Pamatuj, že 'host' má omezené možnosti!

Válka

Rada hned po ukončení sněmu vyslala průzkumnou hvězdnou loď Galaxii na pozorování Agríšů devět světelných hodin směrem do prázdného prostoru, aby Agríše tímto směrem nenapadlo pátrat. Několikahodinové zpoždění nehrálo podstatnou roli, důležitější bylo, že předtím vybavili Galaxii větším počtem časoprojektorů uxionů, aby mohla účinněji sledovat více míst současně.

Ke Galaxii jednou týdně vysílali malý letounek, aby převezl do Společenství zjištěné novinky. Další dva letouny měla Galaxie připravené u sebe. Hvězdná loď samozřejmě nemohla zprávy vysílat rádiem. Nejen kvůli nebezpečí prozrazení Agríšům, ale i pro pomalé šíření radiových vln. Důležité zprávy posílala kurýrními letadly, schopnými nadprostorového letu.

Několik měsíců visela Galaxie v prázdném prostoru bez pohnutí a sledovala, co se na zničené Keléné děje.

Když k planetě konečně dorazila velká Flotila, nastal tam čilý ruch. V krátké době Agríši postavili tisíce sídel pro své ubytování. Do spálené půdy zasadili milióny dovezených rostlin, z nichž vyrostly pralesy podivných houbovitých květů. Do vzduchu vypustili několik miliard obřích, kovově lesklých much. Ty brzy nakladly vajíčka do květů a zakrátko se to jejich larvami v pralesích jen hemžilo. Agríši mouchy čas od času hromadně omračovali elektrickými výboji – byla to jejich hlavní potrava. Ve vodách pro změnu pěstovali dravé larvy ohromných vážek. Také larvami i dospělými vážkami byli Agríši brzy bohatě zásobeni. Všechno to svědčilo o velmi rychlé a úspěšné kolonizaci – což by bylo za jiných okolností obdivuhodné, kdyby planetu nezískali za cenu několika desítek miliónů vyvražděných Kelénců.

Dlouho nepřežili ani zbylí živočichové planety Keléné. Velké tvory vyhubili vojáci předvoje, malí neměli šanci proti dovezeným hmyzím dravcům. Během několika měsíců byla planeta změněna k nepoznání a nebylo patrné, že by někdy měla jinou flóru, faunu – i rozumné obyvatele.

Mentalitě Bardžanů by odpovídalo, že by ponechali dobytou planetu útočníkům a dál by se marně pokoušeli navazovat s nimi kontakty. Také Uxané by se rádi zdrželi jakýchkoliv akcí. Keléncům pomoci nemohli a podle Uxanů se Agríši zabývali především klidnou kolonizací. Nebyl důvod jim v tom bránit a hlavně – upozorňovat je na další světy Společenství.

Jediní Pozemšťané mínili, že není možné protivníkům dopřát klid, i kdyby jejich chování teď bylo mírumilovné. Několik pozemských odborníků vymyslelo plán, jak dát Agríšům najevo, že jsou v této části vesmíru nevítanými hosty, aniž by zatím byl jednotlivcům zkřiven jediný chlup.

Malý pozemský letoun se krátce vynořil z nadprostoru v atmosféře Keléné. Zaburácel výbuch, doprovázený silnou tlakovou vlnou. Vzduch konvertovaný do nadprostoru místo lodi hned sklouzl zpět, stlačený a rozpálený doběla. V houbovitých lesích rozdrtil statisíce obřích much. Další hejna se slétla hodovat na tělech mrtvých much, ale několik desítek živých bylo krátce poté nasbíráno do letounu a ten pak ihned odstartoval přímo do nadprostoru; opět s velkým výbuchem, tentokrát způsobeným bublinou vakua, která po něm zůstala. Akce byla pozoruhodná především přesností, s jakou se letounu podařilo přiblížit k planetě tak blízko.

Brzy nad tímto místem zakroužila dvě letadla Agríšů a dva piloti si pozorně prohlíželi podivnou spoušť v pralese houbovitých rostlin. Neobjevili nic, co by ten podivný úkaz vysvětlilo a proto zase odletěli.

Pozemské letadlo se opět vrátilo zhruba po týdnu za velmi podobných okolností. Také teď se objevilo těsně nad povrchem planety, jeho objevení opět vyvolalo explozi a zničení velké plochy pralesa. Z letadla tentokrát naopak vylétlo několik desítek much, načež se letadlo měkce vzneslo a zmizelo ve velké výšce, i když se tím zdržovalo v nebezpečném prostoru příliš dlouho.

Ani teď Agríši nepřišli na nic podezřelého, ačkoliv místo prohlíželo pilotů více a rozhlíželi se pečlivěji.

Dvanáct dní poté nad oblastí vztekle kroužily stovky Agríšů. Nechápavě si prohlíželi souvislý koberec mrtvých, hnijících much. Uměle vypěstovaná muší nemoc je kosila po miliardách a velice rychle se šířila. Brzy přeskočila z jedné pevniny na druhou a všude za sebou zanechávala mrtvé mouchy, plesnivějící zárodky a rychle se rozkládající larvy.

Agríši nemoc zastavili na hranicích poslední, dosud nedotčené pevniny. Několika silnými údery ze zbraní jednoho hvězdoletu přerušili úzkou šíji spojující pevniny, kus pevniny potopili do moře a pečlivým hlídkováním se jim podařilo zabránit rozšíření nakažených much přes nově vzniklou mořskou úžinu. Na poslední pevnině se však z nadprostoru vynořilo další letadlo a vyložilo svůj náklad – kontejner obsahující další poselství Agríšům – i několik nakažených mrtvých much. Galaktické společenství se tím přihlásilo k této akci a opět projevilo ochotu jednat. To byl jeden z posledních ústupků, které byli pozemšťané ochotní udělat Bardžanům jako snahu o mírové řešení konfliktu.

