Vítej, návštěvníku!

Na rozdíl od míst zcela obyčejných jsou místa poněkud svérázná. Když Asthra četla Pratchettovu Zeměplochu, moc se smála vyprávění o knihovně Neviditelné university, kde ze shromážděných knih srší magie takovým způsobem, že proměňuje všechno kolem. Když seděla na zámku Crossu uprostřed komthurových knih, už jí to tak příliš k smíchu nepřipadalo.

Enkra seděl u počítače. Napojil se na systém centrály, stáhl kopie hlášení a některé dokonce vytiskl; teď ale hrál Tetris a zabíjel neuvěřitelné množství lemmingů, což Asthře šlo trochu na nervy; věděla, že se tím uklidňuje. Aspoň ho donutila vypnout zvuk, jejich zoufalé výkřiky ji rušily.

Třetí člověk v místnosti byla Jennie. Taky čarodějka, doposud však začínající a občas vyděšená vším, co se dozvídala. Asthra ji měla v mimořádné oblibě a trochu ji litovala: nebude to mít lehké v tomto světě. Jennie už to taky věděla, ale nebála se.

Pak tu byly dvě šelmy, svinuté v koutě a občas se dotýkající čenichy: kníže jaguárů Quiroqa, příliš starý na to, aby žil dál, a tmavá tygří princezna Nayrri, čerstvě dospělá a poněkud jiná než ostatní tygři. I lidé zcela nezasvěcení na ní shledávali cosi znepokojivého, aniž byli schopni říct, co to je.

Všichni byli spojeni neviditelným kruhem podivných vzájemných vztahů. Začněme od šelem: Quiroqa při tancích vstříkl své semeno do lůna Nayrri a způsobil, že se jí zrodí jeho potomek, další svatý čaroděj jaguárů, ale nebude nikdy knížetem, protože rovněž oplodnil další kočky ze svého národa (některé svoje dcery, vnučky a tak, což je u šelem běžné) a mezi nimi se vybere. Co se stane se synem Nayrri, není zcela jasné, ale některé znaky napovídají, že titul knížete by pro něj byl málo. Není ani jisté, bude-li to syn či dcera; Jennie razila svéráznou teorii, že obojí.

Ježto to neprozřetelně řekla před partou, byla neprodleně vzata na mučidla a nucena to vysvětlit. (Proč na mučidla? Proč ne? Však čarodějkám se toho moc nestane!) Povídala něco o světě, kde žijí tvorové podobní nám, ale se schopností prožít dětství a mládí jako ženy (bytosti schopné rodit děti); až přivedou na svět patřičné množství potomků, uvolní to jejich do té doby skryté mužské pohlaví, takže zbytek života žijí jako muži. Transformace se všem nesmírně líbila a představovali si ji, bohužel Jennie nebylo možno ani nejkrutějším mučením přinutit, aby je do toho světa přenesla. Škoda. Aspoň že se tam narodí to kotě.

Další její vyprávění bylo o tom, že existuje neomezený počet světů, kde žijí naši identičtí dvojníci. Tedy ne tak docela stejní: třeba Nayrri se v tom světě objevuje jako tmavá šelma se zlatými skvrnami, bílými štětičkami na uších, hustou hřívou s bílým hřbetním pruhem, bambulí na ocase a vůbec. Všem se to líbilo, přidávali další podrobnosti, taky Nayrri lichotilo, že je hvězdou večera. Za určitých okolností je možno projít bariérou z jednoho světa do druhého a nějak je uspořádat, aby vyhovovaly víc. Takže na jednom konci je svět zcela ideální, kde se vše daří ke všeobecné spokojenosti, kdežto na druhém pekelný svět, kde jsou všichni nešťastní a zahynou bídnou smrtí, aby se znovu zrodili v ještě odpornější podobě. Jak si to představit, nebylo jasné, až Asthra navrhla spirálu; z jedné její úrovně je možno přejít do druhé.

