Vítej, nový čtenáři Q-241112!

Nastav si profil v Nastavení (nepovinné, ale užitečné!).

Červí díra

Jak Alexijev zjistil, Císařská flotila se chystala vyslat na Emurechó křižník se zprávou o kritické situaci Flotily u Alyaku a s žádostí o pomoc, pokud to bude v silách Císařství. Velitelství Flotily současně upozornilo hlavní štáb Císařství na neobvyklý způsob vyřazení lodí s varováním, že může jít o neznámou past ze strany Aliance. Rozhodnutí o případné pomoci mělo proto zůstat na Hlavním štábu. Zpráva končila bombastickým ujištěním, že ochromená Flotila zachová za všech okolností a do posledního člena posádky věrnost Císaři.

Od chvíle, kdy se na lodích zastavily reaktory, byla Flotila odkázána jen na kapacitu energetických zásobníků. Ta se očividně nezmenšila, ale snížila se schopnost extrémně rychlých přenosů energie, což vyřadilo nejen kanóny, ale i motory. Jen za nesmírných obtíží udržovali technici v chodu zbývající agregáty od umělé gravitace až po kuchyňské varné kotle. Ale nic víc. I když se u znehodnocených strojů hemžili odborníci po stovkách a v celé Flotile po tisících, neuměli si to ani vysvětlit. Původně úctyhodná palebná síla Flotily vzala za své a ochromená Flotila se ocitla v roli dobytčete na nádvoří jatek. Mohla by se bránit už jen atomovými torpédy s nevelkým dostřelem, jenže je všeobecně známé, že sestřelování torpéd na větší vzdálenost bývá úspěšnější než palba děl. Proti silnějšímu protivníkovi se nedal očekávat valný výsledek a jediným štěstím bylo, že se v dohledu hrozících jatek dosud neobjevil žádný řezník.

Náhodou technici objevili ve skladištích náhradních dílů nedegradovaný energetický zásobník. Potíž byla, že nebyl nabitý a jeho nabíjení pokračovalo neuvěřitelně pomalu. Ačkoliv bylo každému jasné, že by případnou skutečnou bitvu nerozhodl a byl vlastně div, že fungovalo alespoň pomalé předávání energie, zarputile v něm pokračovali. Velení Flotily se rozhodlo zamontovat zdroj do menší lodi a vyslat ji na Emurechó se zprávou o situaci a možná i s žádostí o pomoc.

Neměli tušení, že nabíjení zásobníku na jejich lodi ve skutečnosti řídí neviditelný vetřelec a dovoluje jim jen takovou rychlost, aby stačil na lodi umístit pár černých pasažérů, odhodlaných k výpravě do srdce jejich Císařství... 

Netušili ani, že už je tam mají. 

Průlet červí dírou byl kratší, než Pepek očekával. Před odletem z Alyaku, odkud je Alexijev v jediném okamžiku přenesl přímo na palubu kurýrní lodi, jim tu cestu Icy ochotně popsal. Chtěl, aby ho vzali s sebou, ačkoliv se ho od toho nápadu Yazatap neúspěšně snažila odradit. Nabízela mu zdejší peníze na zakoupení jeho vytoužené farmy, ale Icy tvrdil, že na Alyaku ani na jiných světech kromě jeho rodné Nuaky nebude nikdy doma.

„Vždyť tu ani nejsem přihlášený k pobytu,“ stýskal si. „Usadit se bez úřední evidence, to jde vždycky o krk. Mohli by mě považovat za špeha Aliance.“

„Nechceš alianční peníze? S nimi bys mohl jít domů na Nuaku,“ navrhl mu Pepek.

„Na Nuaku mě určitě nahlásili jako zběha,“ namítl Icy. „Mohl bych se tam vrátit, jen když se tam změní poměry. Sliboval jsi mi ale, že bych se mohl usadit někde u vás.“

„Ano, to ti můžeme zařídit, ale až to tady dáme do pořádku,“ upozorňoval ho Pepek.

