Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!

Vláda pevniny Evoi

Fairlie spolu s Orgo Plyokem dokázali něco nečekaného. Pomocí místních primitivních komunikačních přístrojů volali nejprve do paláce vlády pevniny Evoi, kde s trochou štěstí zastihli vládu na pravidelném zasedání. Bez váhání je přerušili a požádali vládu, aby se jako jeden muž dostavila do kosmického střediska, protože »půjde o samu existenci lidstva a planety Giweruz«. Dalším objektem jejich zájmu byla instituce nazývaná »Edetipoi«, sdružující zdejší techniky a vědce. Také tam způsobili patřičný poprask. Během půlhodiny k mému bytu v kosmickém středisku dorazila vláda pevniny Evoi v čele s presidentkou Gypripy Dlogeke, starší dámě s bezstarostným výrazem ve tváři. Zaujala mě z celé vlády, neboť byla mezi samými muži jediná žena. Navíc byla ze všech členů vlády nejméně vyzývavě oblečená. Na sobě měla šedivou tuniku, podobně jako Fairlie. Vypadala tak obyčejně, že bych si jí v davu na ulici města ani nepovšiml.

„Musíme vám oznámit jednu velice důležitou skutečnost,“ uvítala Fairlie přítomné členy vlády. „Dozvěděli jsme se, že naše životy jsou v ohrožení. Chystá se strašlivá katastrofa, které nemůžeme zabránit. Můžeme jen jedno. Postarat se, aby aspoň velká většina lidstva přežila.“

Pak všem členům vlády vysvětlila, co jsem jim před chvilkou řekl o nestabilitě zdejšího slunce a o návrhu postavit flotilu hvězdných lodí k záchraně obyvatelstva.

„Ta zpráva o hrozícím výbuchu je nějak podložená?“ byl první dotaz, který dostala od zděšených členů vlády.

„Jedině pozorováním bytosti z vesmíru,“ ujistil všechny už zase sebevědomě místo Fairlie Letel Ugior. „Ze strany naší vědy to není naštěstí žádným způsobem potvrzené.“

„Není, ale my nemáme nic, co by odpovídalo úrovni našeho hvězdného návštěvníka,“ doplnila pohotově Fairlie.

„Ani on nemůže předvést žádné pozorování pomocí svých přístrojů,“ kontroval Letel Ugior. „Celá tato zpráva doslova stojí a padá na naší důvěře v tuto nevypočitatelnou bytost.“

Pohlédl jsem na něho udiveně. Letel Ugior se asi rozhodl mému varování nedůvěřovat a svou nedůvěru vyslovil veřejně, přede všemi. Nebylo to od něho prozíravé, nechápal jsem, co tím chce získat. Vždyť šlo i o jeho život! Odhadoval jsem to tak, že se rozhodl po pštrosím způsobu si zkázu Giweruzu nepřipustit.

„Jak tomu máme rozumět?“ tázal se mě přímo jeden z členů vlády. „Jak vůbec může někdo tvrdit něco tak strašného, když to nemůže opakovaně prokázat?“

Přepnul jsem svůj komunikátor na hlasový vstup a výstup, aby má slova okamžitě překládal. Netroufal jsem si zatím jít do nějaké diskuse s mou dosud omezenou slovní zásobou. Bylo to pomalé, protože jsem musel po každé větě chvíli čekat, než ji komunikátor zopakuje ve zdejší řeči, ale zato to bylo jistější – šlo přece o životy. Sám jsem tak omezovaný nebyl. Stačilo mi občas mrknout na displej, kde se pokaždé objevil správný překlad toho, co říkali oni. Rychleji jsem četl z displeje, než vyslovoval slova.

Ujistil jsem je, že toto pozorování je možné realizovat pouze v paralelním nadprostoru „Evsej“, který hvězdným lodím slouží k cestování nadsvětelnou rychlostí. Vzhledem k tomu, že je z mé hvězdné lodě nepoužitelný vrak, není možné před dalšími svědky toto pozorování opakovat.

