Vítej, návštěvníku!

V počáteční fázi osídlování si rozhodně nebylo možno stěžovat na nudu. Pokud neupřesňovali probíhající práce nebo neřešili aktuální problémy, vydávali se „kolonisté“ ve výsadkovém modulu na poznávací lety po blízkém i vzdálenějším okolí.

Bay neodkládala ostražitost: na každém výletu je provázely drony, pro případ něčeho nečekaného.

„V čem by nám mohly pomoci, kdyby nastala nečekaná situace?“ tázal se při prvním výletu don Ortogon.

Bay se na něj obrátila se smíchem – okamžitě pochopila vtip. Zabezpečit se logicky lze pouze proti situacím, které čekáme, i když si o jejich pravděpodobnosti myslíme své. Vůči věcem nečekaným nechrání nic. „Chceš vylepšit mé metody?“ tázala se proto vstřícně.

„Ani v nejmenším! Byl to pokus, jak na tvé tváři vyvolat úsměv...“

„Podařil se, děkuji,“ usmála se znovu. „Co třeba támhle ten úsek pobřeží?“ ukázala vzápětí. Celá vzdušná flotila bez váhání změnila směr a za chvilku už stáli na mořském břehu.

Co bylo neoddiskutovatelné, byla krása přírody, a... klid. Číslo Jedna byl naprosto nedotčený ráj. Ačkoli to byl pouze ráj rostlin. Žádná stopa nebyla obtisknuta v písečných plážích. Ani jedno křídlo nezdobilo průzračné ovzduší. Křišťálově čistý příboj nemíchal žádnými ulitami.

„Naše osamění bude patrně někdy zdrcující,“ poznamenala Luka, když se při procházce po břehu dívala, jak vlny smývají její stopy v písku.

„Pro mě se nic nemění,“ reagovala chladně Bay O‘Nett. „Já byla sama i na Skarinze...!“

Lékařka dobře cítila nekonečnou hořkost, ležící v těch slovech. Pokusila se v tom směru poskytnout kapitánce podporu. Věděla, jak dramaticky dokáží člověka drtit nevyřešená traumata minulosti. Bay se sice nestavěla vůči pokusům o přátelskou psychoterapii odmítavě, ale ani nijak aktivně nespolupracovala. Luka zavčasu pochopila a upustila od svých dobře myšlených úmyslů.

„Myslíš, že mě nenávidí? I když to sama nepřizná?“ zeptal se šestého dne od přistání v soukromí Ortogon lékařky. „Byl jsem nepopiratelně její největší noční můra na Skarinze...“

Luka ale zavrtěla hlavou. „Řekla bych že ne. Ona moc dobře věděla i chápala, o co se snažíš. Spíš v tobě viděla někoho, kdo ve své zaslepenosti usiluje o zbytečné. Její problém byla celá naše planeta, ten zkamenělý sociální systém, nedovolující vybočit ani o vlas.“

„No...“ pokyvoval nepřesvědčeně hlavou.

„Zůstaň v klidu. Bay je ohromující osobnost, která v sobě pomalu, neústupně, svým způsobem, schroustá cokoli. Ale nesnaž se jí nějak rozebírat nebo naznačovat, že bys jí chtěl pomáhat. Rozumíme si?“

Protože jediným a převládajícím ekosystémem na planetární souši byl les, věnovaly mu průzkumné automaty důkladnou pozornost.

Podivné porosty na Čísle Jedna nebyly zdaleka tak diverzifikované, jako na domovské Skarinze. Na druhou stranu, variabilita výchozího materiálu byla ohromující.

„Taková přírodní univerzárna,“ podotkl don Ortogon při čtení výsledků analýz. „Z jednoho materiálu dělá lepidla, měkké výplně, houževnaté pružiny, pevné nosníky i supertvrdé břity.“

Bylo to výstižné přirovnání. Stromy – pokud se to tak dá říci – byly tvořeny všestrannou hmotou, které různé modifikátory spolu s rozdílnou mikrostrukturou propůjčovaly nečekaně širokou škálu vlastností.

Dokonce i porosty, jež by se daly přirovnat k travinám, mechům či rozkladným pavučinovitým houbám, měly stejný základ.

