Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!

Úplně nejvýš bylo slunce. Bylo žhavé a zářilo jasně a vlídně na zemi pod sebou. Hned pod sluncem byly štíty skal, korunované oslnivě zářícími ledovci a pramínkem kouře, stoupajícím z vrcholu sopky Eggy. Lidé si ochočili ledovec a jezdili na něj lyžovat; na sopku Eggu byli nezřízeně pyšní, ačkoliv její dost pravidelné erupce neměly žádný větší význam a kromě televizní techniky nikdy nic nezničily. Ale tady v horách člověk přece jen vnímal jejich majestátní krásu a cítil, že hory se nedají spoutat a podrobit, že jen klidně strpí lidi jako mravence na své velikosti. Stejně jako skalního orla, který kroužil mezi skalami a nebem a sledoval, co se to děje na vysokohorských lučinách.

Pak tam byli oni. Jejich koně se klidně popásali na šťavnaté trávě a nestarali se, co páni provádějí. Byli zvyklí na veselé a divoké hry, třeba v tom nacházeli i určité potěšení, jak se stává domestikovaným zvířatům.

Přišli až sem do vysokých hor, aby tu vybojovali zápas o velení ve smečce. Zvykové právo nařizovalo, aby se zápasy obnovovaly každý rok a aby náčelník svou silou a obratností dokazoval, že je nejlepší a má právo vést. V mnoha případech se to nedodržovalo tak přísně, o funkcích ve smečce se kamarádi obvykle dohodli po dobrém; ale dnes k tomu byl zvláštní důvod, neboť se měly stát věci důležité a významné.

Šanci měli čtyři: Enkra, Jackie, Kurt a Sonny. Byli nejlepší, dlouho se znali a trénovali většinou spolu. Za ta léta to byly tisíce vzájemných střetnutí, více či méně důležitých. Stačily k tomu, aby znali všechny finty toho druhého, taky jeho slabiny, které by jiný při běžném střetnutí nepostřehl. Věděli, že Enkra je z nich nejlepší, obvykle vyhrával. Ale teď měl každý jednu šanci proti každému z protivníků, a musel ji využít.

Nebyl tu Roger, který obvykle řídil zápasy; obešli se tedy bez soudce. Na chvíli se nehybně zastavili a pozvedli paže k slunci. Dalo jim bronzovou barvu kůže a dávalo jim i sílu. Pak se obrátili proti sobě a Kurt a Sonny ustoupili. První souboj patřil Enkrovi a Jackovi.

Ti dva byli kamarády ode dne, kdy Enkra poprvé položil nohu na arminskou půdu. Ten první den si to spolu taky rozdali; tehdy se Jackie jen bránil Enkrovým zuřivým útokům a bavil se s ním jako se štěnětem. Pak mu věnoval spoustu hodin, aby ho naučil všem zápasnickým fintám. Když Enkru zařadili do výcviku v Černé Lilii, trénoval spolu s ním. Na to vše si Enkra vzpomněl, když se díval do Jackových modrých očí a odhadoval, co má v úmyslu. Kroužili kolem sebe jako divoké kočky za napjatého ticha diváků.

Enkra skočil; Jackie padl na záda, chtěl ho nabrat nohama a odhodit, ale Enkra ho o trochu přeletěl a dopadl až za něj. Jackie mu hmátl po nohou, leč o setinu vteřiny pozdě, když už se Enkra převalil a sevřel ho kolem krku. Několik vteřin se váleli po zemi, zdálo se, že se Jackie osvobodí a zvítězí, Enkra mu byl jinak zcela vystaven; ale sevření nepovolovalo, Jackie ochaboval a slábl. Nakonec ho Enkra přitiskl k zemi lopatkami a podržel, dokud bylo třeba. A potom vstal.

Jackie se zvedl, třel si krk a oddechoval.

„Dobrý...“ řekl pořád ještě přiškrceně.

Enkra ho klepl sevřenými prsty do ramene.

Kurt Diettermann mhouřil oči, škubal koutky úst, pohazoval hlavou. To vše nemělo význam, všichni to znali. Význam měly jeho ruce a těmi neustále zlehka poškubával, aby udržel pružnost. To Enkra taky znal. Ale když zaútočil, naběhl na vymrštěné Kurtovo chodidlo, a tohle neznal; Kurt si to musel vymyslet a nazkoušet se svými bratry speciálně pro tuto příležitost. Enkra padl na záda, někteří diváci zařvali, neboť to mohla být šance, ale Kurt se možná opozdil o jednu či dvě vteřiny, ježto když chtěl skočit na Enkru a uzemnit ho, narazil na jeho kolena a byl odhozen skoro stejně jako předtím Enkra. Několikrát se střetli rukama i nohama; pak Enkra zasáhl Kurta do ramene a vzápětí do hrdla druhou rukou. Kdyby udeřil plnou silou, byla by to smrtelná rána; takhle Kurt jen padl na zem a Enkra naznačil, že by mu mohl zasadit smrtelný úder bez možnosti obrany.