„Kromě toho,“ pokračoval jsem, „k pochopení těchto jevů potřebujete také zkušenosti, získané dlouhodobým pozorováním tisíců hvězd, především mnoha nestabilních. Metoda rozeznání nestabilních hvězd nepochází od naší civilizace, ale od civilizace vyspělejší. Naše lodi v paralelním vesmíru nelétají dost dlouho, abychom mohli taková pozorování změnit v nezvratné poučky.“

„Jak potom můžete tvrdit něco tak závažného?“ vybuchl na to Letel Ugior.

„Civilizace Gurroa, od které tento poznatek máme, je v mnohém směru pokročilejší,“ ujišťoval jsem přítomné. „My zde jen využíváme její zkušenosti.“

„Takže vy zcela bezmezně věříte nějaké další civilizaci a od nás chcete, abychom stejně tupě věřili vaší. To je absurdní!“

„Civilizace Gurroa dokáže přemisťovat planety od hvězdy k hvězdě,“ ujistil jsem ho. „Její kosmické znalosti jsou proti našim nesmírné a nám nezbývá než jí plně důvěřovat. Vám bych zase doporučoval, abyste důvěřovali mně. Nejde o nic menšího, než o životy všech lidí tohoto světa.“

„A co když to tak není?“ zaútočil na mě Letel Ugior. „Co když jde o politováníhodný omyl? Případně něco ještě horšího?“

„Příznaky nestability vaší hvězdy jsem nepozoroval jen já, ale se mnou i můj palubní robot. Vy dosud nic takového nemáte, tedy jen krátce: naše civilizace má stroje, schopné v omezené míře myslet. Mé pozorování jeden z těch strojů potvrdil a upřesnil.“

„A kde máte ten svůj stroj?“

„Zůstal ve vraku lodi a byl asi zničen při jejím dopadu na povrch vašeho světa,“ pokrčil jsem rameny.

„Já jsem hned říkal, že si z nás dělá blázny,“ opáčil na to znechuceně Letel Ugior.

Uvědomil jsem si, že jsem opět použil nevhodné gesto. To se mi stávalo, ale tentokrát ne před Fairlií, která měla pro mé chyby pochopení. Udělat tak neslušné gesto před shromážděnou vládou nebylo asi v této chvíli nejšťastnější.

„Prosím všechny přítomné, aby si včas uvědomili, že náš návštěvník ovládá stěží naši řeč, ale nedovede zatím správně použít naše ostatní výrazové prostředky,“ zastala se mě Fairlie. „Tak jako jeho řeč zní našemu sluchu cize, je i jeho gestikulace odlišná od naší. Některé jeho pohyby nám připadají nevhodné, jiné směšné a některé dokonce urážlivé, ale ujišťuji vás, že v jeho světě mají jiný význam než u nás. Nevšímejte si jeho gest, stejně jako slov, která říká ústy, neboť znamenají něco jiného než u nás. Jediné co je pro nás důležité jsou slova vycházející z jeho malého myslícího stroje.“

Zlaté děvče!, pomyslel jsem si. Udělala pro mě filipiku, na jakou bych se nejspíš v této chvíli ani nezmohl.

„Prosím, omluvte mě,“ přidal jsem se k ní. „Fairlie má pravdu, ale rozdílnost našich zvyklostí a řeči by nám neměla bránit ve vzájemném pochopení.“

„Tohle že je myslící stroj?“ ukázal na můj náramkový komunikátor Letel Ugior. „Tahle hračka že myslí?“

„Myslí sice trochu omezeně, ale dost přesně na to, abych rozuměl já vám a vy mně,“ tvrdil jsem. „Tahle hračka, jak ji sám také nazývám, přečetla a zná celý váš naučný slovník.“

„Nemožné!“ oponoval Letel Ugior. „Je to určitě vysílačka! Uznávám, že je malá, ale někdo skrytý za našeho návštěvníka hovoří a tropí si z nás šašky.“

„V tom případě bych vám snad nerozuměl,“ opáčil jsem.

„Ten na druhém konci nám jistě rozumí,“ trval na svém Letel Ugior. „Velevážený návštěvník z hvězd nám tady předvádí jen maškarádu. Mimochodem dost špatně.“

Pokrčil jsem ruku, abych měl komunikátor před sebou. Pak jsem na klávesnici naťukal příkaz, aby se překlad mých slov objevoval na displeji ve fonetickém přepisu. Toho umíněnce jsem musel přesvědčit dřív než se jeho nedůvěra přenese také na ostatní. To by mohlo mít katastrofální následky.

