Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!

Dobytí města Onga-Orangu, poslední výspy odbojníků, se blížilo ke konci. Enkrova jízda se dostala těsně na předměstí, dobytí a pokoření místní armády bylo jen otázkou hodin. Bylo slušné, aby se Enkra a jeho štáb dostavili na místo a osobně zvítězili, jinak by to občané města, dost citliví na svoji čest, považovali za zneuctění.

Enkra odjel do Onga-Orangu. Anitta s ním nejela, nic ji tam nelákalo. Radši se vypravila do Sun City podívat se, jak pokračuje programování. Spolu s ní jela čarodějka Ariadna, neboť nejen že neuznali Anittu za způsobilou řídit vrtulník, dokonce jí nesvěřili ani auto s výmluvou, že řídí mizerně. Zároveň s nimi jel taky Luck Grevy, který už pracoval jako programátor a občas dojížděl do Kingtownu služebně. Ariadna se s ním znala a vyhověla mu, aby nemusel autobusem.

Vztahy mezi Anittou a Ariadnou už dávno nebyly napjaté. Ariadna uznala její nadřazenost a chovala se k ní jako k první manželce prince. Anitta ji naopak považovala za již odepsanou pro Enkru a byla ochotna chovat se k ní co nejlaskavěji, pokud se k němu nepokusí přiblížit. Občas uvažovala, jaké má asi plány; podezírala ji, že by ráda získala vysoké místo u dvora a byla ochotna ji podporovat, pokud ji nebude chtít vyšachovat. To Ariadna rozhodně nechtěla, naopak čas od času něco Anittu přiučila a naznačovala, že by mohla i víc.

Ve městě se šířily zvyky, které snad existovaly za císařství, ale ještě spíš si je někdo vymyslel v dobách, kdy se pokoušeli nalákat co nejvíc turistů. Když někdo z významných a bohatých oslavoval, třeba narozeniny, uspořádal velkolepý mejdan na tolik dní, na kolik mu stačily peníze. V průběhu zábavy se spárovali všichni, kdo tam byli, ve všelijakých kombinacích a nejlíp s někým, kdo rozhodně nechtěl. Mnozí se pokoušeli vylákat na tyto zábavy Enkru, ale ten nejevil zájem. Na Anittu se obraceli, protože ji považovali za slabý článek a doufali, že se nechá zblbnout. Jednou byla u toho Ariadna a bez problémů se nabídla, že zaskočí, jako vedlejší princova manželka. Měla to ráda s kluky i s děvčaty, takže žádný problém. Enkra jí to schválil a Anittě spadl velký kámen ze srdce, takže ráda souhlasila.

Od začátku, co jeli, spolu Ariadna a Luck nepokrytě koketovali. Anitta se záhy dozvěděla, že spolu ještě nespali, přestože se znají už nějaký čas; což provokovalo oba stejně a vypadalo to, že k tomu brzy dojde. Protože všichni tři jeli nazí, nebyly problémy se vzájemným dotýkáním a drážděním, což považují všichni mladí za projev přátelského zájmu a znak úcty. Anitta seděla vzadu, Luck řídil a Ariadna se k němu lísala; občas mu sáhla na šaltpáku a zacloumala jí tak, že se sotva držel na silnici.

„Jak mi to uděláš ještě jednou, tak ti vážně nasekám na holej zadek! Nebo nebudu řídit...“

„Tak nasekej, když ti to udělá radost! Jestli se nezmůžeš na nic lepšího...“

„Já někde zastavím a ukážu ti, nač se zmůžu!“

„Hlavně jestli si troufáš!“

Luck ji šikovně chytil a za jízdy začal muchlat. Ariadna pištěla nadšením a auto lítalo po silnici od pankejtu k pankejtu, až se Anitta začínala bát.

„Nebylo by lepší na to zastavit?“ ptala se.