Sonny Albert se tvářil jako obvykle hloupě. Nikoho neoklamal, znali ho příliš dlouho. Enkra ho právem považoval za nejnebezpečnějšího.

Enkra zaútočil, Sonny se bránil; několika obvyklými fintami, které všichni znali. Když už to vypadalo, že ho Enkra má, kde ho potřebuje, a že stačí pár střelhbitých úderů, zasadil mu Sonny najednou tvrdou ránu pěstí do trojúhelníku pod žebry. Na chvíli mu vyrazil dech, Enkra zakolísal, po další Sonnyho ráně padl na záda. Ale v poslední chvíli stačil vyhrbit hřbet a vzepřít se lokty. Sonny padl na něj, sevřel mu krk podobně jako Enkra Jackovi a tiskl ho k zemi; vypadalo to, že Enkra buď vzdá, nebo si nechá zlomit vaz, ale vydržel; a když padl, tak jen proto, aby se vzápětí vymrštil a převalil se na Sonnyho. Boj mezi nimi trval déle, než s druhými dvěma; nakonec sice Enkra zvítězil, ale byl tak vyčerpán, že po potvrzení vítězství padl do trávy vedle Sonnyho a těžce oddychoval.

„Enkra zvítězil.“ řekl Jackie Therlowe.

Enkra se posadil, pořád ještě oddychoval.

„Chceš být náčelníkem smečky?“ ptal se Kurt.

Enkra tedy vstal, aby nedal najevo slabost. „Ne. Jackie je nejlepší náčelník a já stojím za ním, i když jsem ho porazil.“

„Chce ještě někdo zkusit bojovat s Enkrou?“ ptal se Jackie. Byla to jeho povinnost.

Nikdo se nepřihlásil. Enkra ustoupil stranou a sedl si mezi diváky. Jackie se tázal dále:

„Má někdo z vás chuť bojovat se mnou o velení ve smečce?“

„Já!“ přihlásil se rychle Kurt.

„Já!“ ozval se stejně rychle Sonny.

„A já!“ řekl Taoraket a vstal.

„Ty? To je podraz!“ divil se Jackie.

Ostatní se taky smáli, ježto Taoraket se už dlouho do záležitostí smečky nepletl. Proč to dělá teď, nechápali.

„Tak pojď jako první!“ vyzval ho Jackie.

Nastoupili proti sobě. Vyvolalo to vzrušení, neboť menší kluci se Taoraketa trochu báli. Jako každý měl tetování po těle, ale též na tváři a prý i na hlavě, v dětství nosil vyholený copánek s několika péry, označujícími jeho hodnost. Teď chodil učesán normálně, jak se slušelo na studenta, ale jeho tvář byla pořád ještě hrozná a divoká.

Taoraket neměl vyšší školu Černé Lilie, takže neznal rváčské finty. Ale hbitý a silný byl dostatečně, námořní učiliště nevychovává padavky. Jeho boj s Jackiem přinesl pár vrcholně zajímavých fint a kluci skoro litovali, že je neznali před bojem s Enkrou. Taoraket sice prohrál, ale v každém případě dokázal svoji obratnost.

Kurt bojoval s Jackem stejně tvrdě jako s Enkrou. Jackie ho porazil, ale potřeboval na to o polovinu delší dobu; a jeden ani druhý nevypadali moc dobře, když to skončilo.

„Nechceš si odpočinout?“ ptal se Enkra, když leželi vedle sebe na trávníku, „Sonny tě dostane, je dneska ve formě!“

„Souhlasím, ať si odpočne!“ žádal Sonny.

„A co bude mezi tím?“ ptal se kdosi nespokojeně.

Tak vstal Joao Ballambwi, Jackův černoch. „Já bych to třeba zkusil s Enkrou!“

Ballambwi nebyl nijak zvlášť obratný, i když síly měl spoustu. Bylo to předem ztracené, kromě toho se přihlásil pozdě. Enkra to velkomyslně přehlédl, Ballambwi byl pomalejší i v myšlení.

„Ale prohraješ to...“

„Prohraju, ale rozšrotuju ti ciferník!“

Bojovali spolu; Ballambwi prohrál, ale podařilo se mu zasáhnout Enkru dvakrát pěstí do tváře. Jednou mu natrhl obočí a způsobil, že mu opuchlo oko, podruhé mu rozbil nos. Enkra skončil se zakrváceným obličejem a po jeho eleganci a kráse nebylo rázem ani potuchy. Nicméně byl spokojen.

Zápas pobavil menší kluky. Je to přece paráda, když šéfovi rozbijou hubu, až mu teče červená! Pro oko podřízených nejsladší představení.

Jackie si zatím odpočinul a dal se do Sonnyho. Jejich boj trval o chlup víc než sedm minut, což je na arminské souboje nepředstavitelně dlouho. A nakonec těsně vyhrál Sonny, což přimělo diváky k nadšenému řevu.

„Tak sis vybojoval náčelnictví,“ řekl Jackie, když se zvedal za Enkrovy pomoci ze země.