„Nevadí,“ souhlasil Icy. „Vezměte mě zatím s sebou! Kdekoli mě necháte, všude mě budou považovat buď za špióna, nebo za zběha. V konečném výsledku je to totéž, čekala by mě tak jako tak jen popravčí stěna.“

„S námi to ale nebudeš mít jednoduché,“ upozorňovala ho Yazatap. „Nejsi na to tak dobře vybavený, jako my.“

„Pepkovi jsem zatím nevadil,“ tvrdil Icy. „A ve válečných lodích se vyznám nejlépe.“

„O energetických zásobnících Císařské flotily jsi ale nevěděl,“ popichovala ho Xapho.

„Nevěděl,“ připustil Icy. „To není moje chyba, i u nich byly odtajněné až nedávno.“

„Dobře, poletíš s námi,“ změkl nakonec Pepek. „Vezmu tě s sebou, jako dosud.“

Tak se Icy dostal s Pepkem do nepřátelského křižníku Ealela a Alexijev jim dával na cestu poslední rady.

„Moc se jim neukazujte,“ nabádal je. „Kdyby zjistili, že vás mají na palubě, mohli by se otočit, aby vás nezavezli na Emurechó.“

„Cestování choboty je snadné,“ uklidňoval všechny Icy, který jako jediný tu cestu již několikrát na palubě válečné lodi podnikl. „Ani se nestačíte rozkoukat a jste u jiné hvězdy. Nejdelší je vždycky cesta od ústí chobotu k planetám, tam se vždycky postupuje pomalu.“

„Zvláště na palubě invazní flotily, která musí být obzvlášť obezřetná,“ dodal bez stínu výsměchu Pepek.

„To právě jsem měl na mysli,“ souhlasil Icy. „Domů to jde vždycky rychleji.“

„Doufám, že jim na tu cestu vystačí zásoby energie,“ starala se věcněji Yazatap.

„Pro jistotu jim na hranicích hvězdné soustavy uvolním reaktory,“ sliboval Alexijev. „Nechci riskovat, aby jim energie došla někde v mezihvězdném prostoru.“

„Co když ale oni otočí, až si řeknou, že to v téhle vzdálenosti od hvězdy přestalo působit?“ napadlo Pepka. „Jestli jsem to správně pochopil, není jim příjemná myšlenka, že si musí posílat pro pomoc. Co kdyby je napadlo, že postačí postupně dopravit všechny lodě až tam, kde to zmizí? Já vím, že by jim to nepomohlo, ale oni by si to myslet mohli.“

„To nehrozí,“ ujistil ho Alexijev. „Pro kapitána je rozkaz zákonem, o kterém nebude ani diskutovat, natož něco měnit. Nanejvýš to bude signalizovat ostatním. Jistě jim dojde, že by bylo účinnější přivolat na pomoc dopravní lodě, které by k ochromené flotile rozvezly plně nabité zásobníky, než se snažit zdlouhavě přemisťovat ochromenou Flotilu. A konečně za třetí by velice rychle zjistili, že je to úplně jinak.“

„To by zjistili,“ souhlasil Pepek. „Ale zdrželi by se tím.“

„Nechte to na mně, já tomu zabráním,“ konejšil ho Alexijev.

„Ale jak?“ zajímalo Pepka.

„Co udělá kapitán křižníku, až se dozví, že mu reaktory fungují? Nejspíš se ihned pokusí spojit s Flotilou. Až dostane odpověď, aby tím rychleji spěchal pro pomoc, přestane si tím lámat hlavu a poletí dál.“

„Jsi si tak jistý, že dostane zrovna tuhle odpověď?“ pochyboval zdravě Pepek.

„Jsem.“ Z Alexijevovy telepatické odpovědi přímo čišel optimismus. „Víš, mám proti vám jiné možnosti. Dokážu vypít mezi křižníkem a Flotilou rádiové vlny a není pro mě nemožné ani podstrčit jim správně zašifrovanou, ale jinak úplně falešnou odpověď.“

Pepek na okamžik ztuhl, ale pak to přijal.

„Dobře, to vypadá reálně,“ spokojil se s tím.

Chvíli ještě diskutovali, kde se ubytují, aby je nikdo neobjevil. Pepek uvažoval o nějakém nepoužívaném skladišti, ale nakonec dali na Icyho, který jim navrhl báječnou schovávačku poblíž předních torpédometů.

