Panna
Vítej, nový čtenáři Q-240926!
Nastav si profil v Nastavení (nepovinné, ale užitečné!).
|
|
Komthur von Cross opouštěl po práci výzkumné středisko, když k němu přistoupila dívka, která tu na něho čekala. Uchopila jeho ruku, přiložila si ji k tváři a řekla:
„Prosím tě, Mistře, pomoz mi!“
Zarazil se. Stáhl ruku zpět a řekl: „Nemám právo na ten titul. Nejsem Mistr.“
„Ale jsi nejmoudřejší z čarodějů.“
„Jsem poslední z čarodějů. A nevyrovnám se nikomu z těch, kteří byli přede mnou.“
Zvedla k němu oči a jemu se zdálo, že v nich vidí lesknout se slzy. A opakovala: „Prosím, pomoz mi!“
Prosbu nesměl odmítnout. Proto pokynul, aby šla s ním a uvedl ji do jedné z pracoven. Dívka nevyužila jeho nabídky a sedla si na koberec, jak se sedá u ohně; tak i on se posadil se zkříženýma nohama. A zeptal se: „Proč žádáš o pomoc mne?“
„Jsi moudrý...“
„Hledám moudrost. A čím víc se jí blížím, tím víc vidím, že mi protéká jako voda mezi prsty. Kdo jsi, dívko, a kdo ti ublížil?“
„Neublížili mi. Ale jsem smutná a nevím, co si mám počít se svým trápením.“
„Povídej.“
„Říkají mi Jennie a jsem Pannou Ohně.“
„Proč se neobrátíš na Asthru, svoji paní a nejvyšší čarodějku?“
„Má paní... nechce mi vyhovět. Nahrává jiné ženě a její záměry nejsou příznivé mým.“
„Tím hůř. Víš, že jsem její přítel a nechci křížit její záměry?“
„Snad. Ale jsi čaroděj a dovedl bys přemoci i její sílu, kdybys chtěl.“
Vztáhl ruce a položil je na její oholenou hlavu. Zlehka ji hladil, když promlouval: „Nevěř svým představám. Neumím vysušit slzy, které plynou z neštěstí. Neumím udělat z neživého živé. A neumím dát lásku, kde jí není.“
Zachvěla se a on pochopil, že se nemýlí.
„Kdo je to?“
„Enkra.“
„Ááá...“ protáhl a ona se znovu rozplakala.
„Ano, Enkra. Princ... a já...“
„Ale jsi čarodějka.“
„Jsem obyčejná holka bez postavení a bez vlivu! Čím jsem si vlastně zasloužila svůj nešťastný osud? Jenom tím, že jsem jednou stála na zastávce tramvaje, Enkra mě svezl na motorce a zavezl na víkend k Asthře; ta zjistila, že umím krotit Oheň a dala mi možnost, abych to zkoušela. Šlo mi to, tak mě poslala k němu, abych mu sloužila a pracovala pro něho s Ohněm.“
„A když ztratíš schopnost ovládat Oheň, už tě nebude potřebovat!“
„Já vím! Mám ho ráda, ale on to neví. A nikdy by mě nepřijal, i kdyby po mně toužil, protože mě nechce zbavit mé síly.“
„Tak co žádáš?“
„Víš, co se s ním děje? Víš, kdo ho uchvátil a co teď dělá?“
„Pokud jsem slyšel, je u Asthry. Zvítězil nad ní, odpočívá a chystá se na další boje...“
„Nabídl jí pomoc. Asthra se rozhodla vybudovat velké jezero a všichni tam pracují jako spící dělníci. I on a všichni ostatní. Ve dne pracují, v noci se baví. Víš, s kým?“
„S nějakou jinou dívkou?“
„S Ariadnou z Laithu. Je čarodějka jako já, pracovala s Ohněm. Umí ovládat lidi v hypnotickém spánku a zná všelijaké nápoje a léky, které mohou i zabít. Ariadna je zkušená a moudrá, ale nebezpečná tomu, kdo se jí znelíbí. A teď uchvátila prince...“
„Čím?“
„Zajal ji a přemohl. Přinutila ho, aby ji dle zákona ostříhal a přijal za svou otrokyni. A teď...“
„Rozumím. Enkra je ještě chlapec.“
„Ano. Zato ona je dospělá žena, i když byla pannou. Umí toho dost, aby ho dokázala okouzlit a přitáhnout k sobě.“
„Ne na věky.“
„Než se vymaní a jeho rozum se k němu navrátí zpět, změní se! Ona ho zničí; stane se z něj někdo podobný Rogerovi z Monroesu!“
„A to je zlé?“
„To je velice zlé. Roger je bez citu a bez zábran. Snad víš, jaký je a jaké je jeho svědomí. Nechci, aby se něco takového stalo i Enkrovi.“
„Roger je čestný muž, Jennie. Kdyby nebyl, pak by nemohl zastávat místo, které mu princ svěřil. Ani ostatní by ho neposlouchali a neobdivovali jako nyní.“
„Je čestný? Snad, protože nedělá nic, co by poškodilo zemi. Ale konkrétní lidé jsou mu lhostejní.“
„Zdá se, že nemáš Rogera ráda.“
„Není jediný, kdo je takový. Je mnoho těch, kteří mají srdce z kamene a z ledu. Myslela jsem, že ty k nim nepatříš; ale jak se zdá, taky ty jsi jeden z nich...“
„Proč?“
„Princ tě má rád. A ty mu nechceš pomoci.“
„V čem mám pomoci? Jak vůbec vím, že něco potřebuje? Zřejmě ty potřebuješ, ale zatím to vypadá, že jsi zbytečně přecitlivělá.“
„Já?“ Jennie se zase málem rozplakala.