Vyvolalo to samozřejmě nadšení. Někteří toužili dostat se na úroveň ráje, aby byli šťastní; jiní se naopak chystali probít do pekelných regionů a tam zvrátit skutečnost tak, že vysvobodí své dvojníky a nějak jim pomohou. Řečí kolem toho byla spousta, naštěstí se nikomu nic nepovedlo. Jennie dostala přísný rozkaz s výstrahou, že všechno musí okamžitě sepsat ve formě knihy, než to zapomene nebo to ostatní rozvinou do nepoznatelné původní podoby. Komthur nebyl doma, takže zasedla k počítači a už psala, jen se z ní kouřilo. Před chvílí toho s potěšením nechala, když Enkra potřeboval ta hlášení.

Kromě toho věděla, že bude matkou Enkrova dítěte. Doufala, že bude docela normální. Zatím na toto téma nebyly činěny průzkumy.

Enkra o dítěti věděl. Věděl o řadě dětí, které se mají narodit jeho přičiněním. Jedna z deklarací, které obdržel, byl rovněž návrh čarodějky Deborah, aby byl zbaven povinnosti mít manželky, naopak aby dostal právo plodit děti s každou ženou, která se mu bude líbit. Tím se dosáhne stavu, kdy císař Arminu nebude mít žádného legitimního následníka, ale jeho potomkem může teoreticky být kterýkoliv občan státu, takže se bude vybírat na základě schopností a nikoliv rodu. Nápad to byl geniální.

Deborah v současné době studovala egyptské náboženství. Opírala se kromě jiného o záznamy, které odcizili Mojžíšovi agenti při útěku, popisovaném ve Starém zákoně. Kde byly ty záznamy uloženy, není zcela jasné. Vyplývalo z nich, že egyptští kněží byli zcela mimořádně geniální genetici a záměrně pěstovali lidskou rasu jako čistokrevné psy; co z ní nakonec mělo být, nevěděla ani Deborah, ale byla ochotna k výzkumům i na vlastním těle. Asthra i Enkra jí poněkud zdráhavě vyslovili podporu.

Samotná Asthra žádné dítě nečekala a nechtěla. Totiž... hvězdná znamení napovídala, že někdy nějaké mít bude (nebo už měla), ale vyznat se ve znameních bylo dost obtížné, nějak neseděl čas. Tedy nebylo jasné, co už se stalo, co se teprve stane a co se stává pokaždé, ale na jiné úrovni již zmíněné spirály. Asthra slíbila, že se na to podívá pozorněji.

Při posledním pokusu došlo k přímému kontaktu s ochrannými božstvy šelem; Asthra měla v tom případě také tělo šelmy, jinak by asi nepřežila. Zatím nebyla schopna vysvětlit, co se jí přesně stalo, odpovídala zmateně a občas nesmysly. Návrh Jennie, aby ji rovněž podrobili mučení a přinutili odpovídat jasně, byl rázně zamítnut, když Asthra pohrozila, že ji pokouše.

Kromě knihovny, odkud členové štábu průběžně vyhazovali všechny té cti nehodné, byla v zámku řada jiných místností, kde se naopak dotyční scházeli. Tam také probíhaly diskuse o účelnosti trýznění těla v rámci pokusů s myslí. Starší a uvážlivější soudili, že je to nesmysl a mučením se dosáhne maximálně zmatených blábolů; ale mladí, zejména čarodějky, naopak vysoce oceňovaly nápady, které se jim v hlavě vylíhnou v zoufalé snaze zbavit se bolesti. Měly na to teorii, že bolest a hrůza z ní uvolní ty oblasti podvědomí, které sice fungují, ale ne dost výrazně, takže když... Nabízely se velmi ochotně a vymýšlely rozličné nové metody, při kterých by se dosáhlo ještě zajímavějších výsledků.

Starší se zlobili. Jejich mluvčím se stala Sheilla, které dali za úkol usměrňovat a případě potrestat nezvedenou čarodějnickou mládež. Vyvstala ovšem otázka: potrestat jak? Co udělat někomu, kdo se nebojí absolutně ničeho (kromě božstev) a kdo je navíc (asi) pod přímou ochranou oněch bytostí? Vyvolat Živý Oheň nyní uměl kdekdo, děvčata i chlapci, dokonce malé děti. Čím mladší a potrhlejší, tím víc poslouchal a zdálo se, že jim fandí. Před časem vyvolalo značné vzrušení, že někdo dokáže projít Ohněm a zachovat si vlasy; teď to už nezajímalo nikoho, stejně se jich všichni zbavovali, aby bylo vidět tetování na hlavě. Největším hitem bylo nyní tetování, zářezy a jiné stopy na tvářích; jediné, co bylo oficiálně zakázáno a vyvolávalo nelibost. Enkra to osobně zakázal, apeloval na zdravý rozum a připomínal negativní ohlasy, až se dotyčný setká s lidmi z ciziny. Smáli se tomu; co záleží na názoru cizinců? Ať každý pozná, že dotyčný je Mistr Vysoké Magie; však právě proto ho do ciziny zvou, ne?