„V tom se naše lodě od císařských nijak neliší,“ ujišťoval je. „Řekl bych, že ta část lodí je konstrukčně nejstarší a tisíce let stálá. Katapulty torpéd se používaly od starých prospektorských lodí. V dávných dobách tu prý byly kanóny k odstřelování asteroidů. O tom se pořád vyprávějí legendy. Dnes asteroidy neodstřelujeme, ale odhazujeme stranou, je to energeticky úspornější.“

„Myslíš, že tam vydržíme celý let?“

„Řekl bych, že bez problémů,“ vychvaloval svůj nápad Icy. „Je tam pracoviště nouzových zaměřovačů. Používá se jen při mimořádných cvičeních a to během bojového letu nehrozí. Nikdo nás tam neobjeví, místo oken jsou tam obrazovky, takže budeme mít přehled kolem lodi, jsou tam krásné odpočívací pohovky...“

„Proč zrovna tam?“ chtěl pro jistotu vědět Pepek. „Do skladišť za letu také nikdo nechodí, nebo snad ano?“

„Do skladišť chodí skladníci často,“ trval na svém Icy. „Chodí tam za nimi i kontroly, aby se neflákali. Zato k nouzovým zaměřovačům nepáchne ani noha. Přitom je to krásné místečko! Já vím, pohodlí si jako duchové nevychutnáme, v kokonu je dobře i na holé zemi, ale sami jistě uznáte, že je to tam pro zašívání jako stvořené.“

„A nebudou se tam právě proto zašívat tvoji kolegové od torpéd?“

„Byli by daleko od hlavních stanovišť a při poplachu by se nestihli vrátit,“ vrtěl hlavou Icy. „Popravu nikdo riskovat nebude. Dejte na mě, znám to.“

Poslechli ho a brzy uznali, že nevybral špatné místo. Pepek schválně očima rozvířil tlustou vrstvu prachu usazeného na obrazovkách i na zaměřovačích, ale prach duchům nevadil. Víc jim vadilo, že nesměli opustit kokony, protože v duchovité hmotě bylo kolem nich vakuum. Opustit kokon by mohli leda do hmotného prostředí křižníku, ale tím by přišli o svou hlavní výhodu. Zato jim bylo prakticky jedno, zda se uloží na zem, nebo na odpočívací pohovky.

Drobnou nevýhodu měl jen Icy. Jako jediný neměl idarchon, neuměl využívat kosmickou energii a ačkoliv měl i on v duchovitém stavu pomalejší metabolismus, přece jen musel jíst a pít. S jídlem problémy nebyly, Pepek mu kdykoli podle chuti vystrojil hiblagem pravé hody, problém byl s odpady. Icy měl pravdu. Záchody byly při cestování vesmírem pomocí kokonů slabé místo.

Nezbylo jim, než užít k tomuto účelu nepřátelská zařízení, ačkoliv to bylo spojené s rizikem pro Icyho. Pepek mu vytvořil uvnitř kokonu prostorové zrcadlo, zhmotněný Icy navštívil nejbližší záchod a vrátil se do Pepkova kokonu. Stěny kokonu naštěstí před okrajem hvězdných bran samy uhýbaly a poškození jim nehrozilo. Nikdo sem nechodil, nehrozilo jim vyrušení. Pepek věřil, že na lodi přehlédnou občasné spuštění odsávače exkrementů v opuštěných místech, kde by oficiálně nikdo neměl být, nebylo to ostatně častěji než jednou týdně. Přesto Icyho ve hmotné podobě pečlivě hlídal a byl připraven si ho při sebemenší známce poplachu vyzvednout, i kdyby ho měl od záchodu odtrhnout násilím.

Na křižníku Ealela se zabydleli dříve než dorazili k ústí chobotu. Pepek navigátorům Císařského kosmického loďstva důvěřoval, měli jistě dost zkušeností. Červí díra začínala za pomyslnou hranicí hvězdné soustavy, nedaleko za oběžnou dráhou nejvzdálenější planety. U hvězdy Alyaku byl poslední planetou Faethon, kolos velikosti Saturnu, zhruba na místě Marsu. Zbývající velké planety, obvyklé u většiny navštívených hvězd, tady úplně chyběly. Ve vesmíru je spousta hvězd odlišného typu, ale při cestování prostorovýmu zlomy je typická podoba hvězdných soustav na obou stranách bran. Občas tam některá planeta chybí, ale ještě se nestalo, aby tam chyběla Země. Občas je některý svět pro lidi Země nepříjemný, ale skutečně nebezpečné z nich dělají vražedné místní formy života, ne fyzikální podmínky.