„Mýlíte se, příteli,“ řekl jsem a hned jsem to zopakoval v řeči Giweruzu, jak jsem ta slova přečetl z displeje. „Tady nejde o bezdrátový přenos hlasu, jak se domníváte. Nevšímejte si toho, jak špatně dosud ovládám vaši řeč. Už jsem řekl, že nemám čas přesvědčovat vás o malichernostech. Pochopte už konečně, že jde o životy všech lidí a tady není čas ani místo na maškarádu.“

Pak jsem přepnul svůj komunikátor zpět na hlasový vstup a výstup. Jako ukázka to snad mohlo stačit.

„A co když nejde o naše životy?“ ušklíbl se Letel Ugior.

„Vzhledem k hrozícímu výbuchu vaší hvězdy se obávám, že o životy jde. Nejen o životy vás všech – jde i o můj. Ani já tedy nemám důvod kohokoliv z vás klamat.“

„A co když je to úplně jinak?“

„Jak jinak?“ nepochopil jsem. „V záležitosti života nebo smrti by přece nemělo být nejmenších pochyb.“

„A co když náš návštěvník sleduje jen své vlastní cíle a nás všechny úmyslně klame?“

„Proč bych to dělal?“ podivil jsem se.

„Představte si, že je to jinak,“ začal Letel Ugior svůj nápad rozvíjet. „Tento člověk, nebo bytost, nemusí být ztroskotancem vzdálené civilizace, který tady má na starosti blaho nás, podle jeho měřítek primitivů. Může tady jít o rafinovaného, těžko odhalitelného provokatéra, který má úkol co nejvíce nás vystrašit a vyštvat z našeho světa, aby náš svět Giweruz získal pro svou rasu. Dejme tomu, že se nám s jeho pomocí podaří ta neuvěřitelná hloupost – postavit stovky, ba tisíce hvězdných lodí, navíc podle jeho vlastních slov nedokonalejších, než jakými disponuje jeho svět. Přiměje nás opustit Giweruz, uskutečnit sebevražedný skok do prázdna – a hned po odletu naší poslední lodě se tady objeví výsadkové koráby z jejich světa, aby Giweruz okupovaly. Není každému jasné, jak by to pak měly jednoduché? Nemám pravdu?“

„Nemáš,“ opáčil jsem.

„Ptám se vás, naší moudré vlády, ne samozvance, který se nás pokouší obalamutit,“ obrátil se můj protivník k ostatním lidem. „Uvažte, zda to není past.“

„My nepotřebujeme podvodně získávat cizí světy,“ tvrdil jsem. „Naše průzkumné lodě objevily množství pustých planet, které mohou být přizpůsobeny a osídleny. Objevili jsme jich více, než kolik jich můžeme osídlit. Při kontaktu s jinými civilizacemi dodržujeme zásadní pravidlo, které zní neškodit jim. Pokaždé, když naše průzkumné lodě objevily již obydlené světy, navázali jsme s obyvateli výlučně přátelské styky. Jsou-li na nižší úrovni než my, pomáháme jim.“

„Kdyby tomu tak bylo, kdybyste měli pro vlastní potřebu dostatek neobydlených světů, proč byste vysílali do vesmíru další průzkumné lodě?“

Několik členů vlády souhlasně přikývlo.

„Máme pro to několik důvodů,“ vysvětloval jsem. „Předně – můžeme ve vesmíru objevit civilizace, které jsou v některých oborech před námi. To se už v historii kosmických letů několikrát stalo. Takový objev může být přínosem i pro nás. Naopak, když objevíme světy méně rozvinuté a věnujeme jim naše znalosti, je to přínosem pro ně. Třetí důvod je nejdůležitější. Zachránili jsme tak před zkázou už tři ohrožené civilizace.“

„Také byly ohrožené výbuchem hvězdy?“ ušklíbl se vědec.

„Ne, těm hrozila zkáza jiného druhu.“

„Jakého druhu?“ dorážel na mě Letel Ugior.

