Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!

Universita Kingtown má řadu objektů historických i novějších, jak tak který z Vládců a mecenášů měl snahu ji vylepšit. V jednom ze starých ústavů v centru města byl instalován Wallisův stroj; v průběhu prázdnin s ním prováděli experimenty, kdežto nyní hodlali zahájit používání v praxi. A protože prozatím nebyly ještě zpracovány programy pro dospělé, bylo rozhodnuto začít s jazykovou výukou dětí.

Hybnou silou pokroku je protekce. Proto bylo rozhodnuto začít se školou na Tawarrově náměstí, kam chodil kdysi taky Enkra, se šestou třídou. Je jasné proč: chodil tam Leslie Therlowe. Ten sice jazyky uměl, ale většina jeho spolužáků univerzálku neměla. Takže třídní učitelka (Enkrova oblíbená Rudá Kočka Mabel) dostala příkaz dostavit se se svou třídou na Universitu k vyučování jazyka francouzského.

Výuce měli být přítomni Enkra, Jackie, Kurt, Sonny a Roger. Dále Anitta, která jako Francouzka byla určena k přezkušování, zda se akce podařila. Také tam byli studenti a dva profesoři, kteří se Wallisem zabývali.

Leslie byl čerstvě povýšen na náčelníka třídy a proto se snažil velet uvážlivě a moudře. Vykonával funkci honicího psa, což Mabel vyhovovalo. Radostně se uvítala s Enkrou i ostatními, neboť je kdysi učila a vyzvídala, jak jim to jde na gymplu. Šlo jim to, přestože tam chodili jako do Sokola, jak se vyjádřil Roger.

Leslie zatím rychtoval svoje spolužáky. Všichni museli odložit oděv a osprchovat se; Enkra & spol. chodili v bílých pláštích, přestože se to začínalo kritizovat. Mnozí operátoři tvrdili, že v budoucnu bude zakázáno nosit jakýkoliv oděv, neb pláště, byť čistě vyprané, chytají prach a pouštějí chloupky. Na Mabel pohlíželi studenti kriticky, protože měla kratičkou jemnou srst proměnlivé barvy.

„Zatím to jde,“ řekla jedna dívka, „Ale dole už pracujeme na dalším typu Wallisu. Ten bude vyžadovat, aby nejen ten, kdo podstupuje výuku, ale všichni chodili ostříhaní! Včetně ostatního tělesného ochlupení, protože všude se může držet špína! Než bude někdo vpuštěn do objektu, musí se kompletně oholit a osprchovat!“

Mabel se tvářila, že jí to způsobí rozkoš. „To bude mít moje malá radost!“

Enkra se smál. „Kdo že?“

„Mám přeci dceru, ne? Jsou jí sice teprve tři roky, ale nedala jinak, než že se nechá taky oholit. Že všecky velký holky choděj ostříhaný...“

„A po tobě to nechtěla?“

„To víš, že jo! Jenže já jsem ještě doma svou paní!“

Zamračený student, který byl odpovědný za provoz stroje, přišel a prohlásil stroze: „Zatím to moc nevypadá. Ty tvoje děcka mají zas nějaký pitomý řeči. Jdi si je uklidnit!“

Enkra a Mabel vpadli do umývárny. Prozatím se tam diskutovalo a diskutovalo; Leslie, nešťastný jak šafářův dvoreček, stál u dveří a krčil rameny.

„Nařídil jsem, aby se přelízli břitvou,“ řekl technik, „Nikdo to nechce udělat. Že prej se stříhat nebudou!“

„Proč ne?“ ptal se Enkra.

„Abys rozuměl,“ řekl jeden z kluků, kteří vedli opozici, „My nemáme nic proti tomu, aby nás stříhali. Nám se to dokonce docela líbí. Ale sami nikoho stříhat nebudem!“

„Ale proč?“

„Je to práce katovská, nečestná a ponižující. My jsme šlechtici a bojovníci a nemáme to zapotřebí!“

„Pokud vím, dovolil jsem stříhání a zrušil jsem i ta hanebná označení, která jsi vyslovil!“

„Na to máš právo, pane. Ale tím jsi nijak nezměnil skutečný stav věcí. My taky nekritizujeme tebe jako prince ani tvoje rozhodnutí. Jenom to my dělat nebudeme!“

„S tím všichni souhlasí?“ ptal se Jackie.

