Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!

Na druhém konci světa byla noc. Bylo to rovněž na břehu moře, v pusté poušti, táhnoucí se daleko k obzoru. Na pláži planul v trojnohé bronzové míse Živý Oheň, a u toho ohně seděly dvě dívky. Starší pozorně naslouchala, co říká mladší, klečící na patách s očima zavřenýma a rukama založenýma za hlavou. Dívka mluvila mechanicky a zvolna, neukončovala věty ani nezačínala nové, a bylo někdy těžké pochopit, co má na mysli. Ale velitelka jí rozuměla, kromě toho si nahrávala její slova na magnetofon.

Když skončila, položila jí dlaně na hlavu a probudila ji z transu. Dívka Kate povzdychla, chvíli dýchala zhluboka, a potom se natáhla na zem. „Jsem hrozně unavená...“ řekla.

„Jdi se vykoupat do moře.“ řekla Asthra.

„Radši bych v ohni, kdyby to šlo...“

„Potom. Jestli chceš, odpočiň si. Můžeš spát...“

„Nechci spát. Co bylo?“

Asthra přetočila pásku a pustila jí záznam. Kate pozorně poslouchala – slyšela to vlastně poprvé, předtím mluvila bez přičinění vlastních myšlenek.

„Fantastické,“ řekla potom. „Jak jsi to dokázala?“

„Je to jednoduché, když se dokážeš na něco fixovat. Mike mu u sebe spoustu předmětů, které se dají zaměřit, víš? Například svůj řádový kříž nebo tu perlu, co jsem mu dala. Na to tě navedu a ty si ho zkrátka najdeš. A jak tam jsi, už hlásíš všechno, co vidíš a slyšíš.“

„Chtěla bych to umět ovládat.“

„Naučím tě to. Ale zatím jsi perfektní medium a nechtěla bych tě předčasně ztratit. Musíme toho využít, než to skončí.“

„Nechci, aby to skončilo.“

„Možná to bude už brzy. Roger Monroes už se nechal ptát, co je s tebou. Touží po tobě...“

Kate znervózněla. Rogera měla ráda a neváhala by mu dát všechno, o co by požádal. Ale svět, který jí otevírala Asthra, ji lákal možná ještě víc.

„Co uděláš,“ ptala se rychle. „Myslím s Enkrou...“

„Mike žvaní hlouposti. Dobrodružství, to je všechno, co mu dokáže dát. Já myslím, že líp než všechno ostatní ho připoutá něco jiného. Například láska.“

„Enkru – a láska? Slyšels, co soudí o děvčatech?“

„Já vím, co si myslí a vím, co mu dokáže říct Mike. Mike sem tam něco ví o světě, ale čaroděj je spíš podprůměrný, a zejména o ženách toho ví zoufale málo. Vím dokonce, proč to je – nikdy v životě se nepotkal s pořádnou ženou, která by ho chtěla. Ale já jsem silnější. Dokážu mu poslat do cesty dívku. Nevěříš?“

„Věřím. Roger by se s tebou ale chtěl vsadit.“

„O co?“

Kate zaváhala, ale pak zavrtěla hlavou. „Nesázím se. Ale co chceš udělat?“

„Budu přemýšlet. Jdi spát, řeknu ti, až tě budu potřebovat.“

„Nechce se mi spát. Co uděláš?“

„Stvořím mu dívku. Stvořím ji z kamenů nebo ze dřeva nebo z měsíčních paprsků, nebo z obilné slámy nebo z mořské pěny. Ale pošlu mu ji do cesty, a on jí podlehne.“

„Neublíží mu?“

„Udělám ji takovou, aby mu neublížila. Už je dost dívek, které trápí ty, kteří je milují. Já chci šťastné lásky všude, kam se podívám. Především pro prince. Chápeš?“

„Chápu, ale nerozumím.“

„Někde na světě je dívka, která je sama a touží, aby jí někdo porozuměl a měl ji rád. Chci ji najít a poslat Enkrovi do cesty. Má mého draka štěstí, ten mu pomůže. Pak už bude jenom na něm, co udělá...“

„Kdy mám přijít?“

„Až bude slunce stát vysoko na obloze. Za poledne. To u nich bude hluboká noc...“

„Přijdu.“

Kate odešla jen několik kroků. Tam se zastavila.

„Poslyš... když můžeš všechno, nemůžeš udělat něco i pro Mika? Byl na mne velice hodný, když jsme se viděli naposledy?“

Asthra se začala usmívat. „Jak víš, že už jsem to neudělala?“

Kate se uklidnila. Stočila se do klubíčka, přikryla se dekou a usnula. Asthra zůstala u ohně, dívala se do plamenů a mlčela.

Enkra strávil tento den v poměrném klidu. Kluci přišli zase, koupali se, jedli Enkrovo kitrí ze všeho, co se našlo kolem a co sebrali na svých zahrádkách, cvičili se v boji, opalovali se a zvykali si chodit bez oděvu. Enkra to vše dělal s nimi, ale duchem byl nepřítomen, protože měl veliký a důležitý úkol: vymyslet něco, o čem budou jednou psát dějiny. Navenek vypadal normálně, ale už se nenudil – naopak, planul v něm veliký zápal, který mohl případně ohrozit celý svět.

Až když kluci odešli a zůstal jen Leon a Jean, řekl:

„Kde je ta vesnice, kde žije váš nepřítel?“

„Za kopcem, na druhé straně. Viděli jsme to shora..“

„Ano, vzpomínám si. Chtěl bych se tam jít podívat.“

„Můžem.“

Kluci se oblékli a šli lesem až na druhý konec – zůstali v křoví za vesnicí a dívali se, jak se tam zvolna rozsvěcejí okna chalup.

„Michellův je támhleten velký statek s věžičkou,“ ukázal Leon. „Jeho táta je veliký statkář. Kdysi býval i starostou, a v té věžičce byly hodiny. Jenže, ty už teď nejdou.“

Enkra obhlédl vesnici a pokýval hlavou.

„Budu přemýšlet. Zítra se domluvíme, co bude dál.“

Errata:

30.05.2021 11:44