„Počkej, zajedem k řece a tam se vykoupáme,“rozhodl Luck, „Musíš chvilku vydržet...“

„Seš pěknej zbabělec,“ pištěla Ariadna, „Přiznej se, ty se bojíš, že se rozsekáme a opustíš tělo! Právě to je pěkná hra, že nemáš nikdy jistý, jestli přežiješ...“

„Tak ať Luck vypadne od volantu! Já budu řídit a vy si dělejte co chcete! Tak blbá zas nejsem, abych se někde zabila!“

Byla to určitá možnost, ale Ariadna namítala: „Jenže, když my si budeme dělat radost, Anitta se bude nudit! Je tady sama...“

„Myslíš, že bych vás obě nezvládl?“

„Jo, tak si to představuješ? Dvě princezny najednou... to bys musel bejt pěkně nabitej, kamaráde!“

„Ještě budeš prosit, abych tě už nechal!“

„Já prosit, jo? To spíš ty budeš mrtvej a já budu muset řídit za tebe, až budeš zdechlina a nebudeš se moct ani zvednout!“

„To na nás Anitta bude jen tak koukat?“

Anitta se rozhodla zakročit: „Se mnou si nedělejte starosti. Já se koukám docela ráda.“

„No jak chceš, ale děláš chybu! Zatím každá holka se mnou byla moc spokojená...“

„Nech ji,“ mávla rukou Ariadna, „Kdyby se to dozvěděl Enkra...“

„Enkra? Kdo ví, kde ten je! Třeba už dobyl Onga-Orang a užívá si s místníma křepelkama, co mu předhodili...“

Anitta si už zvykla na jejich žertování, tak odpovídala vesele, leč nezávazně. Luck zajel na odbočku a zastavil u řeky, Ariadna vystoupila a dala se na útěk, on ji chytil a hned se jí zmocnil; váleli se po louce a sténali námahou a vzrušením.

Anitta je skutečně pozorovala. Už si zvykla nedivit se ani nepohoršovat, oceňovala jejich krásu i soulad ve hře. Oba byli silní a vytrvalí, měli rádi drsné hry, proto se jejich láska podobala boji. Trvalo dlouho, než se unavili aspoň natolik, aby ulehli a odpočívali.

„Děláš chybu, Anitto, že se nepřidáš,“ řekla Ariadna, když Luck na chvilku odešel, „Už jsem prozkoušela pár chlapců od dvora, ale v něm je něco... zvláštního. Vzrušuje mě to...“

„Já mu nemůžu přijít na chuť. Připadá mi protivnej...“

„Možná jo, ale... já z něho cítím nějaký nebezpečí, nebo tak něco! Jako kdyby mi měl ublížit!“

„Co by ti takovej frajírek mohl udělat?“

„No právě, že? Já ho dráždím všelijak, však jsi viděla, aby se rozpálil a třeba mi jednu ubalil... jak jsem ho kousla?“

„Zavyl pěkně, to jo, ale... jen ho to posílilo!“

„Asi ho naočkovala ta jeho holka. Má děsivou auru... nechala svoje stopy na Luckovi, ale ji zas nabil Roger, to je hroznej... tys ještě nespala s Rogerem, co?“

„Ještě to tak! Fuj, připadá mi jako lepidlo...“

„Já si s ním zatančila na tom večírku... ale nenastěhovala jsem se k němu, tak se o tom nemluvilo. To zrovna chodil s takovou vyzáblou Švédkou, víš přece...“

„Počkej, to není možný! Když je Roger zamilovanej do nějaký holky, tak přece nenavazuje styky s jinejma!“

„Nevím, jak to dělá normálně, nebo co se o tom povídá, ale ten večer na ni ochotně zapomněl...“

„A ona na něj? Přece se na něj lepila jako klih...“

„Uložila jsem ji a zařídila pěkný sny. Taky snad umíš zbavit se konkurence... Rogerovi to vůbec nevadilo, jen se tomu smál!“

„Seš příšerná potvora, Ariadno!“

„Viď, že! Proto ti taky můžu radit...“

Vrátil se Luck. „Pomlouváte, panenky, pomlouváte? Styďte se!“

„S tvojí Lailou jsme ještě nezačaly, tak co máš?“

„To máte kliku! Taky bych vás potrestal!“

„Já tě nepřestávám obdivovat!“ kroutila hlavou Ariadna, „Skoro se nemůžeš hejbat, vzdycháš jako stará Weittingerová a ještě si troufáš... Kdybys radši odpočíval a nabíral síly...“

„A co jinýho dělám? Leda kvůli Anittě bych se ještě zvedl...“

„To nemůžu kamarádce udělat, abych ji okrádala o tvoji přízeň!“ smála se Anitta, „Ariadna tě vyzvala, ať si tě vychutná!“

„Tak jo, odpočívat můžem...“ souhlasila čarodějka.