Agríši se poselství ani nepokusili rozluštit. Jakmile objevili kontejner, přivolali hvězdolet a kontejner zničili zábleskem energie – i s několika čtverečními kilometry pralesa a se vším, co v daném okruhu bylo; dokonce i s desítkami obyvatel, kteří se nestačili vzdálit. Krutost měli zřejmě v krvi – i když samozřejmě jakožto hmyz v pravém slova smyslu krev neměli.

Pokud se pozemšťané domnívali, že tím dají Agríšům ponaučení, přepočítali se. Brzy po tomto incidentu se flotila Agríšů rozdělila. Menší část, čítající pouhou stovku lodí, se rozmístila na více oběžných drahách kolem Keléné. Tyto hvězdolety kontrolovaly prostor poblíž planety i její povrch. Další diverzní akce by pro pozemské lodi nedopadly dobře, jako ty první.

Větší část Flotily se ale od planety Keléné odpoutala a zamířila do mezihvězdného prostoru, dál do oblasti patřící Galaktickému společenství, kde u nejbližší hvězdy obíhala kvetoucí planeta Fekepaia, obydlená třemi miliardami lidí bardžanského typu.

Snad by ji bylo možné vyklidit…

Hustota osídlení obydlených planet Společenství nebyla nikdy taková, aby se ve stejném prostoru neumístil dvojnásobek i trojnásobek lidí. Nebylo by těžké přesídlit veškeré obyvatele ohrožené planety jinam. Dalo se čekat, že jim všechny planety ochotně poskytnou veškerou pomoc, pokud je o to Rada požádá. Rada ale na popud pozemšťanů rozhodla, že Společenství nebude ustupovat, ale začne se aktivně bránit.

První srážku vyvolala flotila Společenství ještě uvnitř hvězdné soustavy Keléné. V nevelké vzdálenosti před hlavní Flotilou Agríšů letěl osamělý hvězdolet, zřejmě předvoj. Stranou od něho se na malý okamžik vynořil z nadprostoru křižník Galaktické flotily. Krátce se orientoval, ale dříve než ho mohli Agríši spatřit, vyslal proti nim blesk z obrovského bojového fotometu. Pak opět zmizel v nadprostoru.

Strážci na obrazovkách časoprojektorů zaznamenali první úspěch. Z boku agríšské bitevní lodi vyrazil oslnivý sloup ohně a trosek. Když záblesk uhasl, Strážci viděli v lodi otvor, z něhož ještě nějakou dobu prýštil unikající vzduch.

Vzápětí nato vystřelili také Agríši – jejich záblesk byl několikanásobně silnější. Vystřelili směrem, odkud přišel útok – kde v té době křižník Galaktické flotily dávno nebyl. Než světlo jeho záblesku dorazilo k Agríšům, byl zase zpátky v nadprostoru.

Druhý útok následoval s určitým zpožděním, dalo se očekávat, že Agríši budou pozornější. Druhý křižník se vynořil z jiné strany, ale když se objevil, srovnal se směrem k Agríšům, vystřelil a opět zmizel. Agríšská bitevní loď dostala druhý citelný zásah. Druhý úder směřoval do zadní části a zasáhl nejspíš motory, neboť následoval silný výbuch – a veliký kus Agríšské lodi se odtrhl a odletěl do vesmíru.

Strážci u časoprojektorů zpozorovali, že také tentokrát Agríši okamžitě vypálili nesmírně ničivý záblesk energie – a opět do prázdna, neboť v místě, kde se Agríšským mířičům krátce objevila silueta galaktické lodi, bylo vzápětí kosmické vakuum a strašný úder Agríšů neškodně proletěl do prázdna.

Třetí hvězdolet se však ihned po výstřelu nevrátil do bezpečí nadprostoru, kde v té době visely ostatní letouny Galaktické flotily.

S příslušným časovým zpožděním Strážci spatřili, že se tento křižník vynořil Agríšům nejblíž, ale byl otočený na opačnou stranu. Než se srovnal do polohy, aby mohl zamířit a vypálit, světlo od něho zřejmě dorazilo k Agríšům. Tentokrát si ho všimli včas. Křižník dokázal vypálit svou porci energie, ale dřív, než se mohl vrátit do nadprostoru, udeřil do něho proud energie ze zbraní Agríšů.

Agríšská loď tentokrát dostala největší zásah ze všech dosavadních. Velká část jedné nástavby se utrhla a bezmocně odlétla stranou, v boku se otevřel obrovský otvor, z něhož dlouho unikal vzduch a vylétávaly trosky vnitřního vybavení – i postavičky Agríšů, jejichž těla ve vakuu vnitřní přetlak rychle trhal na drobné úlomky.

Galaktický křižník se vypařil se vším všudy. Na jeho místě se zvolna rozplýval oslnivě bílý, zářící oblak kovových par, rychle zčervenal, zčernal až úplně zchladnul.

Galaktická flotila, čítající pouhých padesát bojových křižníků, zaznamenala svou první ztrátu, kdežto větší flotila Agríšů, se třemi a půl tisíci kosmických pevností, navíc mnohem větších, dosud o žádný letoun nepřišla. Brzy bylo vidět, že se celá flotila rozvinula do stran a jako obrovský deštník se pokusila obejmout prostor prvního střetnutí. Z rozčílené radiové korespondence jejich lodí bylo zřejmé, že Agríše srážka zaujala. Ale hned bylo jasné, že je ani nezastrašila, ani nezpomalila v postupu.