Pokusy, jež probíhaly všude kolem, měly za výsledek mohutné vlny energie negativní i pozitivní, takže Asthra chvíli zvažovala možnost odejít ze zámku a najít si klidnější místo. Pak raději knihovnu odstínila proti všemu, opatřila mohutnou hradbou své energie a postavila na stráž takové příšery, že méně zkušení by se polekali. Doufala, že aspoň na chvilku je to odradí.

Bohužel, nejvíc negativní energie sršelo z Enkry.

„Grrr!“ řekla na znamení vrcholné nelibosti.

„Prosím?“ obrátil Enkra hlavu od Tetrisu.

„Vypadá to špatně. Budu asi muset... věštit budoucnost.“

Enkra věděl, že to dělá vrcholně nerada; obvykle se dozvídala věci, které vědět nechtěla. Ale řekl: „Můžem ti nějak pomoci?“

„Jo. Táhněte všichni do nejhlubších pekel!“

Což o to, Enkra by šel, jen vědět kudy. Takhle se nevzrušil.

„Budu potřebovat pořádnou vlnu pozitivní energie,“ řekla již poněkud realističtěji, „To pro mě snad můžete udělat!“

Zajisté mohli, a rádi; používali na to mimořádně příjemnou metodu. Jennie upřesnila: „Po dvojicích nebo do řetězce?“

„Jakkoliv! Chci energii a jak ji získáte... ven!“

„Nezapomeň si odstranit tu bariéru!“ vyprskla smíchem Jennie a vypadla, než po ní Asthra něco hodí. Enkra potřásl hlavou a šel za ní; obě šelmy taky nezaváhaly.

Asthra zůstala sama; měla čas, takže založila z Mikova archivu do videa kazetu s televizní nahrávkou Smetanovy Libuše a nalezla v ní moment, kdy kněžna zahajuje árii:

„Bohové věční tam nad oblaky, laskavě shlížejte na moji zem!“

Libuši hrála herečka Milena Dvorská. Asthra si ji v poslední době mimořádně oblíbila, zvlášť od chvíle, kdy se dozvěděla dle výzkumů jejího zetě Parsifala Immanuela, že ta dáma je inkarnací biblické Salome, děvky z Jericha. Kromě toho je matkou mimořádné osobnosti: dcery Lucie, Labutí Panny z Hradu Grálu, předurčené stát se Světlem Světa. Asthra osobně neznala ani paní Dvorskou, ani její dceru, zetě a vnoučata, ale dala si práci, objevila po archivech některé její filmy a promítla si je. Zatím jí nebylo jasné, jak se k věci postavit.

Asthra se důkladně připravila, aby ji nic nerušilo. Nenosila vlasy ani žádný oděv, odložila náušnice, kroužky v nose, obočí, prsních bradavkách i pohlavních orgánech, což jsou jinak obvyklé ozdoby všech princezen, čím mladších, tím víc kovu. Uvažovala, že by si nechala odstranit i všechny propíchané dírky, Oheň by jí to ochotně udělal, ale v tom případě je účelné zbavit se rovněž tetování a dalších stop, ke kterým cítila jistou nostalgii jako ke vzpomínkám na mládí. Nakonec usoudila, že je to nesmysl: bylo by lepší zbavit se celého těla, to překáží nejvíc.

Asthra pocítila pozvedající se vlnu kladné energie v okolí; inu ano, na kamarády je spolehnutí. Jak ochotně dokážou přizpůsobit svou sexuální aktivitu potřebám ostatních, když jim kterákoliv WZ řekne, že potřebuje jejich pomoc! Jsou tak hodní...