„O takový věci já nestojím,“ mávl rukou Sonny, „A nemám na to hlavu. Ty seš dobrej náčelník, tak to dělej dál! Ještě by se mi všichni smáli!“

Tak si šli všichni sednout a nastoupili další starší kluci: Čing-i-liu, Albenzio Machado, Hans Diettermann. A taky Leslie Therlowe, který sice patřil o třídu níž, ale měl chuť se dát zmlátit od větších a silnějších. Dostal, co mu patřilo, a byl s tím velice spokojen.

Když skončil boj, byli všichni pořádně unaveni; většinou už ani neměli do ničeho chuť, jen se svalit někam do vody a pak natáhnout na sluníčko. Ale k vodě bylo bohužel daleko, tekl tu jen nepatrný potůček, který stačil sotva na pití. Mladší kluci se už chystali odjet.

„Počkejte,“ řekl Enkra, „To, co jsem říkal, jsem myslel vážně. I pro vás!“

„No počkej!“ potřásl hlavou Kurt, „Tím chceš naznačit, že se doopravdy budem stříhat?“

„Jo. A tebe, jelikož jsem tě porazil, ostříhám osobně já. Jenže až po Jackovi. Ten půjde na řadu první!“

Jackie se začal smát. „A co když se budem bránit?“

„Když chcete, tak se braňte, ale už se ukázalo, že nejste lepší než já!“

Enkra si přinesl z tlumoku svou parádní toaletní soupravu. Vytáhl nůžky a výhružně jimi cvakal. Jackie, který seděl na zemi, se pořád ještě smál a nebránil se ani, když k němu Enkra došel.

Zato se na Enkru vrhl Sonny. Odzadu, na pravou ruku. Enkra ho sice přehodil přes hlavu, ale to už ho držel Kurt za nohy a Jackie, který se velice rychle zvedl, ho popadl za krk. Všichni tři ho samozřejmě snadno zmohli, povalili na zem a drželi mu ruce a nohy, takže se nemohl hnout.

„Kdo jinému jámu jámu, sám do ní sám!“ Jackie sebral nůžky, které při rvačce padly na zem, „A vůbec, seš nejlepší, tak máš přednost. Moc se necukej!“

Enkra se sice bránil, ale při tom se smál.

„Tak dělej, když už to držíš v ruce!“

„Vem ho jako ovci,“ radil Kurt, „To přece umíš, ne?“

Kurtovi příbuzní měli stádo ovcí a když byl čas stříže, kluci občas pomáhali, takže to uměli; i když s docela jinými nástroji. Jackie taky nezaváhal a hned se do toho dal. Ostatní se shrnuli blíž a zírali. Enkra se přestal bránit a jenom vyhrožoval, ale o nic nešlo. Teprve když Jackie skončil, Enkra se osvobodil a rozházel je okolo sebe jako špinavé prádlo. A hned se vrhl na Jacka, aby mu to oplatil.

V tu chvíli přišli na to, že by to mohla být docela zábava; s nadšením se vrhli do rvačky. Brali to důsledně podle vítězství v soubojích, tedy podle smečkového řádu, a nebyli ochotni nikoho vynechat. Jen se smáli a pokřikovali vtipy.

Když došla řada na Leslieho a vůbec mladší, ti starší se vypletli z chumlu a nechali je, ať se baví, jak umějí. Prohlíželi si jeden druhého dost udiveně a nechápali.

„V životě bych nevěřil, že mám tak divnou hlavu!“ stěžoval si Sonny.

„Šišatou,“ upřesnil Kurt, „Ještě, že to nikdy nebylo vidět!“

„Nevím, proč se zrovna o tobě říkalo, že seš hezkej kluk!“ poučil ho Jackie, „Kdyby tě viděli teď, tak by takhle ošklivě nikdy nelhali!“

Kurta se to dotklo, na svůj vzhled byl vždycky dost pyšný. Odsekl: „Ty taky vyhlížíš jako zmoklej vrabec!“

„Ono to bude lepší, až se to ještě oholí,“ řekl Enkra téměř zvesela, „Takhle to vypadá moc evropsky. Ale potom...“

„Ty chceš ještě holit, jo? A kdo nám to bude dělat, taky my?“ vztekal se Kurt.

„Měli jsme vzít s sebou nějaký holky,“ navrhl Jackie, „Těm by to třeba šlo líp...“

„Mám lepší nápad, jen počkejte,“ řekl Enkra, „Na všechno jsem myslel a všechno zařídil...“

Na zámek Cross se přihnali se soumrakem a s hladovým žaludkem, což se ostatně dalo čekat. Proto taky Mike seřval své černochy a přinutil je udělat patřičnou zásobu jídla. Černoši byli zvyklí na leccos, ale když se objevila smečka kluků s ubohými zbytky vlasů a divokým výrazem v očích, měli někteří chuť se sebrat a utéci do své ubohé vesnice.

Mike jim přišel vstříc v šedivém mnišském rouchu a usmíval se jako obvykle. Nedal najevo, že by tu bylo něco nepatřičného.

