Vítej, návštěvníku!

Trvalo několik okamžiků, než se lékařka uklidnila natolik, aby si uvědomila že to co vidí, nemůže být skutečná krev. Dron mezitím uchopil oddělenou sochu a bezohledně vystartoval přímo vzhůru, nejkratší cestou k montážní plošině.

„Klid, to není krev,“ slyšela z komunikátoru kapitánčin hlas.

„Já vím. Jen jsem něco takového vůbec nečekala... odeberu vzorky a pak se vrátím. Chci vidět, jak bude tahle kopie vypadat uvnitř.“

„Vrať se hned, posílám ti dopravník,“ doporučil jí Ortogon. „Vzorky získáme plošně. Tebe bude víc třeba u nové kopie. Také to z ní vytéká. Třeba vykrvácí než by ses vrátila pěšky.“

„Rozumím,“ souhlasila, a chvíli nato již vystupovala z dopravníku u vzorku, ležícího na montážní bázi. Jeho rozebrání tentokráte trvalo podstatně déle a když doktorka skončila, téměř se jí klepaly ruce.

„Vypadá to víc jako člověk!“

Teprve když usedla v kosmickém modulu, který stále parkoval v zátoce, uklidnila se.

„Pochopitelně, není to krev, ale začíná se jí to podobat,“ řekla pak. „A vnitřek kopie – jak jste sami viděli – se docela znepokojivě přibližuje lidskému tělu. Má to skelet, obsahující vápník. Ano, je na pohled chaotický, ale je tam. Jako kdyby ho někdo viděl přes různě zvlněné sklo. Napodobeniny orgánů jsou naskládané téměř tak jak mají být.“

„Takže naše zvukové maskování nepomohlo. L.E.S. nás přechytračil. Přestal vyrábět kopie na okraji, a zdokonaloval je dál od kolonie,“ ozvala se kapitánka.

„Jak mezitím ukázal odběr vzorků kolem místa nálezu,“ ukázal don na zobrazovači, „takzvaná krev i podíl živočišných bílkovin nejsou náhodné. Jejich hustota prudce klesá od místa, kde byl vzorek nalezen, a nějakých sto padesát metrů od něj už je nedetekovatelná. Čili koncentrace ve vzorku je vyloženě účelová. A pozor – tak tohle je něco!“ Přepnul zobrazovač, který ukazoval další podobnou sochu, ale... jinou. Lišila se v tom, že měla nahoře na „hlavě“ třetí ruku...!

„Uf,“ vydechla Luka. „To je nelidské!“

Nálezům však nebyl konec. Sondy, pročesávající L.E.S., hlásily další a další nálezy. Některé byly lidem podobné, jiné naopak tak zrůdné, až to vzbuzovalo odpor. Chumel náhodně srostlých nohou, z nichž leckterá měla víc než jedno koleno. Shluk hlav umístěný na jedné obrovité ruce, z níž porůznu rašily další osamocené prsty. Variabilita hororových kompozic nebrala konce.

Luka nebyla sama, kdo chvílemi odvracel zrak. I Ortogon vypadal poměrně zaraženě. Kapitánka však – zdálo se – podobné problémy neměla.

Odpoledne zvolna mířilo k večeru, a sondy hlásily stále nové nálezy.

„Hele-!“ Na mapě blikl odlišný symbol, ale ihned pohasl. „Nějaký technický objekt?!“ Ortogon ihned přesměroval dvě nejbližší sondy do podezřelé oblasti. Ale nález se nepotvrdil.

„Možná falešný odečet,“ poznamenala Bay.

„Asi,“ připustil důstojník, protože sondy na označeném místě nenašly nic nepatřičného.

Teprve hodinu před soumrakem našly průzkumné automaty vnější konec děsivého L.E.S.ního panoptika. V okruhu osmi kilometrů kolem kolonie se v temné rostlinné galerii nacházelo nejméně šest set čtyřicet antropogenních monster!

„Ráj? Peklo to je!“ vydechla doktorka, když sondy dokončily průzkum. Dvě se nevrátily – zůstaly zaklíněné kdesi v hloubi porostu.