Anitta se natáhla na mělčinu; voda ji příjemně chladila, slunce naopak prohřívalo. Ariadna si lehla vedle ní a kňučela blahem.

„Uvolni se,“ vybídla ji, „Rozdělím se s tebou o svý zážitky!“

Tu hru měla Anitta ráda, zvlášť když ji někdo uměl jako Ariadna. Propojení mysli znamenalo, že se mohla dle libosti procházet vzpomínkami partnerky a vybavovat si, co za své nepříliš dlouhé kariéry prožila; ale v mnoha případech nebyly vzpomínky dost jasné, aby je mohla vnímat. Šlo by jí to možná ještě líp s kluky, ale to by se s nimi musela spojit, což zatím rozhořčeně odmítala.

„Jestli třeba nejsi mentalitou na děvčátka!“ smáli se jí, „...se nezlob, každej člověk je bisexuál, určitý vlohy k tomu má, ale nenatrefil na tu správnou partnerku, tak to nedělá...“

Teď však cítila z Ariadny nějakou nejistotu a znepokojení; jako by měla o Lucka s někým svést souboj, nejspíš s tou Lailou. Ta se jí jevila jako příšerná a nebezpečná nestvůra, dlouhé pařáty ji ovíjely, upíří zuby vysávaly krev. Anitta se probudila hrůzou.

„To nic,“ uklidňovala ji Ariadna, „Mysl dělá všelijaký kouzla; já vím, že mě Laila bude nenávidět, ale přes Lucka se to srovná. Nechceš si to taky zkusit? Jak se jednou spojíte, už ti nesmí ublížit, to by měl děsněj karmickej přestupek!“

„Ne!“ zaječela Anitta, jako by jí chtěli ublížit.

Ariadna si to ještě jednou rozdala s Luckem až do vyčerpání; pak radši nechala řídit Anittu, takže do střediska dojeli se zpožděním a hned dostali vynadáno. Už na bráně čekala Laila, jíž Luck něco slíbil, a podezíravě si prohlížela jeho i Ariadnu, která se tvářila velmi spokojeně. Anitta se tvářila neutrálně a nevěděla, co na to říct. Laila jí byla docela sympatická.

Pak přišla Ťapka, což Anittu potěšilo. Když je tady, určitě tu někde bude i komthur, kterému dělá sekretářku.

„Jo, Mike tady je. Teď zrovna jel někam na jednání, ale vrátí se za chvilku...“

Potom Ťapka vzala Anittu kousek stranou. Chovala se při tom bezstarostně, jako by si chtěla popovídat o holčičích problémech. Ale odvlekla ji mimo budovu: „Mám trochu starosti... zjistili jsme nějaký únik informací. Máme tady škodnou...“

„Vážně? A kdo to je?“

„Moc ráda bych to vypátrala. Mike je tady především kvůli tomu. Nechtěla bys nám trochu pomoci?“

„Jasně! Jestli mi ovšem důvěřuješ, že to neroznáším já...“

„Víme, že je to někdo odtud, ze střediska. Ty seš mimo, ještě jsi s tím nepřišla do styku...“

„A co bys ode mne potřebovala?“

„Pamatuješ, jak jsme dělaly ty pokusy se čtením myšlenek? Potřebuju provést něco podobnýho. Trochu prozkoušet jednotlivý lidi, co si kdo myslí... dokážeš to?“

„Já nevím... teď jsme si hrály s Ariadnou, ale...“

„Té taky moc nevěřím. Hele, zkusíme to; sednem si tady do stínu a budem pátrat... já tě budu řídit, ne?“

Stín jim dodával maličký chrám, zasvěcený opičáku Hanumanovi; jeho socha, pomalovaná křiklavými barvami, byla jedinou výzdobou oltáře, jinak jen květiny a olejové lampičky. Ťapka se Hanumanovi poklonila a Anitta taky, ačkoliv se jí zdál groteskní; příběhy z Rámajány samozřejmě znala.