V tomto prvním boji utrpěly Galaktické lodi neúspěch. Ne co do počtu obětí, na straně Agríšů zahynulo mnohem více jedinců než na straně Společenství. Neúspěch spočíval v tom, že Agríši pokračovali v letu, aniž by se dali přimět k jednání. Šli za svým cílem jako útočící nosorožec, vlastní ztráty jim byly nejspíš lhostejné. Pak ale bylo jisté, že svého cíle dosáhnou. Naštěstí se tato přestřelka odehrála zatím v dostatečné vzdálenosti od obydlených světů a dala Radě čas zamyslet se nad strategií proti Agríšům a včas ji podle potřeby změnit.

Znovu přišla na pořad jednání otázka utajování střetnutí. Rada však své původní rozhodnutí potvrdila. Dosud neohrožené světy Společenství neměly o válce s Agríši vědět, tím spíše, že na planetě Fekepaia, kde byly informace vzhledem k ohrožení uvolněné, vypukla ohromná panika, kterou se jen tak tak podařilo zvládnout a zabránit nedozírným škodám.

Galaktická flotila měla oproti Agríšům dvě nesporné výhody. První spočívala v bezpečném úkrytu v nadprostoru, Agríšům naštěstí nedostupném. Když se letoun Společenství vynořil dostatečně daleko a zdržoval se v Euklidově prostoru jen tak krátkou dobu, aby světlo od místa jeho vynoření nestihlo doletět k Agríšům, nemohli mu ublížit.

Ukázalo se, že ani tato výhoda není zcela bezpečná. Vzdálenosti se v nadprostoru zaměřují špatně, Agríši měli okolí svých lodí stále dobře prosvětlované radary a zbraně podle všech známek zaměřovaly automaty, neboť jim nikdy netrvalo dlouho od spatření nepřítele k přesnému výstřelu.

Podstatnější výhoda Galaktického společenství byla v existenci časoprojektorů. Možnost kdykoliv si prohlédnout, co se odehrálo v minulosti, byla k nezaplacení, ačkoliv ani tady nebylo všechno tak ideální, jak bylo třeba.

Předně – nebylo možné vidět události ihned, ale až se zpožděním a to nejméně tří minut, obvykle ale ještě větším. Časoprojektory nefungují v žádném jiném prostoru než v Euklidu, tam musela být i loď se Strážci. Znamenalo to, že bude vystavena možnému útoku po celou dobu pozorování. Naštěstí mohla být umístěna dostatečně daleko, aby se nedostala do oblasti bitvy, ale jen vzdálenost ji stoprocentně chránit nemohla. Ze zpráv získaných se zpožděním několika minut bylo sice možné usuzovat na mnohé, ne však na právě aktuální stav. Odhadovat směr letu všech nepřátelských hvězdoletů bylo ošidné. Když totiž některý z nich směr svého letu náhle změnil, mohl se ocitnout jinde, než jak vyplývalo z předpokladů. Tak se dala ostatně vysvětlit i první ztráta Galaktického společenství.

Agríši měli naproti tomu výhody jiné.

První, že jejich lodi byly mnohem větší. Gigantické údery koncentrované energie fotonových děl, které by kterýkoliv křižník Společenství zaručeně zničily, bitevní loď Agríšů nepoškodily tak závažně, aby byla nebojeschopnou. I po třech úderech, rozlomená na kusy, byla schopná svými zbraněmi zasahovat drtivé údery do všech stran.

Druhou výhodou Agríšů byla mnohem větší palebná síla jejich lodí proti lodím Společenství. Ty byly vybaveny jediným fotometem, takže se musely do vhodného postavení otáčet s celou lodí. Agríši naproti tomu vždy dokázali vypálit kterýmkoliv směrem takřka bez zpoždění a jejich zbraně emitovaly větší dávky energie.

A kromě toho měli Agríši nespornou výhodu mnohem většího počtu. Jejich lodi se navzájem chránily křížovou palbou a když se plně rozvinuly, bylo sebevraždou pokoušet se dorazit poškozenou loď, letící pod ochranou ostatních.

Zdálo se, že Galaktická flotila nemá proti této přesile vyhlídky. Křižníky Společenství se stáhly do nadprostoru, kde jejich posádky mezi sebou dlouho vzrušeně rádiem debatovaly. V nadprostoru evsej rádio fungovalo, ale ne na dlouhé vzdálenosti – jen na přímou viditelnost. Zelená mlha tlumila radiové vlny podobným způsobem jako světlo a plnila radiopřijímače neustálým šumem. Přesto se mohli domlouvat. Galaktické lodě se proto chvíli radily a pak se všechny až na jediný křižník otočily a zamířily k Zemi. Akci prohlásili za neúspěšnou. Bylo zřejmě nutné zásadně změnit taktiku boje i potřebné technické vybavení.

V nadprostoru v blízkosti flotily Agríšů zůstal jediný křižník Společenství.

Nezůstal tam, aby lodi Agríšů jen z bezpečí sledoval. Vynořoval se do normálního prostoru v nepravidelných intervalech, aby se protivník nemohl připravit. Tentokrát jeho posádka sledovala své okolí velmi pozorně a jakmile zjistila, že některý z Agríšů je nablízku, ihned se vrátila zpět do nadprostoru. Když ale byli protivníci dostatečně vzdálení a poloha křižníku příznivá pro výstřel, křižník vždy vypálil jednu jedinou ránu a stáhl se dřív, než ho mohli zpozorovat.

Byla to jedna rána za druhou. Každá se musela strefit. Fotomety střílely po přímce a zaměřovaly je automaty. Bylo lhostejné, zda ostřelují stále tutéž loď Agríšů, nebo zda každá rána najde jiný cíl. Šlo o to, dát neustálým ostřelováním Agríšům najevo, že v této oblasti nejsou vítanými hosty a že by udělali lépe, kdyby se obrátili. A skutečně – po jednom úderu spatřili Strážci obrovský výbuch. Pravděpodobně to byl výbuch hlavních pohonných strojů, protože zasaženou bitevní loď dokonale rozprášil po kosmickém prostoru.