„Nic se neděje,“ reagoval chladnokrevně Ortogon. „Zítra pošlu Ekvisita s několika automaty, aby je našli a přivezli. Zato co jsme viděli, je docela slušná armáda,“ pokýval hlavou. „Kdo ví, zda jsme v blahé nevědomosti nepřistáli uprostřed nějaké ďábelské monstróznosti!“

„Protože v každé skupině je nějaký nejvíce vystrašený jedinec , tentokráte jím budu já. Mám dojem že po nás L.E.S. jde,“ řekla tiše Luka. „Ta koncentrace kolem kolonie je jasná. Zrovna jako fakt, že L.E.S. je jediný živý organismus na planetě. Nestojíme zrovna na počátku čehosi, co se stalo každému kdo se tu objevil? Tak trochu jsme čekali nějaké dravce z pralesa, ale možná je tím dravcem sám L.E.S. – jen postupuje svým pozvolným tempem. Nemám z toho ani trochu dobrý pocit. Bay, myslíš že bychom mohli přehodnotit plány a letět dál?!“

„Anebo bychom udělali druhý pokus třeba na nějakém ostrově, kde by porost nemusel být spojen s L.E.S.em, a i kdyby, patrně by neměl tak drtivou převahu jako tady na kontinentu,“ navrhl don.

Vtom na projektoru, který zrovna ukazoval místa všech nálezů, blikl rudý symbol.

„Viděly jste to?“ zpozorněl don.

Z dálky k nim přes vnější mikrofony dolehla ozvěna výbuchu.

„Cože?!“ Luka chvatně listovala frontou aktuálních zpráv. „L.E.S. nám zničil strážní automat!“

„Ne, to byla moje aktivita,“ uklidnil jí Ortogon.

„Jaká?“

„Nechal jsem pod třemi obnovenými automaty vnějšího okruhu uložit nálož s pohybovým senzorem. Pokud by se někdo neautorizovaný pokusil jakýkoli z nich odstranit, došlo by k výbuchu. A právě to se stalo.“

„Past?“

„Ano. Už tam míří dva výzvědné drony. Možná najdeme zbytky vandala, který nám posledně snědl tři strážní automaty.“

Vtom řekla Bay: „Done, ty jsi magor. Ale momentálně geniální!“

„Cože?“ ohlédl se překvapeně.

„Pryč s tím!“ smazala kapitánka projektor, a vzápětí nechala zobrazit holistický květ. Vypadal skoro podobně, až na pár detailů. Většina extenzí byla nyní uzavřená. Kromě dvou malých zůstal už jen ten symbolický „výbuch“, a z něj vedoucí „trny“. Dva hroty však očividně posílily a natáhly se daleko dopředu. Konvergence jejich parametrů byla téměř nulová.

„Sleduji ho s pomocí Bomma prakticky neustále. Tohle tady, to byly ty naše ochranné automaty. Škoda že jsem to poznala až zpětně. No, ale ještě před půl minutou takhle nevypadal,“ prohlásila Bay nesmírně spokojeně. „Ten výbuch byl poslední dílek skládačky, který model nejspíš potřeboval aby došel k výsledku. L.E.S. je řešení.“

„Nojo! Ale jaké?“

„Inteligentní, ale zatím bez vlastního vyhraněného vědomí. Jen musíme přijít na to, jak si ho ochočit, pokud použiji ten výraz. Protože stojíme tváří tvář organismu planetární velikosti a neznáme dosud jeho názory. Systém jeho hodnot, zkušenosti a úmysly nám mohou být neskutečně cizí. Ale všimněte si rovnoběžnosti parametrů. Tyto dvě projekce vedou hodně, hodně daleko. Našli jsme cestu dál.“

„Ale proč dvě?“ vrtěla hlavou Luka.

„Jedna je nejspíš pro případ, že s L.E.S.em navážeme přátelský kontakt. No a ta druhá...“ nemusela ani dokončovat.

Errata:

30.05.2021 13:23