Ťapka nakreslila Anittě do dlaní spirály, které pomáhaly se soustředit; použila k tomu hlínu, kterou se kreslí na čelo tilak. Anitta se zahleděla na svoje ruce a představila si pohyb; stačila krátká chvíle a uvedla se do transu. Ťapka ji střežila.

„Tak to zkus! Na co myslí támhle ta holka?“

„Už aby padla. Johny slíbil, že mě vezme tančit... Asi se spolu pomilujeme už odpoledne, večer se bude něco pít a bude zmatek. Kdyby tam byl někdo, kdo by se mi líbil víc... Mohli bysme se seznámit. Johny strádat určitě nebude, holek tam bude víc...“

Ťapka spokojeně pokývla hlavou a Anittu probudila.

„Zkouška dopadla úspěšně, jde ti to. Jen je potřeba se dohodnout, jak to budeme dělat. Teď každej myslí na svý problémy a ne na to, co chceme. Zkusím se domluvit s komthurem.“

Anitta se šla zatím podívat, jak pokračují práce na zpracování programů. Přijal ji dokonce sám Wallis a dlouze jí vysvětloval problematiku převádění matematiky do programu. Anitta nerozuměla matematice, a programování jen základy, které se naučila tady. Wallis jí ochotně slíbil doškolení, ale moc s tím nespěchala.

Mezi tím přijel Mike a zřejmě už mluvil s Ťapkou.

„Vysvětlím ti všecko, co musíš vědět. Naši spolupracovníci ve světě, taky se jim říká špióni, zachytili, že tam běhají nějaké plány Wallisu. Dokonce se povedlo něco z nich ofotografovat. Jsou to původní konstrukční nákresy, zhruba měsíc staré. Pozná se to podle typů, naše práce se pořád vyvíjí. Dalo by se říct, že to není takové neštěstí, ale alarmující je, že to dostali tak brzo. Novější typy musíme rozhodně zachránit před cizími agenty.“

„Já to chápu.“ řekla Anitta.

„Dneska odpoledne uspořádá Wallisův tajemník Grubner seminář pro všechny a oznámí tam, že se mu podařilo objevit nový, daleko účinnější postup. Ty budeš sedět vzadu v sále, s Ťapkou. Zkusíš brát jednoho po druhém, na co myslí. Možná se nám podaří odhalit toho, kdo bude myslet, jak ten postup ukrást...“

„A když na to nebude myslet nikdo?“

„Vymyslíme něco jiného. Ale zkusit se to může.“

„Dobře. Zkusíme...“

Seminář se konal ve velké posluchárně; nejdůležitější účastníci seděli na židlích, ostatní na zemi na rohožích. Anitta zalezla až dozadu do kouta, kam jí Ťapka přichystala kobereček. Doktor přírodních věd Grubner byl vysoký, brejlatý, vyjevený, hovořil přeskakujícím zajíkavým hlasem a často pletl páté přes deváté; jeho bystrý rozum značně předbíhal hlasové projevy. Mnozí jej považovali za blázna. Přednášel dost zmateně a kreslil na tabuli za sebou schémata, kterým rozuměla sotva polovička přítomných, ač podle něho byly docela jednoduché.

Anitta se vzdala pokusů cokoliv pochopit. Ostatně to ani nebylo jejím úkolem; nejdřív klidně seděla a seznamovala se s lidmi, pak ji Ťapka upozornila, že je čas. A pomohla upadnout do transu.

