Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!

Deus ex machina

Zasedání Rady pokračovalo bez přerušení třetí měsíc. Na pořadu byla zpráva Evakuační komise o stavu vyklízení planety Amalírie. Komise s uspokojením konstatovala, že obyvatelstvo planety je již rozptýleno po ostatních planetách Společenství. Na Amalírii zůstaly v pohotovosti jen obsluhy dvou stanic vjosuzgu kvůli spojení se zbytkem Společenství – a Strážci.

Projednávali právě návrh Válečného štábu vytvořit na opuštěné Amalírii nástrahy, aby pro Agríše nepředstavovala vítanou kořist, ale nebezpečí. Přišel návrh od lidí Země použít časované mechanismy, které by po jisté době odpálily veliké atomové nálože, naplněné kobaltem. Ten by se při atomovém výbuchu změnil v silně radioaktivní izotop Co₆₀ a zamořil by atmosféru planety na několik století pronikavou radiací. Agríši by planetu získali, jenže neobyvatelnou. Proti tomu návrhu se jednomyslně postavili všichni zástupci světů osídlených Bardžany i mnoho dalších bytostí z jiných planet Společenství. Bylo vidět, že všichni jsou stálým zabíjením znechuceni, i když šlo o bytí či nebytí Společenství a zprávy z prostoru střetnutí nebyly právě příznivé. Galaktické flotily ustupovaly, zatímco Agríši se nezadržitelně blížili k cílům. Jakmile se dostanou až k planetě, budou mít všechny výhody oni. Obyvatelé museli své domovy opustit dříve, než se na ně hordy dobyvatelů přivalí.

„Dostal jsem naléhavou depeši,“ přihlásil se úřadující předseda Rady, klokanovitý Askarisan Kangr Mialeio. „Radě chce něco naprosto nového ve věci války s Agríši sdělit jakýsi Gurroa – a žádá tímto o slyšení.“

„Odkud je?“ zeptal se kdosi v sále.

„Nevím, to tu není,“ Kangr rozpačitě prohlížel depeši.

Na rozdíl od obvyklých zpráv posílaných systémem Transgalakt v ní chybělo – určení odesílací stanice.

„Jak mu máme sdělit, aby vystoupil?“ zněl další dotaz.

„Nevím – takže přejdeme k dalšímu bodu jednání… Ne! To není možné!“

Úžas Kangra Mialeio byl oprávněný.

U stolku navrhovatelů se fialově zablýsklo, jako kdyby zde některý fotoreportér odpálil blesk. V téže chvíli se za stolkem objevila postavička malého dítěte asi předškolního věku. Kameraman pohotově přenesl jeho obličej na všechny obrazovky v sále a shromáždění zástupci světů Galaktického společenství jen vydechli překvapením.

Dítě mělo rysy obyvatel Aigury, včetně toho typického plochého nosu a špičatých uší, jen oči nemělo černé, jako oči Aiguřanů! Mělo oči lidí Bardžá nebo Země! To znamenalo, že je to zcela nová vesmírná rasa, odlišná nejen od lidí Aigury, ale i od lidí Bardžá, Země, a všech bytostí z jiných známých světů. Dokonce bylo možné, že dětský vzhled této bytosti je pouhý klam. Kdo ví, možná jde o normální vzhled této rasy. Ale – proporce této bytosti tak věrně souhlasily s obrazem dítěte lidských ras, že bylo obtížné nepodlehnout prvnímu dojmu. Lidské bytosti cítily touhu pohladit toho tvora po kudrnaté hlavičce a ne-lidské bytosti, které většinou přišly do styku s mláďaty lidských ras, dávaly souhlasně najevo shovívavý úsměv.

„Přeji vám dobrý den. Jmenuji se Gurroa,“ začalo dítě plynně jazykem Bar, řečí Galaktického společenství, jakmile se šum ve velkém sále trochu ztišil.

Mělo pisklavější hlas, ale vyslovovalo zřetelně a bez chyb – jazyk Bar očividně dokonale ovládalo.

