůž se střenkou z parůžku a v ruce kulovnici. Na obou zápěstích kožené chrániče, vykládané kovovými pásky. Stejný chránič měl na čele a tvářích, takže byly vidět jen oči a ústa – nos byl kryt kovovou špicí. Ve vlasech měl zasunutu spoustu barevných pírek a na krku černou stužku.

Bojovník přešel ráznými kroky sál až k Vládcově trůnu. Tam poklekl na obě kolena, sklonil hlavu až k zemi a zamumlal nějakou mantru. Načež se vztyčil a očekával Vládcova slova.

„Kdo jsi a proč přicházíš?“ zeptal se Vládce.

„Jmenuji se John Mortimer. Přicházím z Orlího hnízda, sídla knížete Quiroqy.“

Alwin sebou trhl a pohlédl na chlapce s rostoucím údivem. „Mortimer? Pak jsi ale syn poručíka Eustace Winslowa, který padl jako hrdina při výkonu své povinnosti...“

Chlapec se obrátil k Alwinovi a oči pod maskou mu zajiskřily zlobným ohněm. Nicméně řekl pomalu a klidně: „Nepřipomínej před lidmi hanbu mého otce. Ať učinil cokoliv, zaplatil to životem a nikdo, ani ty, nemá už právo špinit jeho jméno, které bylo kdysi i mým jménem...“

Herbert vztekle zkřivil tvář a obrátil se k Vládci. „Vidíš to, pane? Tak mění lidi Jih! Moje dobře míněná slova obrátil ten kluk na pravý opak a čest považuje za hanbu! Co na to řekneš?“

„Abys mlčel! Čest poručíka Winslowa je již mimo dosah našich rukou, tvých i mých! Zemřel a tím je vše smazáno. Já chci slyšet tebe, chlapče – co jsi mi chtěl?“

„Přicházím k tobě v zastoupení svého přítele knížete Quiroqy. Neboť kníže sám k tobě přijít nesmí, jak jistě víš...“

„Okamžik! Sejmi masku, hovoříš-li s Vládcem! Chci vidět tvoji tvář!“

John Mortimer bez váhání rozepjal a sňal masku. „Tvé přání pro mne může znamenat smrt, nebude-li se Herbertu Alwinovi líbit, co řeknu!“ upozornil.

„Nikdo ti neublíží. Ale odpověz mi: proč se kníže Quiroqa obává přijít k mému trůnu? Učinil snad něco, pro co se nemůže vydat mé spravedlnosti?“

„Pane,“ řekl John Mortimer, „Cesta od okraje džungle až k tvému trůnu měří mnoho tisíc kroků. Při každém z nich může být kníže Quiroqa zabit. Nevíš snad, že Quiroqa byl prohlášen v Kingtownu za personu non grata a jeho jaguáři za škodnou? Nevíš snad, že všichni policisté dostali příkaz zastřelit kteréhokoliv jaguára, jakmile jej jen uvidí ve městě?“

Sir Lera zrudl rozčílením a čelo se mu hněvivě stáhlo. „Kdo se opovážil?“ zahřměl, „Ty, Alwine?“

Herbert Alwin vydržel jeho pohled. „Ano! Vydal jsem takový příkaz, když byl unesen poručík Winslow. Vím, že jaguáři jsou lstiví a pomstychtiví. Obával jsem se o život občanů, kteří pokojně plní své povinnosti a považoval za nutné je ochránit...“

„To všechno je pravda, ale nenapadlo tě, že klid a pořádek můžeš udržet daleko lehčím a příjemnějším způsobem? Například tím, že svým lidem zakážeš vraždit?“

„Nevím, co nazýváš vraždou, pane! Moji policisté ctí životy a majetek občanů, chtějí jen, aby každý člověk, ať je ze severu nebo z jihu, byl slušně upraven podle norem civilizované společnosti! Když mohou zachovávat tento zákon občané Onga-Orangu, proč by nemohli také ostatní?“

„Onga-Orang je zrádcovské hnízdo a jeho obyvatelé krysy!“ vyštěkl John Mortimer.