Teď měli cestovat vesmírem zvláštní, pozemšťany neprozkoumanou cestou, se kterou neměli zkušenosti ani andělé. Icy ji podnikl již vícekrát, ale pro Pepkovu družinu byl velký rozdíl cestovat do sousedního světa ve statisícitunové hvězdné lodi, než tam přejít pěšky. Křižník je přinejmenším pomalejší. Aby byl Pepek v obrazu, zvykl si navštěvovat velín křižníku. Dozvěděl se tam, že ústí červí díry je někde v místech, kde u Země obíhá Saturn. U nás jsou tam ještě dvě velké planety, tady to bylo daleko za hranicí hvězdné soustavy a to byla jedna z podmínek vzniku červích děr. Když se slunce Morzortů po výbuchu roztáhlo, všechny červí díry, které tam předtím byly, se zhroutily a nikdy víc se už neobjevily. Pepka zajímalo, zdali červí díry souvisí se zakřivením prostoru, který využívají andělé i lidé, ale císařští astronomové o zakřivení prostoru neměli ani ponětí a Pepek zase nevěděl skoro nic o červích děrách, musel to tedy přenechat jiným. Řekl si, že tu má jiný úkol než objasňovat vesmírné fyzikální zákony.

Výhodou jejich úkrytu byl přehled o okolí křižníku. Jako duchové nezanechávali stopy, ale kdyby sem někdo zavítal, mohly mu být nápadné obrazovky zbavené prachu. Při jednom výletu do reálné hmoty je Icy otřel, aby jim prach nebránil pozorovat okolí. Icyho stopy Pepek zahlazoval trochou zvířeného prachu, ale to dokázal pouhým pohledem.

Před vstupem do chobotu si Pepek ve velínu Ealely všiml zvýšeného shonu, takže stačil ostatní telepaticky upozornit, že se něco děje. Ale průlet červí dírou byl opravdu tak krátký, jak to Icy líčil. V jednom okamžiku před sebou spatřili chomáč zelenavé mlhy, propletený fialovými křivkami, pak se mlha kolem nich přetáhla jako svetr přes hlavu a začala vířit jako v mixéru, ale za půl minuty to ustalo, mlha se ztratila a to bylo všechno.

Byli na druhé straně, poblíž nic netušícího světa Emurechó.

Byli tu ale sami, bez Alexijeva...

Jednou z prvních věcí, co Pepek udělal, bylo pořízení snímků okolí pomocí homsobu. Chtěl s jistotou vědět, kde se nacházejí, ačkoliv to bylo zbytečné, červí díry nejsou příliš komplikované. Jak pochopil, spojují obvykle nejbližší hvězdné systémy a pokud chce někdo cestovat dál, musí je použít opakovaně. Nejsložitější a nejdelší jsou na takovém cestování přelety reálným vesmírem od ústí jedné červí díry k další, zejména když jsou na opačných stranách hvězdné soustavy. Průlet černou dírou na vzdálenosti desítek světelných let je proti přeletům hvězdnou soustavou časově zanedbatelný, ačkoliv lodě létají nejkratšími trasami v tak těsné blízkosti hvězd, jak to je možné. Pašerácké chremmaly mají několikanásobné vrstvy odrazivé fólie a kolem kabin silnou olověnou skořápku, aby ani při největším přiblížení ke hvězdě neshořely a aby posádky netrpěly zářením.

Jak se dalo čekat, snímky homsobu neřekly nic převratného. Hvězdná soustava Emurechó, na jejímž okraji se z červí díry vynořili, byla vzdálená dvanáct světelných let reálného prostoru od Alyaku. Stačilo to na deformaci obrazu souhvězdí, ale pro telepatii to nic moc nebylo. Alexijev jim blahopřál k úspěšnému překonání první části cesty, nabádal je k opatrnosti, ale v nouzi by jim pomoci nemohl. Ani Erdukové nevěděli, kudy by se sem dostali klasickými hvězdnými branami.