„Přišel jsem vás požádat, abyste odvolali válečné lodi z oblasti střetnutí s Agríši. Nejen ty, které hlídkují na místě, ale i ty, co se nacházejí v nadprostoru evseji.“

Samozřejmost, s jakou tohle dítě požadovalo ukončení obrany Společenství, delegáty ohromila. Vždyť se jednalo o samu existenci Galaktického společenství, o životy miliard bytostí! Tady nebylo místo na žerty!

„Jak ses sem dostal, chlapče?“ zamračil se Kangr Mialeio, předseda Rady – jako většina ostatních podlehl dětskému vzhledu neznámého návštěvníka. „Nevíš, že malé děti na toto shromáždění nepatří?“

„Pane předsedo, vím to,“ přerušilo ho dítě. „Vypadám jako malý chlapec a máte pravdu, nejsem dospělý. Nenechte se tím mýlit! Přišel jsem Galaktickému společenství pomoci. Zastavím útok invazní flotily Agríšů a nepotřebuji k tomu nic víc, než aby se v oblasti střetnutí nevyskytovaly válečné lodě Společenství. Vím, že tam tajně hlídkují tři hvězdné lodě Strážců a chystají se tam odletět další. Odvolejte je, prosím. V nadprostoru evseji nebude dost místa ani pro mé křižníky, natož pro ně. Nerad bych lodě Společenství poškodil třeba tím, že by v kritické chvíli nemohla ustoupit z dostřelu.“

„Jak chceš zastavit Agríše, když si s nimi nevíme rady my, kdo zastupujeme sto miliard bytostí? Tady není místo na nemístné žerty!“ mračil se Kangr Mialeio.

„Myslím to vážně, pane předsedo,“ naznačil chlapec nosní mimikou Aiguřanů zamračení. „Je to vaše škoda, že mi nevěříte. Před okamžikem jsem k vám přiletěl nadprostorem ze svého světa. Bez letadla, bez vjosuzgu či jiné aparatury, známé na vašich světech. Viděli jste to na vlastní oči – a pořád nepůsobím věrohodně? Prosím vás, uvědomte si, co se tu děje. Ano, vypadám jako obyčejné malé dítě, ale patřím k civilizaci, která má nevídané prostředky! Nezdá se, že byste mohli pomoc odmítnout, zejména když hrozí zničení dalšímu vašemu světu – Amalírii.“

„Takže ty představuješ novou civilizaci, která by se chtěla ke Společenství připojit?“ zeptal se kdosi v sále.

„To neříkám,“ zavrtěl hlavou Gurroa. „Nechci se vázat k žádnému společenství. Znám vás už dlouho a vy jste dosud ani nevěděli, že existuji. Když ale vidím, jak Galaktickému společenství obrazně řečeno teče do bot, nezbývá mi než slevit z mého dosavadního inkognita.“

„Ale jak bys nám mohl pomoci?“ zeptal se předseda Rady věcně.

„Vykliďte nadprostor evsej a odvolejte své lodi z okolí flotil Agríšů. Přenesu jejich flotily někam, kde nebudou nikoho ohrožovat. Musím se na tu hmyzí civilizaci podívat pořádně, zdá se mi – ne bezdůvodně – že už vyvraždila víc osídlených světů než Keléné a na další se chystá. Nemíním jí to trpět. Možná byste ji časem zastavili sami, ale bylo by to zdlouhavé a především by to stálo mnoho životů na obou stranách. Znamenalo by to jistou zkázu Amalírie a později dalších planet. Vaše řešení války pomocí atomových bomb je příliš barbarské a nelíbí se mi.“

„Galaktické společenství jsme založili v míru,“ odvětil

důstojně předseda Rady. „Agríši nás však napadli a proto máme právo použít ke své obraně všechny prostředky.“

„Souhlasím,“ přikývlo dítě. „Každý tvor se brání, je-li napaden. Ale vaše prostředky odpovídají jen úrovni vaší civilizace. Já mám lepší. Zabráním zkáze, jaká by hrozila buď vám nebo Agríšům, aniž bych zabíjel. Nezničím ani jednu jejich válečnou loď – oni je časem rozeberou sami, až poznají, že jsou jim k ničemu.“

„Jak to chcete udělat?“ zajímal se Kangr Mialeio.