„Ahoj,“ řekl mu Enkra, „Klaplo to?“

„Ne tak, jak sis myslel. Claudia Mendozu jsem nesehnal, dokonce ani Sebastiana. Kde jsou, to nikdo neví. Měl sis asi vzpomenout dřív. Ale prý jeli sem, do Arminu...“

„Takže budem bez Ohně?“

„Nebudeme. Požádal jsem Asthru...“

Enkra se zatvářil rozmrzele. „Asthru... to znamená, že nám udělá koupání jenom dneska, nanejvýš zítra ráno. A potom odjede domů, protože ji to nebude bavit...“

„Aspoň ji můžem ostříhat!“ navrhl Jackie, „Pořád se nás k tomu snažila ukecat...“

„Ostříhat Asthru není špatný nápad, ale neproveditelný, protože předvídavě nepřijela osobně. Poslala za sebe náhradu...“

To už se na schodišti za jeho zády objevily dvě dívky. Jednu Enkra poznal, byla to Ťapka. U té druhé zaváhal a teprve když přišla blíž, poznal ji.

„Jennie?“ řekl překvapeně.

Jennie sešklebila svůj dravčí obličejík. „Nemysli si, že mě to nějak baví ti sloužit! Ale princezna rozhodla, že ti mám pomáhat, tak jsem tady...“

Moc se nezměnila. Vlasy měla spálené Ohněm, tělo hubené až hrůza, tvář pořád ještě divokou, i když mnohem přitažlivější než dřív. Snad bylo něco na tom, že Oheň dává člověku mládí a krásu, nebo alespoň pomáhá jeho přirozeným dobrým sklonům se rozvinout.

„Potřebuju tě. Rádi bychom se vykoupali v Ohni; jak vidíš, teď už bez přílby...“

„Vidím. Vypadáte jako blbci. Všichni dohromady a ty nejvíc.“

Kluci se rozesmáli, i Mike se usmíval.

„A ty seš skutečná, hotová čarodějka?“ ptal se Jackie, „Když jsme tě přivezli Asthře, neuměla jsi vůbec nic!“

„Ty bys to nedokázal ani za sto let, blbečku! Ukázala bych ti to hned tady, ale nechci, aby komthurovi shořel zámek!“

„Navrhuji venku na nádvoří. Je tam písek.“ řekl Mike, „Mohla ti Asthra dát tu mísu...“

„Asthra vzkázala, že pro tyhle frajery úplně stačí, když přijdu já. A zakázala mi dělat cokoliv jinýho kromě Ohně. Že u nich není záruka dobrých úmyslů. Enkra je trhlej a ti druzí ještě víc!“

„A ty seš milá, až to bolí!“ řekl Enkra, „Nic proti Asthřinýmu odhadu, ale nenapadlo tě, že by se třeba někdo mohl naštvat, že tak mluvíš?“

„Ať mi každej políbí levou zadní!“ řekla Jennie a otočila se, „Já můžu zas klidně odjet. Pojď, Ťapko, tihle burani si nás nezasloužej!“

Mike ji zadržel. „Počkej, děvče. Přece jenom máš nějaké povinnosti a musíš je plnit!“

„Já vím! Ale tak ať do mě nerejou!“

„Dobře, už nebudem. Poslyš, jak si představuješ svoji činnost u smečky? Budeme jezdit po celým jihu a všude tě potřebujem...“

„Ty myslíš, že to nevydržím, nebo co?“

„Jistě vydržíš. Ale jestli budeš chtít...?“

„Hele, o to se ty nestarej. Řekni mi, kam mám jet a co tam mám dělat, ostatní je už moje věc a tvá pitomá starost. Jasný?“

„No jo, jasný. Tak nám pojď ukázat, jak ti to jde s Ohněm. Moc rád bych to tvý umění viděl...“

Vyhrnuli se všichni na dvůr. I černoši, neboť usoudili, že večeře ještě chvíli počká. Jennie si vybrala místo uprostřed dvora, nahrnula uprostřed hrstičku písku, udělala do něj jamku a sklonila se nad ní. Enkra stál co nejblíž a pozoroval ji; vůbec si nepřipravila nic snadno hořlavého, dokonce ani neměla žádnou pomůcku. Jen se chvíli soustřeďovala, tiše si šeptala posvátné mantry, potom se sklonila a foukla do dlaní, sevřených kolem toho písku. A v dlaních jí zaplál ohýnek.

„Perfektní!“ ocenil Enkra, „Teda opravdu umí...“

„To snad není takový umění,“ mávla rukou, „Jen blbec má potíže!“

Jackie vyprskl smíchy. „Kdybys věděla, jak už to Enkra dlouho zkouší! A pořád mu to nejde!“

Jennie se po něm ohlédla a pokrčila rameny. „Můžete začít!“

Enkra vyčkal, až Oheň vystoupí do výšky. Pak tam odhodlaně vstoupil a s rozkoší se nechal obtékat plameny. Když vyšel ven, usmíval se:

„Asthra nekecala, skutečně je to takhle lepší! Ta helma na hlavě hrozně překáží...“

„Už ti překážet nebude.“ řekl Jackie a šel to zkusit. Za ním už se řadili ostatní.