„No prosím!“ vyjel Alwin, „Tohle je mládež Arminu!“

Sir Lera zvednutím ruky zjednal ticho. „Je nesporné, že lidé na Jihu mají svoje zvyklosti, stejně jako v ostatních provinciích. Až doposud každý vždy ctil jejich mravy a obyčeje a nikomu nevadily. Nechápu dost dobře, Herberte, proč vadí tobě. Každý ví, že násilné činy proti občanům Arminu nezůstávají bez odplaty. Snad je odpovědí na tvoje nařízení smrt čtyř mužů policie? Johne Mortimere, co ty na to říkáš? Co bys udělal ty, kdyby k tobě přišel policajt a zatkl tě pro tvůj poněkud zvláštní účes?“

„Odpověděl bych mu dle zvyklosti: Jdi si svou cestou, muži, a starej se o své záležitosti. Na mé stopě není tvá kořist a má stopa není tvojí stopou!“

Sir Lera pokývl hlavou. „Co by učinil tvůj člověk, Herberte?“

„Použil by služební obušek. Tohle povídání je pro kočku! Zákon musí být dodržen a já apeluji...“

„Okamžik. Co bys učinil ty, Johne?“

„Zabil bych ho.“ řekl chlapec bez váhání.

„Bez nejmenších výčitek svědomí?“ ptal se sir Lera.

„On nebo já, pane! Nechci platit krví jeho ničemnost! Kdyby provedl, co chce, nesměl bych se vrátit mezi svoje bratry, dokud bych se neočistil. To by znamenalo zabít nepřítele národa Herberta Alwina. Jenom jeho krev by mi mohla v tom případě vrátit ztracenou čest...“

„Kdo to řekl?“ ptal se Alwin.

„Kníže Quiroqa tak ustanovil.“ pokrčil rameny John.

„Vidíš sám, Vládče!“ řekl Alwin Lerovi s omluvným úsměvem.

Sir Lera vážně potřásal hlavou. „Beznadějný propletenec! Ty děláš co můžeš proti jaguářímu knížeti a horkokrevní jaguáři ti odpovídají tím více. Tvrdíš, že chceš dobro pro lidi – přitom po městě obíhají letáky, které tě označují za zločince a vraha. Netvrdím, že by ministr vnitra musel být oblíbenou osobností, ale proč mají lidé tolik spadeno právě na tebe?“

„Nestojím o lacinou popularitu!“ řekl Alwin ironicky.

Sir Lera se na něj podíval se vztekem v očích. „Prosím tě, Herberte, nech už těch svých pitomých prohlášení! Žiješ už dost dlouho, aby ses mohl naučit mluvit jako člověk a ne jako novinářský úvodník! Řekni mi na rovinu, co máš proti Quiroqovi a co ti udělali kluci z Jihu, že je tak pronásleduješ! Podle zpráv, které dostávám, mi soustavně lžeš! Tak už mi k čertu jednou řekni, proč!“

„Říkám ti jenom pravdu, pane!“ řekl Alwin pobouřeně, „Nic než pravda nevyšlo z mých úst ani teď, ani nikdy jindy!“

„Tak dost!“ vykřikl sir Lera, „Pamatuj si: okamžitě zrušíš opatření proti jaguárům! Bezpečnost občanů si vezmu na starost sám! A ty, Johne, vyřiď Quiroqovi, ať se okamžitě dostaví sem a zodpoví mi, co je mezi ním a Alwinem! Chci slyšet obě strany, jak je stanoveno zákonem – a pevně věřím, že Quiroqovo vysvětlení bude jasnější a srozumitelnější než tvoje, Herberte!“

John Mortimer sklonil poslušně hlavu, ale potřásl jí. „To bohužel nemohu splnit! Neboť nevím, kde je Quiroqa – až do včerejška jsem byl v Orlím hnízdě a okolí a knížete jsem neviděl už přes měsíc. Mám strach, že se mu něco stalo, proto jsem se rozjel do Kingtownu a zde jsem se dozvěděl od přátel, co se tu děje. Proto jsem se dal ohlásit u tebe, abych vnesl trochu světla do událostí, kterým asi nerozumíš...“

Sir Lera zkřivil trochu ironicky rty. „Je skvělé, poznají-li i kluci, že nevím, co se kolem mne děje! Chceš mi ještě něco, Johne Mortimere? V tom případě ti mnohokrát děkuji, že jsi mne navštívil...“

