Pamatuj, že 'host' má omezené možnosti!

I když by nedočkavý Boris nejraději ihned sedl do výsadkového modulu a vyrazil k povrchu, nebylo to možné. O planetě, kolem níž nyní Bommu v doprovodu Delkworka kroužil, nevěděli zatím nic krom toho, že je neobydlená. Ubíhala pod nimi v naprostém tichu jako překrásná, lákavá zahrada, čekající na svého objevitele. Ale zrovna tak to mohla být smrtící past s nespočtem zjevných, ale i skrytých hrozeb.

„Co na tom, že může být ekosféra jedovatá nebo nekompatibilní?“ argumentoval Boris. „Nám to nevadí!“

Bay jen tiše vzdychla. Je vůbec možné, že jsme si dobrovolně vzali na palubu někoho tak lehkomyslného?

„Doktorko, můžeš odpovědět za mě?“ poznamenala.

„Borisi,“ řekla Luka káravě, „nechtěj kapitánku naštvat. Ano, jako nemrtvý nemůžeš být zabit... obvyklými způsoby. Ale víš, jaký je dole tlak? Mohl by ses uvařit ve vlastním těle. Nebo dole může být něco, při čem se třeba rozpustíš. Při plném vědomí. Ale i kdybys to, co tam možná číhá, nějak přečkal, mohl by ses stát ideálním přenašečem, a už nikdy by ses nesměl vrátit na Bommovu palubu. A protože doteď nevíme, jak často naše nová těla budou potřebovat rekonstrukci v palubní ošetřovně, výsadek naslepo by tě možná postavil do hodně nemilé situace. Vážně to chceš?“

„Lidi, já vás nepoznávám!“ lamentoval Boris. „Kde jsou ti odvážní kamarádi, vrhající se vstříc dobrodružství bez ohledu na nebezpečí?!“

„Konec diskusí,“ řekla náhle Bay, skrývající rozladění. „Bez mého svolení nikdo dole nepřistane.“

Boris chtěl asi něco namítnout, ale jen zlostně trhl hlavou a obrátil se na Alsainu: „Pojďme do observatoře. Aspoň se budeme dívat skrz dalekohledy!“

Ostražitost byla samosebou na místě. Proto hned po teleportu k Číslu Jedna spustil Bommu důkladný průzkum.

Osm trojčlenných skupin sond vniklo bez odkladu do atmosféry, aby zjistily vše, co se zjistit dalo. Ale všechno vypadalo doslova skvěle. Nádherné magnetické pole. Dusíkovo-kyslíková atmosféra. Vyhovující tlak vzduchu. Žádné jedovaté složky. Přijatelná gravitace. Velmi příjemná teplota. Oceán plný neskutečně průzračné vody. Dokonce jen slabě minerální vody!

Radioaktivita v normě. Mírně aktivní, lokálně ohraničená vulkanická hnízda. A nepochybná přítomnost organického života v podobě nekonečného lesního porostu. Velký údiv vyvolalo zjištění, že planeta provede jednu otočku za 32 standardních hodin.

„Třicet dva?“ podivil se Ortogon.

„Přesně,“ potvrdil Bommu.

Bay se poohlédla po prvním důstojníkovi a viděla, že je také překvapen. „Šance narazit na planetu, která dokonale splňuje antropomorfní podmínky a navíc má plně celočíselnou dobu rotace v jednotkách Svazu planet, je pranepatrná,“ poznamenal.

„Asi tak jako zažít konec vesmíru, ne?“ opáčil Bommu. Bay lehce pozdvihla obočí: mozek korábu se učí ironii? Nicméně zatím museli zajímavý údaj o planetární rotaci přijmout jako holý fakt.

Číslo Jedna nesla jeden jediný kontinent, vystupující z planetárního oceánu. Jako hadovitá vlnovka se vinul napříč celým glóbem. Oblasti blíže k pólům byly hornaté a obrovská pásma skalních velikánů byla pokryta bělostnou sněhovou pokrývkou.

Ale radary odhalily nespočet kráterů, více či méně překrytých erozní činností. Bombardování muselo být dlouhodobé a cyklické – krátké úseky zkázy střídala delší období klidu.

„Zvláštní,“ konstatoval Bommu. „Kdyby se jednalo řekněme o periodický průlet pásmem meteorů v rámci soustavy, bylo by to každoroční. Nebo aspoň takové, že by se v geologickém měřítku mezery smazaly.

Tohle ale vypadá na rozsev zkázy v cyklech několika milionů let. Stopy jsou přitom všude. Pochopitelně že impaktory nelétaly ze všech stran, ale je jasné, že bombardování trvalo aspoň jednu otočku kolem osy, takže postihlo celý povrch. Otázka zní: kde se tu dotyčný fenomén vzal, a může se vrátit?“

Zmíněný fakt byl podivný hlavně proto, že zdejší soustava byla skutečně nebývale „uklizená“. Tak odkud přišla zkáza, jejíž stopy nepochybně planeta nese?

Přijatelným vysvětlením byl bludný meteorický proud, zformovaný a vymrštěný nějakou výraznou událostí. Ano, mohlo se stát že by v minulosti soustavu jednorázově potkal. Ale opakovaně-?

„Globální spojovací síť uvedena v činnost,“ referovala při obědě androidka Louve. Číslo Jedna dostala dvanáct sond na různých drahách, takže od té chvíle nebylo na povrchu místa, kam by nedosáhl signál komunikačních prostředků.

„A jak jsi na tom ty, Matóne?“ obrátil se Ortogon na dalšího syntetického člena posádky.