„Enkra se setkal s tou Ariadnou, to je pravda.“ Mike hovořil pořád klidným, uvážlivým a uklidňujícím tónem, jako by konejšil děcko, zatímco Jennie se chovala čím dál nervózněji, „Jenže to ještě neznamená, že mu hrozí nějaké nebezpečí. Je skoro dospělý a snad mu neublíží, když se seznámí s dívkou méně morálně pevnou. Snad ho na chvíli zlákala; ale on vystřízliví a uklidní se, a pak už to bude dobré.“
„Ano; ale kam až ho dokáže zavést? Jestli se naučí vyhledávat rozkoše, dokáže se zastavit? Já vím, jaký je Roger; hledá ve všem zlo, aby je mohl poznat. Zkouší všechnu neřest, kterou je schopen vymyslet a domnívá se, že na něj už nepůsobí; ale při tom se potápí do bahna čím dál hlouběji! A já nechci, aby podobně dopadl Enkra. Je čistý, jemný, bezbranný proti tomu zlu, které jej obklopuje!“
„Právě proto je lépe, když je pozná a otuží se proti všem nástrahám. Ne, Jennie, nemyslím si, že mu Ariadna ublíží. Ani to nedovolím, kdyby se něco takového mělo stát. Neboj se...“
„Chtěla bych ti věřit. Ale dovolil jsi mu toho už hodně. Já vidím, jak se jeho morální cítění stále víc obrací k horšímu. Ještě před rokem by ho nenapadlo dovolit někomu nějaké stříhání. Teď to dělá sám a já se bojím, že v tom nachází zvrácenou rozkoš, nemravné uspokojení smyslů...!“
Mike zaváhal. Něco na tom bylo.
„Ani mně není milé, že se to stalo, Jennie. Ale co mohu dělat? Rozhodl se k tomu sám a já mu to nemohl zakázat. On je princ, náš pán. Ať rozhodne jakkoliv, ty musíš uposlechnout. Když ovšem nechceš použít svojí autority čarodějky.“
„Co mu mohu říct? Mám mu odepřít Oheň? Teď ho už nepotřebuje, protože to pro něj dělá Asthra. A kdoví, zda Ariadna...“
„Ariadna je schopna pracovat s Ohněm?“
„Ne, samozřejmě, že ne. Ale zapamatovala si to – jestli sežene nějakou holku, která je panna, může to dělat s ní jako s médiem. To není tak těžké... není to sice ideální řešení...“
„To znamená, že Enkra tě už nepotřebuje.“
„Ještě hůř; on si ani nevšimne, že tam nejsem. Myslím, že si moji přítomnost uvědomuje jen jako kus nábytku...“
„To je zlé. A ty bys chtěla, aby tě měl rád.“
„To... já nevím. Zatím mi stačilo, že já mám ráda jeho. Přece vím, že si mě těžko může zamilovat, vidím se občas v zrcadle a vím, že jsem strašně ošklivá. A nevadilo mi to, dokud si ho neotočila okolo prstu ta... holka.“
„Anitta ti nevadila? Tu má přece rád!“
„Anitta... jo, často o ní mluvil, viděla jsem ji na fotografii a na filmu... ale není tady a nikdy jsem si nemyslela... Anitta je milá dívka, jistě v ní není tolik zla jako v Ariadně. Kdyby se chtěla vrátit a Enkra ji opět přijal, možná by bylo dobré...“
„Mohu Anittu zavolat.“
„Ne. Co kdyby jí Ariadna ublížila?“
„To neudělá. Čarodějka nesmí páchat zlo, to přece víš.“
„Nemyslím tím, že by ji zabila! Jsou přece jiné způsoby, jak zničit člověka, než ho podříznout nožem! Ariadna umí ovlivňovat člověka tak šikovně, že si to ani neuvědomí. Kdo ví, co dělá Enkrovi, že po ní tak jede...“
„Víš něco konkrétního?“
„Viděla jsem, jak ho učila hypnotizovat koně. Umí to výtečně, má moc ráda koně. Potom zkoušel něco s lidmi, svými kamarády. Nic moc složitého, ono totiž... chtěl něco, co by bylo proti jejich přirozeným sklonům a oni jsou všichni dost přizpůsobiví. Ariadna navrhla použít k tomu někoho z cizinců, ti mají všelijaké zábrany, které je třeba překonávat...“
„Jestli má ráda koně, pak není tak zlá.“
„Ty posuzuješ všechno podle sebe, komthure! Bylo by zapotřebí, abys to viděl na vlastní oči a sám posoudil! Jdi za Enkrou!“
„Proč? Jak to mám zdůvodnit?“
„Jsi čaroděj. Můžeš přijít kamkoliv a nemáš povinnost nikomu nic vysvětlovat.“