„Jedna z těch civilizací byla natolik primitivní, že se ve strašlivé celoplanetární válce až na nepatrné zbytky vyvraždila a zničila si přitom celou planetu. Zachránili jsme alespoň zbytky obyvatel a věnovali jsme jim nový svět, kde dnes mohou žít.“

„To je nesmysl,“ prohlásil Letel Ugior. „Také v naší historii se pamatujeme na období válek, ale v každé z nich zůstali naživu vítězové, patřil jim celý svět a nebyl důvod je někam stěhovat.“

„Naštěstí jste nevynalezli natolik ničivé zbraně, aby se vám podařilo způsobit globální katastrofu a kolaps planety. Buďte rádi, že jste se včas dokázali domluvit po dobrém. Pro vás je to příznivá okolnost a jinak bych ani nedoufal, že se zachráníte. Války jsou to největší zlo, jaké se ve vesmíru vyskytuje.“

„A co ty zbývající dva světy? Také se vyvraždily?“

„To byl úplně jiný případ,“ ujistil jsem ho. „Nejsou ve vesmíru všechny civilizace tak přátelské jako naše. Narazili jsme nedávno na rozvinutější než vaši, ale primitivnější než naše, která se chovala podle našich měřítek nepřípustně. Snažila se obyvatele sousedních světů vyvraždit, aby získala jejich svět. Zabránili jsme jí v tom a dva napadené světy jsme před vyvražděním zachránili.“

„Vidíte!“ vykřikl Ugior. „Měl jsem pravdu! Existují tedy ve vesmíru civilizace, které se snaží své sousedy zničit a vyvraždit, nebo je alespoň – podvést. Proč by to nemohl být právě tento případ? Vždyť to přímo bije do očí!“

„Válkychtivá civilizace, vyzbrojená jako Kígóra, by vás ani nevyháněla,“ ujistil jsem ho. „Jednodušší i rychlejší by pro ni bylo prostě vás vyvraždit. Kígóra by to tak udělala, mě se obávat nemusíte. Pocházím z odlišného světa. Máte na výběr ze dvou možností. Uvěřit že vám chci pomoci, nebo nevěřit. V prvním případě riskujete, že jsem podvodník a vy přijdete o svůj svět.“

„Přiznal se!“ vykřikl Letel Ugior.

„To není přiznání,“ namítl jsem prudce. „Připustil jsem tomuto podezření určitou logiku, ne že by bylo pravdivé. Věc je mnohem vážnější, než si asi myslíte. V druhém případě totiž riskujete, že mám pravdu já a pokud mě neposlechnete, zahynete v plamenech hvězdy všichni do jednoho.“

„Což by asi bylo mnohem horší,“ přidal se ke mně opatrně jeden z členů vlády.

„Nicméně velice vážné podezření tu je!“ řekl Letel Ugior.

„Dobrá, navrhnu vám kompromis,“ napadlo mě. „Nechte mě přesvědčit alespoň část vašich lidí. Pomohu jim postavit velké hvězdné lodě, na kterých odletíme hledat záchranu. Kdo mi nevěří, může si zůstat tady a zahynout v plamenech. Nepodaří-li se mi přesvědčit všechny, zachrání se tímto způsobem alespoň vzorek vaší rasy a to umožní vaší civilizaci přežít.“

„To je jen pokračování jeho úskoků,“ opáčil Letel Ugior. „My, co tu zůstaneme, budeme oslabení a můžeme být snadněji vyvražděni jejich invazními hvězdnými loděmi. Měli bychom to udělat přesně naopak. Spojit všechny své síly a učinit nutné přípravy k obraně našeho světa před těmito cizáky. Jinak nás jejich invazní lodě sežehnou na prach.“

„Nehrozí vám žádná invazní flotila, ale plameny vašeho vybuchujícího slunce. Před nimi vás nic nezachrání. Neznám prostředky, schopné odolat hvězdnému ohni.“

„A co mělo znamenat tvrzení o civilizacích, které krotí vybuchující hvězdy?“ zaútočil.