„Já to netvrdím,“ řekla jedna z dívek, „Mně je to jedno. Ale nebudu nikoho stříhat, když se kluci chtějí ulejvat! Já jsem pro to, že ostříhám jednoho nebo dva. Ale všecky ne, to bych si vykloubila ruku. Víš, co to je, oholit celou třídu? Buďto bude každej dělat něco, nebo nehraju taky!“

„No... to je teda pěkný!“ řekl Enkra, „Já tedy nařizuju jako princ, abyste to udělali! Mám právo nařídit komukoliv cokoliv!“

„To je malej omyl,“ řekl kluk, který předtím diskutoval, „Dokud jsme válčili a byli nepřátelé, tak to mělo smysl a my jsme tě poslouchali. Já jsem taky stříhal zajatce a nestydím se za to. Ale teď jsme se smířili a ty už nemáš žádný důvod nám takový věci poroučet!“

„A to, že je to zapotřebí, není důvod?“

„No... jak pro koho.“

„Znovu opakuji rozkaz: každý ostříhá jednoho kamaráda!“

Diskutéři se podívali jeden na druhého, tvářili se značně neochotně. Ale pak jeden řekl: „Podle rozkazu...“

A skutečně se začali chápat nářadí a chystali se k činnosti. Enkra se usmál: „No prosím. A je po problémech!“

„Pro dnešek,“ řekla studentka, „Příště to tu máme zas. Poslechli jen na tvůj přímý příkaz. Když tady nebudeš ty, neposlechnou zase...“

„Myslíš, že mám vydat ještě přísnější rozkazy?“

Studenti krčili rameny a domlouvali se pohledy. Ta dívka řekla: „To všecko je k ničemu. Budeme potřebovat profesionální práci. Někoho, kdo by to dělal ochotně a bez diskusí. Třeba i za plat.“

„Holiče?“ ohrnul Enkra nos, „Kde ho vezmem?“

„No, to je právě ten problém...“

„Dát sem nějakého cizince, to není řešení,“ přemýšlel princ nahlas, „Snad abychom to dávali v rámci nějakého trestu těm, co se proviní... to by šlo, ne?“

„Vynikající řešení! Hlavně podpoří tvůj názor, že se nejedná o nic nečestnýho...“

„A jak si teda chceš pomoci?“

„Já nevím! Ale v každým případě musíme situaci řešit...“

Enkra sledoval, jak se děti snaží. Překvapilo ho, že stříhal zásadně kluk holku a naopak. Docela se tím dobře bavili, alespoň vtipkovali a smáli se. Jednoho kluka už jeho dívka dokončila, on přišel a chystal se k výuce.

Operátor mu nasadil přílbu a zkontroloval, jestli se všechno podařilo a kontakty přilehly na patřičná místa. Dvanáctiletý kluk má sice o chlup menší hlavu než dospělý a bylo třeba přílbu přizpůsobit, ale s tím si technici poradili už v Sun City. Studentka mu dala napít posilujícího nápoje a on za pár okamžiků upadl do spánku; uložili ho na lůžko a zasunuli do Wallisu, načež student zapnul magnetofon.

„Půjde to rychle,“ vysvětlovala studentka, „Kdepak jsou ty časy, kdy byly jazyky na dvou kazetách a kdo si pustil jednu, měl z toho v hlavě leda guláš! Teď to zvládnem za půl hodiny celý!“

Děti zatím skončily práci; nahrnuly se kolem a pozorovaly, co se děje s jejich kamarádem. Měly smůlu, nedělo se s ním nic. Klidně spal, magnetofon tiše ševelil. Studentka, co na něj dávala pozor, se vyloženě nudila; taky ostatní lidé, pracující s Wallisem, se tvářili klidně.

„To tady budete všichni překážet?“ ptal se profesor, který byl vrchním šéfem, „Poslechni, děvče, nemůžeš ty děti nějak zabavit, aby tady neočumovaly?“

Mabel se zatvářila dost nešťastně. „A co s nima mám dělat? Žádnou jinou zábavu tady nemají...“

„To jim tady mám zařídit ještě hernu?“ rozčílil se profesor, „My jsme tady na vážnou práci, ne na nějaký blbinky... Ať si zatím zůstanou třeba... v bazénu!“

Děti byly odehnány zase do koupelny, kde byl i bazén. Ne tak velký jak bývá zvykem, ale za příznivých okolností se v něm dalo i plavat. Takže tam všichni naskákali a rochnili se; docela se jim to líbilo.