Všechny bytosti ve velkém sále byly zticha a s napětím poslouchaly – špendlík by bylo slyšet dopadnout.

„Pane předsedo, dokážete tady na tom místě vysvětlit kterémukoli děcku princip antigravitačních motorů, počítačů, rezonančních taviček a prostorových konvertorů?“ zeptalo se dítě pohotově.

„To by asi bylo těžké,“ připustil předseda.

„Stejně těžké by bylo pro mě vysvětlovat vám principy generátorů Géja-pole. Nebylo by to snadné ani pro experty. Ostatně, principy generátorů nebudu vysvětlovat ani vašim expertům. Neodvážím se něco tak mocného dát do rukou jiné civilizaci.“

„Proč?“

„Prozradím jen, že se jedná o velice silné prostředky. Ani vaši Strážci by nedokázali zabránit zneužití takové síly. Postačí, když vám řeknu, že Géja-pole může slisovat planetu na poloviční velikost? Navíc jako jediné zasahuje do více nadprostorů současně. Mohu tím stěhovat planety a měnit dráhy hvězd. Bohužel, každé jeho použití znamená menší či větší katastrofu v některém nadprostoru, proto to zbytečně ani já nepoužívám. Nechci vám ublížit, ale na nějaké dlouhé plánování není čas a proto chci, aby vaše lodi byly z dosahu. Stačí mi starost, abych nepoškodil lodě Agríšů.“

„Vy znáte více nadprostorů?“

„Jistě. Vaše civilizace umí používat tři: Evsej pro lety mezi hvězdami, Inith, na němž provozujete stanice vjosuzgu a částečně Ultreg, kde umíte sledovat spirály času. Já kromě těch tří znám ještě pět dalších: Izvido, Léth, Mluch, Myab a Orfau. Ale teď budu potřebovat Evsej, proto vás žádám o jeho vyklizení.“

„Vyklidit bychom jej mohli,“ řekl předseda. „Z našeho pohledu vidíme jen dvě nesnáze. Odstraníme-li výzvědné lodi Strážců, ztratíme možnost Agríše sledovat. Jde o to, na jak dlouho to bude únosné, čas pracuje pro ně. Pokud vaše civilizace Agríše zastaví, bylo by to v pořádku. Ale co když se ukáže, že vaše možnosti na ně nestačí? Agríši mají přes deset tisíc prvotřídních kilometrových bitevních lodí!“

„To přece vím. Množství nepředstavuje problém, umím přemisťovat celé planety,“ ujistilo všechny dítě. „Nevěříte mi? Pošlete si průzkumnou loď k technické planetě Unoliá, opuštěné Společenstvím před dvěma tisíci lety. Nenajdete ji. Potřeboval jsem ji a přemístil jsem si ji jinam. Ten přesun nemůžete chápat jako krádež, ostatně – neměli jste pro ni využití, považoval jsem ji za volnou. A pokud jde o čas? Mohu vás ujistit, že nebudu evsej potřebovat dlouho. Bude mi stačit necelý den. Pokud dokážete své lodi stáhnout do půlnoci, skončí válka zítra v šest ráno. Doufám, že válečné hvězdné lodi už nebudete potřebovat, doporučuji vám, abyste je rozebrali, ačkoliv – to už bude vaše věc.“

„Mám ještě jednu otázku, na kterou bychom rádi slyšeli odpověď,“ pokračoval rychle Kangr Mialeio. „Jak si představujete další vztah vaší civilizace ke Galaktickému společenství? To je od začátku založeno na dobrovolném spojení světů. Nepřejete-li se připojit, budeme samozřejmě vaše přání respektovat. Ale snad bychom spolu mohli spolupracovat, obchodovat, anebo se vzájemně navštěvovat – či snad ani to ne?“

„Obávám se, že až skončí tato válečná epizoda, bude to znamenat i konec naší spolupráce,“ řeklo dítě. „Obchodovat nemůžeme – není s čím. Snad kdyby bylo Společenství zase v úzkých jako dnes, mohli byste se na mě obrátit. Pak se ale přihlásím sám – a možná dřív, než v tomto případě, kdy jsem se dozvěděl o vašich potížích pozdě. To byla ale vaše vina. Nemáte tajit nepříjemné zprávy před vlastními bytostmi. Dodržujte laskavě jejich právo na informace⁴.“

„Kde vás najdeme?“ zeptal se předseda přímo a tuto drobnou ťafku ignoroval.