(Rušivý vjem: představa, co asi řeknou neinformovaní rodiče, přistěhovalci bez kasty, až se jim patnáctiletá dcerunka vrátí z týdenního vandru po půl roce, s rituálním tetováním na tvářích i oholené hlavě, a s úsměvem jim sdělí, že se provdala za těžko zjistitelný počet význačných šlechticů, následkem čehož čeká dítě. To se narodí za tři měsíce a předpokládá se nadšený obdiv všech příbuzných, případně příspěvek na výživu dítěte, matky a jejích dalších budoucích dětí do konce života; na oplátku každý obdrží požehnání od podivných ochranných božstev, o kterých dosud v životě neslyšel a ani si to nepřál. Šťastní to lidé!)

Televizní Libuše zpívala svou árii. Asthra věděla, že nezpívá paní Dvorská, znala i jméno zpěvačky, ale bylo jí teď lhostejné. Propadala se zvolna do spodních hladin své paměti, myšlenkám dopřála procházet volně a bez zábran a nořila se do nepaměti. Již přestala ovládat i svoji mysl, dala ji k disposici oněm vyšším, postupně přestávala mít vědomí vlastní totožnosti a dosahovala jednoty s vesmírem...

A pak: vize. Mrtví, krev, utrpení. Kulomety, minomety, letecké bomby, děla... spousta mrtvých. Chris, Sebastiano, Winn... hořící Stříbrné šípy, polorozpadlá pevnost zasypaná bombami a napalmem, věznice, vězeňské nemocnice, utrpení těch kdo přežili... Roger zbaven moci, Enkra postavený pod ochranu regentské rady, Jackie mrtvý, Deborah mrtvá, Jennie na útěku i s dítětem... Náhlý státní převrat v Mikově zemi, ostnaté dráty, vězení... A pak smrt. Smrt Asthry, vlastní smrt, palčivá bolest... to není možné! Cožpak mám zahynout v ohni, mrtvém plameni, který nedokážu zkrotit?

Tohle všechno trvalo jen pár vteřin; neměřitelný úsek času. Ale hrozně to bolelo – Asthra se přímo svíjela pod bičem trýzně, byla to nepříjemná bolest, ne taková, kterou si sama vyvolávala, aby se vzrušila... čistá hrůza, kterou neuměla zvládnout.

Odkud to přišlo? Z pekla? Varování? Nebo... skutečnost?

Jak tomu zabránit? Co udělat, kdyby... je to možné?

Změnit osud.

To nedokážu! Není možné...

Změnit hladinu. Prorazit spirálu... Použít násilí!

Dostaneš obrovský karmický trest! Nedosáhneš osvobození!

Co bude s ostatními?

Všechno se změní. Ale...

Jak hluboko půjdou ty změny?

Jak hluboko poručíš.

Bože! Pane se Lví Hlavou, chraň mě! Mám strach...

Dostala jsi právo měnit budoucnost. Odvážíš se?

Bohové mlčí. Nedají ti jasnou odpověď. Až ve chvíli soudu...

Přijmeš karmu celého národa, čarodějko?

Co bude, když to neudělám? Teď, když znám pravdu, nesmím...

Jak krásné by bylo nic nevědět!

Ale víš. Jsi zodpovědná. Zeptala ses, tak...

Asthra vyrazila zoufalý řev. Vlna hrůzy, která ji zalila, v téže chvíli zachvátila všechny, kdo jí pomáhali, naplnila je zděšením a utrpením, ochromila jejich vůli... Probrali se a měli strach, že Asthra umírá.

První vrazila do dveří Nayrri, vrhla se k čarodějce a začala ji energicky olizovat. Bylo to zapotřebí.

€ Situace se změnila. Kromě Enkry a Jennie tu nyní seděl celý štáb. Asthra byla zabalená v dece, upíjela bylinkový čaj a Nayrri ji hlídala jako vlastní koťátko. Ještě se klepala.