Na počet zničených lodí to tedy bylo vyrovnáno. Na palubě zničeného křižníku Společenství zahynulo celkem šedesát šest lidí, převážně z planety Země, na zničené lodi Agríšů zahynula posádka několika tisíc vojáků. Zdánlivě příznivý poměr ztrát se samozřejmě otočil, když byli započítáni i mrtví z planety Keléné. Navíc pořád hrozilo, že se k nim přidají i oběti z dalších planet.

Agríši i nadále zvyšovali rychlost svých lodí. Zřejmě se nemínili vzdát svých plánů. Ani oni nebyli bez možností vylepšovat. Jejich taktika spočívala teď v tom, že obsadili prostor kolem každé své Flotily malinkými jednomístnými letadly, ovšem vyzbrojenými tak, že mohly ničit Galaktické křižníky jediným výstřelem. Donutili tím osamocený křižník Společenství střílet z větší dálky, odkud jeho zásahy způsobovaly menší škody.

Bylo třeba vymyslet něco jiného, účinnějšího.

Když flotila Galaktického společenství dosáhla počtu osmdesáti křižníků, ukázalo se, že víc jich ani nebude možné použít. Další se nevešly do nadprostoru.

V nadprostoru evseji byly všechny rozměry menší než v euklidu, jak se říkalo normálním prostoru (také tohle slovo bylo původem ze Země, ale ujalo se v celém Společenství). Menší rozměr evseje byl při letech mezi hvězdami výhodou, teď se naopak stal omezující podmínkou.

Agríši postupovali dál… Žádné jiné bytosti na jejich místě by asi nepokračovaly v letu do míst, kde čas od času zčistajasna odněkud vyšlehne blesk a další kus nějaké lodi se změní v oblaka rozžhavených kovových par a v hroudy spečeného kovu. Očekávalo se, že se Agríši unaví a vzdají tak nesmyslný let, ale oni pokračovali v letu, aniž by se vůbec pokusili odpovědět na další nabídky k jednání.

Po třech týdnech se stalo, čeho se skeptici obávali.

Další křižník Galaktického společenství zasáhla děsivá porce čisté energie a změnila ho v prach a páry. Také Agríši odepsali ze svého seznamu loď, která po přesném zásahu explodovala. Namísto zničeného křižníku nastoupil jiný, ale bylo třeba stále maximální opatrnosti, aby nedocházelo k dalším ztrátám.

V té době požádali Strážci opět o svolání Velké rady.

Tentokrát se nikdo neptal proč, nikdo nepochyboval, zda je to nutné. Po případu Keléné měli Strážci respekt i na planetách, kde sami nikdy nepůsobili.

„Musíme zástupce Rady Společenství upozornit na další, ještě horší skutečnost,“ promluvil ke shromážděným současný mluvčí Strážců, pozemšťan Josef Berowitz.

„Od přepadení Keléné jsme organizovali Strážce i na planetách, kde dosud nebyli,“ řekl. „Instalovali jsme naše časoprojektory na okrajových planetách Společenství a vždy několik našich členů neustále prohlíží okolní vesmír, aby se, pokud to půjde, eliminovala možnost dalšího nenadálého přepadení.“

Všichni delegáti pozorně poslouchali.

„Bohužel se ukázalo, že tato prozíravost byla namístě,“ pokračoval Berowitz. „Objevili jsme druhou flotilu Agríšů, směřující do oblasti Společenství. Bohužel, druhá flotila Agríšů je pro Společenství ještě nebezpečnější než ta, kterou už čtvrt roku marně ostřelujeme.“

„Kde jsou?“ vykřikl kdosi ze sálu.

„Při jejich režimu letu dorazí za necelých pět měsíců do planetárního systému Amalírie,“ řekl Berowitz. „Jen trochu podotýkám, že Tagavalon je v tomtéž směru další dva světelné roky dál a Auraeia je jen pět světelných let za ním.“

„Na Amalírii žijí tři miliardy lidí B-typu, Tagavalon – další dvě miliardy, planeta starců Auraeia – miliarda. Šest miliard lidí těžko někam přestěhujeme, ačkoliv jsou to lidé B-typu, kterých je ve Společenství nejvíc a mají k dispozici nejvíc planet,“ vypočítával ihned současný předseda Rady Askarisan Kangr Mialeio.

„A to zdaleka není všechno,“ pokračoval zachmuřeně Josef Berowitz. „Ode dneška máme na monitorech i třetí flotilu Agríšů, která míří do oblasti Společenství. Je zatím nejdál, má k cíli více než sedm let cesty, ale až tam dorazí, bude ohrožovat nejvíc planet. Míří přímo do hvězdokupy Eggoi, ve které se nacházejí Xinthú, Rbor, Sišak, Moniír, Solg a Attchie. Abyste to nemuseli počítat, je to čtrnáct miliard bytostí, tentokrát ne jenom typu B, ale i U a I. Ke všemu je ta flotila nejsilnější ze všech, napočítali jsme přes pět tisíc bitevních lodí.“

„To je katastrofa,“ prohlásil kdosi odevzdaně. „Konec Galaktického společenství.“

„Musíme objednat další bojové křižníky a postavit se i těmto flotilám!“

„Především musíme okamžitě evakuovat Amalírii,“ řekl klidným hlasem Kangr Mialeio, předseda Rady.

„Evakuovat – pořád jen evakuovat! Za chvíli opravdu nebude kam!“ ozvalo se nespokojeně ze sálu.