Doktor Grubner došel k té části přednášky, v níž vysvětloval zcela nový revoluční postup, který velmi usnadní práci a na nějž přišli jeho studenti. Tehdy Ťapka nařídila Anittě prověřit myšlenky lidí, kteří naslouchají. Anitta to učinila:

„Když to vymyslel Grubner, bude to blbost...“

„Bože, jestli bude kecat ještě dlouho, zavřou mi v prodejně a ty nový džíny už dneska nekoupím...“

„Frankie poslouchá jako blbej. Ani si neuvědomuje, že sedím vedle něho a chtěla bych...“

„To je výborný! Aspoň se tolik nenadřem...“

Anitta procházela od jednoho ke druhému. Zachytila nejrůznější myšlenky; taky Mika, který myslel na ni, zda něco objevila. Pokusila se sdělit mu, že neví nic, ale zdrželo ji to; přečtení myšlenek jedné osoby jí jinak trvalo sotva zlomek vteřiny. Ale u nikoho neobjevila nic podezřelého či nebezpečného. Všichni mysleli na ledacos, ale nikdo na krádež nebo špionáž.

Tak to skončila a Ťapka ji probudila. Doktor Grubner pořád ještě žvanil něco zcela nesrozumitelného.

„Tak co?“ ptala se Anitta.

„Tak nic. Sama jsi viděla. Ten, kdo v tom jede, tady není...“

Anittino nadšení rychle pokleslo. Vydržela do konce, pokusila se ještě jednou projít myšlenky všech přítomných až do takových detailů, jako že se jedné laborantce silně chtělo na záchod. Jen žádnou špionáž nikde nezaregistrovala.

Komthur von Cross to vyposlechl a krčil rameny. „Myslel jsem, že z toho nic nebude. Je možné, že je to někdo docela jiný. Přece tu byli všelijací lidé a dneska už tu být nemusí...“

„Kluci říkají, že všechny cizince bedlivě hlídali.“

„Taky Mildred Ishamovou?“ zeptala se Anitta.

„Mildred? Samozřejmě! Ta se ani nezdržela, udělala si dva jazyky a kousek práva. Tvrdí, že bude studovat na právnické fakultě v Evropě, nejspíš v Paříži a Mnichově. Až vystuduje, bude se soudit o peníze se svým otcem...“

„Mildred byla odjakživa blázen. Ale byli s ní jiní...“

„Ti odpadli taky. Pohlídali jsme je...“

„Ty sama jsi mě upozornila, že ten chlap, co jim platil cestu, je nějaký podnikatel ve zbrojním průmyslu. A že se bude snažit dostat k Wallisu.“

„Nikdy tady nebyl.“ řekla pevně Ťapka.

„Víš to jistě?“

„V Bombaji se šli projít do města. Připletl se k nějaké dopravní nehodě. Ještě je v nemocnici v Detroitu, dávají ho tam dohromady.“

Anitta se zachvěla. Ťapka to poznala. „Přece jsem ti řekla, že nedovolíme, aby nás někdo podtrhl. Mohl si za to sám...“

„To udělal někdo z našich?“

„Byla to dopravní nehoda. Šofér se vyhýbal posvátné krávě... nikdo nebyl vinen, jen ten chlap. Byl taky jedním z vedoucích představitelů továrny Union Carbide, jak zavinila tenkrát ten únik plynu v Bhópálu, jestli se pamatuješ. Zdá se, že dostal, co mu patřilo...“

„Říkala jsi, že je zbrojař!“

„Zasedá ve správní radě továrny, co vyrábí komponenty pro rakety MX. Zkrátka chlap, kterýho není žádná škoda. Ale důležitý je, že nedoletěl sem do Arminu. Ti ostatní ovšem ano, lístky byly zaplacený... ale moc toho tady neutrhli.“

Anitta se otřásla při představě, co asi vytrpěl ten dobromyslný žoviální pán, který si ji s takovou chutí prohlížel na pláži Waikiki. Ťapka byla tvrdá jako karborundová ocel.

„No nic, půjdem,“ řekl komthur, „Nevadí, že to nevyšlo, Anitto. Nedělej si s tím starosti, my si pomůžem nějak jinak...“

Nechali Anittu o samotě. Styděla se, že nedokázala kamarádům pomoci, když ji potřebovali. Posadila se k Hanumanovu chrámu, rozevřela skripta a snažila se číst; ale ve skutečnosti se uvedla sama do transu a sledovala myšlenky každého, kdo šel kolem. Dověděla se spoustu zajímavostí, ale nic, co by mohlo pomoci.