„Všichni jste viděli...“ začala tak tiše, že málem neslyšeli, „Obdržela jsem vizi... když jsem si o ni řekla. Jak jí rozumět... to musím nechat na vás. Nevím, co znamená. Mám strach...“

„Vizi...“ opakoval rozpačitě Enkra, „Je mi líto, ale nepřipadá mi to jako smysluplná vize; aspoň ne v tvé paměti, pokud jsem ji mohl prosondovat. Nemyslím, že bych udělal chybu...“

„Souhlasím.“ řekl Jackie, „Taky jsem nic nepochopil.“

„Já ano,“ řekla opatrně Jennie, „Ovšem možná by bylo lepší...“

„Co jsi viděla?“ natáhl krk Jackie.

Jennie bezmocně pokrčila rameny. Vypadala uštvaně.

Asthra si pokynem ruky zjednala ticho. „Jestli je pravda, co jsem viděla, nás všechny čekají veliké nepříjemnosti. Jenom nevím, co nás čeká v případě, že se pokusíme budoucnost změnit. Není vyloučeno, že... to bude ještě horší.“

Jennie promluvila: „Není vyloučeno, že pokud se pokusíme změnit situaci k lepšímu, změníme tím k horšímu situaci druhých. Možná to vypadá jako řešení, ale z karmického hlediska...“

„Ach, propána!“ řekl Jackie.

„Pokud jsem správně pochopil, radíš nedělat nic?“

„Zatím jsem nezaujal žádné stanovisko!“

„Záleží to na Asthře,“ řekla Jennie, „Pravděpodobně... tedy, já bych... těžko teď něco vysvětlovat. Nayrri, promiň.“

„Já se nezlobím!“ řekla tygřice a vypadala potěšeně.

„Změnit situaci by znamenalo... prosím, uvažujte!“ řekla Jennie naléhavě, „Může se stát, že bychom se dostali někam jinam... že bychom přestali být sami sebou! Mohlo by se stát, že bych měla třeba zelené vlasy nebo nos jako okurku a co ještě může být... Nayrri to změnilo na zvíře, jaké v životě nikdo neviděl, jenom já a možná pár lidí, co vůbec nepochopili... copak nikdo z vás si ji nepamatuje s hřívou a štětkami na uších? No jasně, vy nikdo nechápete, o čem mluvím, ale já tou bariérou prošla! Byla jsem někde na druhé straně, byl tam Enkra a Quiroqa jako tady, ale byli nějací jiní... Quiroqa mě dokonce přijal za dceru!“

„Ale já tě skutečně prohlásil svojí dcerou,“ řekl jaguár, „Na tom trvám, považuji za přirozené, že to tak je. Potěšilo mě, že tě za těchto okolností oplodnil princ, můj pán...“

„A co když jsem to nebyla já? Co když se mi jen podobala... ta dívka, se kterou jsi mluvil? Tys taky nebyl tak docela...“

„Jaké změny jsi pozorovala?“ zeptal se s velkým zájmem.

„Na tobě... skoro žádné. Na Enkrovi... zpíval jinou mantru pro paní Esxatli. Něco na něm bylo... já už nevím, chápeš? Zkrátka, něco se tam změnilo! Tak se netvařte tak nedůvěřivě!“

„Uvažuješ, jestli jsi blázen ty nebo my,“ řekl Jackie, „Nevím, Jennie. Jsi možná trochu rozrušená... a není divu!“

„Já nejsem blázen! Vím, co se stalo, pracuju na vysvětlení, ale prosím vás, neberte to jako knížku, vždyť přece... Asthro, ani ty mě nechápeš? Tys přece viděla...“

„Uklidni se, Jennie. Ano, má pravdu. Viděla jsem tu variantu, co jsem vám předestřela. Variantu zániku nás všech. Ale nevidím důvod, proč se jí zabývat. Nemyslím, že se nás týká.“

„Co bys musela udělat, aby se netýkala?“ ptal se Enkra.

„Obávám se, že... požádat o pomoc někoho mocnějšího. Nestačím na změnu tolika osudů. Možná to není jen o jeden stupeň spirály, ale daleko víc. Bojím se...“

„Když se bojíš, tak to nedělej!“ řekl Jackie.

„Ale je to zapotřebí!“ namítl Enkra.

Vtom promluvil kníže Quiroqa: „Musí to udělat.“

Všechny tváře se k němu otočily.