„Dobře. Půjdu k němu a řeknu, že jedna jeho čarodějka si myslí, že druhá čarodějka mu chce uškodit. Enkra se mi vysměje. Myslí si o sobě, že všemu rozumí líp než druzí...“
„Mohl bys udělat tisíc věcí. Kdybys chtěl.“
„I kdybych chtěl; nevíš nikdy, jestli rozhodnu pro tebe nebo pro Ariadnu.“
„Já vím, jak rozhodneš. Ariadna tě nepřinutí k ničemu zlému. Umí hodně, ale neumí tě zlákat jako prince. A když to udělá, Enkra ji opustí...“
„Tak na to tedy myslíš!“
„Kdo ji nemiluje, vidí ji jasně. Ty nemáš rád žádnou ženu, to se o tobě ví. Proto posoudíš její činy bez zaujetí a bez ovlivnění. A otevřeš oči Enkrovi, který to nevidí.“
„Tvoje hodnocení mých schopností mi lichotí, ale není pravdivé. I já dovedu být dojat krásnou dívkou a odpustím jí víc, než jiným. Nevěř klepům, co se říkají. Pro každého muže je někde na světě žena, která je před ním beztrestná, i kdyby měla na rukou krev!“
Jennie sklonila tvář do dlaní; když hlavu zas zvedla, jiskřily jí v očích slzy: „Je ta žena princezna Asthra?“
„Asthra snad taky něco spáchala?“
„Je zanedbání povinnosti přestupek?“
Mike potřásl hlavou. „Vidím, žes ještě neskončila. Co všechno se ještě stalo s Enkrou v Asthřině táboře?“
„S Enkrou nic. Nebo... skoro. Ale jeho prvním poradcem vždycky byl Jackie Therlowe. Znáš ho a on si tě velmi vážil...“
„Chceš říct, že už jím není?“
„Jackie se zná už pár let s další čarodějkou, Židovkou Deborah. Když se teď setkali, propadl nezřízené vášni a upnul se na ni... ztratil úplně smysl pro všechno, co dělal předtím.“
„Aj! Musí být hezká... a šikovná!“
„Je to příšerná bestie. Pokusila jsem se zasáhnout, vzkázala jsem pro jeho dívku Sentu a upozornila ji, co se děje. Přiletěla jako tornádo a chtěla si ho vybojovat, ale ta Deborah ji porazila a vzala do otroctví taky. Hned první noc se jí to zalíbilo; Deborah je učí všelijakým svým hrám a oba to moc baví. Senta jí nabídla jako dar svého bratra Kurta, ani ten se moc nevzpouzel; potom tam zatáhli Sonnyho, jeho sestru Zuzanku...“
„Začínám chápat. Je někdo, kdo jim odolal?“
„Pár lidí tam bylo jen přes jednu noc, ale...“
„Co tam konkrétně provádějí?“
„Kdyby se jednalo jenom o rozkoše těla, nepovažovala bych to za tak nebezpečné. Jsem si vědoma, že musíme mít určitý nadhled...“
„Jistě. Co ještě dělají?“
„Zkoušejí všelijaké hry s hypnózou. Rozkoše mysli...“
„Enkra tam byl taky?“
„Samozřejmě. To Ariadna ho tam zavlékla...“
„A on se pochopitelně zuřivě bránil.“
„Připomněla mu některé staré zapomenuté obřady. Jackie, Kurt a Sonny jsou jeho bratři ze smečky. Sluší se, aby alespoň jedenkrát projevil poctu jejich družkám. Kromě toho, Enkra v prvních dnech po příchodu do Arminu přislíbil manželství mnoha dívkám. Mají právo po něm žádat splnění slibu.“
„To právo má každá dívka z vyšší kasty. Ale Enkra má právo splnění slibu odložit. Jistě by našel přijatelnou výmluvu, kdyby chtěl.“
Jennie se zamračila. „Jistá naděje je v tom, že Ariadna nesnáší Deborah a naopak. Určité napětí, které mezi nimi bylo...“
„Holky trumfovaly jedna druhou a Enkra se tomu smál.“
„Takže přece jen máš nějaké informace?“
„Ne. Znám Enkru.“
„Nevím, jestli dost...“
„Tak povídej, čím by mě ještě mohl překvapit.“
Jennie klopila oči, zjevně se jí nechtělo. „Víš, jak to bylo při tom slavném Asthřině zajetí?“
„Pochybuji, že je někdo, kdo to neví.“
„Tiskem proběhly i fotografie: Asthra klečí, Enkra ji stříhá. Samozřejmě jsi je viděl...“
„Je i nějaká jiná verze?“
„Někteří lidé říkají, že...“
„Mám tě dát mučit, abys konečně promluvila?“
„No, Asthra je velmi krásná dívka a o Enkrovi se povídá, že se mu vždycky líbila. Jak tam tak stáli a čekali, až čarodějky probudí k životu všechny diváky... trvalo to dlouho. Enkra byl ve vzrušeném stavu mysli...“
„Aha. A vzrušilo to i jeho tělo?“
Jennie sklopila oči.