Mike seděl na kamenné lavičce u vchodu do zámku. Ťapka si sedla kousek dál, objímala si kolena a pozorovala chvíli jeho a chvíli Oheň. Enkra došel k Mikovi a zastavil se před ním.

„Tak co? Co mi řekneš?“

„Zatím dobrý. Sluší ti to.“

Enkra něco zabručel, zřejmě moc nevěřil.

„V zemi je zmatek.“ řekl Mike.

„V pořádku. Hodně velikej? Vztekají se?“

„Počítal jsi snad s tím, že budou jásat?“

„Řekls mi, abych do toho šel.“

„A trvám na tom. Udělal jsi dobře. Všem se to hrozně líbí, zvlášť těm, který ještě nikdo nedostal. Roger proti tobě ovšem zvedl povstání...“

„Opravdu? Co o tom víš?“

„Zatím nic. Odjeli z Kingtownu a shánějí lidi. Zatím se k nim moc náčelníků nepřidalo.“

„Doufám, že se ještě přidají. Kdybych proti sobě nikoho neměl, tak to bude nuda!“

„Neboj se. Spousta smeček se vydala na válečnou stezku. Předevčírem jsem tu viděl projet nějakou partu. Měli zase ty válečné účesy – víš, jaké.“

„Jestli na nás narazí, přijdou i o ně.“

„Jsem rád, že se dobře bavíš.“

„Docela jo... hele, co víš o kmenovým svazu Apačů z Údolí ohně?“

„Nic moc. Jenom, že k nim patří většina kluků z trampských osad od Sun City po Tiger. Proč?“

„Poslali mi pěkně drzou výzvu. Moc rád bych si to s nima rozdal!“

„Ani mě to nepřekvapuje. Odvahu jsi měl vždycky. Ale je jich na tebe trochu hodně...“

„Uvidíme, kolik jich bude, až to rozbalíme!“

Chvíli si takhle nezávazně povídali. Enkra se nezřízeně vytahoval, Mike se nad tím usmíval a vypadal spokojeně. Až Enkra řekl: „Co tu dělá Ťapka?“

„Přivezla Jennii. Asthra soudí, že by bylo dobře ji pohlídat.“

„Aby nezpůsobila škodu, nebo aby jí někdo neublížil?“

„Obojí. Ty se s ní znáš?“

„Přivezl jsem ji onehdy Asthře.“

„Ani se nepochlubila. Seděli jsme včera večer a kecali. Je to jemná a citlivá dívka.“

„Jemná? Citlivá?“ Enkra se rozřehtal jako kůň, „To teda... to si snad děláš srandu, ne?“

„Trochu se snaží to zakrývat, ale nedaří se jí to. Když se s ní dáš do řeči, poznáš to sám.“

„Pokud mě ještě předtím neprohodí zavřeným oknem. Ta holka je vtělenej ekrazit, vybuchuje při prvním dotyku!“

„Trochu ji překvapilo, že musí být čarodějkou. Zřejmě o tom nikdy nesnila, až když jí Asthra předvedla, že by jí to šlo. Je tím pořád ještě trochu vyvedená z míry.“

„No vidíš! A jde jí to!“

„Proč by jí to nemělo jít?“

„Já to zkouším, a nejde a nejde! Říkají, že kvůli Anittě; ale to je blbost, mně to nešlo ani předtím.“

„Ťapka říká, žes to u Asthry dokázal.“

„A popálil jsem si ruce! Vyšlehlo to a zhaslo v tu samou vteřinu. Úplnej debakl!“

„Někomu se nepodaří ani to.“

„Já vím. Hele, Miku, nauč mě dělat s Ohněm!“

„Blázníš? Sám to neumím!“

„Je toho víc, co neumíš a umíš to naučit. Ty jistě víš, jak se to dělá... Chci, abys mi to ukázal a naučil mě to!“

Mike se zamyslel. „Možná...“ zaváhal.

„Co, přišel jsi na něco?“

„Četl jsi někdy Baarfeltovo Grimorium?“

„Ne. Sir Lera to má v knihovně, ale...“

„Snad tomu budeš rozumět. Píše tam o všem, co znal a věděl, až na některé maličkosti, které ale jsou zas v jiné knize...“

„Ukaž mi to!“

Vstali; Mike šel nahoru do knihovny, otevřel tajnou schránku a vytáhl jednu z knih, které tam byly. Enkra byl zvědav na všechny, ale zatím mu tahle mohla docela stačit.

„Než tohle přečtu, to bude doba...“ vzdychl.