Rozmrzelá a smutná přišla na večeři; zjistila, že o nové metodě se mluví zcela veřejně. Nikdo sice nic nevěděl, ale už roznesli fantastické zvěsti a teď se všichni dohadovali, je-li to možné nebo ne. Doktor Grubner na večeři nebyl, odjel do Tigeru a dle tvrzení své laborantky zavřel všechny papíry do trezoru. Někteří kluci navrhovali, aby se vypočítala kombinace a trezor se otevřel, ale většina to odmítla.

„Zítra nebo pozítří přece Grubner přijede! Do té doby musíme vydržet...“

Anitta seděla s Ariadnou, která pořád mluvila, takže se do transu uvést nemohla. Kromě jiného přinesla zprávu, že budou večer vysílat záznam Enkrovy bitvy na předměstí Onga-Orangu a kapitulace armády; to sice nezajímalo většinu programátorů a operátorů střediska, zato hodně Anittu. Pustila si televizi v klubovně a sledovala celý záznam; potom se cítila unavená, tak se rozhodla jít spát.

Měla samostatný pokoj, ačkoliv byla sama; počítalo se, že za ní přijede Enkra. Vedle spala Ariadna, bohužel sama, ježto Luck Grevy musel být s Lailou a jiného nestihla svést.

Když Anitta ulehla, chvíli myslela, že usne hned; ale jak ležela a převalovala se, znovu si promítala před očima celý den. Nemohla popřít, že Luck na ni udělal hluboký dojem; jeho divoké milování s Ariadnou se jí líbilo, zvláště pocity, které vyčetla z její mysli. Kdykoliv spala sama, přicházely jí na mysl různé představy, mající souvislost s různými kluky. Pomyšlení, že by se docela nic nestalo, možná ani Enkra by se nezlobil, kdyby navrhla výměnu partnerů... ale on by se miloval po jejím boku s jinou, cožpak by to mohla snést?

Aby zaplašila podobné necudné nápady, rozhodla se ještě jednou prověřit celý ústav. Věděla, že všichni už spí a kdo nespí, má k tomu pádný důvod; tak se pokusila projít myšlenky všech, kdo jsou v tuto hodinu vzhůru. Nejlépe na patře, kde je laboratoř doktora Grubnera.

Většina lidí, co nespali, si užívala milostných her; Anitta se s potěšením zdržela u několika dvojic, většinou ve vrcholné fázi milování. Taky objevila někoho, kdo v tuhle dobu četl detektivku a jiného, který psal zoufalý dopis své vzdálené dívce. Ale nikoho podezřelého. Až po chvíli zjistila, že je tu ještě někdo: vnímala dvě osoby a usoudila, že milostná dvojice, která si hledá vhodné místo. Ale pak zachytila další myšlenku, a ta se týkala falešných klíčů.

Soustředila se; někdo uvažoval o kombinaci trezoru doktora Grubnera. Taky o tom, zda nebude vidět světlo fotoblesku; nebylo pochyb, že ten člověk má zálusk na tajemství a chce je získat tak, aby nikdo, ani sám Grubner, nepoznal změnu.

Anitta zjistila, že sama si nepomůže. Horečně hledala někoho, kdo by jí mohl pomoci; a připadla na Ariadnu, která spala vedle ní. Její myšlenky cítila snadno, ale nebyly moc povzbudivé.