„A dál?“
„Asthra mu pohrozila, že ho kousne, když toho nenechá.“
„Čím dál líp. Kousla?“
„Povídá se, když ji stříhal, že ho... dráždila ústy. Možná proto se pak oba museli omýt Ohněm...“
„Tak. To je pravda, nebo se to jen povídá?“
„Já u toho nebyla tak blízko.“
„Na tu scénu se dívaly stovky lidí! Můžou existovat vůbec nějaké rozpory ve svědectvích?“
„Viděli, jak Asthra klečí před Enkrou a on jí stříhá vlasy. Její hlava byla ve výšce jeho klína...“
Mike se šklebil koutkem úst, ale nezdálo se, že se směje.
„Nejblíž u nich stála Ariadna.“ dodala Jennie.
Mike si začal přejíždět prsty po spáncích, po obočí; přemýšlel.
„Myslím, že Asthra by to udělala veřejně.“ řekl konečně, „Ráda se předvádí... ukázala by to, aby všem názorně vysvětlila, že jí nezáleží na mínění lidí. Dokážu si to představit...“
„A co když to byl jen takový... náhlý nápad?“
„A co když jsou to kecy Zlých jazyků? I kdyby – co s tím můžu dělat já? Přesvědčovat Enkru, Asthru, Ariadnu, Deborah, Jacka...“
„Prosím tě, komthure! Přestaň hledat výmluvy a hledej pravdu! Já cítím, že se k muži, kterého mám ráda, blíží zlo a nechci, aby se to stalo! Nemůžu to dokázat a nemůžu to ovlivnit; jenom to cítím! Ale proto to taky vím...“
Mike sklopil oči a chvíli hleděl na ruce sepjaté na břiše.
Pak řekl: „Navštívím Enkru.“
Doktor Ezra Wallis nebyl nijak nadšen tou myšlenkou. Přesněji řečeno se vztekal: „Potřebuju tě tady ve středisku! Potřebuju zde každýho, kdo něco ví o našich výzkumech a pořád mám málo lidí! Ty si někam odjedeš a svou práci necháš samozřejmě ležet!“
„Vem si k tomu, kolik lidí potřebuješ!“ navrhl mu Mike, „Já ti podepíšu příkaz...“
„Jenže každý nemá takovou hlavu, aby to jen tak zvládl! Vždycky se nepovede to, co s tím šoférem, co přivedla Laila, aby se uměl jen tak zapojit! Většina těch, co tu vychováváme, jsou tupci!“
„Můžeš je naučit všechno, co chceš. Máme už řadu programů...“
„Hlupáka můžeš učit cokoliv, stejně z něho bude jen hlupák! Jako bys to sám nevěděl!“
„Vím. Co bylo s tím šoférem?“
„Jmenuje se Luck Grevy. Takový obyčejný kluk, nic moc; jenomže Laila přišla na to, že docela dobře uvažuje. Ukecala mě, abych to s ním zkusil, tak jsem mu svěřil lepší práci. A opravdu, ten kluk má větší schopnosti než kroutit volantem!“
„Zvláštní! Už jsem si na něho vzpomněl; takovej docela hezkej kluk, mně vždycky připadal jako diskotékovej frajer.“
„Mně ze začátku taky. Pak jsme mu dali práci, a to jsme se divili! Moc žasnu, že se ještě na nic podobnýho nedal, určitě by měl veliký úspěchy!“
„Asi to bude tím, že ho zlákala ta Laila. Pro ženskou člověk udělá ledasjakou pitomost. Chudák Luck dokonce začal pracovat!“
Wallis se vzpamatoval a zamračil se. „Jo, a ty začínáš blbnout! Co vlastně chceš naznačit tím, že odcházíš na dovolenou?“
„Mám jinou práci, no! Dokážeš to pochopit?“
„Vyplývá to z tvý funkce komthura?“
„No... částečně. Spíš kvůli starostem o blaho prince.“
„Ty se z toho kluka zblázníš! Koukni, vím, že sis ho vymyslel ty, ale nemusel bys ho tak moc rozmazlovat. Řekl bych, že už je všivák oseklej a zhejčkanej až dost...“
„Právě z toho ho chci vyvést.“
Wallis jen kroutil hlavou. „Zrovna ty? To se ti určitě povede! Nezlob se, ale ty nejseš vůbec schopnej vychovávat děti. Ještě, že sám žádný nemáš, byli by to hrozný parchanti!“
„Přesto to zkusím.“
„No dobře. Tak zlom vaz!“
Mike přijel do Slunečního obzoru a odtamtud na koni ke Skále, kde byl pořád ještě tábor, nyní i princovy armády. Jak přijížděl, vyvolával trochu pozornosti, protože se nekoupal v Ohni a i když neměl přehnaně dlouhé vlasy, přece jen nějaké měl. Ale byl starší, tak kluci neuvažovali o násilném řešení.
Asthra se dozvěděla o jeho příjezdu a přišla mu naproti.
„Přijel jsem se podívat, jak ti to sluší bez vlasů!“ objal ji a políbil na temeno hlavy, což dřív nešlo, „A podívejme, jseš hezká holka i tak! Máš vyloženě vznešenej tvar lebky. Toho jsem si nikdy nevšiml...“
Asthra se smála, až jí z očí tekly slzy. „Sluší mi to, že jo? Jsem zkrátka parádní kočka...“
„Moc pěkná, opravdu. Líbí se ti to?“
„A kdyby nelíbilo, máš nějakej nápad, jak tomu odpomoct?“
„Nemám,“ přiznal, „Jenom jsem tě chtěl vidět.“
Asthra měla možná ještě nějaké připomínky, ale radši zavřela pusu dřív, než vybuchne. Raději začala vykládat o svém budoucím jezeře; když vtom vpadl Enkra a spolu s ním krásná dívka, celá zdobená tetováním a odznaky čarodějek.