„Nejprve musíme mít opatření, aby netrpěli obyvatelé planet, kam Agríši dorazí, když je nezastavíme,“ řekl klidně předseda. „Současně bychom se měli starat, jak ty bytosti zastavit. Teď bych se zeptal lidí Země. Bude možné postavit účinnější zbraně, než jsou fotomety na našich křižnících?“

„Snad by to šlo – jenže do současných křižníků se nevejdou,“ řekl zástupce Země. „Už teď jsou obří fotomety vestavěné napříč lodí tak, že tam pomalu není místo pro nic jiného. Nemůžeme je ovládat jinak než natáčením celé lodi, což je pomalé a velice nevýhodné. Agríši mají zbraně výkonnější a kromě toho je mohou samostatně naklápět do stran – proto jsou tak pohotoví. Nás chrání jen to, že se pokaždé stáhneme do nadprostoru dříve, než si nás mohou všimnout.“

„A co postavit větší křižníky a vybavit je otočnými věžemi?“

„Musíte si uvědomit, že velikost současných křižníků je na hranicích možností nadprostorových konvertorů igidhigů,“ prohlásil rozvážně Fo-ru Ligaid z Aigury, jako expert přizvaný na zasedání přímo ze své továrny v Mofidii, kde se křižníky stavěly. „Zvětšíme-li rozměry křižníků, nebudeme mít pro ně dostatečně výkonné energetické zdroje. Upozorňuji vás, že spotřeba energie igidhigu vzrůstá s třetí mocninou rozměru konvertovaného prostoru a už při této velikosti s tím máme problémy. Bez pozemských atomových reaktorů bychom tak velké lodi ani nemohli stavět. Naše letouny nemůžeme vybavit otočnými věžemi ani jinými částmi vystupujícími z kulového obrysu. Nadprostorové konvertory igidhigy pracují vždycky s kulovým tvarem, proto musí být letouny kulového tvaru, nebo aspoň takového, který se dá snadno koulí opsat. Všechno musí být zapuštěno do obrysu letounu.“

„Ale Agríši přece otočné věže mají!“

„Agríši nelétají nadprostorem,“ připomněl Ligaid. „U nich tvar lodí nerozhoduje.“

„A kromě toho si musíte uvědomit, že další omezení je v rozměrech nadprostoru evsej,“ připomněl další expert, velitel nedávno založeného Válečného štábu pozemšťan José Mentel. „Musíme dodržet alespoň minimální odstupy, jinak by se nám mohly letouny vzájemně poškozovat. Uvědomte si, že všechny flotily Agríšů jsou vlastně namačkány na nevelkém prostoru. Vyjde vám, že zvětšováním křižníků bychom mohli dosáhnout přesně opačného výsledku, tedy zmenšení účinné palebné síly.“

„Došel nám dnes mimořádný návrh od pozemšťana… to jméno nepřečtu… na další postup proti Agríšům,“ přihlásil se Kangr Mialeio, předseda Rady.

„Ať vystoupí!“ ozvalo se netrpělivě.

Ke stolku pro navrhovatele přivedli malého, staršího muže evropského typu.

„Jmenuji se Kurt Nachtigal a poslední dobou se zabývám fotomety Galaktické flotily,“ představil se. „Mám přesně opačnou ideu, než je zvětšování výkonu našich zbraní, předpokládá ale zcela jinou strategii boje. Moje idea je prostá. Neposílat proti těm bytostem větší a větší křižníky, ale malá a obratná torpéda, sebevražedné stroje vybavené mohutnými manévrovacími motory, které ztíží zaměřování a tím i možnost sestřelení. Každé torpédo se vrhne proti letounu Agríšů a pokusí se dostat co nejblíž. Tam exploduje nukleární nálož umístěná uvnitř, tak mohutná, aby výbuch zničil libovolně velkou bitevní loď. Podle mě je to reálné.“

„To přece nemůžete myslet vážně!“ vykřikl Kangr Mialeio rozčíleně. „To chladnokrevně obětujete posádku?“

„Zapomněl jsem dodat, že letouny budou řídit pouze počítače,“ dodal rychle Nachtigal. „Posádka by při takovém podniku překážela. Letoun bez posádky může být obratnější a hlavně – nemusíme mít ohledy na to, zda je to bezpečné.“

„Fuj, to jsem se polekal!“ oddechl si Kangr Mialeio za většinu přítomných. „Vždycky jsem si myslel, že pozemské počítače nemohou ublížit myslícím bytostem! Dokonce jsem o nich četl knihu, kde bylo něco takového o zákonech robotů – jako že robot nesmí dopustit, aby lidem, obecně myslícím bytostem vznikla škoda…“

„Ano, takové knihy na Zemi máme,“ přikývl Nachtigal. „Bohužel patří do kategorie pohádek – o skřítcích, vílách a hodných či zlých čarodějích. Naprogramovaný počítač však vykoná přesně to, co do něho vložili lidé. Jistěže jsou všechny pozemské výrobky kontrolované, aby ve svém systému neobsahovaly chyby, takže to opravdu vypadá, jako by se naše počítače řídily těmi pověstnými zákony. Na druhé straně není problém dát jim do programu činnosti, které vedou ke zkáze. Takové stroje budou působit dojmem chladnokrevných vraždících maniaků. Ale i nad nimi musí mít lidé přehled a tím víc je musí kontrolovat.“

„To jsou strašlivá sdělení,“ zachmuřil se Kangr Mialeio. „Netušil jsem, že jsme tak závislí na lidech Země! Vždyť jejich roboti řídí dopravu na všech světech!“

„Nezbývá, než lidem Země věřit,“ pokýval hlavou pan Nachtigal. „Nemusíte se bát, naše systémy jsou bezpečné. Země si nemůže dovolit přijít o jejich pověst – to by byla katastrofa pro pozemskou ekonomiku, závislou na dovozu potravin z ostatních světů Společenství.“

„Ale mám ještě jednu otázku. Není mi jasné, co to je nukleární nálož.“

Kangr Mialeio zrozpačitěl. Ani ostatní delegáti zřejmě tento termín nechápali.