„Víš, co je to aktivní polovědomí?“

„Myslíš, že by to šlo?“

Mike vložil ruce na jeho hlavu. Enkra už dlouho necítil dotyky lidských rukou na oholené kůži, bylo to pro něj trochu nezvyklé, ale podvolil se; dokonce se zdálo, že se mu pohlazení líbí. Mike jej na okamžik uspal a předložil mu před oči knihu; pak ho ale probudil: „Jak, šlo by ti to?“

„Myslím, že ano. Necháš mě chvíli číst?“

„Nechám tě do jedenácti hodin. Pak půjdu spát a předtím tě uspím, aby sis odpočinul. Probudím tě zítra ráno. Souhlasíš?“

„Dobře, jak chceš.“

„Nebo ještě líp, dám tě na starost Ťapce. Ta je přesná, nikdy na nic nezapomene...“

„Ťapka... dobře, to bude fajn. To je vůbec výborná holka; jsem rád, že je tady...“

Mike se zatvářil nějak podivně a Enkra si toho všiml. Usmál se: „Ťapka je taky pěkná holka, že jo?“

„Moc pěkná.“ kývl Mike hlavou, „Od doby, co jsem ji viděl ve Francii, mi připadá ještě hezčí. Když ji vidím, málem bych na chvíli ztratil klid...“

„Neříkej! Tobě se Ťapka líbí?“

„Proč by se mi neměla líbit? Je pěkná a taky chytrá a citlivá. Je přesně taková, jakou bych si přál mít...“

„Ví o tom?“

„Blázníš? Víš, kolik je jí a kolik je mně?“

„Nevím. Někdy mi připadá, že je jí sto let. A jindy je to holka jako já. Jako kdyby v ní byli dva lidé, každý jiný...“

„Možná máš pravdu. Víš, jednou se pokusila zabít. Asthra ji léčila a nějak jí pomohla, aby mohla žít. Nevím přesně jak, je to moc složité. Ale Ťapka potřebuje, abychom jí pomohli.“

„Tak to zkus!“

„Myslíš, že je to tak jednoduché? Přece jen je živý člověk! Mladá a velice krásná dívka; má právo požadovat to nejlepší, co ji na světě může čekat. Rozhodně nečeká na stárnoucího bručouna, který nemá nikoho na světě rád.“

Enkra vstal. „Ale ano. Zdá se, že někoho přece jen máš rád. Když nikoho jiného, tak právě Ťapku. Mluvíš o ní nějak jinak, než o druhých ženách!“

„Protože zasluhuje péči a pomoc. Přeju si, aby byla šťastná!“

„Máš dobrou vůli. Možná si ona přeje taky něco podobného...“

„Ale představuje si to asi docela jinak.“

„Rozhodně není odvážnější než ty. Dobře, nechám tě, ať si to vyřešíš sám. Ale pamatuj, že už je čas... A teď mě uspi!“

Mike mu znovu položil dlaně na hlavu. Enkra upadl do polomrákotného stavu; usadil se do křesla, položil si knihu na kolena a četl. Teď chápal vše daleko líp než v bdělém stavu, ale nedokázal nic jiného než číst a obracet stránky.

Mike sešel dolů do haly. Než se stačil rozhlédnout, vykročila k němu Ťapka. „Prosím tě, mohla by ses postarat o Enkru? Uspal jsem ho v knihovně a dal mu číst Grimorium. O jedenácté hodině je třeba ho uspat úplně, aby si odpočinul. A ráno probudit, pokud to nedokáže sám.“

„Ano.“ usmála se a sklonila hlavu.

Sledoval ji, jak přešla okolo něho. „Ťapko?“

Obrátila se a usmála. „Ano?“

„Co budeš dělat, až Jennie odjede? Pojedeš s ní, nebo se vrátíš k Asthře?“

„Udělám, co si budeš přát.“

„Měl bych... potřeboval bych dát tady do pořádku některé věci. Knihovnu a... archiv.“

„Jistě, moc ráda ti pomůžu.“

„Děkuju. Zítra ti řeknu.“

Díval se za ní, jak odcházela.

Kluci byli shromážděni v jídelně; bylo tam veliké zrcadlo a před ním dělali všelijaké opičky a smáli se jeden druhému, protože takhle se ještě nikdy neviděli.

Jackie se hned zajímal o Enkru.

„Dal jsem mu nahoře knížku a uspal jsem ho,“ vysvětlil Mike, „Do rána ho neuvidíš.“

„Nebude mít hlad? Nepotřebuje něco?“

„Neboj se. Ráno samozřejmě bude mít pořádný hlad, ale teď nepotřebuje nic.“

Jackie kývl hlavou. Sledoval, jak se ostatní baví a tvářil se divně. „Poslyš, Miku... co ty si o tom myslíš?“ zeptal se, když si dodal odvahy.