„Kdybych patřil k civilizaci Gurroa, přivolal bych pět lodí a Giweruz bychom přenesli k jiné hvězdě i s vámi. Bohužel nejsem Gurroa a jeho možnosti nemám. Naše civilizace to skutečně nedokáže.“

„Cožpak nevidíte, že z nás dělá blbečky?“ vykřikl na své krajany Letel Ugior. „Stěhovat celé planety? Cožpak je něco takového možné?“

„Pro civilizaci Gurroa to možné je,“ trval jsem na svém. „Její příslušníci mají možnosti pro vás neuvěřitelné. Nepotřebují ke vzájemnému spojení vysílačky, za jistých podmínek umí létat vesmírem i bez hvězdných lodí, půlroční děcka pilotují hvězdné křižníky, jimiž mohou měnit dráhy planet a navíc jim je vlastní i nesmrtelnost druhého druhu.“

„Druhého druhu?“ ušklíbl se Ugior. „Znáte nesmrtelnost? A dokonce více druhů?“

„Nesmrtelnost prvního druhu by byla, kdyby jedinec mohl žít věčně,“ zkusil jsem mu přiblížit pojmy, o kterých zatím neměl ani tušení. „Nesmrtelnost tohoto druhu se objevuje spíš v touhách a představách primitivních smrtelných jednotlivců. Ve vesmíru se tento druh nevyskytuje, nebo o něm nevíme. Známe nesmrtelnost druhého druhu, kdy smrtelná těla spojí jediné nesmrtelné vědomí, jako u civilizace Gurroa. Jednotlivá těla umírají a střídají se, ale vědomí setrvává. Nesmrtelností třetího druhu rozumíme existenci celé civilizace, kde život každého jedince je omezený, přetrvává pouze celek.“

„Ten třetí druh je přece samozřejmý,“ obrátil se Letel Ugior na ostatní. „A náboženský pojem, kterému tak nadneseně říkáte nesmrtelnost druhého druhu, jsme už dávno vyvrátili.“

„Pokud jste vyvrátili něco, co objektivně existuje, pak máte zřejmě chybu v logice. Gurroa existuje, i když asi na jiné úrovni, než si představujete – vy i vaši předkové, pokud jste měli nějaké náboženství podobného druhu. Nemyslím si ale, že je teď čas diskutovat o těchto kategoriích. Nejsem Gurroa, jsem smrtelný stejně jako vy. Zjistil jsem, že vaše slunce není stabilní a nechci, aby vaše civilizace úplně a beze stopy zmizela. Záchrana bude obtížná, na pomoc zvenčí se nedá spoléhat. Odhaduji, že další naše průzkumná loď se v těchto místech vesmíru může objevit nejdříve za čtyři sta, spíše až za tisíc let. To bude pozdě. Váš svět mezitím dávno zmizí v plamenech.“

„Pokud by to byla pravda,“ neodpustil si Letel Ugior.

„Je to víc než pravděpodobné,“ odsekl jsem. „Nedovolím si pochybovat o kosmických znalostech, které tvořily přátelský dar od civilizace Gurroa. Vám bych rovněž doporučoval spolehnout se na znalosti jiných, zejména těch rozvinutějších. Sami nebudete mít čas zjišťovat je.“

„Takže nastane konec světa...“ vzdychla si presidentka. „Jak si ale máme představit záchranu? Jako stavbu vesmírných lodí, schopných pobrat na palubu obyvatele celého světa? To by přece musely být obrovské, nepředstavitelné kolosy, jaké náš svět nikdy neviděl. Jak je chcete vynést do vesmíru?“

Oddechl jsem si. Letel Ugiorovi se zřejmě nepodařilo své krajany zviklat. Jakmile přijali zprávu o hrozící katastrofě aspoň za pravděpodobnou a došlo na technické detaily, bylo vyhráno.

Nebo jsem si to aspoň myslel.