„V tom případě budu muset vážené delegáty seznámit s horšími stránkami našich dějin,“ zachmuřil se Nachtigal. „Připouštím, že je hanebné, že jsme něco takového kdysi vymysleli sami proti sobě. Termonukleární bomby jsou příliš ničivé. Žádná jiná zbraň včetně fotometu nemá ani zlomek jejich účinku. Jejich používání na planetě je riskantní, neboť po nich zůstává nebezpečné radioaktivní záření. Má slova asi potvrdí zástupci planety Poenaid. Je přece známo, že v jejich původní vlasti na planetě Rhyinkáa nedávno právě takové zbraně použili ve válce. Není rozhodující, z jakých příčin vypukla, ostatně ti, kdo ji vyvolali, do posledního zahynuli. Každý ví, že se podařilo z planety zachránit nepatrný zlomek obyvatel a planeta je na dlouho neobyvatelná. My bychom tyto zbraně použili v kosmickém prostoru daleko od planet, kde nebezpečí zamoření nehrozí a vzhledem k závažnosti akce se dá zcela opomenout.“

„Lidé Země pořád takové zbraně mají?“ zeptal se hned kdosi ze sálu. Všichni při této myšlence strnuli.

„Pokud vím ne, zničili jsme je,“ uvažoval Nachtigal. „Ale dokumentace k nim, doufám, zůstala. Někde na Zemi se určitě najde, i když – dá rozum, nebude v kdejaké veřejné knihovně.“

„Dobrá, obrátíme se na lidi planety Země,“ řekl ulehčeně předseda Velké Rady. „Pokud by to Agríše obrátilo na útěk, bude Společenství Zemi zavázané. Ale navzdory tomuto návrhu musíme vyřešit problém evakuace Amalírie. Kdyby se ukázalo, že ani pozemské řešení nebude úspěšné, o Amalírii bychom přišli a nemělo by se nikdy víc opakovat, aby s planetou zahynulo tolik obyvatel jako na Keléné.“

Druhá flotila Agríšů se pomalu ale nezadržitelně blížila k Amalírii, první k Fekepaii. Zatímco vzdálenost k Fekepaii představovala ještě celé roky letu, mohly být vraždící bytosti u Amalírie dříve než za půl roku. Nezbývalo než vyklidit ji. Umístit miliardy lidí na jiné planety ale nebylo jednoduché.

Výsledkem posledního letu průzkumného hvězdoletu Galaxie bylo sice nalezení několika planet vhodných ke kolonizaci, ale žádná nebyla připravena kolonisty přijmout. Není přece možné dopravit lidi na pustou planetu a nechat je tam stát s holýma rukama. Na planetách se nejprve všechno musí připravit, postavit aspoň provizorní obydlí, zřídit pole, skleníky, plantáže, pár základních továren – až pak můžete zahájit stěhování. Teprve po ukončení přípravných prací snad nehrozí nebezpečí, že při nějaké nehodě ztratí planeta soběstačnost. Trvale dovážet všechny potřeby pro několik miliard bytostí není únosné.

Přípravné práce byly samozřejmě ihned zahájeny za účasti milionů dobrovolníků na všech objevených planetách. Měly výhodu, jsou od ostatních planet Společenství oddělené stovkami světelných let prázdného prostoru a mohly by být před Agríši nadlouho v bezpečí. Na evaluaci bylo velmi málo času. Nebylo možné čekat, než bude některá z nových planet připravená. Proto Rada vyzvala všechny planety osídlené lidmi B-typu, aby podle svých možností připravily útulek pro co největší počet lidí z Amalírie.

Tím vším konečně padlo informační embargo a o válce s Agríši se dozvěděly všechny světy Společenství. Všude výzvu oznámili v běžném zpravodajství a dávali důraz na to, že ostatním než uvedeným planetám nebezpečí nehrozí.

Naštěstí to proběhlo úspěšně. Na všech planetách lidí, v každém městě, dokonce i v menších osadách se nacházelo tolik volných míst, že by pokryly až dvakrát větší poptávku. Na Fekepaii »Zvláštní hlášení« formulovali tak nešťastně, že vznikla fáma o bezprostředním nebezpečí a tím tam vznikla obávaná, těžko zvládnutelná panika. Na ostatních planetách lidé kupodivu zachovali klid.

Uvolnění informací mělo i další výhodu. O problému začalo přemýšlet více lidí. Nabídky k ubytování uprchlíků začaly houfně přicházet i ze světů, na nichž žili obyvatelé jiných typů než B, ačkoliv se konflikt týkal pouze toho typu.

„Umístíme všechny,“ oznámil na nejbližším zasedání Rady předseda Kangr Mialeio. „Umístili bychom nejspíš i Tagavalon.“

„Jen aby to nebylo brzy zapotřebí!“ odvětil na to suše jeden ze zástupců Země.

V té době se staly dvě další potěšující události.

První byla, že se komusi na Aiguře podařilo ze záznamů rádiového volání mezi hvězdolety rozluštit řeč Agríšů. Ačkoliv se na dešifrování signálů od samého počátku konfliktu podílely desítky expertů Rady kosmonautiky, na Aiguře někdo všechny odborníky předběhl a řeč vetřelců v neuvěřitelně krátké době vyluštil. Rozhodující zde bylo, že Strážci konečně získali první použitelné překladače.

Mělo to dvojí přínos. Jednak bylo velice zajímavé vědět, co si ty bytosti sdělují. Dokonce bylo možné podle jejich radiových signálů včas podnikat různé protiakce.