„Tohle nic není,“ vyprávěl Leslie Therlowe, „Nejlepší je to, když vás olízne Oheň. To pak máš kůži hladkou jako delfín a plave se ti jedna radost. Bezva pocit...“

Lesliemu začínaly už tu i onde růst na těle chloupky a rád upozorňoval, že mu to vadí, aby si toho každý povšiml. Dokonce vyzval jednu holčičku, aby si sáhla.

„No jo, ale Oheň nemáme a těžko budem mít...“ namítala.

„To nevadí. Oholit bys mě mohla!“

„Tak jo... ale na oplátku!“

Takže se Leslie nechal namydlit po celém těle a odřít břitvou. Pak udělal to samé dívce; ostatní se postupně přidali.

„Pane Bože,“ řekla Mabel, „To nám tak ještě scházelo!“

„Nějaký problémy?“ usmíval se Enkra.

„Za války, když se všichni snažili připomínat časy císařství, se taky tak blblo. Každý měl snahu si holit tělo, aby vypadal, jako když mívali Oheň. Myslela jsem, že už to přestalo.“

„Chceš si to nechat udělat taky?“ smál se Roger.

„Proč ještě já? Nestačí, že blázní ty děti?“

„Dát se oholit je docela příjemné! Já si to třeba udělat nechám!“

„Ty můžeš, protože vždycky nějakou holku seženeš,“ napadl ho Sonny Albert, „Ale je to pěkná blbost...“

Enkra je neposlouchal. Přemýšlel o tom, jaké ještě problémy přinese toto vyučování. Až když ho zavolali, vrátil se k Wallisu.

Chlapec, který první vyzkoušel stroj, byl už vzhůru, koukal trochu hloupě, ale byl v pořádku. Zatím už operátoři připravovali dalšího žáka, tentokrát dívku.

„Tak co, jak ti je?“ ptal se Enkra francouzsky.

„Dík, ujde to. Jenom hlava se mi točí.“ řekl kluk, než si uvědomil, že mluví čerstvě naučeným jazykem.

Anitta přinesla list papíru, na kterém vlastnoručně vypracovala test, a začala mu pokládat otázky. Kluk ochotně odpovídal.

„Výborný,“ řekla, když skončila, „Zdá se, že je to v pořádku.“

„Ve škole si ještě napíšeme hromadnou písemku,“ řekla Mabel, „Ale vypadá to, že budeme moci francouzštinu jednou provždy škrtnout z rozvrhu hodin.“

„Dobrý, ne?“ řekl Enkra klidně, „Až budou všechny předměty na kazetách, budou si sem děti chodit jen pro svůj díl znalostí. Asi to tady přestavíme pro podobný účely. A zřídíme nějakou hernu a hřiště, aby se tu nenudily...“

„Ještě je nepouštěj domů,“ řekl profesor, „Zjistili jsme, že optimální počet pro jednoho člověka je dvě půlhodinové seance. Můžeme jim pustit ještě něco, za předpokladu, že si mezitím odpočinou. Nejdřív vezmeme tohle, pak něco dalšího...“

„A co to bude? Další jazyk?“

„I to by šlo. Mně je to jedno, vyberte něco...“

Anitta už pročetla celý seznam a kroutila hlavou. Teď se odvážila zeptat: „Co je ta medicína? Je rozdělená na pět dílů!“

„Medicína je složitá. Je na to potřeba hodně času a informací. A to je pořád ještě jenom úvod. Nějak se nám nedaří vytvářet informace kompletní. Podívej, první díl je například anatomie. Naučí tě to, jak se jmenuje kdekterá kost v těle, jednotlivé svaly, šlachy, zkrátka všecko. Každý, kdo to absolvuje, by měl teoreticky umět provést pitvu. Jenomže, když k tomu někoho postavíme a on uvidí mrtvolu, složí se nám, protože praktické zkušenosti mu chybí!“

„To je ale zvláštní!“ ozval se Enkra, „Já přece mám i praktické zkušenosti! Mohl bych hned operovat!“