„Ta malá má na cizinku pozoruhodnou výdrž! Už jsem myslela, že si dá říct a ochutná... Luck je sice ukázkovej trouba, ale ocásek má čipernej a dost s ním umí... Já se při tom rozkoší svíjela jako derviš a ona pořád nic! Nejvíc se jí líbilo, když jsme se pak propojily; že bych u ní vážně zabodovala já? Bezvadná hra by to byla, kdyby mě pustila k Enkrovi a já je zmákla oba, měla bych je v hrsti... Pár nocí ve třech a jsem nejvyšší říšská čarodějka! Sedět na místě, kde sedávala princezna Valérie...“

Anitta v transu pocítila její sny, ale nerozhněvalo ji to. Dala jí pouze zprávu:

„Budeš nejvyšší čarodějkou a prožiješ noc s námi, když chytíš nepřítele, který chce ofotografovat papíry doktora Grubnera!“

Ariadna se okamžitě probudila. Anitta vnímala, jak se zvedla, trochu překvapená tím spojením. Ale potom už neváhala: vytáhla z příruční brašny revolver, zkontrolovala náboje, tiše otevřela dveře. Plížila se jako kočka do patra, k laboratořím.

Ten, kdo chtěl ukrást tajemství, už tam byl. Trezor odolával jen chvíli; není na světě kombinace, kterou by člověk vybavený univerzálním vzděláním nedokázal vypočítat, má-li základní výchozí údaje. Anitta cítila, že je to někdo, koho dobře zná, ale pořád ještě neznala jeho totožnost.

Teď se soustředila na něco jiného: najít Ťapku. Kde právě je, to nevěděla a taky netušila, zda spí nebo je vzhůru. Volala ji, ale nezaslechla žádnou odpověď. Ani nevěděla, jak se zrovna s ní domluvit, protože i když byla Ťapka vnímavější, byla přece jenom jiná. Anitta už nemohla dělat vůbec nic, jen sledovat dění.

Ariadna se dostala ke dveřím laboratoře. Všude byla tma, ale ona viděla i potmě. Připravila si zbraň. Pak otevřela dveře a vskočila dovnitř tak, aby se ten, kdo fotografoval na psacím stole doktora Grubnera, nemohl bránit. A vykřikla:

„Laila? Co ty tady děláš?“

„Ariadna?“ vyjekla Laila, „Co tu chceš, ty mrcho?“

„Zabít tě! Zrazuješ mého pána!“

„Neječ, ty trdlo! Můžem se dohodnout...“

„S tebou? Tebe nechám stáhnout z kůže...“

„Pro koho to děláš? Pro Enkru, kterej tě kopl do prdele a vyhnal? Nebo tu jeho husičku, co ti zabírá místo? Radši se dej k nám, budou za to prachy a možná...“

„Enkra je můj pán; a vždycky byl! A moje paní Černá Matka Kálí; když tě obětuji, dá mi prince zpátky i s Anittou!“

„Jseš blázen? To všecko jsou blbý kecy... já ti nabízím pěknej balík peněz, to je snad realita, ne?“

„Nehýbej se! Polož ten foťák na stůl a zvedni ruce! Potřebuju tě živou, abych si vychutnala tvoji bolest, až tě budeme mučit a ty budeš zpívat, kdo tě tak dobře platí...“

„Vždycky jsi byla kráva pitomá!“

Náhle Anitta pocítila, že je ještě jeden člověk, venku přede dveřmi. Ale nedokázala už Ariadnu varovat; když bděla, nemohla ji slyšet.

Ten muž vykopl dveře a hned vystřelil. Dvěma ranami s tlumičem. Anitta pocítila strašlivou bolest v hrudníku, jako kdyby jí rval srdce rozžhavený nůž. A poslední myšlenku:

„To jsi ty? Jak jsi mě mohl zabít...?“

Vzápětí řekla Laila: „To je dost! Stál jsi tam na hlídce nebo ses flákal? Jak to, že mě překvapila?“

„Nevím, přišla zevnitř... já hlídal dole!“

„Co na ni čumíš jak péro? No co, tak jsi ji zabil! Co ti na tom vadí, že ses s ní vyspal?“

„Hlavně mi vadí, jak na to přišla! Je čarodějka, ale... jestli to ví ještě někdo, tak jde o krk!“

„Sakra, dělej! To tělo musíš odtud dostat pryč, tady ji nesmějí najít! Pomůžu ti... ale je to divný, nemůžu najít nic z toho, o čem mluvil ten Grubner!“

„A není to bouda, Lailo?“

„Seš blbej jako všichni cizinci! A navíc ještě srab! Takhle se válet s holkama, to ti jde, ale když máš něco udělat... Tak už ji popadni a mazej, sakra! Tady na to stačím sama!“