„První dozorovou sféru dokončím s pomocí Delkworkových prostředků do šesti hodin,“ odvětil velitel výzbroje.

„Proč tak dlouho?“ podivil se Mario.

„Chci je zcela dokonale začlenit do našich systémů.“

„Myslel jsem, že když Delkworka ovládáme, že jeho výbava bude fungovat tak nějak sama od sebe?!“ dorážel mladý umělec.

„Nebude,“ omezil se Matón na jednoslovnou odpověď.

„Není to tak přímočaré,“ ujala se hosta Louve. „Je potřeba vytvořit nejen rychlé a násobně jištěné spojení, ale hlavně jednoznačně srozumitelné a verifikovatelné protokoly předávání informací a příkazů. Mají-li sondy zajišťovat naši bezpečnost, musí na ně být stoprocentní spolehnutí včetně toho, aby vždy naplno porozuměly našim rozkazům.“

„Aha. No, vy jste tu odborníci,“ připustil Mario a věnoval se dál jídlu.

„Spatřili jste dole něco zajímavého?“ pokusila se Bay navázat hovor s Borisem a Alsainou, kteří celé dopoledne v palubní observatoři prohlíželi povrch planety silnou optikou.

„Ale ovšem,“ řekl Boris, a z tónu jeho hlasu bylo zřejmé, že se nevzdal svého vzdorného postoje. „Obrovské, nádherné a svěží lesy... lesy... a pokud ne, tak lesy. Ale možná by bylo lepší létat kolem ještě aspoň rok – co kdyby najednou z křoví vyběhl Girbon, no ne?“

„No tak, Borisi,“ zasáhla Luka. „Víš co v té vegetaci žije?“ udělala pomlku. „Tak vidíš.“

„Nic tam nežije. Vůbec nic,“ řekl zarytě. „Neviděli jsme s Alsainou ani jediného tvora. Ani ptáka, ani rybu.“

„Prales není průhledný,“ poznamenal zdvořile Visser. „Průzkum sotva začal, a je těžké predikovat, jaké výsledky přinese.“

„Sklapni, plecháčku,“ hodil Boris do vzduchu.

Atmosféra opět zhoustla. Lidé mlčky dojedli a v divném rozpoložení se odebrali za svými zájmy či povinnostmi.

Ale když příští den Bay s Ortogonem shrnuli dosavadní výsledky průzkumu, museli dát Borisovi za pravdu.

Planeta byla osídlena výhradně rostlinstvem!

„Divné, ne?“ poznamenal Ortogon.

„Ano,“ kývla zvolna. V dané situaci by bylo možno očekávat desetitisíce, spíše statisíce druhů rostlin všemožné specializace, ale výsledky naopak ukázaly, že na Čísle Jedna existuje pouze jeden jediný druh! Samosebou, lišící se různými variacemi, ale genetický základ je vždy totožný.

„Ta planeta si z nás dělá legraci,“ pousmál se Ortogon.

„Učebnicový případ, kdy jedna evolučně úspěšnější varianta ovládla celou ekosféru na úkor všech ostatních,“ zhodnotil fakta Bommu. „Plně rostlinný svět. To ale poněkud neodpovídá jiným faktům.“

„Jakým?“

„Dalo by se čekat, že život vznikne někde ve skrytém prostředí, nejlépe se stabilními podmínkami,“ promluvila kovovým tónem kapitánka. Pak se ale lehce usmála. „Promiň,“ řekla už svým hlasem, a pokračovala: „Ten scénář ale vede přímou cestou ke žravosti, protože užívat mrtvé zbytky organismů či je rovnou k tomu účelu zabíjet je výhodnější než sbírat či dobývat zdroje vlastními silami.

Navíc víme, že planeta nese stopy bombardování, a po takové katastrofě mají mrchožrouti obrovskou evoluční výhodu. Tady ale nic takového není. Ptáme se tedy: proč?“

„Jediný evolučně dominantní druh?“ připomněl Ortogon. „Čím je tak úspěšný, že vytlačil své konkurenty? Zatím ani jeden ze vzorků není jedovatý. Nenašli jsme ani žádné patogeny nebo rizikové modifikátory...“

„Možná se tu stalo něco, co nevíme,“ pokrčila Bay rameny. „Laboratoř totiž prokázala, že to co vidíme jako zeleň, není tak úplně rostlinné. Vzorky hmoty odebrané na různých místech obsahují bílkoviny včetně esenciálních aminokyselin, mastných kyselin, vápníku, kupodivu i železo a další anorganické prvky. Velkým překvapením je stopová přítomnost B12 a taurinu.

Takže je to hybrid – rostlinstvo kombinované s živočišnými elementy. Ani zvíře, ani rostlina, a poměr se v různých místech různě liší. A navíc pokud se Luka a Bommu nemýlí, patrně všechno co roste na Čísle Jedna pro nás bude jedlé, a dostatečné k výživě... Tak kdy narazíme na ten rozhodující fakt, který nám zatím uniká?“

„Jsme na počátku průzkumu. První mapování bude ukončeno za sedmnáct hodin,“ řekl Bommu.

„Pak zhodnotíme výsledky, a zahájíme fázi dvě,“ dodala Bay.

„To se někomu asi nebude líbit...“ poznamenal Ortogon.

Kapitánčin pohled ostře blýskl. „Ať mě naši planeťáci raději moc neprovokují. Ne vždy by ve mně musela mít duše člověka navrch nad strojem...!“

Errata:

30.05.2021 13:23