Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!

Bylo dohodnuto, že se celá smečka sejde na Therlowovic chatě, kde měli připravenou většinu koní. Mladší kluci tam pod vedením Leslie Therlowa vyrazili už odpoledne, hned po obědě. Jackie čekal na Enkru a jeli společně s Kurtem a Sonnym, Ballambwim, Čingem, Taoraketem a ostatními staršími kluky. Ostatně, Leslie se dávno nedal počítat mezi malé, měl už dvanáct a byl to řádný bojovník; měli řadu daleko menších. Někteří teď jeli s velkými a šeptem se dohadovali, co hodlají na výpravě vidět a zažít.

Enkrův plán předpokládal, že se sejdou tajně. Sice bylo možno namítnout, že přepravit na malou chatu takové množství koní a nechat je tam není lehké utajit, ale teď na počátku prázdnin takhle bláznili všude. Po ulicích byla vidět spousta kluků, kteří se chystali stejně jako oni.

Už od řeky viděli, že na chatě hoří oheň, ale nikdo není venku, dokonce ani v ohradě ne.

„Seděj vevnitř a něco hrajou,“ řekl Jackie, „Nebo se zbláznili a roztopili saunu. Lesliemu by to bylo podobný, je to cvok...“

„To by bylo vidět kouř.“ řekl Taoraket. Byl Polynézan, v současné době studoval na námořnickém gymnáziu a se smečkou se moc nestýkal, ale prázdniny si nechtěl nechat ujít. Vynikal především bystrými smysly a stopařským uměním.

„Je divný, že kluci nejsou venku.“ řekl Sonny.

„Je divný, že nás dávno nepřepadli z nějaký schovávačky!“ řekl Kurt, „Rozhodně nepoznávám ty naše klacky. Skoro se bojím, že jeli napřed!“

„Koně mají na místě.“ řekl Enkra.

Podívali se po sobě. Nikdo nezaznamenal nic podezřelého, ale to nevadí. Jen hlupák upozorní nepřítele nějakou chybou.

„Myslíte?“ řekl Enkra.

„Když ne, aspoň si vyzkoušíme překvapivý útok na chatu,“ řekl Kurt, „Bude to psina!“

Pokračovali v cestě, bezstarostně a klidně, dokonce pokřikovali vtipy. Vjeli na pozemek a zamířili k ohradě, kam museli dát koně. Enkra se ještě obrátil a křičel na kluky, aby sebou hnuli, ať se o koně mohou postarat.

Najednou skočil přímo s koně do křovisek, které tu bez zábran bujely. Prvního, s kým se potkal, srazil k zemi, pak skočil na dalšího a začal se s ním válet po zemi. Slyšel křik a údery, ale teprve když se mu podařilo přemoci protivníka, obrátil se.

Těch druhých bylo tak asi dvakrát víc. Většina se vyhrnula z kůlny a sauny, což bylo dobré, neboť se pletli jeden druhému. Ti nejlepší byli venku za křovím a chystali se útočit ze zálohy, ovšem smečka je předešla. Enkra nečekal na nic a hned šel do boje, a byl to pořádný boj, protože ti druzí byli jen o málo horší a nechtěli prohrát.

Byli tedy přemoženi po tvrdé bitce; sám Enkra ztěžka oddychoval a cítil spoustu ran, které za boje utržil. Ještě pomohl kamarádům svázat ty, co se ještě chtěli bránit; potom se sháněl, kdo to vůbec je. Přivedli mu jejich náčelníka; ten se nadšeně usmíval, i když mu svázali ruce za zády a malí kluci ho rýpali do žeber.

„Hleďme, Ernie MacLaren!“ zdravil ho Enkra, „Ani jsem nečekal, že zrovna ty budeš první!“

„Pospíšil jsem si,“ usmíval se Ernie, „To víš, kdo zaváhá, ohlodává kosti...“

„Ty bejváš vůbec všude první!“ Enkra si pamatoval na dobu svého pobytu v Anglii; Ernie byl jeden z prvních, kdo nabídli pomoc Rogerovi při přípravách jeho osvobození.