„O čem?“

„No... o tom stříhání. Ty s tím přece nesouhlasíš!“

„Nesouhlasím.“

„Já taky ne. Nelíbí se mi to... a ještě míň se mi líbí, že to tak bude pořád. Už nikdy nebudem mít hřívy, jako jsme mívali!“

„Pokud budete chtít používat Wallis.“

„To budeme muset asi pořád. Budou stále nový programy... Pořád se musíme něco učit!“

„Máš bohužel pravdu. Pokaždé, když ti trochu narostou vlasy, aby ses mohl objevit před lidmi, bude potřeba se něco naučit, a zas o ně přijdeš. Vím, že to není příjemné, ale nedá se...“

„Někteří kluci říkají, že to není správné. Že by se používání Wallisu mělo zabránit. Z důvodu veřejné mravnosti... a tak.“

„Pokroku nezabráníš, Jacku. Je věčný.“

„Já vím. Já se taky nebráním. Ale některým klukům je to líto. A holkám ještě víc. Sice se smějí a baví se tím... ale na Sentě jsem to poznal. Už nejsme to, co kdysi za císařství.“

„Ani tehdy to nebylo každému jedno, nemysli si.“

Jackie to chápal, ale tvářil se ještě nešťastněji. „Miku... můžu ti na sebe ještě něco říct?“

„Nějaký nepříjemný problém?“

„Obávám se... asi jsem trochu... perverzní.“

Jackie se obával, že se Mike rozesměje, ale zůstal vážný.

„Proč si to myslíš?“

„Řekl jsem, že je mi to nepříjemné. Není... ne tak docela. Teda jo, je mi to strašně protivný... ale zas na druhé straně...“

„Vzrušující?“

„Jo, přesně! Víš, než jsme odjeli, chtěla Senta... ostříhat. Tak jsem jí to udělal, samozřejmě. Ale při tom...“ Jackie sklopil oči, až po chvíli se přinutil dodat: „Líbilo se mi to.“

„Pocítil jsi erotické vzrušení?“ řekl Mike klidně.

„Naštěstí... byla už tma. Senta to asi poznala, ale... kluci snad ne. Ono tam bylo i tak dost rušno...“

„To je v pořádku. Jsi zdravý kluk, tomu stačí málo...“

Jackie kývl hlavou.

„Nedělej si starosti, je to docela přirozené. I to, co ti řeknu dál: od té doby na to pořád myslíš. V noci se ti o tom zdá...“

Jackie neřekl nic, jenom zamrkal dlouhými řasami.

„A představuješ si v té situaci i jiné dívky, které se ti líbí. O některých se ti zdá, když spíš...?“

„Zkoušel jsem to zahnat,“ vzdychl Jackie, „Ale... napadají mi čím dál... včera v noci se mi zdálo o Deboře. To byla jedna holka z Ironu... kolik let jsem ji neviděl? A najednou...“

„Tehdy se ti líbila?“

„Ani vlastně nevím... ale jo, moc. Jen jsem jí to nikdy neřekl. Co se mi má o ní co zdát? A ještě takový věci...“

„Jaký třeba?“

„Že spolu bojujeme. Já ji nechtěl vyzvat, ona si začala... pak křičela, bránila se... ale já jsem ji přemohl a...“

„To je v pořádku. Mírně sadomasochistické představy, prozatím v toleranci. Symbolika absolutního podřízení... Myslím, že by se ani moc nezlobila, kdybys ty svoje sny realizoval...“

„Kdybych ji znásilnil a pak ještě ostříhal?“

„Obávám se, že kdyby se to dozvěděla, bude se ti motat v cestě tak dlouho, až tě donutí to uskutečnit!“

Jackie po něm podezíravě loupl okem a moc nevěřil.

„To ještě nevíš, jaké sny trápí dospívající dívky!“

Jackie tlumeně zavrčel jako jaguár. Pak řekl: „Jenomže, to není ještě všecko. Kdyby šlo jen o sny...“

„Tak schválně. Jestli to u mě vzbudí pohoršení!“

„Stalo se mi... měl jsem takový pocit... s Enkrou. Když jsem ho stříhal, tak jsem málem... A když potom on stříhal mě...“

„Spontánní vzrušení?“

Jackie sklopil oči a ve tváři mu cukalo.

„Zkus se zeptat, kterému z kluků se to nestalo!“

Jackie urychleně oči zase zvedl a nejistě zamrkal.

„Podstatou sadomasochismu je bolest a ponížení. Při podobných zážitcích dochází k erekci tak často, že někteří kluci je přímo vyhledávají... Zdá se, že jsi naprosto v pořádku!“

„Tak myslíš... že to můžu někomu říct?“

„No – to bych zrovna neradil.“

„Ech... proč?“

„Protože některého pitomce z té vaší party okamžitě napadne to začít zkoušet. Pohádáte se, kdo je lepší, začnete se navzájem mučit a všechno tady bude od krve. S tím rozhodně nesouhlasím!“

Jackie se začal smát. „Ty nic nebereš vážně!“

„Bral bych, kdyby byl důvod. Zatím naštěstí není. Zkus klukům říct, že v tom směru zpracováváš psychologickou studii, jak na koho působí sadistické a masochistické představy, a uvidíš, jak se začnou okamžitě vytahovat! A kdyby náhodou, je tady Jennie; nedovolím jí odjet pro případ, že by došlo k vážným zraněním!“

Jackie vyprskl smíchy; řekl: „Stejně jseš blázen!“ a potom se rozběhl za ostatními.