„Ahoj!“ vítal Enkra Mika s nadšením, „Konečně ses uráčil taky přijet podívat na kamarády! Jo, tohle je Ariadna. Krásná, co?“
„Moc pěkná... Takže Anitta je už na vedlejší koleji?“
Enkra se zatvářil poněkud rozladěně. „Ale ne, proč by? Anitta je pořád moje holka, na tom se snad nemusí nic měnit!“
„Já jenom, abych byl informován o vývoji ve státě. Co kdybych náhodou nepadl na hubu před tvojí novou kamarádkou a tím zle urazil příští státní čarodějku?“
Ariadna nasadila okouzlující úsměv. „Ty bys byl vážně schopen padnout před nějakou ženou na tvář?“
„Holka, na dobře napastovaný podlaze padnu na hubu i bez ženský, o tom nepochybuj!“ odpověděl.
Ariadna poznala, že si dělá legraci, ale rozhodla se ji přijmout. Zvonečkově se rozesmála.
„Ariadna je fajn,“ prohlásil Enkra, „Co ji znám, daří se mi daleko líp než předtím. Zvlášť noci s ní jsou úžasný! Možná by tě vyléčila i z té tvojí nespavosti...“
„A co?“ zarazila se, „Tebe trápí špatné spaní?“
„Už ani ne. Přes den sice občas usínám, ale v noci mi stačí pět až šest hodin. Když se mi někdy podaří řádně se prospat, bývám moc rád, i když něco nestihnu...“
„To přece není problém! Copak ti nemohla pomoct Asthra?“
„Mohla a taky pomáhá, když jsem tady. Ale já často cestuju; na cestách je to ještě horší...“
„Zvláštní. Čím to je?“
„Svým pacientům říkám, že se nejdřív musejí snažit o dobrou životosprávu a vyrovnaný přístup k životu, pak se to upraví samo. Zřejmě taky nemám tu nejlepší metodu, jak žít...“
„To bych řekla!“ ozvala se Asthra, „Ariadno, vůbec s ním neztrácej čas, je to marnej případ. Když si stěžuje, klidně ho uspi na čtyřiadvacet hodin a můžeš ho nechat otesávat kamení, to ho spolehlivě uklidní. Když ho pak probudíš, bude mu fajn. Okoupem ho v Ohni a bude po problémech.“
„Ale jo, docela bych to uvítal.“
„Bez problémů,“ řekl Enkra, „Koupem se každej den po práci. Takhle aspoň máme kůži jako samet, můžeš se přesvědčit!“
Na dotvrzení přejel dlaní po těle Ariadně až do klína a ona to ocenila šťastným zapištěním. Mike trochu zvedl obočí; Enkra by dřív nesáhl na dívku, zvlášť na veřejnosti. Bylo zvykem, že při různých slavnostech se dospívající děti natíraly barvou a dívky se samozřejmě nechávaly obsluhovat od kluků; tehdy měl Enkra spoustu práce s něčím jiným a ani sám se moc rád nepodroboval takovým operacím. Ovšem, dívky to vycítily a dráždily ho, ke všeobecnému pobavení. A teď bezostyšně osahává svoji milenku a ještě ji nabízí – a snad to myslí doopravdy!
„Hlavně, že se ti to líbí.“ řekl Mike a docela byl rád, že ze svého místa na Ariadnu nedosáhne.
Enkra pokynul, aby si všichni sedli. Bylo to v Asthřině stanu, zařízeném jako přenosný chrám; byl tu velký oltář s nejrůznějšími podobami božstev, perské koberce a podušky, ale nebyl tu žádný vjásasán, pódium pro přednášejícího. To bylo jen dobře.
„Tak si vzpomínám, Miku, jsi můj duchovní učitel. Postřehl jsem, že jsi ve svých přednáškách opomněl jeden důležitý aspekt života, kterým je tělesná láska. Co o ní soudíš?“
„Obvykle nepřednáším na toto téma.“
„A není to chyba? Ariadna říká, že mám ve svých znalostech četné mezery a měl bych se víc učit. Co soudíš ty? Měl bych se naučit lásce tak, aby se to děvčatům líbilo co nejvíc?“
„Jistě ano. Ale zaráží mne to množné číslo.“
Enkra naznačil gestem Ariadně, že se mu může opřít hlavou o prsní bradavku; rukou ji objal, položil jí dlaň na ňadro a při řeči si s ním pohrával a hladil je. Druhou ruku používal na gesta, jimiž doprovázel svoji řeč:
„Je pravda, že král má právo na každou ženu, která se mu líbí? Že pro tyto ženy je to vyznamenání a nevšední pocta, takže každá touží po tom se mu odevzdat a strávit s ním nějaký čas?“
„Ano, je.“ přiznal Mike.