Jackie zatím zašel do sauny. „Enkro, pojď se na něco podívat!“ volal odtamtud.

Enkra vstoupil. K pryčnám byli různě přivázáni Leslie a jeho kluci. Někteří byli ostříhaní, jiným mučitelé prostřihli jen pár míst. Sám Leslie byl ostříhán do poloviny hlavy, zřejmě je při tom vyrušil příchod smečky.

„Pěkný!“ řekl Enkra uznale, „Pochlub se, jak jste zaváleli!“

Leslie, když mu uvolnili pouta, si nejdřív ze všeho sáhl na hlavu. Pak teprve se staral, aby si procvičil strnulé ruce a nohy. Neříkal nic, ale šklebil se, jako by se chtěl rozbrečet. Ostatní se rozhovořili; stěžovali si, že je Ernieho smečka znenadání věrolomně napadla a protože jich bylo mnohem víc, neubránili se.

„Je vám jasný, jakou jste udělali chybu?“ ptal se Jackie jako bratr a náčelník.

„Je,“ řekl Leslie a zamračeně si osahával pošramocenou hlavu. Byl by se na sebe rád podíval, ale teď nemohl shánět zrcátko.

Vyšli ven; menší kluci, kteří zatím hlídali zajatce, se rozesmáli, když je viděli.

„Za trest budeš chodit takhle, dokud ti neodpoustím!“ vrčel Jackie na Leslieho, „Ostatní taky! A těm, co vám to udělali, se pomstíme!“

„No co?“ ozval se Ernie, „Malý násilí ještě není fašismus...“

Enkra v sauně objevil odložené nůžky. Sebral je a držel v ruce; teď s nimi přišel blíž. „Řekls hlubokou moudrost, Ernie. A hned se ti to jasně ukáže...“

Ernie pochopil; začal sebou cloumat, kopl Enkru do holeně, ale jen zlehka, protože Enkra uskočil a jenom se mu smál. Potom ho kluci, kteří ho drželi, popadli pevněji.

„Podrž mu hlavu, Leslie!“ řekl Enkra a jen co Les popadl Ernieho kučeravou hřívu, vrazil tam špice nůžek. Ernie zaťal zuby a neříkal nic – Enkra pečlivě stříhal. Leslie se přestal mračit a natahovat, naopak se začal vesele smát.

„Je vidět, že seš přistěhovalec!“ zasyčel Ernie, „Jde ti to!“

„Já si taky dávám záležet,“ souhlasil Enkra, „Uwe, v mojí uzdě je parádní vercajk, přines mi ho. Hosta se sluší uctít...“

Uwe Diettermann byl jeden z těch, co byli ostříháni dokonale. Švihl sebou a přinesl staré pouzdro ze zlacené kůže, v němž byla břitva, nůžky a další roztodivné věci, které se používaly za dávných časů. Vše zdobené rytinami a polodrahokamy, jak bylo za císařství zvykem.

„Jak si ho uděláme, kluci?“ ptal se Enkra, „Měli bysme mu dát nějakej speciální znak, aby se vědělo, kdo to byl...“

„Nic složitýho,“ řekl Kurt, „Kolečko nebo třeba kříž, jako se dělal za války...“

„Šikmej kříž, Svatoondřejskej,“ navrhl Sonny, „Jako měli Rusové za cara...“

„Fajn, to ještě nikdo nedělal!“ souhlasil Enkra, „Tohohle si udělám sám, s ostatníma mi pomůžete. Nechcete si to zkusit?“

„Já! Já bych chtěl!“ vyštěkl Leslie rychle.

„Souhlasím. Ale budeme muset všichni, je jich jako psů. Abysme to vůbec zvládli, než pojedem. Je to fůra práce...“

„Tak vezmem jenom náčelníky a starší kluky,“ řekl Kurt, „Nebo jak kdo koho zná. Kamarády...“

„Jasně. Na kom jiným bysme se vyřádili?“

Enkra si namydlil Ernieho hlavu, sevřel mezi kolena a začal škrábat břitvou. Leslie mu koukal přes rameno, aby viděl, jak se to dělá. Když potom Ernieho polili a spláchli zbytek mýdla, měl ve tmavém strništi šikmý kříž od spánku k protějšímu uchu; jeho kůže tam byla nepřirozeně bílá, jak se jí nikdy nedotklo slunce.