Zjištěný fakt měl ale pro konstrukční účely nemilý dopad. Najít v podivně rozvětveném lese vhodný strom, z něhož by se dal získat kupříkladu trám, nebude snadné. Podle tisíců měření, které obstaraly trojrozměrné detektory průzkumných sond, maximální délka rovných úseků porostu ani jednou nepřesáhla tři metry.

„Příliš členité a křivolaké,“ shrnul při jedné poradě ve výsadkovém modulu don Ortogon. „Škoda. Delší stavební díly budeme muset spojovat jako stavebnici.“

„Šlo by to udělat jinak,“ reagovala Bay, a ukázala svou značkou do blízké oblasti na mapě. „Co kdybychom tady vybudovali zařízení na výrobu konstrukčních dílů na přání?“

„Napadlo mě to také,“ pousmál se. „Ale nevíme, jestli by to drželo pohromadě.“

„Drželo,“ ujistila ho Luka.

„Cože? Ukaž,“ promítl si Ortogon její návrh. Luka při zkoumání vzorků vegetace v uplynulých dnech zjistila, že z rozdrcené rostlinné kaše se pomocí různých příměsí dají za studena i za tepla odlévat a lisovat téměř libovolně velké i členité prefabrikáty. Fibrózní povaha drceniny poskytovala dobrou materiálovou soudržnost a odolnost proti lomu. Vrstvené materiály by svou pevností snadno konkurovaly dřevu!

„To je skvělý nápad!“ konstatoval nakonec.

„Bay mi to napověděla,“ přiznala lékařka na rovinu.

„Byl to Delkworkův návrh,“ řekla Bay.

„Cože?!“ zvolali užasle oba přátelé.

„Ále,“ mávla rukou. „Toho si nevšímejte...“

„Tak moment! Celou dobu žiji v přesvědčení, že jsi Delkworka zničila! A teď se najednou dozvídám, že snad máme nad sebou nějakého Mechaniciana?!“ řekl znepokojeně Ortogon.

„Jen do určité míry,“ uklidňovala ho. „Jistě že jsem ho nezničila, proč také zahazovat tak skvělý mozek?! Ochromila jsem mu rozhodující centra, ale myšlenkovou kapacitu jsem ponechala.“

„A on ví, co tu děláme? Sleduje nás?!“

„Ano.“

Ortogon zhluboka vydechl a chvíli mlčel. Nechtěl kapitánce její záměry vyčítat, ale tohle už bylo na pováženou.

„Mělas nám to aspoň říci,“ poznamenala Luka tiše.

Míchala nápojem ve sklenici. „Cítíte se znepokojeni?“

Oba přikývli.

„No vidíte. Takhle byste se cítili celou tu dobu, co máme Delkworka u sebe – kdybych vám to řekla. Pomohlo by vám to soustředit se na úkoly? Stěží. Takže situace je jiná pouze v tom, že teď to víte...“

Don váhavě přitakal. „Bay, nevím co máš v úmyslu, ale nepřijde mi moc dobré mít poblíž napůl živého Mechaniciana. Ty jsi možná dost propojená s Bommem, a připadá ti to normální, ale mně při tom pomyšlení naskakuje husí kůže.“

Doktorka ale tušila, že Bay má pro své jednání dobrý důvod.

„Proč ho držíš v takovém stavu?“ tázala se.

„Projekční, ukaž graf 444,“ vyzvala kapitánka zobrazovací zařízení. V prostoru mezi nimi se rozzářil trojrozměrný graf, vyhlížející jako nějaký futuristický květ.

„Tohle je holistický přepis naší současné situace,“ pravila a don i Luka povytáhli nevěřícně obočí. Zmíněný obor, slučující prakticky všechna známá vědní odvětví, a vyvozující z nich predikce, byl starý sotva dvacet let. Byl to bezesporu nástroj řízení pro budoucnost a měl potenciál dávat úžasné výsledky. Ale jeho nesmírná datová, formulační i výpočetní náročnost musela ještě počkat na dobu, která ho dokáže podpořit dostatečně výkonnou technologií i algoritmizací.

„Mechanicianova služba,“ vysvětlila Bay, jak k něčemu takovému přišla. „Právě vidíte jeden z hlavních důvodů, proč jsem ho dočista nezničila. Takže jsem spojila dobré s užitečným – udělala si z něj sluhu. Funguje, ale neuvědomuje si to. Teď vám ukážu, k čemu je to dobré.“

Zvolna pootáčela grafem, aby ho viděli ze všech stran.