Kurt, Sonny a Taoraket se dali pozvat do pokoje od Mikova osobního strážce Sethiho, vysokého a impozantně vypadajícího bojovníka kmene Wassongů. Získal si jejich obdiv rituálními řezy na lícních kostech, které měl už od klukovských časů a dávno na ně přestal být hrdý, ale když se jim líbily, potěšilo ho to.

„Hlavně Kurt by měl mít na ksichtě nějakou tu jizvu,“ vykládal mu Sonny, „Nezdá se ti, že je zbytečně hezkej na kluka?“

Sethi to dokázal těžko posoudit, jeho vkus byl odlišný.

„No, já bych proti tomu nebyl,“ řekl Kurt, „Ale taková pořádná jizva se musí získat v boji – nebo ne?“

„Mně to dělali v rámci obřadů, když mě zasvěcovali na muže!“

Sethi byl docela rád, že se s ním někdo baví. Samozřejmě patřil k nejvýznačnějším členům kmene, ale prozatím neměl moc možností svoje schopnosti prokázat, protože na Mika málokdy někdo útočil. Sethi trávil čas více méně tím, že chodil po paláci a vypadal dekorativně; občas si ho dokonce někdo vyfotil. Zpočátku to bylo zakázáno, ale teď už byl natolik znám, že nějaké utajování nemělo cenu. Kluci se mu líbili; obdivovali jak jeho, tak jeho komnatu, zařízenou v domorodém stylu, po zdech s kůžemi lvů a všelijakými barbarskými zbraněmi.

„Co ti ještě dělali při těch iniciačních obřadech?“

„Hlavně obřízku. Tu mi dělal můj bratranec Mansu, on byl o dva roky starší. To dělají vždycky starší kluci...“

„Bolelo to?“

„To víš, že jo!“ usmál se pyšně Sethi, „Taková věc musí bolet! Taky ti musí téct hodně krve, a protože to není vidět, dělají se při tom ty jizvy na tváři. Pak už to všichni vědí...“

„Uši máš, koukám, taky pěkně propíchaný...“

„To jsou dárky od mých manželek. Když navštívím některou ženu a pěkně jí to udělám, dá mi za to nějakou ozdobu do ucha. Já zase dávám všelijaké šperky jim...“

„A ty jizvy na prsou?“

Sethi se rozesmál. „To jste mě dostali! To vůbec není nic od našeho kmene Wassongů; kamarádil jsem jako kluk s Luke Crippem, náčelníkem Apačů ze Sun City. Jednou jsem u nich byl, když se tančil Tanec Slunce a nechal jsem se vyhecovat, že to zkusím taky. Tadyhle mi propíchli kůži dvěma dřevěnými špalíky, uvázali ke kůlu a já tančil s ostatními, dokud jsem si je nevytrhl. Možná to ještě dělají, nevím; to bych se musel zeptat svých synů!“

„Kolik jich máš?“

„Nevím přesně. Totiž, já jsem morane, bojovník, tak nemám žádnou stálou manželku, každá žena je moje manželka. Jednou se vrátím domů do své vesnice, koupím si pár mladých žen a budu žít jako bohatý a mocný náčelník. Ale na to je zatím čas...“

„Co když některá z těch žen bude tvoje dcera?“

„A jak to mám poznat? Já mám jistě krásný dcery, ale...“

„Vidím, že si nežiješ špatně! Povídej, kde jsi přišel k těm jizvám, co máš všude po těle?“

„U některých si to pamatuju. Ty jsou třeba z boje o ty ženy; když nějakou chtějí dva muži, tak si to rozdají před celým kmenem. Skvělá zábava... něco mám z lovu a taky z bojů se šelmami. U ostatních nevím.“

Sethi blýskal bílými zuby a byl očividně velice pyšný.

„To by se vám mohlo líbit, kluci! Byl jsem tuhle s komthurem v Singapuru; tam mají hru, které se říká kawadi, nosí na ramenou takový rám a na něm celý oltář i s božstvama! Při tom si tváře a jazyk propíchnou jehlicemi... takhle a takhle! Zkuste si to!“

„To není špatnej nápad!“ ocenil radu Sonny.

„Dělá se to jak kdo chce, nebo k nějakýmu svátku?“ ptal se Kurt.

„No... asi o svátcích. Mike tam měl jednání v místním chrámu, pořádali taky velikou hostinu...“ Sethi si spokojeně pohladil břicho, „To by se dalo zjistit...“

„To uspořádáme na oslavu vítězství. O Enkrový korunovaci jsem už takový viděl,“ řekl Sonny, „Lajzneš si to, Kurte?“

„Docela jo! Ale koupat v Ohni se budem až po pár dnech, aby nám zůstaly jizvy! Jinak by se to zatáhlo a nebylo by zas nic...“

„Fajn! Co říkáš – povede se nám ukecat Enkru?“

„Ještě před týdnem bych řekl, že ne. Ale teď... kdo ví?“

A rozesmáli se.

Errata:

30.05.2021 11:44