John poklekl na obě kolena a znovu sklonil hlavu k zemi. Pak povstal a s obavou se ohlédl na Alwina. Vládce si jeho pohledu povšiml. „Ne, že bych věřil nesmyslným obviněním, která proti tobě vymýšlejí tvoji nepřátelé,“ řekl Alwinovi, „Ale v každém případě tě upozorňuji, stane-li se něco tomuto chlapci během čtrnácti dnů, ať už to bude vražda nebo nešťastná náhoda, budu to považovat za tvoji vinu! Rozuměl jsi mi?“

„To není nutné, pane!“ řekl John, „Nebojím se smrti – a mimo to okamžitě opustím město. Půjdu domů, k jaguárům...“

„Je to tvoje přání. Aby nevznikla během tvé cesty žádná nepříjemnost, dá ti plukovník Aymar dva svoje Gurkhy jako doprovod. Nemusíš jim nedůvěřovat, Nepálci slouží jenom mně a nikomu jinému...“

„Děkuji ti, Vládče, který jsi sluncem Arminu!“ John Mortimer se naposledy uklonil a odešel. V patách za ním Gurkhský seržant.

Když za chlapcem zapadly dveře, rozhodl se Alwin použít svého hlavního a největšího triumfu: „Já vím, kde je kníže Quiroqa!“

„To je snad poprvé, co něco víš! A stalo se to jistě jenom nedopatřením. Tak spusť...“

„Podle některých zpráv se zdá, že Quiroqa je v Aurrgharru, kde se aktivně zúčastňuje příprav na ozbrojené povstání tygrů a svržení vlády!“

Sir Lera se nad tím ani v nejmenším nepozastavil. „Tak to už je třetí případ. Napřed lidé z Jihu, potom Santanueva a teď tygři. To už je epidemie! Boj o moc, který se rozvine podle tvého názoru, bude mít dost zajímavý průběh, a o můj trůn nastane pěkná tahanice! Máš pro to nějaké důkazy, nebo je to zase jenom tvoje domněnka?“

„Myslím, pane, že není na místě žertovat o této záležitosti! Tygři se skutečně chystají k povstání!“

„A jejich důvod? Ublížil jim snad někdo? Vydal někdo zákon, podle kterého je příčné pruhování v civilizované společnosti nevhodné, a měli by se nechat napruhovat podélně? Nebo snad jejich nespokojenost s tvojí osobou vyústila tak daleko, že je třeba kvůli tomu vyvolávat válku? Domnívám se, že by tygři nejvíc pomohli sobě i národu, kdyby tě zabili klidným a bezpečným způsobem. Poslali zkrátka někoho vydělat si těch pět dolarů, které za tebe kdekdo nabízí! Tvoje zpráva o povstání tygrů je sice zajímavá, ale Dharrgí ani jeho přátelé o tom ještě nic neslyšeli a domnívám se, že by mi to asi řekli...“

„Chief Tiger Garn je příliš opatrný, aby pouštěl do oběhu své tajné zprávy! Anebo mu radí někdo, kdo je takové ničemnosti schopen, pane – pravý šéf povstání!“

„A to je?“

„Hrabě von Cross, který uprchl před několika měsíci neznámo kam!“ řekl Alwin triumfálně, „A který je v současné době stíhán pro vraždu z vilnosti! Proto se uchýlil do Aurrgharru...“

Alwin zmlkl, neboť Vládce se zcela nepanovnicky rozesmál. Velmi brzy se však dosmál, pohlédl na Alwina a s chladným pohrdáním řekl: „Platím svého ministra vnitra za to, aby mne ochraňoval a aby mi podával zprávy! Tedy ne proto, abych já chránil jeho a informoval ho o věcech, které za rok svého působení nedokázal zjistit! Tvá slova mne ubezpečují o tom, že ani nevíš, co se děje na tvém ministerstvu. Dávám ti ultimátum, Herberte Alwine: do čtyřiadvaceti hodin zjistíš, kdo je a kde je Mike von Cross a jak se to má s tygřím povstáním! Dále uvedeš do pořádku všechny nesmysly a nedopatření, kterých ses dopustil od začátku své vlády až do dneška – přijdu-li ti zítra touhle dobou na jedinou hloupost či ničemnost, kterou jsi zavinil, zbavím tě současně tvého úřadu i tvé hlavy – která zřejmě není naprosto k ničemu!“

To řekl Vládce Arminu. Potom vstal a řekl:

„Rozpouštím shromáždění!“

A odešel.

Errata:

30.05.2021 11:46