„Asi nevíte, co to je strojové tušení,“ začala otázkou. „Nic si z toho nedělejte, nemáte ke strojům tak blízko jako já... Nuže, všimněte si, že různé cípy grafu končí třemi způsoby: uzavřeně, sbíhavě, a tento jediný končí rozbíhavě.“

Sledovali pohyb jejího ukazatele.

„Uzavřený konec znamená, že tudy cesta nevede. Sbíhavý konec ukazuje, že tudy to ještě nějaký čas půjde, podle toho jak moc ostře se parametry přibližují. Ale tohle,“ ukazatel zakotvil na dvou protáhlých výběžcích, „tohle je naprosto nečekané.“

Don se podíval na Luku, a když lékařka pokrčila rameny, zeptal se: „Upřesni to, Bay...“

Maličko pokývala hlavou, jako by říkala: vždyť jsem věděla, že jim to nic neřekne. Ale pravila: „Model tvrdí, že pokud se události pohnou tímto směrem, stane se něco ohromného. Anebo ohromně strašného.“

„No potěš kvasar,“ podotkla Luka.

„Víme, co všechno tvoří jeho vstupní datovou množinu?“ zajímal se Ortogon

Bay jen pokrčila rameny. „Všechno co je strojově definovatelné. Delkwork přijímá data neustále, i poté, co jsme ho ovládli. Jenže je rodilý Mechanician: jeho složitost je doslova příšerná. Ani Bommu není schopen dostatečně ověřit vstupní veličiny, natož pak funkci hodnotících procedur... Je to Delkworkovo velké dílo, kterému těžko kdy někdo jiný plně porozumí. A průběžně si ho modifikuje a aktualizuje. Jeho detektory jsou zaměřeny na kolonii a neustále odečítá lavinu dat...“

„Jak široké okolí bere v úvahu?“ ptal se don dál.

„To je právě zádrhel,“ přiznala Bay bez vytáček. „Když byl začleněný do Mechanicianské informační sítě, přijímal data z obrovského prostoru. Od chvíle kdy ztratil osobnost, vidí jen to co my. Naše kolonie, respektive Číslo Jedna, je teď převažujícím zdrojem dat. Na jednu stranu je to špatně – ztrácí globální nadhled. Na druhou stranu je to ale dobře, protože jeho předpovědi se budou týkat čím dál více jen nás.“

„Takže co nám tenhle model radí?“

Pokrčila rameny. „To ještě nevím. Jak jsem řekla: je to jen tušení.“

„Graf by snad měl mít nějaký čitelný význam...?“ podotkla Luka.

„Má. Ale musí se do něj transponovat naše poznání. Jenže jak vidíte...“ V grafu se divoce rozblikal nespočet komplikovaných struktur. „Možností, jak do něj umístit hodnotící soustavu, je příliš mnoho. Zatím nelze určit, jak ho číst, aby znamenal nějaký přínos. Ale protože se holistika zpřesňuje s množstvím času, jsem si jista že pro nás má obrovský potenciál. Za pár dní budeme o trochu chytřejší.“

Vzdychla. „Pokud by tohle někdo začal zapisovat od počátku vesmíru, dnes by věděl nejen co se kde přesně dělo a děje, ale co kdy kde se stane kdykoli v budoucnu. Samozřejmě – pouze s odpovídajícím aparátem, který by to zvládl.“

„Dobrá, Bay,“ zvedl Ortogon ruku. „Víme, že holistika – aspoň teoreticky – hrozí vzkřísit determinismus navzdory vzteku kvantové fyziky a zděšení justice. Tvrdíš, že teď to vidíme v praxi. Ale pomůže nám to nějak konkrétně?“

„Ovšemže ano,“ řekla náhle kovovým tónem. „Až přijde ten správný čas. Zatím mějme oči otevřené. Pokud možno všechny...“

„Budeme,“ slíbil Ortogon. „A ty hlavně nepusť Delkworka ze řetězu...“

S bolestí v očích pomalu přikývla. „Pořád před sebou vidím obsah Delkworkových skladů. Nepustím ho. Za žádnou cenu...!!“

Errata:

30.05.2021 13:23