„Doporučil bych vám stavbu malých samostatných modulů, schopných navzájem se spojit do větších celků,“ představil jsem jim svůj nápad. „Místo flotily malých lodí by všechny moduly po samostatném startu z Giweruzu vytvořily jediný velký kolos a tak by pokračovaly v celém dlouhém letu. Moduly mohou mít tvar krychle, kvádru, šestibokého hranolu nebo jiných geometrických těles, ovšem jen takových, aby se daly navzájem propojovat bez širokých spár. Spousta vnitřních modulů pak bude chráněna vnějšími. Celek by měl mít podle mě tvar podlouhlého válce.“

„V kosmickém prostoru přece na tvaru vůbec nezáleží!“ musel si přisadit Letel Ugior. „Mnohem výhodnější by byla koule. Při nejmenším povrchu má největší objem.“

„Pokud uvažujete jen hledisko poměr objemu k povrchu, je tomu tak,“ souhlasil jsem.

„Proč tedy válec? Co je to za nesmysl?“

„Při letu vysokou rychlostí získává i drobný prach volně se vznášející vesmírem úžasnou průraznost. Na čele lodi musí být proto dostatečně silný pancíř, který všechno zachytí. Bude velice těžký a bude nutné, aby byl co nejmenší. Z toho hlediska by bylo nejvýhodnější, kdyby měl celek podobu tenké dlouhé tyče. Když tyto protichůdné požadavky spojíte, vyjde vám jako kompromis širší válec.“

„Prázdný vesmír mezi hvězdami není prázdný?“ zeptal se pro jistotu jeden vzdělanější člen vlády.

„Hmoty je v něm málo,“ souhlasil jsem. „Ale ta, co tam je, může být nepříjemná. Čím je rychlost lodi větší, tím horší jsou takové srážky. Čelní pancíř budou stále poškozovat a ztenčovat. Proto musí být zpočátku silnější než se může zdát nutné.“

„A jak si představujete stavbu vašich lodí?“ obrátil se na mne netrpělivě jiný člen vlády.

„Museli byste začít co nejdříve,“ odpověděl jsem mu. „Zmobilizovat všechen průmysl planety, aby byl schopen hvězdné lodě stavět. Nejbližší této výrobě budou asi vaše loděnice, kde se už lodě stavějí, byť zatím jenom pro plavbu v mořích. Hvězdná loď bude mít s námořními loděmi mnoho společného. Ovšem – některé detaily bude nutné rychle vymyslet, vyrobit a vyzkoušet. Vodotěsnost konstrukcí je nutná, ale sama o sobě nestačí. Největší výhodou bude, že potřebné technické znalosti mám a chci vám je dát k dispozici.“

„Je to neuvěřitelně obtížný úkol,“ řekl zvolna jiný, doposud mlčící člen vlády. „Pokud máme uspět, měli bychom začít hned teď. Svolat vědce a konstruktéry, shromáždit informace, kde a co bude potřeba.“

„Hned po vás jsme pozvali první skupinu konstruktérů,“ ujistila všechny Fairlie. „Od vás potřebujeme pomoc spíše na organizační úrovni.“

„Máte ji mít,“ uzavřela schůzku sama presidentka.

To byl pokyn a všichni se obrátili k odchodu.

„Mohl bych požádat o rozhovor mezi čtyřma očima?“ chytil jsem presidentku za rukáv její tuniky, dříve než zmizela.

„Prosím,“ podívala se na mě udiveně.

Všichni kromě ní odešli.

„Mám jeden návrh a jednu prosbu,“ začal jsem bez obalu. „Bylo by možné vyhlásit po celé planetě Giweruz požadavek na omezení porodnosti? Regulovat početní stav obyvatelstva umíte, ale určitě nebude stačit ponechat to na zodpovědnosti dvojic.“

„Ale – jedná se o základní právo každého z nás.“

„To právo budete muset omezit, možná i na dlouhou dobu. Jednak by bylo lépe, aby malé děti nezažily odlet. Dá se očekávat, že to bude doba velkého napětí. Jistě je nechcete poznamenat na celý život. Navíc si nejsem jistý, zda se podaří postavit dostatečné množství lodí, aby v nich byla rezerva i pro další růst populace. Nejde jen o prostor, ale také o zásoby a cirkulaci vody a vzduchu. Obávám se i tak, že na hvězdných lodích se další děti budou smět rodit jen jako doplněk počtu, to znamená náhradou za zemřelé.“

„To bohužel vypadá velice logicky,“ přikývla. „Budeme o tom uvažovat, aby nebylo pozdě. Byla to prosba – nebo návrh?“