Jaguár pokračoval: „Ta situace byla jiná do chvíle, než jsme se dozvěděli odlišnou variantu. Kdybychom ji neznali, bylo by to zas jinak. Teď ji známe. Musíme reagovat. Jinak budeme potrestáni.“

Nechápali, nedůvěřovali, nerozuměli mu.

„Asthra požádala o pomoc bohy. Bohové jí předložili možnosti: jedna z nich je zánik. Teď už musíme něco udělat, abychom tomu zabránili. Jinak se to stane!“

„V jiné variantě také můžeme zahynout!“

„Ano. Ale v souladu s vůlí bohů. Asthro: znovu musíš vstoupit do meditace. Řekneš jim, že se odevzdáváme do jejich vůle. Nechť se naplní, co si přejí; my si budeme počínat ve shodě s tím, co považujeme za jejich zjevené slovo. Pokud padneme, bude to v pořádku. V nepořádku by bylo, kdybychom se báli zemřít!“

Hleděli na sebe a mlčeli. Konečně řekl Enkra: „Ano, rozumím ti. Teď už je mi to docela jasné.“

„Ale mně ne!“ řekl Jackie, „Co když se skutečně něco změní?“

„Tak budeš mít v uchu pět náušnic místo čtyř, no!“ rozkřikl se Enkra, „Jde ti o to tak moc? Nebo budou tygři skvrnití a leopardi pruhovaní, medvědi budou mít rohy a psi rozeklaný ocas, ale...“

„Takovou variantu jsi viděl?“ ožila Deborah, která do té doby seděla v koutě a neodvažovala se pípnout.

„Neviděl a doufám, že nikdy neuvidím. Vrátíme se do svého světa a budeme v něm žít, jako jsme žili vždycky. Zvítězíme, protože je to vůle boží! A já se ničeho nebojím, protože věřím...“

„A vsadíš na to život?“

„Já ano.“ řekl jaguár Quiroqa.

„Já taky.“ řekl Enkra pevným hlasem, „Ale Jennie nechám doma. Přece jen, bude mít dítě a... kdyby něco, zachová kontinuitu. Bude mu třeba povídat, jak co vypadalo...“

„K čemu mu to sakra bude, když to nikdy neuvidí?“

„Uvidí. Všechno se stane tak, jak...“

„Už jsem konečně pochopila ty tři možnosti, které dostala při minulé vizi Asthra.“ konstatovala Deborah, „Tohle je která?“

„Prosím tě, ty radši mlč!“ řekl Jackie, „Když si vzpomenu, jaký jsi byla roztomilý děcko...“

„A když já si vzpomenu na tebe...“ rýpla si.

Asthra naslouchala a její tvář byla velmi smutná.

„Děkuji vám všem. Za rady i za morální podporu. Teď budu muset zjistit... upřesnit si jednotlivé možnosti. Prosím všechny, aby se pokusili... Ne, zpět. Prosím všechny, aby pokud možno nedělali naprosto nic. Kromě toho, co řekne Enkra.“

„Ty nebudeš potřebovat naši pomoc?“ vykulila oči Deborah.

„Možná budu. Jennie, Nayrri, Quiroqu, Sheillu. Ostatní ne.“

„A mne?“ ptal se Enkra.

„Ty... obávám se, že k prvnímu rozkolísání spirály došlo, když nás Mike spojil a my jsme si vyměnili... informace. Vzpomínky na svá minulá zrození. Protnuli jsme některé body... teď už je to ovšem jedno, samozřejmě. Hledíme do budoucnosti.“

„A někdy docela žasnem!“ řekl Enkra.

Na Kamwarlu se rychle snesl soumrak. Tak začíná příběh, který napsal Švéd Bertil Märtensson a nazval Detta är verkligheten – Světy bez hranic. Asthra věděla, že není žádné Kamwarlu, žádná Denetah – nikdy nikde nebyla, ani nebude... ale myslela na ten příběh, když uléhala a snažila se najít tu správnou hladinu osudu. Co když se ale probudí v tom horském království a kolem se všichni budou divit, co jim vypráví za pohádky o nějakém Arminu?

Jennie píše svůj příběh. Kdy já budu prožívat ten můj?

A chtělo se jí plakat.

Errata:

30.05.2021 11:43