„Asi to pořád není tak dokonalý jako tvá univerzálka. Jestli chceš, můžem si to na někom zkusit. Třeba na Anittě, ta určitě žádný takový znalosti nemá...“

„Docela bych ráda! Kdybych chtěla třeba študovat na vejšce...“

„Zatím půjdeš na gympl!“ řekl Enkra, „Ale hodit se ti to může. Když chceš, tak si to šlehni...“

„Nejdřív snad skončíme ty děti!“ řekla Mabel, „Jsou už pěkně rozjetý. V tom bazénu pěkně řáděj a nikdo je nezkrotí...“

Měla pravdu. Mezi dětmi zuřila rvačka, která se dala přirovnat jenom k živelné pohromě. Začali to samozřejmě kluci, ale dívenky se ochotně přidaly. Leslie se snažil je zkrotit, ale byl pořádně zbit. Nakonec to rozehnal osobně Enkra, ale nevyšetřoval, proč se to všechno stalo. Skočil do bazénu a koho chytil, tomu narval hlavu pod vodu. Přidala se i Mabel a nakonec všichni.

„Budou s tím starosti,“ řekla studentka, která se o ně starala, „Když se pro ně něco neudělá, budou čím dál vzpurnější a divočejší. Měli bysme zařídit pro čekající nějaký kino, nebo tak něco. Nebo jim dát nějakou užitečnou práci...“

Enkra povzdychl. „To vypadá na vybudování vzdělávacího komplexu. Studovnu, kde budou procházet výukou, komplex pro koupání, stříhání a tak, hřiště, kino... spousta peněz!“

„Ušetří se na učitelích. Například na jazyky už nikdo nebude muset sáhnout. V první třídě necháme proběhnout kurs arminštiny a angličtiny a jednou provždy budeme moci dát dětem pokoj se zkoušením...“

„Myslíš, že to půjde?“

„Už jsme to zkusili. Kluk mýho kamaráda šel teď do první třídy. Tak jsme mu to zkusili pustit. Teď sedí ve třídě, kouše násadku a nudí se, protože ostatní se učí slabikovat a on si může klidně číst noviny. Považují ho běžně za univerzála...“

„Na všechno dojde! Možná i na ty permanentní prázdniny, co o nich všichni mluví. Jen co budou rozšířený Wallisy...“

„To je ještě dost primitivní. Už jsme tomu vychytali různý blechy, ale pořád ještě to není nejlepší. Hlavně programy, s těma je potíž. Zatím dostáváme všecko ze Sun City, tam je nahrávají. Ale pokud vím, už to zkoušejí přímo ve Slunečním obzoru...“

„Až budu mít čas, zajedu se podívat, jak jsou daleko v tom Sun City. Nebo by bylo lepší, kdyby tam někdo jel a trochu je popíchl – připadá mi, že se s tím zbytečně mažou...“ řekl Enkra.

„Já... bych to třeba zkusila!“ řekla Anitta, „Dost mě to zajímá. I bych se tam něco naučila...“

Enkra nebyl moc rád, že mu odejde; ale Anitta hodlala dokázat, že patří ke špičce a je na ni spolehnutí.

„Když něco, tak vezmu vrtulník a zalítnu tam! Asthra mě s ním učila... ty přece máš služební letadlo, ne?“

„Takovou vážku...“ řekl Enkra nejistě, „Ale nevím...“

„Asthra slibovala, že vykouzlí nějakej systém nahrávání na tři a půlky diskety. Ale stejně to není ono; možná budou lepší hned kompaktní disky, tam se víc vejde...“

Enkra jí poněkud znechuceně vypsal cesťák. Konečně, to ještě neznamenalo, že mu odjede hned.

„Až bude chvíle času.“ rozhodli.

Pak už Anittu odvolali. Dívka byla hotová a ona s ní musela udělat test, jak se naučila její řeč.

Z bazénu se ozýval nelidský řev; dětem přinesli pro zábavu míč a ony teď zkoušely hrát s ním v bazénu nějakou hru. Mabel už byla nucena ošetřovat první rozbitou hlavu; ještě dobře, že ten kluk byl tak pečlivě vyholen.

„Budou s tím ještě starosti.“ povzdychl si Enkra.

Errata:

30.05.2021 11:44