„Je dále pravdou, že když se jí potom nabaží, má právo předat ji svému kamarádovi, kterému chce prokázat nevšední poctu, a ten ji skutečně jako tak cenný klenot přijme?“
„Inu, písma praví...“
„Je pravdou, že když šlechtic přijímá krále ve svém domě, je součástí pohostinství nabídnout mu ženu ze svého rodu? Buď svoji manželku, sestru, dceru či jinou význačnou osobu?“
„Enkro, začínám mít dojem...“
„Je zvykem, že když dva šlechtici chtějí uzavřít bratrství, je jedním z nejvznešenějších způsobů, když si vzájemně vymění svoje nejoblíbenější ženy a stráví s nimi společně noc?“
„Chmmm...“
„Má král právo nařídit, aby si pro jeho zábavu členové jeho dvora hned a na místě vybrali někoho, s kým ještě neměli styk, a okamžitě se s ním pomilovali?“
„Tohle už písma neříkají! To je novodobý výmysl...“
„Tak pozor! Shahnáme, Kniha Perských králů říká...“
„Kniha Shahnáme pochází ze třináctého století, což je proti védskému učení velmi krátká doba!“
„Tak to promiň, pravdu máš ty. Zapomněl jsem, že tvoje paměť obsahuje zkušenosti posledních sedmi tisíc let!“
Mike se poněkud mračil, ale Enkra pokračoval:
„Dále dochází k výměnám žen při potvrzování smlouvy, při zvlášť závažných státních aktech, obřadech zajišťujících úrodnost polí a tak. Je pravda, že když v Egyptě po záplavách vytyčovali hranice polí, stvrzovali místa hraničních kamenů tím, že syny majitele statku zbičovali a jeho dcery znásilnili, aby si všichni pamatovali, kde to bylo?“
„Nejspíš jenom v nějakým filmu; Enkro, přestaň bláznit!“
„Můžeš uvést jedinou rozumnou námitku, proč by se tyto moudré a vznešené zákony neměly obnovit v mém Impériu?“
„Můžu. Co když s tím někdo nebude souhlasit?“
„Když nebude souhlasit, tak se to nestane. A co?“
„Říkáš, že dva šlechtici budou spolu chtít uzavřít bratrství na základě toho, že si vymění ženy; jedné se to bude líbit a přijme to, druhá bude mít osobní odpor a odmítne. Co pak?“
Enkra to začal promýšlet, ale Ariadna byla rychlejší:
„Taková dívka bude muset být vyvržena ze společenství.“
Asthra byla hodně tolerantní, ale i ji to zarazilo.
„Abyste rozuměli, nechci nikomu ublížit,“ usmívala se Ariadna, „Ale jak všichni víte, Impérium prozatím není konkrétní státní útvar, ale pouze naše... hra. Neviditelná říše. K té může patřit jen ten, kdo ctí její pravidla, ne? Dobrovolně přišel, nikdo ho nenutil; když mu něco přestane vyhovovat, dobrovolně odejde.“
„Ale nebude takový člověk nešťastný?“ ptal se Mike.
Ariadna postřehla, že přestřelila, a hned začala brzdit: „Já neříkám, že musí někam odcházet... ale nebude se muset zúčastňovat všech akcí, to je jasné. Třeba Asthra se nezúčastňuje her, které jí nevyhovují... jsou určitá osobní tabu, které každý pochopitelně toleruje...“
Asthra udělala gesto, že projednávání jejích záležitostí nemá v současné době smysl. Ariadna tím zmírnila důsledek svého prohlášení, ale pochybnost zůstala.
„Ať je to jak chce, zatím všichni hrají dobrovolně!“ řekl Enkra.
„Kromě těch, co byli chyceni na ulici a přinuceni násilím!“
„Co chceš? Je to hra...“
Ariadna měla mlčet, ale neudržela se: „Když jde holka v Rossa Blance na diskotéku, taky musí počítat, že ji někdo...“
Mike zakašlal; Asthra potřásla hlavou: „Náhodou, v Rossa Blance jsou taky slušný diskotéky! Já tam byla a...“
„Když je někdo princezna a doprovází ji kapitán freefighterů, asi si každej rozmyslí ji přepadat,“ oponovala Ariadna, „Mluvím o obyčejnejch holkách, co se tam jezdí povyrazit...“
Enkra tleskl do dlaní. „To teď probírat nebudeme; já bych nerad zamluvil tu otázku pro svého gurua: Je v pořádku, že se učím dávat jako princ co největší potěšení svým poddaným?“
„Ano, je to velmi správné,“ odpověděl Mike, „Tak se mi líbíš, že se pořád tak hloupě neostýcháš. Roger by měl z tebe radost!“
„Roger?“ zarazil se Enkra.