„Bezvadný!“ vydechl Leslie.

„Ukažte mi, jak vypadám!“ přál si Ernie.

„Jak si zasluhuješ!“ odsekl mu Leslie, ale Enkra řekl: „Ukažte mu to na někom jiným...“

Uwe Diettermann už stříhal jiného zajatce a pěkně se tím bavil. Enkra dal svoje nářadí Lesliemu a sám se jenom díval.

„Teď už mě snad pustíte, ne?“ ptal se Ernie.

„Budeš se divit, ale nepustíme. Osvobodíš se sám, až odjedem, a svý kluky taky.“

„Jak to? Vy odjíždíte už teď?“

„Máme snad čekat, až někoho napadne to, co tebe, a dojde si na nás s přesilou? Kdepak, jen to trochu oderem a hned odjíždíme!“

„Škoda. Myslel jsem, že něco rozjedem... mám všelijaký nápady!“

„Můžeš to rozjet, ale na svou vlastní pěst. Já moc spěchám, kamaráde, nezlob se. A nepočítej, že ti řeknu, tam jedu. Oceňuju přespříliš tvůj rozum a odvahu na to, abych ti věřil...“

Ernie sledoval, jak Leslie vyholuje hlavu jeho pobočníkovi, a šklebil se při tom. „Takhle vypadám taky? Ty seš mrcha, Enkro!“

„Moji kluci by ti mohli povídat to samý!“

„Já nic neříkám. Je to fajn. Už ti někdo rejdil po palici břitvou? Mně jako malýmu, ale to už si nepamatuju... ať teď ty!“

„Vidíš. Aspoň si něco užiješ!“

Zatímco se dohadovali, zaslechl Enkra klapot kopyt. I ostatní to zaregistrovali.

„Jezdec, ale jenom jeden.“ hlásil Taoraket.

Byla to jezdkyně. Zcela nahá na zcela nahém koni, nádherném ryzáku, řídila ho jen dotyky prstů. Její vlasy ve světle ohně narudle zářily, lehce se vlnily a spadaly až na záda. Senta Diettermannová.

A jen se objevila, hned se smála: „Hele, tady je veselo! Leslie, ty taky? Vám to sluší...“

„Moc se nepleť, nebo tě přiberem!“ hrozil jí bráška Kurt, ale ona přišla očividně kvůli tomu.

Sklouzla s koně přímo před Jackem a prskla mu do tváře jako kočka. Byla to výzva.

Jackie zaváhal, ale Sonny řekl: „Musíš. Je to tvá povinnost!“

„Tak pojď!“ povzdechl si, „A drž jako ovečka...“

Senta mu poslušně usedla k nohám a zavřela oči. Jackie ji stříhal mnohem pečlivěji, než to dělal s kluky; tutéž pečlivost osvědčil i pak, když měl v ruce břitvu. Nechala si to líbit, tiše předla jako spokojená kočka.

„Nešetři mě,“ zavrněla, „Já bych tě taky nešetřila...“

Stříhat tak krásnou dívku je kruté a ponižující mučení. Vzrušovalo ho to a bylo to na něm vidět. Kluci postávali kolem a přihlíželi.

„Bezva,“ přejížděla si Senta po hlavě dlaní, když vstala, „Mohla bych teď zkusit ten stroj, co mají na jihu? Mě by to docela bavilo!“

„Můžeš. Je tam Dany Monroesová, ta tě jistě přijme na pokusy!“

„Bezva. Chcete pomoct, kluci? Třeba s těma zajatcema... nebo s váma?“

„Měla bys ostříhat Jacka.“ navrhl Sonny.

„Taky na to dojde, ale zatím ne,“ prohlásil Enkra, „Nejdřív musíme něco vyřídit spolu. Pak budeš mít ještě možnost...“

„Nevadí,“ smála se Senta, „Jsem moc ráda, že jste mi udělali hlavu. Taky se s holkama chystáme válčit, a radši to mám od tebe než od nich...“

Kupodivu, pořád byla krásná. Obočí jí oholil, ale rezavého mechu v klíně se ani nedotkl, netroufal si. Kdyby to udělal, možná by se neudržel. A kdyby mu to oplatila, jak se sluší a patří, těžko říct, co by se stalo.