Druhým přínosem bylo, že bylo konečně možné pokusit se o dorozumění s nimi bez nebezpečí, že sežehnou vyjednavače. Pro tento účel operativně zadali v kosmických loděnicích na Aiguře vybavit speciální »rozhlasovou loď«, aby se vynořila několik světelných minut od Agríšů, vyslala k nim krátkou zprávu a zmizela dřív, než světlo s radiovými vlnami doletí k cíli.

Rozhlasové lodě vyzvaly všechny tři flotily Agríšů, aby nepokračovaly v pronikání do oblasti Společenství.

Všechny tři flotily vysílání zachytily, jak se dalo usuzovat z jejich rádiového dohadování.

Všechny tři flotily ale pokračovaly v letu a výstrahy Válečného štábu Galaktického společenství ignorovaly.

Mezitím na Zemi dokončili první kusy sebevražedných střel. Hlavním konstruktérem byl autor myšlenky, inženýr Kurt Nachtigal. Nazval tento typ jménem Sylva – údajně po své tragicky zemřelé matce. Bylo to příznačné. Také první atomovou bombu na Zemi svrhlo letadlo, pojmenované po matce představitele toho apokalyptického dramatu. Kvůli nebezpečí, že by Agríši mohli v případě selhání i jediného stroje získat z jeho trosek tajemství nadprostorové dopravy, neměly Sylvy nadprostorové konvertory igidhigy. To by totiž katastrofickou situaci zřejmě zpečetilo. Místo toho postavili na Aiguře dvě letadlové lodi, schopné letu nadprostorem, s nákladním prostorem na desítky Sylv. Elektromagnetické katapulty pak torpéda vymrštily do prostoru, aby posádky lodí nemusely pobývat v blízkosti Agríšů déle než nezbytně nutnou dobu.

Zkouška proběhla u dosud nenapadené Druhé flotily. Před útokem Strážci vyslali poslední varování a protože je Agríši jako vždy ignorovali, vynořila se nedaleko od jejich předvoje letadlová loď a katapultovala první Sylvu. Oslnivý záblesk – a více než kilometrová bitevní loď se změnila v rychle se rozplývající ohnivý oblak. Válečný štáb mohl být spokojen – konečně měl odpovídající zbraň proti Agríšům!

Agríši však ani teď nereagovali, ačkoliv je několikrát rádiem vyzvali změnit směr letu, jinak poletí do zkázy. Galaktická letadlová loď se vynořila před formací agríšských lodí a než světlo od ní doletělo k Agríšům, katapultovala do všech stran devět Sylv a zase se stáhla do bezpečí evseje.

Dvě Sylvy navzdory jejich obratnosti Agríši sestřelili daleko od svých bitevních lodí. Byly to ty, které musely ke svému cíli proletět největší dráhu. Posádky lodí na čele formace už byly ve střehu a nedaly se překvapit. Vypálily na ně desítky výstřelů, většina šla mimo, ale dvě porce energie se strefily.

Dvě Sylvy si vybraly stejný cíl a obě explodovaly na téže bitevní lodi – jedna z nich byla tedy ztracena zbytečně.

Všechny ostatní ale zasáhly svůj cíl naplno. Ze šesti obrovských bitevních lodí Agríšů zůstala po tomto drtivém útoku ohnivá oblaka rozplývajících se, pomalu chladnoucích trosek. Zbylé bitevní lodi Agríšů vypustily ihned stovky malých stíhaček a pročesávaly okolí flotily. Kromě žalostných trosek svých lodí nenašly pochopitelně nic.

Vzápětí dostali Agríši další varování rádiem.

„Přestaňte zrychlovat! Dál nesmíte!“ varovalo je Společenství.

Agríši před flotilu vyslali malé stíhačky, které snad měly nahradit zničenou loď předvoje. Nezachránily nic. Dvě letadlové lodi se současně vynořily na obou bocích formace Agríšů a obě vypustily každá svou devítku Sylv. Tyto Sylvy již měly své řídící programy pozměněné, takže se ihned po katapultáži za letu mezi sebou domluvily, aby se zbytečně nevrhaly proti stejným cílům. Agríši útok z boku nečekali a všech osmnáct Sylv našlo svůj cíl.

Osmnáct nukleárních výbuchů muselo mít zhoubný vliv na dosud pevné úmysly Agríšů. Následovala dlouhá radiová korespondence mezi loďmi. Strážci její smysl dekódovali a dozvěděli se, že Nejvyšší rada Agríšů nařídila – pokračovat v letu bez ohledu na ztráty.

„Ti červi nám sežehli dvanáct matek, oplatíme jim to ale brzy několikanásobně! Kupředu pro další velké vítězství Říše Glug!“ zněl závěr fanatického rozkazu.

Letadlové lodi tedy podnikly další nálety proti flotile Agríšů. Jedna katapultovala sedm Sylv, druhá šest. To bylo všechno; víc střel zatím nestačili na Zemi narychlo vyrobit. Třináct ohnivých oblaků však znamenalo zkázu dalších třinácti bitevních lodí Agríšů – stejných jako byla ta, která vyvraždila přes padesát miliónů obyvatel Keléné.

Rozhlasová loď z bezpečné vzdálenosti vyslala pro Agríše další zprávu a opět jim nabízela jednání. Agríši však na tuto nabídku, jak jinak, nereagovali.

Výroba Sylv však byla pro pozemské továrny náročná. Další mohly dodat až po několika týdnech. Zejména nebylo lehké získat materiál termonukleárních náloží. Rada musela vyzvat další světy, aby pomohly s jeho získáváním. Naštěstí se ukázalo, že na polozapomenuté technické planetě Igysuo se nachází dostatek prvků, nutných pro výrobu nukleárních bomb. Planetu Igysuo Bardžané opustili jako nepoužitelnou již před mnoha staletími, stanice vjosuzgu na ní nefungovala, ale to naštěstí nepředstavovalo problém. Aigurský hvězdolet tam nadprostorem dopravil experty, stanici uvedli do provozu, dopravili tam další odborníky a na planetě rychle postavili továrnu na těžbu uranu a pro přípravu nukleárních náloží. Její stavba sice chvíli trvala, ale zdržení se bohatě vyplatilo tím, že na nevyužitelné Igysuo byly vydatné zásoby uranu a thoria v poměrně dobré koncentraci.