„Nehledejte mě!“ řeklo dítě. „Oficiální kontakty mezi našimi civilizacemi nemají smysl a prakticky nepřicházejí v úvahu. Když bude třeba, zase se objevím.“

Pak se fialově zablýsklo – a dítě rázem zmizelo.

Rada Galaktického společenství se poté rychle dohodla splnit podmínky nové civilizace. Při použití současných válečných prostředků jeden den nerozhoduje a delegáti byli zvědaví, jaké prostředky má Gurroova tajemná civilizace. Hlasování bylo proto nebývale rychlé a přesvědčivé.

Ukázalo se, že nerozhodl den, ale doba mnohem kratší.

Agríšská válka začala náhle, ale skončila ještě rychleji. Do půlnoci jednotného času opustily prostor válečného střetu i nadprostor evsej lodě Společenství, což byl organizační úspěch Válečného štábu. Nejobtížnější bylo tajně uvědomit výzvědné lodi v Euklidově prostoru, neprozradit je Agríšům a nevystavit nebezpečí. Těsně před půlnocí oznámil Válečný štáb delegátům Rady stažení lodí, i když v sále nebyl nikdo z civilizace Gurroa, komu by mohli splnění dohody ohlásit. V pět hodin ráno jednotného času GSMB se ve velkém sále Rady stejně záhadným způsobem opět objevilo dítě Gurroa. Poděkovalo všem za spolupráci, ujistilo je, že válka skončila a pak náhle zmizelo v nafialovělém záblesku.

Průzkumná loď Galaxie okamžitě vyletěla do prostoru první flotily Agríšů. Na místě však – neobjevila nic. Prostor střetnutí byl nebývale prázdný, chyběl zde i nesmírně řídký mezihvězdný plyn. Strážci dychtivě zapnuli časoprojektory, aby na nich našli Agríše, či aspoň jejich obraz ze včerejšího dne. Obrazovky však zůstaly tmavé.

Odborníci se nad tím dlouho neúspěšně radili, znovu a znovu testovali aparaturu, ale nakonec museli konstatovat, že obrazy uxionů jsou neznámým způsobem přerušené, jako utržené. V oblasti se muselo dít něco příšerného, když se zpřetrhala i vlákna spirál času a nedala se zobrazit!

Jen z veliké dálky bylo klasickými dalekohledy vidět, jak na místě, kde se prve nacházela flotila bitevních lodí, na krátký okamžik zazářila obrovská jiskřící koule.

Co to bylo za objekt?

Pokud to byla hvězdná loď, byly její rozměry přímo obludné. Nedalo se tady hovořit o kilometrech, ba ani o tisíci kilometrech, ale rovnou o světelných minutách. Záznamy ukazovaly, že se objekt objevil náhle, v jediné sekundě, takže se jeho obraz se zjevoval postupně, neboť světlo z bližší části dorazilo k dalekohledům dřív než světlo od okrajů. Zdánlivě to vypadalo, jakoby se koule prudce zvětšovala, ale jakmile se zvětšila na plnou velikost, začala opět mizet – kupodivu od prostředka. Střední část koule zčernala, čerň se rozšířila k okrajům a až pak se začaly od okrajů ke středu objevovat hvězdy. To svědčilo o kulovitém tvaru toho objektu, jak to vysvětlovali experti, jakmile si prohlédli všechny záznamy.

Objevení objektu, velikostí odpovídajícího hvězdné soustavě i s planetami, byl ohromující zážitek, jeho zmizení ještě větší. S ním naráz zmizelo tři a půl tisíce kilometrových kolosů, jaké do této války nikdo z Galaktického společenství nespatřil. Tři a půl tisíce bitevních křižníků, z nichž každý byl schopný vyhladit planetu, byly naráz pryč! Žádný div, že při té podívané všem přihlížejícím běhal mráz po zádech.