„No jistě. Je mistr v takových věcech a tvůrce většiny těch teorií, které jsi právě přednesl. Divím se, žes nedával větší pozor, když ti je přednášel. Jistě pro tebe rád uspořádá četné zábavy, kde tě to naučí prakticky; třeba i jeho zkažené sestry, a na ty budeš opravdu potřebovat něco umět!“
„Roger?“ opakoval Enkra, „Myslíš, že... Roger?“
„Jasně. Vždycky ti přece říkal, že seš na takový věci ještě blbej. Teď ho můžeš přesvědčit, že se mu vyrovnáš.“
„Ve zkaženosti?“
„Ve zkušenostech. To víš, řečem se nevyhneš nikdy. Lidi toho vždycky moc napovídají...“
„Co například?“
„Nevím. Já ty hlouposti neposlouchám.“
„Budou říkat, že jsem prase?“
„To by si nedovolili.“
„O Rogerovi se to říká.“
„A vadí mu to nějak? Víš sám, že ne.“
Enkra blýskl očima. „Je mi jedno, co říkají lidé! Víš o tom?“
„Já na ně taky kašlu.“
„Ale na Rogerovy zábavy nechodíš!“
„To víš, už jsem starší! Kdyby mi bylo jako tobě, určitě bych tam chodil. A chtěl bych být jednička, jako jsi ty.“
Enkra se pořád ještě tvářil podivně. Pohlédl na Ariadnu, která začínala tušit, že tato rozmluva se jí hodně týká. Pak řekl:
„Promyslím to. Pojedem se podívat na tu přehradu, ne?“
Nastal ruch a shon, chystali si koně a všelijak se pošťuchovali; napjatá atmosféra se poněkud uklidnila. Během cesty je zdravil každý, kdo nebyl v transu. Přehrada už byla vysoká a kotlina, v níž se mělo rozlévat jezero, řádně prohloubená. Ale přesto se tam snažili usilovně pracovat.
„Zavedli jsme provoz na směny,“ vykládal Enkra, „Jinak se to nedalo organizačně zvládnout. Jenže všichni chtějí do pracovní směny, aby si odpočali. Říkají, že je to lepší než spát...“
„Ty taky?“
„Jasně! Nemysli, že se ulejvám; i Ariadna dělá jako ostatní, dokonce Asthra si vorazila pár šichet. Jenže, holky musejí spíš velet, ono to není tak jednoduchý...“
„A ty už ses to naučil?“
„Víš, že jo? Umím toho hodně... Ariadna mě naučila.“
„Tak to zkus. Ukaž mi to!“
„Fajn... na kom?“
„Na mně, samozřejmě.“
Enkra se trochu zarazil; musel počítat, že Mike mu neodpustí žádnou chybu a bude se mu krutě posmívat. Přesto si troufal; Mike si sedl na zem, Enkra mu sevřel hlavu do dlaní a prsty přejížděl po spáncích.
„Podařilo se,“ řekla Asthra, „Už spí!“
„Nechte ho, ať si taky zamaká!“ navrhla Ariadna, „To má za to svý kecání...“
„Tolik toho snad neřekl?“ divil se Enkra.
„Stačilo to! Ale přál si přece odpočinek, ne?“
Enkra zaváhal. Prsty přejížděl komthurovi po hlavě. Obě dívky chápaly, co chystá. „Odpovídej na otázky!“ nařídil.
Mike neřekl nic, seděl strnule a klidně.
„Jak se ti líbí Ariadna?“
„Je krásná a zkažená. Chamtivá, ctižádostivá a zlá.“
„Souhlasíš s tím, abych s ní spal?“
„Ano.“
„Proč?“
„Je třeba, abys poznal všechno bahno vztahu s nemravnými a mravně zkaženými dívkami.“
„Myslíš, že jsem kurva?“ vylítla Ariadna, která to nemohla vydržet, zacloumala jeho hlavou, ale Mike ji vůbec nevnímal.
„Myslíš, že Ariadna je kurva?“ položil otázku Enkra.
„Ne. Nemá zapotřebí brát peníze. Bude vždy mít možnost získat muže z lásky.“
„Jak bys označil její duševní stav?“
„Nymfomanka. Trpí chorobnou touhou po ukojení pohlavního pudu.“
Enkra se ohlédl na Ariadnu, která neřekla nic.
„Proč si to myslíš?“
„Byla k tomu vychována.“
„Myslíš si, že je ochotna spát s kýmkoliv?“
„Nevím.“
„Jaké předpokládáš pochybnosti?“
„Nevím, je-li ochotna spát se mnou.“
Enkra vyprskl smíchy a Ariadna vyjekla: „To si teda piš, že ne! To už bych radši spala rovnou s prasetem, než s tebou!“
„Počkej, nevztekej se!“ zarazil ji Enkra, „Mě to moc zajímá! Budu vyslýchat lidi v hypnotickém spánku, aspoň se něco dozvím!“
Mike si ničeho nevšímal. Mlčel.
„Myslíš, že i já mám nějaké morální chyby a charakterové vady?“
„Ano.“
„Kterou považuješ za nejhorší?“
„Touhu po moci.“
„Ale já netoužím po moci! Tu jsi mi dal ty!“
Mike nepromluvil. Nedostal otázku.
„Které mé rozhodnutí považuješ za špatné?“
„Uvolnění morálky ve státě.“
„Nic takového jsem nenařídil!“
Mike neodpověděl.
„Které moje rozhodnutí uvolnilo morálku?“
„Povolení stříhání.“
„Jakou to má souvislost?“
„Povolení stříhání odstranilo strach ze ztráty cti provinilých bojovníků. Mnozí si pomysleli, že zákony přestaly platit.“
„On nespí!“ vykřikla Ariadna, „On je vzhůru a dělá si z nás jen legraci!“
Asthra přistoupila k Mikovi, odhrnula mu víčko a prohlížela oko. Zakroutila hlavou. „Je v hypnotickém stavu.“
„Jakým způsobem bych měl morálku obnovit?“ zeptal se Enkra a vypadal při tom dost vážně.