Tentokrát na Aiguře postavili něco kolem stovky Sylv a kromě toho další čtyři letadlové lodi, kterým starší křižníky s fotonovými zbraněmi vyklidily pole. Každou flotilu Agríšů mohlo najednou napadnout dva krát devět Sylv. Letadlové lodě začaly s decimováním První i Druhé flotily, zatímco u Třetí flotily radiové lodě ještě chvíli, bohužel marně, pokračovaly v pokusech o jednání.

Ani Agríši však nezaháleli.

Ve Druhé flotile přeskupili lodi do formace, která jim umožňovala dokonalejší obranu a dovolovala jim navzájem se krýt střelbou. Tak se stalo, že ze šestatřiceti Sylv jich proniklo k cíli jen osm, ostatní Agríši sestřelili v takové vzdálenosti, že nemohly jejich bitevní lodi ohrozit. Pokud se Sylva nedostala do přímého kontaktu či aspoň do nejtěsnější blízkosti nepřátelské lodi, neměl ani její atomový výbuch žádoucí účinky. Ve vesmíru není vzduch ani jiné médium, které by přeneslo tlakovou vlnu. Nesmírně silné tepelné i pronikavé gama záření se pak neškodně vpilo do masivních pancířů bitevních lodí. Jen při velmi blízké explozi, nejlépe až na povrchu pláště, docházelo k jeho roztržení a až uvnitř lodí se tlaková vlna mohla šířit, takže dokázala celou loď během okamžiku rozmetat. Zpravidla se přidal výbuch pohonného systému a zkázu lodi dovršil. Nicméně ostatních i velice blízkých lodí se výbuch nedotkl a záření, světlo i odlétávající trosky sklouzly po mnohametrových pancířích bitevníků. Každé atomové torpédo mohlo zničit jedinou loď – pokud proniklo palbou k cíli.

Soustředěnou palbu pozemšťané brzy eliminovali tím, že začali stranou vypouštět desítky klamných cílů. Zatímco je Agríši horečnatě sestřelovali, jiná pozemská loď Sylvy katapultovala na opačném konci Flotily.

V První flotile se pokusili o jinou taktiku. Do hloubky kolem formace rozmístili množství stíhaček; aby sestřelily všechno, co objeví byť na krátký okamžik v jejich dostřelu. Strážci pokus o změnu taktiky zjistili a mohli vymyslet protiakci. Ta byla kupodivu jednoduchá, i když Bardžané měli proti ní námitky. Připadalo jim příliš kruté nechat Sylvy vybuchnout uprostřed nepancéřovaných stíhaček, kde musel nukleární výbuch i pouhým zářením způsobit strašný masakr.

„Ať tedy s námi vyjednávají!“ namítl Kurt Nachtigal z Válečného štábu.

Dvě Sylvy vybuchly a většinu stíhaček smetly. Velká část posádek jiných strojů dostala v kosmickém prostoru, kde není ani stopa po stínící vrstvě ovzduší, více než smrtící dávku záření. Dezorientovaní Agríši navíc začali bezhlavě střílet kolem sebe a další těžké ztráty si způsobili sami. Dříve než se vzpamatovali, vynořily se stranou opět letadlové lodi a osmnáct bitevních lodí se změnilo v oblaka ohnivých par.

Zdálo by se, že tak těžké ztráty podlomí odhodlání Agríšů pokračovat v cestě. Ale počet jejich bitevních lodí byl tak velký, že veškeré dosavadní ztráty nepředstavovaly ani procento počtu lodí ve flotile – a Agríši pokračovali v letu, aniž by dali najevo ochotu jednat. Tak tomu bylo i u Druhé flotily a později i u Třetí, na kterou Galaktické společenství po všemožném varování nakonec zaútočilo také.

Sylvy byly úspěšnější než fotomety, ale v hlavním účelu zklamaly. Nedokázaly Agríše zastavit ani zpomalit. Druhá flotila Agríšů se zatím nezadržitelně přibližovala k planetě Amalírii, odkud Správa Transgalaktu urychleně vystěhovávala její obyvatelstvo. Bylo jasné, že Flotila doletí k planetě v dostatečné síle, aby mohla své kruté poslání – zničit její obyvatele – splnit. U planety budou mít všechny výhody na své straně Agríši. S celou planetou není možné, tak jako s křižníky, ustoupit do bezpečí nadprostoru. Jak by dopadla přestřelka mezi planetou a flotilou, bylo jasné. I když Galaktické společenství Amalírii vyklidilo, planety už bez boje vydat nemínilo.

Důležitá otázka byla, jakou cenu má veškeré snažení, když na druhé straně bylo zřejmé, že Agríši necouvnou ani kdyby měly být jejich bitevní lodě zdecimovány anebo úplně zničeny. Možná ani oni neměli na vybranou. Mohli doletět ke svému cíli, objevit planetu a získat ji, nebo zahynout – protože se neměli kam vrátit.

To by v konečném důsledku znamenalo katastrofu.

Dvě zcela odlišné civilizace se setkaly a nedokázaly se dohodnout. Pro jednu nebo pro druhou z nich to dopadne špatně. A dalo se očekávat, že ani vítěz války nebude mít důvod k oslavám. 

Možná bude rád, že přežije. 

Errata:

08.11.2021 15:35