„Prosba,“ usmál jsem se, ale dost smutně. „Můj návrh se bohužel bude týkat jen menšího množství lidí, pro všechny to za daných okolností nepřipadá v úvahu. Jde o to, že si chci některé z vás trochu geneticky upravit.“

„V jakém smyslu?“ zadívala se na mě pozorně. „Nebude to asi nic jednoduchého, když se ptáš. Nebo se mýlím? Geneticky upravovat lidi – to zní dost příšerně! Proč to chceš?“

„Mohu několika desítkám, možná stovkám lidí prodloužit výrazně život, řekněme až na desetinásobek. Nic víc – ale tohle je podle mě potřebné.“

„Aha – rozumím ti. Takoví lidé by neumírali, nebo až za dlouho. Chápu to dobře?“

„Zatím ano.“

„Neuvolňovali by ale svá místa na lodích nově narozeným a proto nemůže jít o všechny, nebylo by pro nás místo. Je to tak?“

„Je to jeden z důvodů. Druhý je ten, že sám na prodloužení života miliardy lidí fyzicky prostě nestačím.“

„Sliboval jsi, že nám věnuješ všechny své znalosti...“

„Tahle bude výjimkou. Nejsem schopen dát vám znalosti právě ve svém oboru. Biologie není jen věcí znalostí.“

„A co kdybychom prodloužili moratorium na porodnost na celou dobu cesty? Pak by už přece nevadilo, že se počet nebude snižovat. Co ty na to?“

„Už jsem o tom uvažoval, ale ani to nevidím dobře. Možná se ukáže, že bude nutné ono moratorium prodloužit, aby váš počet přirozenou cestou poklesl. Nejsem si jist, zda se podaří udržet na lodích rovnováhu životního prostředí. Koloběh vzduchu, vody a potravin byl i během našich kosmických cest vždycky ztrátový. Navíc nevíme, jak dlouho ta cesta potrvá. Možná bude nutné, aby se na lodích rodily děti už proto, aby se u žen tato schopnost časem neztratila. Také z tohoto důvodu se bez přirozeného úbytku neobejdeme.“

„Na jak dlouho dokážeš lidský život prodloužit?“

„Zhruba na desetinásobek.“

„A sám žiješ jak dlouho?“

„Také tolik. U nás je to normální. Úprava má bohužel svá úskalí. Nebude v mých silách naučit něčemu takovému vaše lékaře a mohu ji tedy realizovat jen já. A moje možnosti jsou kvantitativně omezené.“

„S tvou smrtí se tato možnost úplně ztratí?“

„Koho z vás upravím v raném mládí, přežije mě, ale nikoho dalšího už nezměním. Uvědom si, prosím, jsem starší než většina z vás. Budu s vámi dlouho, ale jako každý živý tvor ve vesmíru časem zemřu. Bude záležet i na tom, kdy objevíme přijatelnou cílovou planetu. Kdyby to bylo brzy, stačil bych vás upravit více a tato úprava by se pak rozšiřovala sama, protože je dědičná.“

„Nezdá se mi spravedlivé zavádět nám kasty dlouhověkých a krátkověkých. Nedokážeš-li to se všemi a bez výjimek, bylo by lépe nedělat takové úpravy vůbec.“

„Budu potřebovat odborníky, kteří mi rozumí,“ pokračoval jsem tišším hlasem. „Nebude čas vychovávat stále nové a nové. Dovolte mi upravit alespoň malou skupinku – řekněme sto lidí. Nebo raději tisíc.“

„U odborníků to asi bude jiné,“ souhlasila. „Několik set se jich jistě obětuje. Avšak tato výjimka bude platit jedině pro odborníky, kterých bude nutně zapotřebí. Je dobré, že ty sám budeš žít s našimi potomky. Budou tě asi potřebovat. Ale kdybys tu možnost teď hned nabídl také mně, odpovím ti, že se nemohu a ani nesmím odloučit od ostatních.“

„Obávám se, že některé zásady budete muset po dobu letu omezit. Nebude to jednoduché. A nemyslím si, že by bylo možné rozhodovat se vždycky spravedlivě. Například o cíli cesty budou muset rozhodovat jedině odborníci. Nemíním se stále dohadovat s lidmi, kteří nemají o věci základní znalosti. Ne že bych nebyl ochoten je přesvědčovat, ale nebude na to čas. Budu mít jiné povinnosti než vysvětlovat kuchařům a skladníkům, proč nemá smysl letět k hvězdám některých typů. Na rozdíl od vašich vědců máme zkušenosti z několika stovek hvězd a například víme, že planety blízké dvojhvězdám nejsou z principu vhodné k životu, protože podmínky na nich jsou nestabilní – prostě vražedné.“

„To bych pochopila,“ přikývla po krátkém zamyšlení.