„Nevím.“
„Nařídím, aby se stříhání opět zakázalo. Myslíš, že to pomůže?“
„Ne.“
„Proč?“
„Jde o nezvratný proces. Byla-li morálka jednou uvolněna, není už žádná možnost opět ji utužit.“
„I když nám narostou vlasy, tak ne?“
„Ta možnost zůstane.“
„Myslíš, že jsem příčinou zkázy národa?“
Mike neodpověděl hned, jen se pohnul. Řekl: „Nevím. Zatím ne.“
„Kdy se to stane?“
„Až vydáš další rozhodnutí.“
Enkra se udiveně rozhlížel z jednoho na druhého. Až se zeptal: „Jaké rozhodnutí?“
„Nevím.“
„Jak tedy víš, že bude špatné?“
„Tvá cesta k tomu vede.“
Enkra byl ještě zmatenější. A do toho řekla princezna Asthra: „Já mu rozumím. Chápu, co myslí.“
„Tak to vysvětli!“ vybuchl chlapec.
„Uvažuje asi takhle: z temného věku, kdy nebylo právo a zákon, povstal zvyk zachovávání šlechtických práv; jedno z nich, viditelný znak vysoké kasty, byly účesy bojovníků. Možná se pamatuješ na dobu války a po válce, kdy možnost dát si narůst vlasy patřila k právům těch, kdo přežili. Po celá léta žil každý z nás ve světě, který se tak označoval. Ustřižení vlasů byl znak nejtěžšího přečinu, vlastně vyobcování ze společenství. Až ty jsi to změnil a dovolil zahrávat si s tím, co všichni považovali za posvátné. Dobře, my jsme si taky chvíli mysleli, že to nic neznamená, že se bude jednat jen o takovou legraci. Já si to myslela... ještě před chvilkou, protože mě skutečně pobavilo, když jsi mě stříhal. Už dlouho jsem si to představovala s pocitem zvrácené rozkoše. Jenže Mike to chápe líp!
Když padl tento zákon, padlo všechno; už není rozdílu mezi šlechticem a přivandrovalcem z poslední díry ve světě. Už není rozdíl mezi čestným bojovníkem a sketou, se kterým nikdo nechce ani promluvit. Už není nic, co by bylo nejvyšším trestem, snad jen kromě smrti, a tu nepustíme na svět. To by bylo to poslední, abychom začali ještě zabíjet. Mnozí z nás to pochopili tak, že když skončilo období zákona, nastává nový Temný věk. Až si to uvědomí, bude to ještě horší.“
„Ale co mám tedy dělat?“
„Nevím.“
„Ty přece víš, proč jsem to udělal! Bylo to nutné, a bude to nutné v budoucnu čím dál víc! Už nemůžeme nosit dlouhé vlasy jako dřív, když máme možnost získat daleko víc...“
„Každý den něco získáváme a ztrácíme. A někdy předem nevíme, zda víc získáme či ztratíme. Je možné, že nastane nová éra a že bojovníci najdou nový symbol svého stavu. Ale než se to stane, není nic, co by nás spojovalo.“
„Co mám tedy dělat? Kde vzít nový symbol?“ vykřikl Enkra téměř zoufale.
A Mike von Cross, který reagoval na jeho otázky ještě pořád, odpověděl: „Jediný symbol jsi ty.“
Enkra se k němu překvapeně otočil. Asthra, která obvykle chápala nejrychleji, řekla: „Snad. Je možné, že jsi to poslední, čemu bojovníci věří. To, že položili svoje hlavy před tvoje nohy, je spojilo. Teď jdou, kam ukazuješ. Ale tím větší máš odpovědnost. Obětovali ti všechno, i svoji čest. Teď dobře přemýšlej, kam půjdeš.“
Enkra sevřel hlavu v dlaních. Ohlédl se na komthura, který pořád ještě seděl bez hnutí, a znechuceně zamával rukou:
„Probuď ho! Už to nechci poslouchat! Už nechci nic vědět...“
Asthra mu položila ruce na hlavu a probudila ho.
„Stejně se mi nezdá, že mluvil pravdu,“ bručela někde vzadu Ariadna, „Jestli doopravdy vůbec spal! Enkra ještě umí houby a Asthra mohla taky kecat. Ráda si dělá z lidí legraci...“
„Mlč už!“ rozkřikl se na ni Enkra, „Už jsi toho namluvila dost, nemyslíš?“
Ariadna se urazila, ale bystře pochopila, že teď není na její provokování vhodná doba, takže se radši stáhla do ústraní.
Mike řekl: „Potřeboval bych se uklidnit a odpočinout si. Asthro, dej mi nějakou práci na své přehradě. Slyšel jsem, že při tom tě přejde všechno, co člověka může trápit...“
Asthra objala jeho hlavu a znovu jej přivedla do transu. Pak mu dala rozkaz, on uchopil kladivo a sekáč a poklusem odbíhal na pracoviště, až se jeho tučné neforemné tělo třáslo...
30.05.2021 11:44