Galaxie se potom rychle přemístila do blízkosti další flotily Agríšů, ale všude byly spirály času roztrhané stejným způsobem. Co se tam dělo, bylo vidět pouze v obvyklém prostoru a v obvyklém světle. Flotily Agríšů se znenadání změnily v nic.

Podle tvrzení toho dítěte civilizace Gurroa lodě Agríšů neničila, jen je kamsi přesunula, ale nepochopitelné selhání časoprojektorů zabránilo přesvědčit se, je-li tomu tak. Strážci co nejpodrobněji prozkoumali oblast Společenství, ale po flotilách Agríšů neobjevili ani stopu.

A co víc, někoho napadlo, že poslední, co do počtu lodí nejmenší flotila Agríšů, obíhá kolem Keléné! Galaxie se tam opatrně přesunula, Agríše však ani tam nespatřila.

Ke zděšení odborníků tam nenašla ani planetu Keléné.

Časoprojektory selhaly úplně a dalekohledy též, ale na místě Keléné byla jiná, doposud neznámá planeta, s vlastním neagresivním životem – přímo ideální ke kolonizaci.

Dítě Gurroa nepřehánělo tvrzením, že jeho civilizace umí stěhovat planety. V oblasti Společenství rovněž chyběla stará technická planeta Unoliá, ale ta na místě Keléné to být nemohla. Podle zápisů byla Unoliá mrtvá ledová planeta bez nejmenších stop života se zaznamenanou teplotou povrchu minus sto stupňů. Byla nebezpečná i lidem ve skafandrech a Bardžané ji proto už dávno opustili.

Galaxii nezbývalo než se vrátit na Aiguru k prohlídce. Shromáždily se tu všechny lodě Galaktické válečné flotily.

„Co uděláme s křižníky?“ zeptal se Malinio Giranei z Bardžá. „Rozebereme je?“

„Udržovat je v pohotovosti asi nemá cenu,“ souhlasil zástupce planety Země, Nkwame Burua ze střední Afriky. „Snad se dají přestavět na průzkumné lodě. Ale nevím, co se Sylvami – jejich nukleární nálože jsou nebezpečné.“

„Rozebereme je,“ prohlásil Kurt Nachtigal. Jako jejich konstruktér o nich věděl nejvíc a bylo vidět, že má předem dobře promyšleno co a jak.

„Byla by věčná škoda nevyužít takového množství prvotřídního atomového paliva. Mě bolelo, když jsem viděl, jak se tolik energie bez užitku mění v nic, ale chápal jsem, je to nutné zlo. Věděl bych dokonce, co by se s ním dalo dělat. Na některé planetě – snad by se k tomu účelu hodil Mars – postavíme atomové elektrárny a budeme vyrábět B-palivo. Víte přece, že se to dá dělat biologicky anebo bioelektricky. Druhý způsob je rychlejší; ale potřebuje energii. Na Marsu máme dnes jen doly na některé vzácné minerály a B-palivo tam dovážíme. Když to půjde, jak si myslím, stane se Mars na dlouhou dobu naopak producentem B-energie nejen pro Zemi, ale i pro další světy Společenství. Každé malé dítě ví, že energie není nikdy dost!“

„Pak by asi bylo lépe, kdybyste ty elektrárny postavili přímo ve světě Igysuo, kde jsou největší zásoby atomového paliva,“ navrhl zástupce Aioolu, planety, která měla původně Igysuo spravovat. „Naši lidé by tam nepracovali, atomová technika je výhradní záležitostí pozemšťanů, ale my v tom případě planetu Igysuo velice levně Zemi prodáme. Nebude nás to stát nic, vždyť jsme ji i tak neuměli využít.“

Nikdo nenamítal a smlouvu obratem uzavřeli. Země za novou technickou planetu zaplatila pět miliard digitálních nahrávek hudby, převážně s Mozartem, což byla symbolická cena za planetu s nejbohatšími zásobami atomového paliva v celém známém vesmíru – ovšem pod podmínkou, že se do jiných světů nedostane ani stopa radioaktivity. Té se většina obyvatel Společenství bála natolik, že s atomovou energií nechtěla mít nic společného. Pozemšťané tuto energii zkrotit dokázali a přeměňovali ji na neškodné a obecně použitelné B-palivo. S tím pak mohli výhodně obchodovat – což jim obyvatelé ostatních světů ze srdce přáli, ačkoliv by s nimi asi nikdo neměnil.