„Nebude ani myslitelné, aby měl kdekdo přístup do řídících středisek. Mohlo by se stát, že nám někdo z hlubokého vnitřního přesvědčení rozmlátí řídící panely kladivem.“

„Ano, i tomu musíme zabránit,“ přikývla. „Ale nemůžeme na druhou stranu připustit, aby na lodích vznikly během cesty kasty vládců a bezprávných poddaných.“

„Budete muset cestě přizpůsobit všechny zákony,“ ujistil jsem ji. „Ale s tím vám nepomohu, přinejmenším ne do odletu z planety Giweruz.“

„Je obdivuhodné, že dokážeš uvažovat o všem,“ přikývla. „Ale i já mám prosbu. Vlastně pouze dotaz, téměř soukromý. Jsi si zřejmě jistý, že naše slunce opravdu vybuchne, je tomu tak?“

„Jsem si tím naprosto jistý,“ přikývl jsem.

„To vlastně vím, můj dotaz je jiný. Co zamýšlíš udělat, když někdo z nás odmítne podílet se na stavbě lodí? Co když to nebude jednotlivec, ale nějaká větší skupina?“

„Myslíš, že takových bude většina?“

„Nevím. To se ukáže. Ale už teď se zdá, že tvoje slova nalezla i nedůvěřivé oponenty, dokonce přímo u vědců, kteří by měli být argumentům nejvíce přístupní.“

Chvíli jsem přemýšlel.

„Kdybyste se proti mému návrhu postavili ve větším počtu a úplně odmítli moji pomoc, zkusil bych prosadit stavbu několika menších lodí, aby se mohl zachránit alespoň vzorek obyvatelstva planety Giweruz. Odletěl bych pak s nimi. Čím méně jich bude, tím horší budou mít vyhlídky, ale aspoň něco pro ně udělat chci.“

„Chápu. Když pevně věříš v možnost výbuchu naší hvězdy, není čemu se divit. Jako každý živý tvor musíš mít i nějaké sebezáchovné instinkty.“

„O mě samotného nejde,“ nesouhlasil jsem. „Kdybych se chtěl zachránit jen já sám, požádal bych vás o pomoc při stavbě jednomístného letadla, schopného mezihvězdného letu. Kdybych vám za to věnoval znalosti antigravitačních motorů, vypadalo by to snad spravedlivě. Jenže – tak tomu není. Sám nemám nejmenší šanci přeletět tisíc světelných let, které mě dělí od domova. Pro podsvětelná kosmická letadla je to nepřekonatelná vzdálenost a cestu domů mám navěky uzavřenou. Ani vaše cesta pro mě nebude záchranou. Vy budete moje vědomosti potřebovat více než já vás. Nebudu vám užitečný jen před odletem, ale i ve vesmíru a možná i na planetě, kam spolu doletíme. Uvědom si, ačkoliv poletím s vámi, budu mezi vámi cizincem a nakonec mezi vašimi potomky jako cizinec ve vesmíru zemřu. Já tu cestu podniknu pro své svědomí. Nechci vás nechat zbytečně zahynout. To je můj největší – a vlastně jediný – důvod.“

„Děkuji,“ přikývla prezidentka. „Tím jsi mě přesvědčil nejvíc. Nerozumím technické stránce věci a nezdá se mi, že nás naše slunce sežehne, vypadá přece tak přívětivé – ale teď už vím, že to je jen klamné zdání. Máš mou podporu.“

„Budu ji potřebovat, ale záchrana se nebude týkat mě, ale především vás a vašich dětí.“

Errata:

10.08.2021 20:26