Byli tedy odkázáni jen na sebe. Což Pepkovi plně vyhovovalo.

Ealela zamířila nejvýhodnější trajektorií ke světu Emurechó. Nebyla to přímka, ale křivka, využívající urychlení gravitací. Současně začali radisté volat velitelství Císařských kosmických sil na Emurechó.

Kdyby zůstali na křižníku, mohli by zjistit plány Císařských, ale ty Pepka nezajímaly. Po krátké poradě s manželkami, ke které přivzali Icyho, se rozhodli optimální trajektorií křižníku opustit a vzít to k Emurechó nejkratší cestou, po přímce.

S křižníkem se rozloučili s lehkým srdcem. Čtveřice průhledných bublin se odpoutala od těžkého mezihvězdného kolosu a vrhla se odvážně do prázdna šikmo na jeho současný kurs. Již první skok, krátký a opatrný, je přenesl o světelnou vteřinu dál. Statisícitunový kolos se změnil v nerozpoznatelnou třísku mezi hvězdami, viditelnou jen dalekohledem, a každý další skok je od něho vzdaloval víc a víc. Jak to říkala komodor Zikehová? Že budou ve vesmíru příliš snadným terčem? Zřejmě si to nedokázala ani představit! Ani kdyby byli viditelní, hlídky na křižníku by je nezpozorovaly. Než od nich světlo doletělo k jejich dalekohledům, byli jinde. Vypátrat ve vesmíru neviditelný křižník bylo po čertech obtížné, ale spatřit duchy v průhledných letadlech bylo ještě o třídu těžší. Křižník nechali daleko za sebou. Tomu kolosu potrvá cesta k Emurechó mnohem déle než světlu, ačkoliv i světlo na ni potřebuje přes osmdesát minut. Rádiová domluva mezi křižníkem, bláhově vyslaným pro pomoc ochromené Flotile, a velitelstvím Císařských sil na Emurechó, bude neuvěřitelně zdlouhavá. Na každou odpověď čekáte tři hodiny a během té doby váš protějšek nereaguje.

Ale toho už se pětice duchů nezúčastní. Leda na druhé straně...

Ani teleportace pomocí vdudegů nedosahuje rychlosti světla, ale dá se s ní srovnat lépe než s nesrovnatelně pomalejším letem hvězdných lodí. S jedinou výjimkou červích děr, ale tento úsek cesty byl již za nimi a Pepek odhadl, že jejich výprava bude u Emurechó dříve než rozhovor skončí. Navíc počítal s tím, že velitelé ve štábu na Emurechó budou skeptičtí ke zprávám, které v následujících hodinách dostanou. Velitelé Císařské Flotily u Alyaku neměli pro záhadné ochromení lodí žádné rozumné vysvětlení. Pepka a Icyho spatřilo pár pozorovatelů na jediné lodi a jak se Pepek přesvědčil, jejich svědectví se ani nedostalo ke sluchu zodpovědných. Po nezvané návštěvě na pozorovatelně nezůstal jediný důkaz. Bude třeba mnoha zdlouhavých výslechů, než se uspokojivě vyšetří záhadná smrt důstojníka i spoušť způsobená bezhlavou střelbou. Přirozeněji se to přece vysvětlí ponorkovou nemocí, hádkou a napadením důstojníka. Lékaři ale násilnou smrt vyloučí a podobně jako na Zemi ji svedou na banální infarkt, jenže k vyřešení záhad tím nepřispějí. Důležité je, že rádiové vlny červí dírou neprojdou a kurýrní křižník tu zprávu neveze, takže se na Emurechó nedostane.

Ale i kdyby křižník přivezl Císaři varování o nezvaných návštěvnících, i kdyby tomu na Emurechó uvěřili, kdo by Pepkovu výsadku zabránil přistát a vmísit se mezi lidi? Vždyť jde jen o tři ženy v doprovodu jednoho mladíčka a jednoho dosud bezvýznamného poručíka.

Spíš se dal očekávat hladký průběh jejich mise, podobně jako na Alyaku.

Spoléhat se na to ale nedalo.

Errata:

11.08.2021 15:05