„Neboj se. Nikdo tomu neutečem. Jestli chceš... označit si mě můžeš...“

Něco jí pošeptal do ucha, Senta se rozesmála a podala si nářadí. Vyholila mu na temeni ve zlatých kučerách malé srdíčko, když pohnul hlavou, ostatní hříva je hned skryla; ale bylo tam a věděli o tom. „Nejsi nikoho, kdo tě porazí. Jsi můj!“ řekla a dala mu pusu na nos.

Menší kluci se zatím pořádně vyřádili na zajatých bojovnících. Zřídili je strašlivě, jak si zrovna kdo vyvzpomněl, a moc se tomu smáli. Kupodivu ale nechali být svoje vrstevníky; stalo se dokonce, že když Lesliemu někdo navrhl, aby přistřihl jednoho z mladších, řekl: „To přeci nemůžu! Je to můj kamarád!“

„Ty blázne! Především kamarády nesmíme šetřit! Myslíš, že on by tě nechal být?“

„Já vím – ale stejně...“ kroutil hlavou Leslie a nechal ho.

Náčelníci už pobíhali sem tam a sháněli svoje mužstvo. Byl tam příšerný zmatek, ze kterého se ale postupně vyplétali jednotliví jezdci; každý držel za otěže zásobního koně, někteří vedli taky koně nákladní. Jackie jako náčelník rovnal přední část, Enkra zadní; protože to nedělali poprvé a většina kluků byla zkušených, šlo jim to velice rychle. Senta přihlížela, dělala si z nich legraci a litovala, že ji nemohou vzít s sebou.

Když byla celá smečka srovnaná do řady, dojel Jackie k dívce. Sklonil se s koně a políbil ji.

„Až budeme pryč, pustíš Ernieho a zmizíš! Možná nás budou chtít pronásledovat, ať si klidně poslouží. Kdyby ti nevěřili, že nevíš, kam jedem, a chtěli tě mučit, ať to klidně udělají – budu se dobře bavit!“

„Já vím, jakej ty seš kamarád! Myslíš, že se potkáme?“

„Jasně. Bez tebe dlouho nevydržím!“

Přejela mu po hlavě a dotkla se srdíčka. „Nezapomeň!“

Jackie ji pozdravil velitelským bičíkem.

„A jedem!“ pokynul a vyrazil v čele. Enkra se zařadil za něho, pak Kurt a Sonny. Konec svěřili Taoraketovi, který byl stejně zkušený jako oni. Kromě náčelníků nesměl nikdo bez rozkazu opouštět své místo; je možno věřit, že se všichni při zabloudění v džungli obejdou, ale není třeba to zbytečně zkoušet.

Senta sledovala, jak vyjížděli; pak si sedla k dohořívajícímu ohni, přihodila tam pár větví a čekala, až uplyne patřičná doba.

„Říkal, abys mě pustila!“ řekl jí Ernie, který ležel o kousek dál. Položili ho tak, aby viděl na mučení svých bojovníků.

„Neřekl kdy. Noc je dlouhá!“ usmála se.

„Řekl, že až vyjedou! Už vyjeli.“

„Neboj, nejsem blbá. Počkám půl hodiny, pak tě docela určitě pustím. Zatím si můžem povídat...“

Senta dodržela slovo a čekala půl hodiny. Za pětadvacet minut nato přepadla Therlowovic chatu smečka náčelníka Grona z východního předměstí. Nenarazili na odpor, ale ani na Enkru; to Grona tak rozzuřilo, že prohlásil Ernieho smečku za bandu zbabělců, kteří nedokážou přemoci slabšího protivníka, a na místě ostříhal všechny, které ušetřil Enkra.

Sentu pustili, protože na ní nebylo co stříhat, a Gron nikdy nebojoval s dámami.

Když odjížděla, pískala si.

Errata:

30.05.2021 11:44