„Nebuď zbytečně hysterická, to ti nepomůže!“

„Jdi už, ty srabe!“

A vtom čistý a rozhodný dotaz Ťapky: „Anitto, kde jsou?“

„V Grubnerově laboratoři. Luck Grevy zabil Ariadnu. Laila fotografuje dokumenty.“

„Postarám se o ně. Sleduj je, já sleduju tebe!“

Luck nesl Ariadnu přes rameno, svou pistoli v ruce. Ariadninu zbraň si vzala Laila. Pořád ještě prohledávala papíry. Ťapka čekala u schodiště; jak se Luck ocitl na dosah, skočila. Jednou ranou mu vyrazila pistoli. Druhou rukou jej udeřila do krku a rázem omráčila. Způsobilo to trochu hluku, ale nést mrtvolu taky může vyvolat slabší zvuky.

Potom Ťapka vyběhla po schodech. Dělala čest svému jménu, téměř ji nebylo slyšet. U dveří zašeptala hlasem podobným Luckovu: „Lailo! Pojď sem!“

„Co zas máš za problémy, ty pitomče?“ zeptala se, ale udělala pár kroků blíž.

Ťapka skočila. Laila po ní vystřelila, leč netrefila a Ťapka ji popadla za hrdlo. Laila se chvíli zoufale bránila, pak se natáhla a přestala se hýbat.

Výstřel vyvolal zmatek a většina lidí se probudila. Mnozí vybíhali na chodbu; Anitta cítila, jak našli omráčeného Lucka a mrtvou Ariadnu.

Jak se všichni pozvolna dozvídali, co se děje, ozývaly se rozhořčené hlasy: „Zrádci! Vrahové! Pověsit! Roztrhat na místě!“

Potom se objevil komthur von Cross.

„Ne! Nikdo se jich nedotkne! Patří spravedlivému soudu; ještě předtím však musíme zjistit jejich pomahače!“

Lidé svázali a probudili Lucka; Ťapka vyvedla z laboratoře Lailu. Ta vztekle mžourala očima a když spatřila komthura, zaťala zuby a zatvářila se, že se od ní nikdo nic nedozví.

„Jenom aby se nedozvěděli o spojce! Ten srab by všecko vykecal, i o penězích...“

Ťapka předala zajatkyni a hned se rozběhla k Anittě, aby jí pomohla se probudit. Anitta okamžitě, jakmile se mohla ovládat, řekla o spojce, tak si Ťapka pospíšila zpátky. Komthur už zajatce vyslýchal.

„Kdo je vaše spojka a kde se máte setkat?“ zeptala se Ťapka, aniž se vyžádala dovolení.

„Nevím nic o spojce!“ vykřikla Laila, „Nevím vůbec, co od nás chcete! Nic jsme neudělali a ta bláznivá holka...“

Ale Luck Grevy si pomyslel, že ten člověk bude zítra ve tři odpoledne čekat nadarmo. Anitta to řekla nahlas.

„Zítra ve tři – a kde?“

Zděšený Luck se klepal jako v horečce. Proboha, jenom neříct... bar Astorie, u krajního stolku...

„Bar Astorie, u krajního stolku.“ řekla Anitta.

„A jméno?“

„Webster. John Webster.“

Luck Grevy se rozbrečel. Skučel, plazil se po zemi a prosil, zatímco Laila jej sledovala opovržlivým pohledem.

„Jak se vytahoval, než mě dostal!“ vnímala Anitta „Kam jsem dala rozum, že jsem se dala do spolku s takovým křivákem...“

„Jak se to dovídáte?“ řekla nahlas, „Jak jste nás objevili?“

„Máme detektor lži,“ ušklíbl se Mike, „Dokonce živý. Je člověk, který umí číst myšlenky druhých...“

Laila se rozhlédla; byla natolik čarodějka, aby si povšimla zvláštního výrazu v Anittiných očích. Neřekla už nic; jen zvedla spoutané ruce k tváři a tiše, zoufale zaskučela.

Errata:

30.05.2021 11:44