Nikoho tenkrát nenapadlo, že kdosi prosadí zachovat jednu ze stovek atomových Sylv v neporušeném stavu pro muzeum na planetě Igysuo – a že tato poslední zapomenutá Sylva v budoucnu zachrání nejen Galaktické společenství, ale i záhadnou civilizaci Gurroa… 

Válka s Agríši skončila – a nastaly opět všední starosti.

Rada musela zajistit návrat lidí na Amalírii. Nebyla už ohrožena a byla tedy připravena přijmout své děti nazpět. Evakuací samozřejmě vznikly obrovské škody. Opuštěné domy chátraly, nikdo nehasil náhodné požáry, úroda podlehla zkáze. Evakuace nutná byla, vždyť nikdo nevěděl, jak hladce válka skončí. Všechno bylo možné snadno napravit – o tom se též pilně jednalo.

Dále bylo třeba rozhodnout, co s Kelénci.

Jejich původní planeta zmizela ve vesmíru, osídlena Agríši, místo ní však dostali Kelénci k dispozici dvě nové. Společenství se ale muselo postarat, aby se daly obývat – to znamenalo vytvořit na nich podmínky normální civilizace. Nakonec Rada GSMB rozhodla zvýšit finanční příspěvky od pokročilejších civilizací ke krytí podobně nutných případů.

Dvě otázky však zůstaly i dál nevyřešeny a změnily se v záhadu, která mnoha lidem nedala klidně spát.

První se týkala Agríšů. Co je s nimi v současné době? Kam zmizeli? Co je to za tajemnou, vraždící civilizaci? Odkud přiletěly její lodi? Nemůže se jejich nájezd opakovat?

Bylo nepříjemné zůstávat v nejistotě, i kdyby se příště dalo počítat s tím, že civilizace Gurroa opět Galaktickému společenství pomůže.

Druhá otázka byla ještě závažnější – a nepříjemnější.

Co je zač, ta tajemná civilizace Gurroa? Na poslední chvíli sice Společenství pomohla, ale nikdo nevěděl jak. Dokázala přitom přemístit dvě planety a zpřetrhat spirálové struktury času; její lodě, na okamžik spatřené, měly rozměry srovnatelné s hvězdnými soustavami – takové kolosy by přece nebylo možné nikde ve známých prostorách vesmíru ukrýt! Civilizace Gurroa asi sídlila mimo – ale Společenství znala, měla podle vlastního přiznání či náznaků své vyslance rozmístěné přinejmenším na některé z okrajových planet.

Vyslance? Nebo spíš – vyzvědače?

Nikdo o ní nic nevěděl, takže se nejednalo o vzájemně vyvážený stav, nutný k rovnoprávnému partnerství.

Na jednotlivé členy Velké rady působila civilizace Gurroa rozdílným dojmem.

Někteří byli nadšeni, že má Společenství tak mocného spojence; jiní byli naopak zděšeni představou, jak strašlivý by to byl nepřítel. Její chování bylo přinejmenším v jednom bodě podezřelé každému, dokonce i jejím obdivovatelům.

Proč tato civilizace tajila a tají svou existenci?

Proč vůbec odmítla navázat bližší kontakty? Nejsou za tím nějaké zlé úmysly?

Je normální, aby nikdo z jejích představitelů nechápal výhody vzájemných obchodů, které odjakživa rozšiřují pokrok, překonávají místní problémy a zlepšují vztahy nejen mezi lidmi, ale i mezi odlišnými rasami planet Galaktického společenství? Zejména jeden moment během jejího jednání chápala nepříznivě část delegátů civilizací Bardžanů i Země již od samého začátku.

Co mělo znamenat, že na zasedání Rady Galaktického společenství myslících bytostí, mezi výkvět představitelů ze všech světů, vyslala jediné osmileté – dítě?

Nemohla Galaktickému společenství lépe naznačit – jak málo si ho váží?

------------------------ Poznámky:

  4 Právo na informace – základní právo myslících bytostí (Kodex GSMB)

Errata:

08.11.2021 15:35